Já jsem prožila něco podobného, z lásky jsem uvěřila mnohokrát, ale bylo to stále stejné, rozvod byl jediným osvobozením a cšestou za něčím čistčím, bez lží.

Tak tohle přesně pociťuji a taky nevím, jak z toho ven. Prostě nevěřím a věřit asi nebudu, snažím se, ale prostě mi to nedá a při každé příležitosti si na to vzpomenu. Nevím jestli lže nebo s i vymýšlí nebo všechno tají. A nedokážu zapomenout na minulost a na to všechno, co mi navykládal. O poslední vím dost, i jak ten sex probíhal, je to noční můra, protože se mnou to nikdy nemůže zažít. A potom mám věřit, že to zase nebude vyhledávat? Dokážou zapomenout na všechno. když se nějaká objeví a je mu nakloněna, najednou zůstane hluchý a slepý. Slyšela jsem mnoho slibů, že zůstane s náma a změní se. Ale jak věřit, že to tak zůstane? Až na to přijdeš, dej mi prosím vědět , ale nepřijímám radu, udělej tlustou čáru, zapomeň na to, co se stalo. Někdo to prostě umí, já ne. Někdo si to vyříká a je klid, já jsem to prožívala hrozně. O jednom řešení vím, vymýt mozek a nevědět. Musím taky hodně chtít, když chci, tak to jde, věřím, ale po čase se k tomu vrátím a řeším a zase jenom řeším.

Pokud se ty lži opakují, není za čím udělat tlustou čáru to by ji musela dělat každý měsíc a tady síly jednou dojdou.

Irenka21 napsal(a):

Pokud se ty lži opakují, není za čím udělat tlustou čáru to by ji musela dělat každý měsíc a tady síly jednou dojdou.

Máš pravdu, nedělala bych nic jiného, než dělala čáry. Snažím se žít vlastní život, chodím do fitka, nepospíchám z práce domů, ale musím se přiznat, že mě vůbec nic nebaví. Dělám to jen proto, abych se někde zdržela a nebyla taková ta "jistota", kterou stejně vždy doma najde. Moc bych ho chtěla zpátky, ale asi to opravdu nedokážu. Když už si říkám, že na všechno zapomenu, tak se zase objeví nějaký důkaz o tom, že lže. Já bych hrozně ocenila a dokonce jsem mu to i několikrát řekla, kdyby prostě zavolal, že jde se sekretářkou nakupovat nebo na kafe, ale on to nedokáže. Pak je mi prostě hrozně, když je vidím spolu. Naposledy, když jsem je viděla u kasy v hypermarketu (chodí do stejného jako já, protože bydlíme všichni na jednom sídlišti), tak jsem vzala mobil a zavolala mu. Nevzal to a pak se doma omlouval, že zrovna stál frontu ve spořitelně, že to vzít nemohl. Když jsem mu řekla, že jsem je viděla, tak mi odpověděl, že mi sháněli dárky k narozeninám (mám je až za dva měsíce). Prostě nedokáže říct nic po pravdě. Mě ale nic jiného, než ta pravda, z této situace nepomůže.  Nechce to pochopit. Prostě mi tím dává znát, že si mě absolutně neváží.

Proč si takhle kazit život, nevím jestli máte děti nebo ne, jak máte vyřešené bydlení, ale pokud nepomohla domluva, navrhni ultimátum, řekni mu , co bude, když ho poruší a potom to budeš muset ale dodržet, jinak si Tě nebude vážit už vůbec, sama u sebe si zhodnoť, jestli je pro Tebe tak cenný, že takové pitomé jednání budeš trpět i dál, život je moc krásný a zajímavý a snad jedině kvůli dětem člověk dělá kompromisy, jinak se má žít naplno a ne čekat na další nepříjemnost.

Milá miki, a co ty jsi? Kus hadru, kus nábytku, který už, poněkud omšelý, musí se vyměnit za nový kus? Já bych ho vykopla, až by letěl. Pandorraa má pravdu, není třetí cesty - buď mu budeš věřit a budeš s ním, nebo ho prostě opustíš. A já, když by mi takhle průhledně lhal, bych ho opustila už dávno. Proč s ním jsi? Co by ti chybělo? Jeho špinavé ponožky? Jeho lži? I v jednom bytě můžete bydlet jako dva cizí lidé.....proč se necháváš zneužívat? Musíš si rozhodnout sama, v čem se budeš cítit dobře. Co bys chtěla? ....zkus si odpovědět.....no a teď - na kom závisí, jestli dostaneš to, co chceš? .....Ano, na tobě přeci. Na tobě! Pokud nemůžu změnit skutečnost (lživý manžel třeba), tak změním svůj postoj ke skutečnosti (z postoje "nikdy ho neopustím, miluji ho přeci" na postoj "co bych s tím lhářem prolhaným ztrácela čas a připravovala se o možnost žít svůj šťastný život")....nejde to snadno, ale jde to. Zvládneš to, uvidíš. I já to zvládla, bude líp, věř mi. Ale tu cestičku si k tomu lepšímu musíš najít ty sama....

miki napsal(a):

Hrozně jednoduché řešení ... odejít. Ale ono to není zas tak snadné. Mám vzít dceru a psa a sehnat si podnájem? Mám mu říct, ať si jde? Nebo ... mám se s ním rozvést a pořád s ním být v jedné domácnosti?

Tak tohle jsem já, rozvedená a žijící neustále v jedné domácnosti. Je to všechno taky o penězích, o dětech. Podle někoho je jednoduché si sehnat podnájem. Řekla jsem synovi, že se odstěhujeme, řekl mi, že zůstane s otcem. NA podnájem nemám peníze. Ještě nějaké řešení? A co když slibuje změnu, co když se chce změnit, když se rozhodl s Tebou zůstat, Tak to cítím já doma. Zkus si to otočit, co kdyby Ty jsi se chtěla změnit a on Ti to nechtěl věřit? Taky jsem si začla vlastně s ním žít svůj život a docela to zatím klape. Zaměstnala jsem ho hodně se synem, nikam nechodí, v úvahu přichází jen dopoledne a práce. Ale i tam se mohou dít věci, to víme. Nespěchám domů, i kdybych se měla jen procházet po obchodech. Ach jo, máme to tak stejné. Určitě se ozvi, jak jsi na tom a jak pokračuješ.

DUHA napsal(a):

miki napsal(a):

Hrozně jednoduché řešení ... odejít. Ale ono to není zas tak snadné. Mám vzít dceru a psa a sehnat si podnájem? Mám mu říct, ať si jde? Nebo ... mám se s ním rozvést a pořád s ním být v jedné domácnosti?

Tak tohle jsem já, rozvedená a žijící neustále v jedné domácnosti. Je to všechno taky o penězích, o dětech. Podle někoho je jednoduché si sehnat podnájem. Řekla jsem synovi, že se odstěhujeme, řekl mi, že zůstane s otcem. NA podnájem nemám peníze. Ještě nějaké řešení? A co když slibuje změnu, co když se chce změnit, když se rozhodl s Tebou zůstat, Tak to cítím já doma. Zkus si to otočit, co kdyby Ty jsi se chtěla změnit a on Ti to nechtěl věřit? Taky jsem si začla vlastně s ním žít svůj život a docela to zatím klape. Zaměstnala jsem ho hodně se synem, nikam nechodí, v úvahu přichází jen dopoledne a práce. Ale i tam se mohou dít věci, to víme. Nespěchám domů, i kdybych se měla jen procházet po obchodech. Ach jo, máme to tak stejné. Určitě se ozvi, jak jsi na tom a jak pokračuješ.

Duho, nejsi z Prahy?

MIKI psala jsi, že by Ti měl raději říct, že jde na kafe s někým. Nevím, jestli toto je taky řešení, já to mám takhle domluveno, ale věř, že to taky není ono.Řekne mi, že byl tam a tam na kafi, samozřejmě dopoledne a pak to ve mě hlodá, kolik má vlastně času. Teď jsem si skoro jistá, že s nikým nespí, ale jak tomu věřit dál. Vím, jaké to je, když je spolu vidíš a žena opravdu pozná, když jde jen o kamarádku a kdy jde o něco více a nejhorší je potom poslouchat ty jejich výmluvy a výmysly, to opravdu člověk uvažuje  o IQ. Je to těžké, je toho tolik, co by jsem chtela napsat, ale zabírá to spoustu času a připadá mi to pořád dokola. Ještě jsem Ti chtěla napsat, myslím si, že pokud je mezi nimi větší věkový rozdíl, tak jednoho krásného dne to přijde a nebudou si tak dokonale rozumět. Vím o čem píšu, zažila jsem to, měla jsem o 18 let staršího přítele, byl pozorný, hodný a věděl, co chce. To mi imponovalo, protože doma jsem měla nevyzralého kluka, který myslel jen na sebe. Jenže pomalu to přešlo do stereotypu a pán se přestal snažit a v tom přišel ten generační rozdíl. Takové stařecké zvyky, nechci říct, že byl starý, ale pro mě asi ano. Hodně se změnil po padesátce, říká se to a nastaly problémy. Nechci nic přivolávat, ale co když ta jeho kopretinka bude chtít dítě, je ochoten to vše absolvovat znovu od začátku?

Tak tohle jsem přesně prožívala taky, několik let a najednou jsem zjistila, že si vystačím na vše úplně sama, že ho nepotřebuji a dávala jsem mu jasně najevo, že nejsem nějaká chudinka, která, když ode mne odejde, se sesype...začala jsem chodit ven, cvičit, našla si kmarádky, kamarády, hodně jsem se změnila...a on něco zaregistroval ( světe div se ) a najednou byl doma častěji a častěji, už ho v práci nic nedrželo, začal se těšit domů a já najednou zjistila, že mám zpátky toho chlapa, do kterého jsem se zamilovala...
držím ti palce...

Sapphire: Tvoje výhra je, že už víš, kde byla chyba....ukázala jsi chlapovi, že ho "nepotřebuješ". Ukázala jsi, že je zbytečný....každý potřebuje mít pocit, že je pro druhého důležitý. Vsadím se, že tys toho svého chlapa potřebovala,ne? Jen jsi to neuměla dát najevo. Já existenčně chlapa taky nepotřebuju, vystačím si, uživím se, šikovná jsem, na co nejsem, to si zvládnu zaplatit...ale potřebuju mít pocit bezpečí, spolehnutí, ...prostě to, co v normálním vztahu chlap dát umí a žena to bere často jako samozřejmost (vždyť já mu dávám totéž)....ale dnešní chlapi už nemůžou lovit mamuty a jak jinak mají oni poznat, že ten mamut se změnil na tichou podporu drahé polovičky, když mu to ta polovička neumí sdělit?...oni jsou trošinku natvrdlí v tomhle....a jak začnou být "zbyteční", tak hledají, kde by se zase uplatnili.....

Sapphire napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Sapphire: Tvoje výhra je, že už víš, kde byla chyba....ukázala jsi chlapovi, že ho "nepotřebuješ". Ukázala jsi, že je zbytečný....každý potřebuje mít pocit, že je pro druhého důležitý. Vsadím se, že tys toho svého chlapa potřebovala,ne? Jen jsi to neuměla dát najevo. Já existenčně chlapa taky nepotřebuju, vystačím si, uživím se, šikovná jsem, na co nejsem, to si zvládnu zaplatit...ale potřebuju mít pocit bezpečí, spolehnutí, ...prostě to, co v normálním vztahu chlap dát umí a žena to bere často jako samozřejmost (vždyť já mu dávám totéž)....ale dnešní chlapi už nemůžou lovit mamuty a jak jinak mají oni poznat, že ten mamut se změnil na tichou podporu drahé polovičky, když mu to ta polovička neumí sdělit?...oni jsou trošinku natvrdlí v tomhle....a jak začnou být "zbyteční", tak hledají, kde by se zase uplatnili.....

To už mi je ted jasné,ale reagovala jsem kvůli tomu ,že něco podobného se tu většinou radí,takže ne vždy to platí.Já si osobně myslím,že at se chováš , jak chceš ,vždy si ten druhý najde důvod k nevěře.

Taky jsem toho názoru, že důvod si najde vždy, když chce, i kdyby to měl doma ve zlatě. Ten můj řekl, žem u nic nechybělo, ale prostě proč ne, když to dělají všichni.