wereno, držím palce. Ať se rozhodnete jakkoliv. I když chápu, že to je těžké. Já otěhotněla podruhé neplánovaně, bylo mi 19, bylo synovi 7 měsíců. Bydleli jsme v jedné cimře u rodičů a my se rozhodli, že si miminko nenecháme. I když to konečné rozhodnutí bylo na mě. Objednala jsem se do nemocnice, přijela tam a řekla, že to ruším. Než se naše dcerka narodila pořídili jsme domek, opravili, přestěhovali. Když byla téměř dospělé a řešili jsme nějaké problémy kineziologií tak i tohle vyplulo na povrch. Omluvila jsem se jí a v duchu snad už tisíckrát. A musím říct, že jsem měla téměř 15 let v podvědomí co jsem to chtěla udělat.

holcina napsal(a):

wereno, držím palce. Ať se rozhodnete jakkoliv. I když chápu, že to je těžké. Já otěhotněla podruhé neplánovaně, bylo mi 19, bylo synovi 7 měsíců. Bydleli jsme v jedné cimře u rodičů a my se rozhodli, že si miminko nenecháme. I když to konečné rozhodnutí bylo na mě. Objednala jsem se do nemocnice, přijela tam a řekla, že to ruším. Než se naše dcerka narodila pořídili jsme domek, opravili, přestěhovali. Když byla téměř dospělé a řešili jsme nějaké problémy kineziologií tak i tohle vyplulo na povrch. Omluvila jsem se jí a v duchu snad už tisíckrát. A musím říct, že jsem měla téměř 15 let v podvědomí co jsem to chtěla udělat.

Holcino hezke.Kde se dela ta kineziologie?A co to vubec je?
Kdyz tak premyslim mozna se hodne podepsalo na synovi,ze jsem touzila po holcicce.Cele tehotenstvi jsem verila,ze nosim dceru.Zklamani pro me bylo,ze to byl kluk.

erem to fakt myslíš vážně, že tohle bylo to, co se na něm podepsalo ?
nezlob se, ale jak tě tak tady čtu už nějákej ten pátek, tak bych teda to, co se na něm podepsalo, viděla úplně někde jinde ... já teda zírám, že to hledáš zrovna tady.

PPavlaa napsal(a):

erem to fakt myslíš vážně, že tohle bylo to, co se na něm podepsalo ?
nezlob se, ale jak tě tak tady čtu už nějákej ten pátek, tak bych teda to, co se na něm podepsalo, viděla úplně někde jinde ... já teda zírám, že to hledáš zrovna tady.

No ja nevim,hledam,uz vselico ja vim.

Selima napsal(a):

Pavli, môže to byť JEDNA z vecí, nie jediná... ale záleží na tom, kto to ako silno prežíva...

já teda na tohle moc nevěřím. ale neříkám, že to tak nemůže být, že jo.

Moje zkušenost.
Mám 3 děti, z toho jen prostřední bylo plánované a moc chtěné.  "Vybrala sis mě , mami, ...tak si to užij, matko!!!!!" ....byla jsem z něho na cvokhaus, ale vše se srovnalo  , jen to mnoho let trvalo hjarta. graterhjarta

I muj syn byl velice chteny a planovany,ale jako dcera ne syn.

eremuruss napsal(a):

I muj syn byl velice chteny a planovany,ale jako dcera ne syn.

Já tady toto myšlení nepochopím, mě to chvilkama připadá až jako rouhání. Co je to za myšlení...jooo chtěla jsem dítě, ale dceru   Proč? Není nejdůležitější to, aby bylo dítě zdravé? Ach jooo. Já to ještě snad pochopím u druhého dítka, dobře ... mám syna, tak kéž by druhé byla dcera .... ale řešit toto u prvního? Byla jsem dvakrát těhotná, ale todle jsem fakt nikdy neřešila. Ani u prvního, ani u druhého dítěte.

Eva. napsal(a):

Andreo, není vše tak černobílé, jak se zdá tobě.
Můžou být spousty důvodů, proč si přát syna/dceru. Žes to neřešila ty, neznamená, že to neřeší/li jiní.

Ano, máš pravdu, mé priority byly opravdu jinde.

Eva. napsal(a):

Andreo, není vše tak černobílé, jak se zdá tobě.
Můžou být spousty důvodů, proč si přát syna/dceru. Žes to neřešila ty, neznamená, že to neřeší/li jiní.

andrea má pravdu, je to rouhání.
a aby se to jednou těm, kteří takhle uvažovali, škaredě nevrátilo.

AndreaP. napsal(a):

eremuruss napsal(a):

I muj syn byl velice chteny a planovany,ale jako dcera ne syn.

Já tady toto myšlení nepochopím, mě to chvilkama připadá až jako rouhání. Co je to za myšlení...jooo chtěla jsem dítě, ale dceru   Proč? Není nejdůležitější to, aby bylo dítě zdravé? Ach jooo. Já to ještě snad pochopím u druhého dítka, dobře ... mám syna, tak kéž by druhé byla dcera .... ale řešit toto u prvního? Byla jsem dvakrát těhotná, ale todle jsem fakt nikdy neřešila. Ani u prvního, ani u druhého dítěte.

Já byla ráda, že jsem po prodělaných zdravotních periperiích, pobytech v nemocnicích a lázních vůbec otěhotněla a jediné, po čem jsem toužila bylo zdravé dítě A abych ještě uvažovala nad tím, jestli bych radši holčičku nebo kluka - takové úvahy bych ve své situaci považovala za rouhání. Já byla připravena očekávané dítě milovat bez ohledu na to, zda to bude holčička nebo chlapec a jediné, co jsem si přála, aby bylo děťátko zdravé.

Mně to připadá, erem, že jsi nechtěla ani tak dítě, jako živou panenku podle svých představ ...

agewa napsal(a):

ja byla neplanovane a zpocatku nechtene dite. Pak pry uz chtene, bohuzel ze srovnani chovani me matky ke me a k me mladsi zcela chtene sestre to pravda nebyla. Podvedome rozdily delala (dela ) stale. duvod jsem zjistila v 11 letech, pochopila nekdy ve 20. presto to hodne dlouho bolelo a stalo me to i hodne slz.

Zažila jsem si to samé. Jen moje máma se nikdy neobtěžovala se s tím tajit. Myslím, že jsem se z toho nikdy úplně nevyhrabala. Třeba s dcerou si pořád musím připomínat, že bych jí měla pohladit a obejmout. Není to pro mě úplně přirozené . I tohle v tom rozhodování hraje roli.

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Sveho syna jsem milovala hned od chvile,kdy me ho prinesli na pokoj.Rychle jsem zapomnela na to,ze to neni holciccka.Uz v porodnici jsem mu pletla modrou soupravicku,protoze jsem mela napletene vsechno pro holcicku.Kazdy me totiz rikal,ze tu holcicku mit budu,podle flekateho obliceje a bricha.
Dceru jsem nikdy pred synem neuprednostnovala spise to bylo naopak,protoze syn byl tichy,nesmeli ....

erem, moje druhé dítě měl být kluk Byla jsem 2x na ultrazvuku u dvou různých lékařů a ti mi sdělili, že očekávané dítě bude taky chlapeček. Tak jsem uvěřila s tím, že ultrazvuk je přece jen spolehlivý z osmdesáti procent, nechala jsem si výbavičku po prvorozeném chlapečkovi a konečného překvapení jsem se dočkala až na porodním sále

Je zajímavé, že jsem začala rodit a už během porodu jsem věděla - neptej se mě jak, ale prostě jsem to věděla - že tohle dítě nebude chlapeček, ale navzdory lékařským předpovědím holčička

Me to na ultrazvuku nerekli,ja si to vsugerovala,ze to bude holcicka.Pri druhem diteti,bylo dite zase otocene takze to nebylo videt.Uz jsem v holcicku nedoufala.Rikala jsem si,ze takove stesti mit nebudu.Kdyz se me dcera narodila byla jsem poprve v zivote na sebe pysna.

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Sveho syna jsem milovala hned od chvile,kdy me ho prinesli na pokoj.Rychle jsem zapomnela na to,ze to neni holciccka.Uz v porodnici jsem mu pletla modrou soupravicku,protoze jsem mela napletene vsechno pro holcicku.Kazdy me totiz rikal,ze tu holcicku mit budu,podle flekateho obliceje a bricha.
Dceru jsem nikdy pred synem neuprednostnovala spise to bylo naopak,protoze syn byl tichy,nesmeli ....

erem, moje druhé dítě měl být kluk Byla jsem 2x na ultrazvuku u dvou různých lékařů a ti mi sdělili, že očekávané dítě bude taky chlapeček. Tak jsem uvěřila s tím, že ultrazvuk je přece jen spolehlivý z osmdesáti procent, nechala jsem si výbavičku po prvorozeném chlapečkovi a konečného překvapení jsem se dočkala až na porodním sále

Je zajímavé, že jsem začala rodit a už během porodu jsem věděla - neptej se mě jak, ale prostě jsem to věděla - že tohle dítě nebude chlapeček, ale navzdory lékařským předpovědím holčička

jojo, kamarád na tom byl podobně, taky podle ultrazvuku měli mít druhý dítě kluka, těšil se moc a když se pak narodila holka, tak mu teda pěkně padla brada