sipova napsal(a):

Čau holky moje rádkyně, vrby ... !!!
znova jsem sem zabloudila a vzpomínám, jak jste mi pomáhaly v tom nejtěžším porozchodovém období. Byly jste úžasné a držely jste mě nad vodou, byly jste tady pro mne.  Daly jste mi moc. Pak jsem zde jako bonus poznala Kelly a doposud vše denně spolu probíráme - ale už ne rozvod, ale to, co nově prožíváme. A máme se čím chlubit: obě od září studujeme, máme nový job - mnohem lukrativnější a zajímavější než ředitelovat. Kelly je šťastně zamilovaná.
Já to v lásce nějak nedávám, chtěla bych být zamilovaná, nejde mi to. Tak uvidím, třeba to přijde. Poznala jsem úžasné chlapy (dva), kteří mi jsou pořád oporou a jsem jim vděčná za mnohé. Ale v lásku to nepřerostlo. Taková skoroláska. Víc nedám. A někdy dolehne smutek. Truchlím za rodinou pořád. Tu už nikdy mít nebudu-jen přítele. Možná. Možná ani to ne.
Je to normální dva roky po rozchodu ještě smutit? Necítit ještě pevnou půdu pod nohama? Tak nevím ... . Asi je pořád brzy na vztah.

Buď ráda, že to tak máš ... rozhodně lepší než potkat ty ..pravé.. a prožívat neustálá zklamaní

olasik napsal(a):

gymnasión napsal(a):

sipova napsal(a):

olasik - toho se bojím. takto je to fakt jednodušší a nehrozí, že se opět zklamu.  snad ze mne jednou nebude opuštěná podivínka. nebo už je? to je možné. jéžiši !!!!

Se nenechej vykejvat . Klídek, klídeček... piluj si nehty a odpočívej. Vždyť je dobře, což?

Ježíšmarjá ty bys nejradši ,aby celej svět žil jako ty ......posledních 40 let bez rodiny, bez sexu, bez vztahů , ale to nikdo nechce , už to pochop..........

Pochop, že si mě s někým pleteš...

Eva. napsal(a):

Grainne napsal(a):

Buď ráda, že to tak máš ... rozhodně lepší než potkat ty ..pravé.. a prožívat neustálá zklamaní

Když to nevyšlo, nebyl to ten pravý. Kdyby byl, logicky by to vyšlo. Pravost totiž musí být oboustranná, pravý je pouze ten, pro kterého je současně ta pravá i jeho partnerka.

Tak já na ty pravý už taky nevěřím,když vidím jak  můj BM si našel "tu pravou " a ona pracuje v Praze , on na Vysočině , v novým domě je sám,bojí se spláchnout záchod , aby "ta pravá " neodhalila, že za den spláchnul dvakrát.......
A ještě ho připravila o kontakt s dětma.

normálny obchodný zmluvný vzťah...

Ahoj šípová, také přeji hodně štěstí a zdraví v novém roce. A také čekám na zprávy, jak jsi v žití pokročila, co je u tebe nového, také co tvůj bývalý, co syn  a hlavně, jak jsi spokojena. A co tvoje práce? Prostě u tebe bylo tolik životních změn, tak chci vědět, zda pokračují. Ahoj.

šestka napsal(a):

Ahoj šípová, také přeji hodně štěstí a zdraví v novém roce. A také čekám na zprávy, jak jsi v žití pokročila, co je u tebe nového, také co tvůj bývalý, co syn  a hlavně, jak jsi spokojena. A co tvoje práce? Prostě u tebe bylo tolik životních změn, tak chci vědět, zda pokračují. Ahoj.

ahoj:) - tak jsou za mnou 3 porozvodové roky. změnilo se fakt vše v mém životě. a teprve se vše "usazuje" :

1. bývalý - nevím o něm nic, 2x za rok (vánoce a narozeniny) kontaktuje syna, ale syn se mu vyhýbá, nechce se s ním takto setkávat a předstírat jak se mají rádi - chtěl se s ním setkávat tak, jak si slíbili když odešel za milenkou (ale ex na to neměl čas). ex mu v poslední době vypisuje jak jej miluje, syna to vždy rozhodí, ale vidět tátu nechce. dokonce přišel k nám na zahradu!!! v létě když byl u nás jeho syn!!! mě málem kleplo - seděli venku on+ jeho syn + můj syn a ex si prohlížel co je tam nové!!! nevyhodila jsem ho kvůli klukům, ale nevylezla jsem z baráku,  nechtěla jsem se přetvařovat že ho ráda vidím a zajímá mě jak žije když s ním pohrdám a mám ho za nekvalitní kus).
- exovo syn (kterého měl s přítelkyní přede mnou - 24 let) byl u nás vloni i letos v létě na dovolené, bylo to super, jsme v kontaktu furt. znám ho od 4 let, mám k němu vazbu, zajímá mě jeho život a jsem ráda že on taky.
2. syn - nesl těžko náš rozvod, velmi těžce, nakonec hůř než já. doposud není OK. Ale jinak je úžasný - odmaturoval s vyznamenáním (jediný ze třídy) a udělal státní zkoušky z angličtiny (chce překládat) a začal studovat VŠ která ho baví, tak i když je náročná, "žere" ji.
3. a já? studuji také VŠ - protože jsem změnila povolání - podnikám v sociálních službách, je to krásná, naplňující práce - v zrekonstruovaných prostorách, kde měl být penzion je útočiště pro lidi kteří potřebují pomoc
- přítele mám už 2,5 roku - ale jen velmi velmi pomalu náš vztah zrál. je to opak ex: abstinent, dříč, lásku mi nevyznává, ale dělá pro mne i syna co může. sestěhovaní nejsme, ale kráčí to k tomu, je to těžké pro nás oba asi.  připravuje si to tady k nastěhování, jak má volno tak něco buduje, sází stromky ..., nevím jak bych to bez něj dávala. Naši klienti ho zbožňují - umí s nimi komunikovat líp než já, je bezprostřednější.

Řekla bych, že si nemám na co stěžovat, že mi rozvod přinesl jen dobré věci, mám se mnohem lépe, zbavila jsem se líného pivaře - a přesto mě bolí ztráta rodiny (syn to odnesl nejvíce), že jsem to nedala hned na začátku a nevybírala si životního partnera zodpovědněji. 

Strašně moc jste mi tady pomohly když mi bylo opravdu nejhůř - zůstala jsem tenkrát na tu bolest sama a nemohla jsem to unést. Jsem vám za to dodnes vděčná.

Holky - napište co vy - jak se změnil váš život?

šestka napsal(a):

Jsou to samá pozitiva, co jsi napsala. I když je tam stále cítit hořkost z toho, co se stalo. Ale dostáváš se z té závislosti dobře. A až si tvůj syn najde někoho, koho bude mít rád, zapomeneš i na tu hořkost z minula a budeš se těšit tím, co ještě přijde. Je dobře, že máš přítele, i když je to jiné, než když jsi měla manžela. Nikdy to nemůže být stejné, ale buď ráda za to, co máš. To, že žena po padesátce  po rozvodu nerezignuje  a k tomu ještě najde přítele je malý zázrak.Potvrdí ti to i psychiatři. Vím o čem píšu, prošla jsem si obdobným, ale nebudu to na fóru rozebírat, protože tady se do padlých klove. Ale já vstala lépe než Fénix.

To není závislost - to je nevolnost z člověka který se zachoval tak, že jsem si ho přestala vážit (ne kvůli tomu že odešel - ale jak odešel) a kterým pohrdám - jako pohrdám s kýmkoliv jiným kdo udělal něco, co není košer.
Řeknu to asi hnusně -  s novým chlapem v peřinách mě závislost opustila raz dva. Kór když mi předvedl to, o čem jsem neměla do té doby ani tušení!
Není to ani hořkost - to je smutek za tím nejcennějším: rodinou. Nikdy už nemůžu  založit novou. 
Syn mi dělá radost pořád -  to nikdy nebude mít  vliv na pocit nevolnosti z ex. Ve škole exceluje, učitelé o něm mluví s obdivem - z toho řvu vždycky týden štěstím. Netušila jsem co v něm je. Ani on ne. Na přítelkyni nemá moc času, je to asi kariérista.  Má spoustu koníčků taky. 
S přítelem to je opravdu jiné - lepší!!!  přizpůsobujeme se jeden druhému, někdy je to na nervy, ale jsem za něj ráda - říkám si, že mi byl dán za odměnu. Jsem šťastná že to se mnou první rok vydržel, dělala jsem mu hrozné věci, nevěděla jsem jestli s ním chci být nebo ne, odháněla jsem ho ... . Ještě že se nedal. Nějak se to otočilo a teď je diktátor on. Je to sladké nerozhodovat. Můžu si v klidu studovat.
Myslím si, že nejsem já ani ty výjimkou. Že ženy po padesátce to mají jednodušší než ty mladší, protože neřeší děti. Když se trochu vzpamatují, naberou nový dech, omládnou a získají jakoby svůj život zpět - tam kde byl před svatbou (těžce za to zaplatí ztrátou rodiny ovšem). Můžou cokoliv - do zahraničí, na školu, podnikat, nebo si užívat dovolených, zahrádky, vnoučat ... . A chlapů v tomto věku je dost. Byl o mě snad větší zájem než ve dvaceti. A fajn chlapi, hodní. Já si ale moc nevybírala - ten můj mě rafnul a nepustil. Až mi je líto, že jsem si té svobody neužila víc.
Jsem ráda, že i tobě rozvod nastartoval úspěšnou část života. Vždyť nás čeká ještě mnoho let - tak ať jsou prožité zajímavě, ne ???!!! A je úplně jedno jestli s chlapem nebo single. Oni nás potřebují víc než my je!
Nikdy bych nevěřila, že mě ten převeliký smutek a zoufalství někdy přejde. A ejhle!
Píšu toto všechno i kvůli vám, které potkalo to co mne a jste zoufalé. BUDE LÍP!!! Fakt! Rodinu opustí jen slabý kus. Nebo vadný???
Holky napište si své přání a někam schovejte. Vyplní se.

Upravil(a) juliana (31. 12. 2015 19:27)