Každý začátek je těžký. Po dobrém to nepůjde. Ale jsi dospělá a rodiče tě jednou musí začít respektovat. U nás to bylo sakra těžké, ze strany tchánů padly hlášky, které jim doteď nemůžu odpustit.
Doteď slyším tchána:"nemám syna", když se můj manžel rozhodl od nich odstěhovat. Je to už deset let, sice dodnes vztah není dobrý a asi ani nebude, ale žijeme si spokojeně a podle sebe. My nekecáme do ničeho jim, oni zase nám, ale občas nějaký pokus je.
Všechno jde...

h.darja napsal(a):

Děkuju moc za rady. k něčemu se ještě málo vyjádřím. Bylo tu např psané, že to ,že sem nebyla těhotná, je brané jako kladné - že to je vtipné tvrzení.. no, ono já mám 9 bratranců a každý má prcka, někteří i víc, s kterými nežijí - prostě se to stalo, problém, ale někdo to za nás vyřeší - takže v naší rodině je to docela plus :-) Ikdyž - já vím...
Závislá sem, to je pravda, psychicky jak na našich tak partnerovi. Dál jen-nedělám si co chci, pouze přítel je něco, přes co vlak nejede. a že je neprespektivní... je, hrozně, jenže to si uvědomuje jen hlava ( jen vsuvka - před ním sem měla partnera, no vlivného podnikatele - taky špatně doma...víte, ano ,můžu odejít,, v tom není takový problém -jako materialní. nahradní praci mám, bydlení by taky nebylo neřešitelné i za mých podmínek. Jde spíš o ten psichycký problém... chtěla bych aby mě pustili po dobrém, třeba mi nepomáhali a nechali mě se fakt starat jen o sebe, ale aby a to přistoupili bez výčitek, bez odsouzení - chápete jak to myslím.. nemate s tím někdo zkušenosti?
Díky moc! Strašně si vážím ,že na to reagujete!!!

Pokud někdo někomu vyčítá, že si chce žít svůj život po svém nebo ho za to dokonce odsuzuje, je to chyba v něm - to on má problém, ne ten druhý - takže není nejmenší důvod se bát žít po svém jenom proto, že by to někomu snad mohlo vadit - pokud rodiče potřebují loutku, kup jí jim k Vánocům -

dusička napsal(a):

Háňo, ano, jenže ona už se nezmění. Nevím, proč se chce zalíbit před ségrou. Ale to už řešit nebudu, akorát si těma emocema přivádím bolest. Prostě se musím naučit to neřešit.
A dík

Nemyslim, ze se matka chce nekomu zalibit. Ona jen reaguje na tve chvani. A kdyz se chvas jako pubertalni fracek, tak ti proste jedna prileti. Dokonce to na me pusobi, ze je to nejaka podvedoma dohoda mezi vami dvema... Obe delate neco, co byste uz davno nemely.
Dusi, je rozdil byt na matce zavisla (a dozadovat se jakkoliv jeji jakekoliv pozornosti) a nebo byt ve sfere vlivu matky, tedy v zenske energii.
(omluva za preklepy, pisu z telefonu)

Nu, velká Dušička to má vyřešené, ta malá v tobě ani náhodou....

Vachu napsal(a):

h.darja napsal(a):

Ahoj! Nějak nevim jak dal...  Mám partnera, kterého ze srdce miluji, bohužel je problemový - kdysi klopýtl a dnes má dluhy a zázemí téměř žádné. Práci sice má ,ale potřeboval by se dostat do osobního bankrotu, jelikož jinak je jeho situace neřešitelná...  ta přednáška o tom jakou dělam rodině ostudu a jak si to vubec dovoluju- hrozná! Jsem závislá kráva, která se nechala zblbnout největšim blbečkem v okolí ... Jedna urážka střídá druhou, poté dostávám už vynadáno i za věci s tím vubec nesouvisejícimi. vlastně není den kdy by se na mě kvuli něčemu neřvalo. Sem nemožná a zpusobuju jen problémy ... chtěla jsem si najít bydlení a jinou práci - práci našla, ale ten řev to ste neviděli! Sem nevděčná, blbá, a nemám přemejšlet nad kravinama ... sem v háji... je mi strašně , nebyl ste na tom někd někdo stejně? já nevím - copak si to fakt zasloužím?

Víš, každý normální rodič se piplá s dětmi od malička až po jejich dospělost a chce pro ně po celou dobu jejich života jen to nejlepší. Tak to prostě je.
Představ si sebe v roli rodiče ... dcera se ti spustí s takovým zkrachovalcem... (V porodních bolestech jsi to přivedla na svět, roky ses o to starala, těch starostí, probdělých nocí...  a teď tohle?!) - Jak by ses asi cítila?
Vážně bys svojí dceři přála takového partnera? ... No jo, no...

Ja by som svojmu dieťaťu hlavne priala šťastie, aj keby to bolo INÉ šťastie, než aké si predstavujem JA, aj s INÝM človekom, než akého si predstavujem ja. Môj nevlastný syn je vyše tisíc kilometrov ďaleko, má vzťah úplne iný, než aký by som mu želala (a obávam sa, že ani nie je úplne šťastný) a nejako sa pracovne stále odkláňa od toho, čo by som preňho videla ako ideál ja. Ale po všetkom, čo si preskákal, je pomerne šťastný, a to je najdôležitejšie. Viditeľne a citeľne šťastnejší, než býval, a po rozhovore s jeho bývalými kamarátmi a spolužiakm ividím, že určite aj šťastnejší, než by mohol byť tu... Bohužiaľ. Howgh!

Eva. napsal(a):

dusička napsal(a):

Eva. napsal(a):

Neměla jsem na mysli gramatiku ani pravopis.

Můžeš mi prosím Tě říct, co si tedy měla na mysli?

Psaní z cesty, nejen na tomto vlákně. A chování z cesty. Konkrétně to dohledávat nebudu.

Ja jej rozumiem. Nebude chyba skôr v prijímači, Majka/Eva/Žena?

A ještě mě napadlo.
Může mamka žárlit na mě jako na dceru? Vzpomněla jsem si totiž na to, jak jednou řekla tátovi, ta holka je celá po Tobě, Ty se v ní vydíš, je to Tvůj miláček.
Ale přitom táta mamku miluje. Nepodkopávali autorutu. Stáli při sobě.
Je to prostě zajímavý na tomhle světě.

Adriana70 napsal(a):

Dusička,neviem teda,či je tam žiarlivost na teba zo strany matky,ale mne tam vychádza len to,že mamu niečím irituješ.mám ten pocit.

Já vím,čím jí irituju. Do puberty jsem byla hodná holčička,která poslechla na slovo,která neodmlouvala. No ale pak jsem začala vystrkovat růžky a mít svůj názor. A už jsem nebyla a nejsem ta hodná holka.
Ale jak už jsem psala, ve čtyřiceti letech jsem jiná než ve dvaceti. Neobhajuju svůj názor. Teda někdy. Stále se učím. Tím to bude. Když jsem v klidu a mlčím, neirituju.

Ale jo, nestěžuju si.
Máme se s mamkou rády, dokážeme kecat hodiny , rozumíme si. Ale musím se naučit neprosazovat, napadlo mě,že chci být středem pozornosti. no ne moc dobrá vlastnost. Nemyslím tím v kolektivu ve společnosti, tam nejsem,tam jsem spíš pozorovatel. ALe doma. Někdy jsem jak tajfun.

helena napsal(a):

rodice ti vzdy budou "kecat"do zivota. Maji na to pravo, protoze jsou to tvoji rodice a ty navzdy budes jejich dite.
To, že mám na něco právo přece ještě neznamená, že se výkonu tohoto práva musím domáhat... natož pak  "navždy" http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Tak o tom žádná.
To je všechno o zákonu akce a reakce, o tom, že tlak způsobuje protitlak

Takže nechala bych to na těch rodičích, spolehla se na jejich rodičovskou lásku, která je přítomna i když ji nevidím, a reagovala dospěle, nikoliv dětsky - to jest nedohadovala se, dělala, co uznám za vhodné a nesla si za to zodpovědnost

dusička napsal(a):

Adriana70 napsal(a):

Dusička,neviem teda,či je tam žiarlivost na teba zo strany matky,ale mne tam vychádza len to,že mamu niečím irituješ.mám ten pocit.

Já vím,čím jí irituju. Do puberty jsem byla hodná holčička,která poslechla na slovo,která neodmlouvala. No ale pak jsem začala vystrkovat růžky a mít svůj názor. A už jsem nebyla a nejsem ta hodná holka.
Ale jak už jsem psala, ve čtyřiceti letech jsem jiná než ve dvaceti. Neobhajuju svůj názor. Teda někdy. Stále se učím. Tím to bude. Když jsem v klidu a mlčím, neirituju.

Duči, já tam necitím iritování.
Spíš máma reaguje na to, co jí ukážeš.
Když dospělou ženu, je v klidu, když dítě, začne tě "rovnat".
Myslím, že jsi na matčině mínění pořád ještě příliš závislá....

Myslím, že jsi na matčině mínění pořád ještě příliš závislá.
No to je asi fakt, i když bych řekla, že jsme se nezasekly na jednom místě.
Naučila jsem se za poslední dva roky mámy nebát. Protože paradoxně jsem se bála jí, když něco udělám blbě, ona mi vynadá. KDyž půjdu na schůzku s někým, ona mě to bude vymlouvat.
Ale už se nebojím. Jojo, stala jsem se dospělou.
A já si dělám věci po svým.
Jen někdy když vstupuju do "nebezpečné" řeky slyším v hlavě ten hlas. maminka by měla na tu věc jiný názor, víš,že mámy maj pravdu,jen to člověk nechce vidět, vidí to,až když to prožije.
Takový jako mě to přijde to našeptávání že mě znejistí.
Možná bys jí měla vrátit její důstojnost - nesnažit se být chytřejší než ona
A to já nedělám. Vím,že je moje mamka moudrá žena.
Já bych řekla, že se ted mým úkolem je učit se od ní té diplomacie.
Ženskou taktiku už myslím zvládám.
Duši, příjde mi, že ty jsi uvízla v období, kdy dcery se svými matkami soutěží..
Ne ne, nesoutěžím s ní. Jen ona se stále omlouvá jako třeba že tohle nestíhá tak rychle jako já, že jsem šikovnější než ona, ale to není pravda.

Upravil(a) dusička (10. 12. 2012 12:30)