Tulipánka napsal(a):

Evo,
já to myslela spíš v opačném případě: že rodiče by měli nechat děti jít a nesnažit se je za každou cenu uchránit od špatného.
Ale ty máš také pravdu

Ano, souhlasím. Myslím, že máme stejný názor. Rodiče by neměli za cenu výhrůžek a podobně bránit dítěti, aby se postavilo na vlastní nohy.

Pro Erem - tvůj přístup je správný, je zbytečné jim do toho mluvit, stejně si udělají po svém. Jako jsme si udělali my. Ale v případě, když jsou samostatní a ne tehdy, když bydlí s námi a když svým jednáním zatahují do problémů i nás.

Můj syn taky jednou řekl, že když ne/budu tohle a tohle.... tak se odstěhuje. Velmi ho překvapilo, když jsem na to odpověděla, že se klidně může odstěhovat, že já ho přece nenutím bydlet se mnou. Odstěhoval se a teď máme skvělé vztahy. Rodiče by měli dát dětem křídla, aby si děti vyzkoušely, co se naučily a aby dospěly. A kořeny, aby se měly kam vracet. Můžeme při svých dětech stát za každých okolností. Ale neznamená to nechat se jejich činy stáhnout na dno.

čím více všem dovolím, tím více po mne chtějí a stejně se nezavděčím... když se teď více ozývám a sděluji svůj názor, tak jsem  prý zlá a sebestředná
No samozřejmě... když to do teď tak hezky klapalo
Ono to nefunguje způsobem "čím více všem dovolím", tím víc mě budou mít rádi/oceňovat/projevovat vděk, ale naopak tím víc mi budou sr*t na hlavu. Proč ne, když je jim to "dovoleno"...
A z "dobytejch pozic" = vlastnictví hodný holčičky - se těžko ustupuje

Je pravdou, že se to ve mně po čtyřicítce taky začalo lámat, sice mám perné chvilky, ale už mi nepřijde, že když s mamkou nesouhlasím, nebo ji něco řeknu, že bude "konec světa".  Sice je mi líto, že máme mezi sebou spor o něco, ale že bych se z toho nevzpamatovala, tak to ne.  A je mi fakt lépe.   Jen mne mrzí ty řeči, že jsem zlá.
Zlá se asi rovná - mít svůj, odlišný názor.

A ještě k otázce,která je vlastně názvem vlákna
Jak se zavděčit rodičům?
Nijak, člověk se nikdy nemůže zavděčit. Ale i když máme jiný názor, ukázat jim,že je máš ráda.
Když mamka začne hudrovat, řeknu, mami, víš Ty co, žijeme jen jednou, ted, nemá cenu řešit , co bude. Hlavně že jsme zdraví a máme se rádi. Když nejde o život, jde o h.

Heli - přesně
prostě mluví oklikou. Aspoň to tak cítím. Proto píšu,když jí dám najevo svou lásku, nerejpe do mě

Jak už jsem psala, ode dneška jsem hlášená na pracáku. A ted jsem měla 14 dnů v listopadu dovolenou. kDyž jsem jezdila do práce, mamka mi chodila s holkou do školky, chodila pro ní do školky, a přitom někdy poslouchat řeči, já to dělám ráda, a pak, ani si neodpočnu od Vás.
No a 14 dnů jsem doma a mamka stejně za námi chodí. Chce si s náma povídat. Holka zase žárlí ,že si povídáme s mámou. No tři ženský v rodové linii není žádná sranda. Nemůžu se rozpůlit.

h.darja napsal(a):

Ahoj! Nějak nevim jak dal. Je mi 24 let a žiju v dobré rodině - soc. zajišteni perfektni, rodiče žijí spolu, mám zaměstnání v rodinne firmě, studuji VŠ... Ale studuji Vš,kterou sem si nevybrala, jen aby měli naši radost, dělam v rodinné firmě, ikdyž mé povolání bych spíš napsala dcera-což je hrozné- připadáte si jako nepotřebné nic. Dřepím v kanclu a čekám...
Mám partnera, kterého ze srdce miluji, bohužel je problemový - kdysi klopýtl a dnes má dluhy a zázemí téměř žádné. Práci sice má ,ale potřeboval by se dostat do osobního bankrotu, jelikož jinak je jeho situace neřešitelná.
A zde je asi kamen urazu. Do naší dokonale rodiny byl přiveden ON, který nejen že je neschopný nouma, ale ještě si dovolí mi dát pusu na veřejnosti, na FB máme veřejně potvrzený vztah - ostuda celé rodině, že jsem si dovolila veřejně své přijmení spojit s jeho a ještě sme si dokonce pod jednu fotku napsali - a sme štastní - ta přednáška o tom jakou dělam rodině ostudu a jak si to vubec dovoluju- hrozná! Jsem závislá kráva, která se nechala zblbnout největšim blbečkem v okolí a ted by se z něj nejradši po.... jsme uplně dementní a ujetí, když se chceme vidět temeř každý den a pod.
Jedna urážka střídá druhou, poté dostávám už vynadáno i za věci s tím vubec nesouvisejícimi. vlastně není den kdy by se na mě kvuli něčemu neřvalo. Sem nemožná a zpusobuju jen problémy ( studium Bc mam v pořádku dokončené a studuji dál, nefetuju, nebyla sem nikdy tehotná, po zábavách nechodím ,protože to se přece nehodí, ve 24 letech bývám doma nejdýl v 8 hod. chovám se slušně,pomáhám v domácnosti...) chtěla jsem si najít bydlení a jinou práci - práci našla, ale ten řev to ste neviděli! Sem nevděčná, blbá, a nemám přemejšlet nad kravinama, protože jestl isi myslim, že je svět tak jednoduchej tak sem na omylu, a bez něj(táty) nezvládnu nic! a ten muj užasnej zadluženej mi nejak extra nepomuže .... nevím co už dělat, chci utéct, ale zároven se bojím, žiju 24 let pod absolutní poslušností, dělám 4 roky a beru měsíčně 10 tisíc, takže ušetřeno nějak extra nemám abych měla rezervy... sem v háji... je mi strašně , nebyl ste na tom někd někdo stejně? já nevím - copak si to fakt zasloužím?

Ahoj ahoj.
Tak za mě jeden názor, který se mi dobře píše, protože změny nejsou na mě, ale na Tobě. Především předesílám, že jednání Tvých rodičů se mi pranic nelíbí. Bohužel z jejich strany změna nepřijde, protože jim je v dané situaci "dobře". Pokud se chceš vymanit z jejich vlivu, je to na Tobě. Píšeš, že celý den jsi v práci a neděláš, co Tě baví, nestuduješ, co bys chtěla. Tak si představ, že to budeš dělat až do smrti, když se nepostavíš na vlastní nohy. Takže namysli, jaká práce by se Ti líbila a co bys chtěla studovat. Běž na výběrové řízení na jinou pracovní pozici, v rodinné firmě dej výpověď jako každý jiný zaměstnanec a řekni rodičům, že až Ti uplyne výpovědní doba, odcházíš...To je za dva měsíce, máš spoustu času najít si podnájem...
Prostě jim dej najevo, že toho máš plné zuby a jdeš. Nicméně doporučuju to podat nějak "v pohodě", aby z toho nedošlo k dlouhodobému rozkolu. To možná dojde tak jako tak, ale aspoň nemusíš mít dojem, že je to Tvá vina.
Až budeš žít pryč od rodičů, můžeš se veselit se svým přítelem dle libosti a třeba se samo ukáže, kdo za co stojí.

Tvoje rodiče neznám, tak teď spíš plácám, nicméně...Pokud jsou Tvoji rodiče relativně "funkční", tak to časem pochopí, vztahy se urovnají a jak píše mnoho dalších uživatelek, budou vztahy lepší. Jak platí kvantita neznamená kvalitu, takže sice s nimi budeš mít míň kontaktů, ale třeba je budeš raději vyhledávat.

Co se týše mě osobně. Je mi 26, nejsem o tolik starší než Ty. Kdybych byla pořád s rodičema, tak se za týden sežereme. Nežiju s nimi od 19 a takový vztah prostě funguje. Vídám je většinou jednou za 14 dní, ale dost často si voláme, píšeme maila. Prostě fungujeme jako "dobrá" rodina. Prostě u někoho dříve, u někoho později je čas vyletět z hnízda a jít, žít svůj nezávislý život. Na začátku to asi bude prekérní, ale uvidíš, že sama budeš mít brzo radost z toho, že zvládáš věci sama, po svém a bez asistence rodičů.

Ohledně vztahu Tvých rodičů k Tvému příteli. Také já jsem měla pletky se "zlým" chlapcem. Moji rodiče ho neměli rádi a neustále to opakovali, štvalo mě to. V té době jsem již u nich nežila, takže mi neměli co kecat do života...takže jsem mnohem snáze prosazovala svou. Nicméně, když jsme se se "zlým" chlapcem rozešli a časem se o tom dost povrchně bavili s našima, tak z nich samozřejmě vypadlo, že se báli, že se do něčeho namočím, já jako "investice" jejich úsilí, citů, peněz a spoustu dalšího zmizím v nedohlednu. Měli svým způsobem pravdu...do něčeho jsem se namočila (ne do kriminální činnosti), ale překvapivě jsem v důsledku "namočení" rodičům nezmizela, ze života jsem se poučila, nabyla nějaké zkušenosti a díky nim, jsem jaká jsem, momentálně se sebou více méně spokojená.

Nevím, zda lze z mého poselství vyčíst, co chci říct, takže zjednoduším. Podle mě, jsou zkušenosti důležité a to i ty špatné. Rodiče nás od nich chtjěí za každou cenu chránit, ale tím se nemůžeme zaštíťovat. Dělej a jdi tam, nebo za tím, kam Tě to táhne a nes za svoje činy odpovědnost. Je to těžké, ale život to v konečném důsledku zpříjemní.

Nela napsal(a):

dusička napsal(a):

Nelo - mamka se nudí, a podle mě to není o tom,aby ses jí se vším svěřovala, prostě tím chce říct, že se chce vypovídat ona.

Ani  se tak nenudí,  jen chce, abych s ní  toho hodně probírala. Mamka má své aktivity, je docela akční. Je to dost složité. 
Možná, že bych s ní probírala více věcí, ale když spolu bydlíme, nebudu s ní probírat, že mne naštval manžel, nebo syn, protože  mne to třeba přejde hned, nepřijde mi ten problém už důležitý, ale ona si to pamatuje pořád.

Nelo , vím jak to myslíš. Moje mamka se taky nenudí. A přitom si chce povídat.
Jenže ne vždy jsem na to povídání naladěná. Ono vždycky řekne a neotravuju?

Upravil(a) Háňa* (5. 12. 2012 20:16)

Moje máma byla nechtěné nemilované dítě. Podvědomě touží po tom,aby jí někdo říkal, jak jí má rád, jak je nám potřebná, ale já to neumím říkat pořád.

Eva. napsal(a):

dusička napsal(a):

Moje máma byla nechtěné nemilované dítě. Podvědomě touží po tom,aby jí někdo říkal, jak jí má rád, jak je nám potřebná, ale já to neumím říkat pořád.

Vyměňuješ role. Ty jsi její dítě, ne její matka. Tohle je špatně.

A co mám dělat? Aby byla štastná a já taky
Myslím tím,aby cítila ode mě lásku. Vždyt to se přece říkat nemusí.

Upravil(a) dusička (5. 12. 2012 22:08)

Já vím Kiaro, že jsem ujela.
Ale už toho bylo na mě moc. Ono už to začalo ,když se měla mamka stavit pro nás v 15.30 a tak jsme s holkou už byli připravený,čekali jsme venku 15 minut, než dorazila, a pak jsme hnali.
Přešla jsem to, říkala jsem si,už stárne, blbne, no. Tím nechci říct,že bych se litovala, vím,že za to chování můžeme obě.
No a syn mi řekl, že to nemám řešit, že jsme měli svou pravdu obě dvě.
Prostě vím, že musím zklidnit emoce. A je to fakt někdy těžký
Děkuju moc za radu, ani nevíš, jak si toho vážím, že mi to napíšete , rozeberete.
Proč si myslím,že to mamka potřebuje slyšet?
Ne ona to neřekla, já si to myslím.

Kiara napsal(a):

A jsem Ti dobrou radou - nesnaž se "dělat šťastným" dospělého člověka. Dospělého člověka neučiníš šťastným tím, že mu budeš číst každé přání z očí, že budeš mluvit, chovat se a jednat výlučně tak, jak si přeje on. Akorát sama sebe utrápíš, protože se nezavděčíš nikdy, to si pamatuj Daleko lepší službu prokážeš jak sobě, tak matce tím, že se vůči ní nějakým způsobem vymezíš a přestaneš se vůči ní chovat - promiň mi ten výraz - jako trucovitá pubertální holčička. Protože tohle: "No tak mi máma řekla, že když jsem drzá,jednu bych si zasloužila. Tak jsem nastavila tvář a říkám, tak mi jí dej. Dala mi facku přes tvář. Pak jsem jí řekla. Ulevila sis?" není - a to se na mě nezlob - jednání dvou dospělých ženských, to je zastydlá puberta u jedné a nepřiměřená, hrubá reakce u druhé.

A nezlob se na mě, pokud se budeš chovat jako přerostlé dítě, tak se nediv, že s Tebou bude vždycky jako s přerostlým dítětem nakládáno, i když už budeš v důchodu MMCH když víš, že je Tvoje paní matka "od rány", tak ji proboha neprovokuj a nevybízej ji k úderu, pak se nediv, že tu facku skutečně dostaneš, ať Ti je patnáct nebo dvaačtyřicet

Tak pod tohle se podepisuji!
Dusičko, tvoje reakce byla nepřiměřená myslím. Teda vím jak to tvoje mamka pronesla, jakým stylem a tónem, ale takhle napsané to nezní jako nic špatného, prostě řekla musela a nejspíš ani nad tím nepřemýšlela nebo nemyslela to ve smyslu, že byla donucena. A tys zareagovala špatně. Určitě bych si nenechala v dospělosti dát od mámy facku! A to před tvojí dcerkou?