Napadá mně jediné – něco za něco.
Na jedné misce je tvoje finanční zajištění, láska a starostlivost tvých rodičů, tvoje bezstarostnost.
Na druhé misce je tvoje svoboda a hlavně tvůj život. Pokud se necháš živit a podporovat od rodičů, zcela zákonitě se nabízí to, že se budou snažit tvůj život více či méně koordinovat. Pokud se „vzepřeš“, může to dopadnout tak, že se rodiče použijí všechny páky, aby tě dostali zpátky do role poslušné dcerušky. Asi to nevidíš, ale i ty nadávky mohou být projevem starostlivosti. Ale u jednoho stolu spolu nesedáme, může to být i jinak...
Mám syna přibližně tvého věku, nadělal veliké dluhy. Nadělal je z blbosti a něco mu taky přidali díky tomu, že zákony v tomto státě nahrávají opravdovým hajzlům.  Sama vím, že je to hodný kluk, ale kdyby si našel nějakou takovou holku jako ty a já byla rodič té holky, tak jsem taky proti a postupuju všemi možnými a nemožnými způsoby. To je názor z té druhé strany, třeba ti to pomůže vidět situaci jinýma očima.
Každopádně – nezapomeň, že žiješ jen jednou. Držím palce, Jess.

Pandorro, krásně napsáno, krásně  vysvětleno.  Ještě mít tolik síly, se tím řídit.  Ne vždy to je lehké.

Pandorraa napsal(a):

To máš pravdu, jenže někde se začít musí.
Pokud do toho půjde klidně i krůček po krůčku, tak za čas se dopracuje přesně k té sebevědomé mladé ženě, která se nebude chtít zavděčit, ale s láskou rodičům řekne, aby se jí nepletli do života

jsi úplná mimoza,protože zapomínáš na jeden velmi důležitý detail a to,že dcerunka má ještě stále nohy pod stolem svých rodičů,uvědomuješ si to už,co to tady plácáš za nesmysly?

Nezávidím darjo vůbec tuhle situaci tvým rodičům,jako matka stejně starých dětí je zcela chápu,to jejich zděšení nad tvým "výběrem".Pro tebe mám jednu radu: buď se vzpamatuj rychle ale pokud chceš setrvávat v tomto šíleném a neperspektivním vztahu s ještě šílenějším a neperspektivnějším chlapem,tak se seber,odstěhuj a žij si skutečně jen svůj život za svoje peníze.S výší svého výdělku to klidně můžeš zvládnout.A potom teprve ti rodiče nebudou mít do čeho mluvit.Mě osobně by takový člověk nesměl přes práh mého domu (typu tvého přítele).

Upravil(a) meduza (3. 12. 2012 16:23)

Ono to je i o tom, že až dospěješ, budeš potkávat dospělé lidi. A dospělého přítele. Ne toho, jakého jsi potkala teď. Co vysíláš, to se ti vrací. Zní to jako fráze, ale tak to je.
Zasloužíš si to, co dostáváš. Když se rozhodneš dostávat něco jiného, změníš se a budeš dostávat opět to, co si zasloužíš.

Není důležité, ŽE tví rodiče žijí spolu. Důležité je, JAK spolu žijí.

Veřejně potvrzený vztah na FB - to je nějaká nová forma sňatku? Celé psaní o tvém vztahu mi přijde úsměvné. Místo lásky rodičů sis našla "lásku" člověka, který ještě sám nedospěl. Lásku rodičů nenahradí nic. Stejně tak jako skutečnou lásku muže, jakého si zasloužíš, až budeš dospělá a zodpovědná sama za svůj život a nebudeš čekat na drobky ze stolu, které ti laskavě dají tví rodiče (táta). Ale za jakou cenu?

Nejsme tady proto, abychom se zavděčovali svým rodičům.

Ještě mě zaujalo tvé - nebyla jsem nikdy těhotná. Zvláštní měřítko pohledu na to, jak jsem bezproblémový a "vzorný" jedinec.

Tak ještě srozumitelně - odejdi od svých rodičů, postav se na vlastní nohy, studuj, co tě baví, najdi si práci, která tě bude bavit. Najdi si muže, který bude dobrým a spolehlivým otcem vašich dětí a nepřinese do rodiny dluhy, které budeš muset i ty, ač jsi je nezpůsobila, s ním a s dětmi léta splácet. Každý by měl dostat šanci, se říká. Ale nemyslím si, že by mladá holčina musela vstupovat do vztahu s mužem, jakého jsi popsala. A jestli s ním chceš za každou cenu být, tak buď, ale až se osamostatníš. Aby nestáhl ještě i tvé rodiče. V tomhle jim rozumím, i když s konkrétní formou jejich chování k tobě nesouhlasím. Ale to je zase spojeno s tím, že si k tobě dovolí jenom to, co jim dovolíš ty.

A jestli několik let bereš 10 tisíc měsíčně... Otázka je ale, kde bydlíš, jestli rodičům platíš za jídlo,bydlení, jestli si sama financuješ svou školu...

Upravil(a) Eva. (3. 12. 2012 18:28)

h.darja napsal(a):

Ahoj! Nějak nevim jak dal...  Mám partnera, kterého ze srdce miluji, bohužel je problemový - kdysi klopýtl a dnes má dluhy a zázemí téměř žádné. Práci sice má ,ale potřeboval by se dostat do osobního bankrotu, jelikož jinak je jeho situace neřešitelná...  ta přednáška o tom jakou dělam rodině ostudu a jak si to vubec dovoluju- hrozná! Jsem závislá kráva, která se nechala zblbnout největšim blbečkem v okolí ... Jedna urážka střídá druhou, poté dostávám už vynadáno i za věci s tím vubec nesouvisejícimi. vlastně není den kdy by se na mě kvuli něčemu neřvalo. Sem nemožná a zpusobuju jen problémy ... chtěla jsem si najít bydlení a jinou práci - práci našla, ale ten řev to ste neviděli! Sem nevděčná, blbá, a nemám přemejšlet nad kravinama ... sem v háji... je mi strašně , nebyl ste na tom někd někdo stejně? já nevím - copak si to fakt zasloužím?

Víš, každý normální rodič se piplá s dětmi od malička až po jejich dospělost a chce pro ně po celou dobu jejich života jen to nejlepší. Tak to prostě je.
Představ si sebe v roli rodiče ... dcera se ti spustí s takovým zkrachovalcem... (V porodních bolestech jsi to přivedla na svět, roky ses o to starala, těch starostí, probdělých nocí...  a teď tohle?!) - Jak by ses asi cítila?
Vážně bys svojí dceři přála takového partnera? ... No jo, no...

h.darja napsal(a):

Ahoj! Nějak nevim jak dal. Je mi 24 let a žiju v dobré rodině - soc. zajišteni perfektni, rodiče žijí spolu, mám zaměstnání v rodinne firmě, studuji VŠ... Ale studuji Vš,kterou sem si nevybrala, jen aby měli naši radost, dělam v rodinné firmě, ikdyž mé povolání bych spíš napsala dcera-což je hrozné- připadáte si jako nepotřebné nic. Dřepím v kanclu a čekám...
Mám partnera, kterého ze srdce miluji, bohužel je problemový - kdysi klopýtl a dnes má dluhy a zázemí téměř žádné. Práci sice má ,ale potřeboval by se dostat do osobního bankrotu, jelikož jinak je jeho situace neřešitelná.
A zde je asi kamen urazu. Do naší dokonale rodiny byl přiveden ON, který nejen že je neschopný nouma, ale ještě si dovolí mi dát pusu na veřejnosti, na FB máme veřejně potvrzený vztah - ostuda celé rodině, že jsem si dovolila veřejně své přijmení spojit s jeho a ještě sme si dokonce pod jednu fotku napsali - a sme štastní - ta přednáška o tom jakou dělam rodině ostudu a jak si to vubec dovoluju- hrozná! Jsem závislá kráva, která se nechala zblbnout největšim blbečkem v okolí a ted by se z něj nejradši po.... jsme uplně dementní a ujetí, když se chceme vidět temeř každý den a pod.
Jedna urážka střídá druhou, poté dostávám už vynadáno i za věci s tím vubec nesouvisejícimi. vlastně není den kdy by se na mě kvuli něčemu neřvalo. Sem nemožná a zpusobuju jen problémy ( studium Bc mam v pořádku dokončené a studuji dál, nefetuju, nebyla sem nikdy tehotná, po zábavách nechodím ,protože to se přece nehodí, ve 24 letech bývám doma nejdýl v 8 hod. chovám se slušně,pomáhám v domácnosti...) chtěla jsem si najít bydlení a jinou práci - práci našla, ale ten řev to ste neviděli! Sem nevděčná, blbá, a nemám přemejšlet nad kravinama, protože jestl isi myslim, že je svět tak jednoduchej tak sem na omylu, a bez něj(táty) nezvládnu nic! a ten muj užasnej zadluženej mi nejak extra nepomuže .... nevím co už dělat, chci utéct, ale zároven se bojím, žiju 24 let pod absolutní poslušností, dělám 4 roky a beru měsíčně 10 tisíc, takže ušetřeno nějak extra nemám abych měla rezervy... sem v háji... je mi strašně , nebyl ste na tom někd někdo stejně? já nevím - copak si to fakt zasloužím?

dovedu si představit  co budeš psát za pár let:kapitulation:

meduza napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

To máš pravdu, jenže někde se začít musí.
Pokud do toho půjde klidně i krůček po krůčku, tak za čas se dopracuje přesně k té sebevědomé mladé ženě, která se nebude chtít zavděčit, ale s láskou rodičům řekne, aby se jí nepletli do života

jsi úplná mimoza,protože zapomínáš na jeden velmi důležitý detail a to,že dcerunka má ještě stále nohy pod stolem svých rodičů,uvědomuješ si to už,co to tady plácáš za nesmysly?

Mimoza je krásná kytka. ale to takovej mimoň, týý jo
Mimochodem, to, že má dcerka nohy ještě pod stolem svých rodičů neznamená, že jí mohou neomezeně kecat do života.
Že bys si to neuvědomovala?

Pandorraa napsal(a):

Vachu napsal(a):

Víš, každý normální rodič se piplá s dětmi od malička až po jejich dospělost a chce pro ně po celou dobu jejich života jen to nejlepší. Tak to prostě je.

Problém je, ža každý rodič si to nejlepší představuje podle svého bez ohledu na přání a potřeby svých dětí a zapomíná, že každý z nás si musí svou cestu projít sám i se svými chybami. Milující rodič stojí při svých dětech, i když dělají blbosti - a tenhle kluk nejspíš omyl je - a neřve po nich a neponižuje je.

ano, tenhle kluk je omyl, rodiče by měli zatnout zuby a počkat až to dcerunku přestane bavit. věřím , že i já bych skřípala v jejich situaci zubami o 106 .

H.darja:

Sbal si svoje věci a sebevědomě   odejdi od příšerných rodičů za svým milým .Opusť práci v rodinné firmě, stejně tě nebaví, nemáš co ztratit. Najdi si práci, kde budeš spokojená , jak charakterem práce, tak finančním ohodnocením, máš všechny cesty otevřené. Vybereš si takovou, která vyhovuje tobě. Rodiče se svými řečmi a zastaralými představami o tvém životě jsou fakt mimo, neposlouchej je.  Můžeš být sebevědomá, jsi přece vzdělaná, mladá,  plnoletá a svéprávná. Když se osamostatníš, nebudeš muset   poslouchat řeči a lamentace rodičů. Přece sama víš, co chceš , co je pro tebe nejlepší a s tvým milým si společně s životní realitou hravě poradíte.  Jste šťastni a jak známo, láska hory přenáší, tak rodičům ukaž, jak se mýlili.  Samozřejmě, jakoukoliv jejich podporu hrdě odmítni, to bys jim mohla dát zapravdu.
V podobné situaci nejsi sama, hodně mladých lidí je hozeno do vody a plavou tak, jak umí. Málokdo má větší finanční rezervu. Ty máš štěstí, že bys na to nebyla sama, přece jen - ve dvou se to lépe táhne.

Upravil(a) aminel (3. 12. 2012 21:13)

h.darja napsal(a):

Ahoj! Nějak nevim jak dal. Je mi 24 let a žiju v dobré rodině - soc. zajišteni perfektni, rodiče žijí spolu, mám zaměstnání v rodinne firmě, studuji VŠ... Ale studuji Vš,kterou sem si nevybrala, jen aby měli naši radost, dělam v rodinné firmě, ikdyž mé povolání bych spíš napsala dcera-což je hrozné- připadáte si jako nepotřebné nic. Dřepím v kanclu a čekám...
Mám partnera, kterého ze srdce miluji, bohužel je problemový - kdysi klopýtl a dnes má dluhy a zázemí téměř žádné. Práci sice má ,ale potřeboval by se dostat do osobního bankrotu, jelikož jinak je jeho situace neřešitelná.
A zde je asi kamen urazu. Do naší dokonale rodiny byl přiveden ON, který nejen že je neschopný nouma, ale ještě si dovolí mi dát pusu na veřejnosti, na FB máme veřejně potvrzený vztah - ostuda celé rodině, že jsem si dovolila veřejně své přijmení spojit s jeho a ještě sme si dokonce pod jednu fotku napsali - a sme štastní - ta přednáška o tom jakou dělam rodině ostudu a jak si to vubec dovoluju- hrozná! Jsem závislá kráva, která se nechala zblbnout největšim blbečkem v okolí a ted by se z něj nejradši po.... jsme uplně dementní a ujetí, když se chceme vidět temeř každý den a pod.
Jedna urážka střídá druhou, poté dostávám už vynadáno i za věci s tím vubec nesouvisejícimi. vlastně není den kdy by se na mě kvuli něčemu neřvalo. Sem nemožná a zpusobuju jen problémy ( studium Bc mam v pořádku dokončené a studuji dál, nefetuju, nebyla sem nikdy tehotná, po zábavách nechodím ,protože to se přece nehodí, ve 24 letech bývám doma nejdýl v 8 hod. chovám se slušně,pomáhám v domácnosti...) chtěla jsem si najít bydlení a jinou práci - práci našla, ale ten řev to ste neviděli! Sem nevděčná, blbá, a nemám přemejšlet nad kravinama, protože jestl isi myslim, že je svět tak jednoduchej tak sem na omylu, a bez něj(táty) nezvládnu nic! a ten muj užasnej zadluženej mi nejak extra nepomuže .... nevím co už dělat, chci utéct, ale zároven se bojím, žiju 24 let pod absolutní poslušností, dělám 4 roky a beru měsíčně 10 tisíc, takže ušetřeno nějak extra nemám abych měla rezervy... sem v háji... je mi strašně , nebyl ste na tom někd někdo stejně? já nevím - copak si to fakt zasloužím?

Seber se a zmiz. Vzdycky to nejak jde a verim, ze udelas vsechno proto, aby to slo. Taky jsem se stehovala do jineho mesta s dvouma igelitkama, do podnajmu, kde jsem jeste tyden cekala, az mi zapnou elektriku (byl levnej ) a celou dobu jsem si rikala, jestli nejsem idiot....litovala jsem sama sebe, ale nastesti me to preslo, mela jsem praci , ve ktere jsem stejne byla od rana do noci takze jsem chodila do toho pokoje jen prespat. Ale zvladla jsem to. Dokazala jsem sama sobe, ze se o sebe umim postarat a tohle vedomi mi dalo strasne moc....Udelej to. Kdyz to neudelas, budes toho do smrti litovat:rolleyes:

Take jsem si nenechala od rodicu kecat do vyberu partnera.....vlastne rodice ho ani poradne neznali,ale slyseli z vypraveni me tety kterou informoval reditel podniku kde jsme oba pracovali.Rodicum se to nelibilo s kym,ze to chodim.Ale kdyz videli,ze stejne nema cenu me to rozmlouvat prijali ho i snad uverili,ze se zmenil.Jeho laska ke me je snad odmekcila a to,ze jsme preckali 2 roky vojny.......uplynulo par let a nemylili se v nem ,zustala jsem sama s dvema malyma detma bez alimentu a zdrhnul do Spanelska.
Ted resim ja to same s dcerou nelibi se me jeji parter.Osamostatnili se a ziji spolu.On ma dluhy,obcas nejde do prace takze jeho plat cini i 8 tisic s toho da moji dceri stravenky na jidlo na cely mesic coz je 1000 kc.Najem pry plati napul cemuz ja vubec neverim,protoze moje dcera je vecne bez penez.....dceri reknu svuj nazor vic nemohu.Je to jeji zivot a jak si s nim nalozi tak ho bude mit.Vim,ze zadne rozmlouvani nema cenu na to si kazdy musi prijit sam.Na ni je videt,ze je nekdy hodne smutna a nekdy stastna.......

Já měla vždy taky ten problém, že : když nebudu "hodná holčička"  nebudou mne mít rádi.  Poslední roky se tohoto pocitu snažím zbavit, bylo by načase je mi 44. . Snad se mi to i daří.  Zjistila jsem totiž, že čím více všem dovolím, tím více po mne chtějí a stejně se nezavděčím.   Nesnáším spory, ty mne ničí, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že tak to prostě nejde.  NEMŮŽU SE ZAVDĚČIT VŠEM a stejně se vždy najde něco, co někomu bude vadit.

Nejhorší je, že když se teď více ozývám a sděluji svůj názor, tak jsem  prý zlá a sebestředná.