Eva. napsal(a):

Já si také myslím, že není žádný člověk na světě, který by MUSEL vážit víc než řekněme 100 kg. Že by musel nutně jíst tolik, aby mu takhle stoupala váha. Stejně jako žádný člověk na světe NEMUSÍ kouřit, pít alkohol, brát drogy... Podle mě je dokonce lehčí míň jíst, než se vyléčit ze závislosti na kouření, alkoholu, drogách. Je přece lehké trávit den jinak, než cpaním se nadměrným množstvím jídla, i kdyby měl člověk nevím jaké zdravotní problémy...
Jen chtít a najít to správné řešení.
Obézní člověk si halt musí za svou vášeň k jídlu nést následky stejně, jako každý jiný za své vášně, které nedokáže ovládnout. Třeba si připlatit za další sedadlo v letadle. Nebo letět takovým letadlem či luxusnější třídou, kam se prostě vejde.

Tak musíš brát v potaz tak výšku. Můj brácha měří 192 cm, má mohutnější kostru a váha 100 kg je pro něj ideální. On, když byl hodně vyhublý, tak měl BMI okolo 25, což už je hranice mezi štíhlostí a nadváhou. Jinak se posuzuje 150 cm žena a téměř dvoumetrový chlap.

K vytučněnému. Můj bratr je vážně psychicky nemocný. Na začátku léčby bral čtyři měsíce Zyprexu, po ní přibral cca 30 kg. Na začátku léčby byl kost a kůže, dle tabulek BMI měl ideální váhu na svou výšku (tady je vidět, jaká je blbost se skriktně držet tabulek). Za asi rok a půl po Zyprexe, kterou měl už dávno vysazenou, se dostal do stavu, kdy jen ležel a nejevil absolutně o nic zájem. Je to dva roky a pamatuju si na to velmi přesně. Vrátil se z psychiatrické léčebny, kde byl hospitalizovaný měsíc. Najednou měl tolik energie, plánů, že zhubne, týden chodil střídavě plavat a do posilovny, vydrželo to ale jen týden nebo deset dní. Pak z ničeho nic energie opadla a on opravdu jen ležel v posteli, měl zapnutou televizi a ani se na ni nedíval, nechtěl se ani umýt, nic. Psychiatr mu nasadit Mirtazapin a opět během krátké doby šíleně přibral. Teprve tento rok v létě se převážnou část těch kil podařilo zhubnout. S odstupem času to hodnotí bratr tak, že když bral Zyprexu a pak Mirtazapin, měl takové neovladatelné chutě, neustálý hlad, rady, že má jíst zeleninu, to všechno jsme zkoušeli, jenže ho to absolutně nezasytilo. Jak po Zyprexe, tak po Mirtazapinu spousta lidí strašně přibere, i když se snaží hlídat, to prostě nejde. Psychiatři tyto léky nasazují proto, že na psychiku ihned snad každému zaberou. Vím, že je brácha specifický případ, ale psát, Majko (Evo.), že stačí chtít, tak to vždy neplatí. Nemám to ráda, nedá se to aplikovat na všechny. Většina morbidně obézních lidí si za to může sama, brácha nevypadal jako morbidně obézní, ale ty bys mu jistě taky řekla, že stačí chtít. Hned, jak Zyprexu a po čase Mirtazapin vysadil, ihned přestal míň jíst. Jinak mám vypozorované, že hodně psychicky nemocných lidí přibere. Existuje opačná skupina lidí, ale těch lidí, co nemůžou jíst, není tolik.

Je spousta nemocí, při kterých jde váha nahoru. Ne všichni tlustí za to můžou. ono se to lehce říká, když má člověk 50kilo i s botama

Můj synek by taky rád přibral, cpe se vším možným a prostě nepřibere. Každý má jiný metabolismus a léky ho dokážou pořádně zabrzdit

helena napsal(a):

když má člověk 50kilo i s botama
Jednu takovou znám přes třicet let, pořád je stejná a že by ji to nějak těšilo, to teda ne-e. Sice nemá problém v letadle, ale zas si celej život přeje mít alespoň trochu figuru jako ženská.

zaleží kolik měří , já mam cca 160 a něco přes 50 kg a žensky si připádám . Když jsem měla 60 byla jsem už opravdu tlustá .

Jen navážu na svůj příspěvek. Jsem si vědoma toho, že většina tlustých lidí (mezi ně se v podstatě řadím i já, mám mohutnou kostru, silné kosti, široká ramena a jsem vysoká, ale nadváhu mám taky) si za svoji nadváhu může sama (je to důsledek jejich přežírání), existuje ale malé procento lidí, kteří za to zkrátka nemohou. A některé léky dokáží rozhodit metabolismus, viz případ mého bratra, nabral hodně kil, ale taky v sobě zadržoval vodu.

Majčina (Evina.) slova, že STAČÍ CHTÍT a že na světě nikdo nemusí vážit více než 100 kg, mi připomněla primáře neurologie jedné brněnské nemocnice. Ten leta vykřikoval, že kdyby pacienti cvičili jako on, tak nemají housery a jiné problémy se zády, tím vlastně naznačoval, že si ty všechny problémy způsobili svou leností. Primář zestárnul a jednoho dne dostal i on housera a chodil zkroucený jako paragraf. Od té doby už mlčel. A druhý případ. Otec dost trpí na housery, zvláště v létě, kdy je průvan a nebo někde klimatizace. Občas ho to tak bolí, že musí chodit na infuze, léky mu zkrátka už nepomáhají. Jedno léto ho opět bolela záda, otcův dnes již bývalý kolega v práci (mimochodem starší než můj otec) poznamenal, že to je jen otázka psychiky, že si tu bolest jen namlouvá. Za asi půl roku tohoto "chytrolína" něco hodně bolelo a od té doby už nikdy nic takového, že stačí chtít a že si to jen dotyčný namlouvá, neřekl. Bohužel často "sytý hladovému nevěří".

Eva. napsal(a):

Houser a nadměrná tloušťka jsou zcela odlišné věci, které mají zcela odlišné příčiny.Neprobíráme, že někoho něco bolí, probíráme jednu konkrétní věc a tou je nadměrná hmotnost.

Jen mně to připomnělo to tvoje "Stačí chtít". Opakuji ještě jednou. Většina tlustých lidí si za svoji tloušťku může samo a řada lidí, co váží nad 100 kg, by vážit tolik nemusela. Ale pak tu mezi námi jsou lidé, kt. ze zdravotních důvodů mají nadváhu a za tu si až tak sami nemůžou. A ještě je třeba brát jednu věc, řada chlapů vysokých kolem dvou metrů váží slabě přes 100 kg a nejsou tlustí. Např. jsem loni doučovala kluka ze sportovního gymnázia, měřil téměř dva metry, závodně hraje volejbal, jeho maminka mi říkala, že váží 100 kg (na váhu jsem se neptala, jen to tak mezi řečí prohodila). Možná je to jen slovíčkaření, ale s tím tvým "limitem" 100 kg nesouhlasím, spíš bych řekla tak 115-120 kg.

holcina napsal(a):

Ono je logické, že závislost na jídlě se zvládá hůř než třeba kouření. Protože když teda nechci tak si nezapálím, nekoupím si cigára, nejpůjdu do hospody, kde mě to třeba svádí. Ale jíst se musí pořád a o to je to těžší

To mas pravdu,ze se zvlada hur.Ja jsem tim prikladem.Byla jsem vzdycky obezni v 15 letech se me podarilo schodit mozna 15 kilo.Mela jsem 55 kilo,ale ja si pripadala stale tlusta....moje dieta spocivala v tom,ze jsem jen snidala.....jak jsem to dokazala vydrzet dnes nechapu.Pak mamka koupila osobni vahu a ja blba zase zacala nabirat.Kdyz jsem se vdavala mela jsem,uz 72 kilo
Pak se me podarilo schodit ve 37 letech 15 kilo.Zmenila jsem cely satnik a byla stastna,ze jsem to dokazala a rikala si vzdyd je to tak lehke,lide co me na ulici potkavali me rikali jak me to slusi.Svlekli se zimni bundy a bylo to na me na jare hodne videt.Pomohli me prasky a hlavne to,ze jsem vecer nejedla nic.
Co jsem s pritelem coz jssou 4 roky nabrala jsem 12 kilo.Zacinaji me bolet klouby a ne a ne dokazat zhubnout.Mam narvane skrine oblecenim ktere me neni.....

zaleží kolik měří , já mam cca 160 a něco přes 50 kg a žensky si připádám
Grainne, každej se cejtí jinak - ale ona je fakt takový "pometlo" - žádný prsa, žádný boky, hubený nohy... kde nic tu nic.

Houser a nadměrná tloušťka jsou zcela odlišné věci, které mají zcela odlišné příčiny.
To máš sice recht, jenže taky "sytý hladovýmu nevěří"... takže když někdo nějakej problém nezná na vlastní tělo, hezky se mu vykládá, co a jak by ten druhej měl udělat a jak je to vlastně jednoduchý...

erem:-))) tu je řeč o závislosti na jídle:-) pohyb v práci asi není ve spalovacím režimu. Navíc co si budem povídat, věkem se u většiny spalování zpomaluje

eremuruss napsal(a):

holcina napsal(a):

erem, u tebe to není nemocí, prášky jsou naprd. Tipuju, že by ti stačil pravidelný pohyb v režimu spalování

Pohybu mam v praci dost,az me s toho potom boli klouby.
Ale doma toho pohybu moc nemam a strasne rada jim.To bude ten problem....

psala jsi, že jsi baculka , tak to asi bude důvod proč tě bolí klouby
a když si uvědomím, jak se stravuješ a jaký "dietní režim" jsi měla, tak se tomu ani nedivím, že jsi buclatá