Dendule,
asi máš na mysli letadlo.
Minulý rok letěla moje mamka, nevím přesně, jakou má velikost, ale má asi 110 kg a 165 cm. A do sedačky se vešla tak tak, trošku utiskovala hubenou babičku. Takže ideálně vedle někoho hodně štíhlého.

Helena Růžičková i se synem létali běžně, bez problémů. Jen sedával každý jinde, aby se vešli.

Letěli jsme s paní, která měla postavu zhruba té Růžičkové. Seděla vpodstatě jen při startu a při přistání, po odepnutí pásů většinu cesty prostála. Až mi jí bylo líto jak se musela do tý sedačky na sílu napasovat

Grainne,
a nenapadlo tě někdy, že obézní lidé pravděpodobně mají psychické problémy, díky kterým nemůžou zhubnout? A kdyby to šlo, že to udělají?

Graine,
ale ty asi nemáš psychické nebo hormonální problémy. Spousta lidí zahání smutek jídlem a věř mi, smutku je opravdu hodně. Nebo jsou na jídle závislí stejně jako na cigaretách.

Já si také myslím, že není žádný člověk na světě, který by MUSEL vážit víc než řekněme 100 kg. Že by musel nutně jíst tolik, aby mu takhle stoupala váha. Stejně jako žádný člověk na světe NEMUSÍ kouřit, pít alkohol, brát drogy... Podle mě je dokonce lehčí míň jíst, než se vyléčit ze závislosti na kouření, alkoholu, drogách. Je přece lehké trávit den jinak, než cpaním se nadměrným množstvím jídla, i kdyby měl člověk nevím jaké zdravotní problémy...
Jen chtít a najít to správné řešení.
Obézní člověk si halt musí za svou vášeň k jídlu nést následky stejně, jako každý jiný za své vášně, které nedokáže ovládnout. Třeba si připlatit za další sedadlo v letadle. Nebo letět takovým letadlem či luxusnější třídou, kam se prostě vejde.

Upravil(a) Eva. (29. 11. 2012 18:34)

Já zkušenosti mám, jak s obezitou, tak s kouřením a dalšími závislosti. Jednou hodně těžkou, která mě přivedla k léčení na psychiatrii.
Ale stále mám stejný názor, že člověk když chce, je schopen odolávat svým závislostem a časem je nemít.

Upravil(a) Eva. (29. 11. 2012 19:33)

Tulipánka napsal(a):

Graine,
ale ty asi nemáš psychické nebo hormonální problémy. Spousta lidí zahání smutek jídlem a věř mi, smutku je opravdu hodně. Nebo jsou na jídle závislí stejně jako na cigaretách.

to bych zrovna netvrdila . mám za sebou 2 roky těžkého stresu a nyní se vyrovnávám s novou životní situací a dává mi to docela zabrat . Jsem, ale typ opačný , jak mám problém tak nic nepozřu , zato kouřím a piju litry kafe . Takže co se týče zdraví , jsem na tom možná hůř .

Letěla jsem již dvakrát  s kamarádkou , která je "prostorově velmi výrazná".  Sedět vedle ní  je trošku problém, jeden let seděla prakticky částečně  zadelí na sousedce ( naštěstí ne na mě).  V letadle bylo volné místo , tak to její sousedka vyřešila, že si přesedla. Netuším, jak by to bývalo bylo při zcela plném letadle. Každopádně to byl docela trapas.  Při letu ( přistání, vzlet ) měla pás s nastavovacím popruhem. Nemám odhad na objem ,ale váhově vím, že je kolem 140-150 kg. Postava , kde je spodní část těla výrazně silná , vršek ani tak moc ne. Mám ještě jeden poznatek- jestli je maminka tazatelky po nemoci, měla by  si zjistit jak dlouho let trvá a  jestli nepotřebuje  léky navíc.  Vím, že kamarádce nebylo  nic moc i díky  vztlakům při startu a trnuly jí nohy po několika desítkách minut letu..
Nadváha v téhle váhové kategorii už opravdu přestává být roztomilá.  I kdyby uvnitř tuku seděl sebefajnovější člověk, život vedle něho je v takových situacích přehlídka  trapasů.

Ono je logické, že závislost na jídlě se zvládá hůř než třeba kouření. Protože když teda nechci tak si nezapálím, nekoupím si cigára, nejpůjdu do hospody, kde mě to třeba svádí. Ale jíst se musí pořád a o to je to těžší

holcina napsal(a):

Ono je logické, že závislost na jídlě se zvládá hůř než třeba kouření. Protože když teda nechci tak si nezapálím, nekoupím si cigára, nejpůjdu do hospody, kde mě to třeba svádí. Ale jíst se musí pořád a o to je to těžší

v tomhle smyslu to něják vysvětloval.

Já jsem tlusté lidi taky nechápala, když jsem měla 56 kg a myslela si, že sport vše vyřeší a že jsou třeba jen líní. Dnes když mám o cca 35 kg víc, už chápu, co způsobí léky, nemoce. Navíc mám zpomalený metabolizmus, což jsem asi kdysi neměla. Jsem ráda,že nemám potíže se štítnou žlázou, protože pak bych vážila o hodně víc a ty lidi zato nemůžou. Stydí se, stejně jako já. Nejsem ráda v této kůži nebo těle, snažím se s tím něco dělat, ale už to nějak nejde. Zažila jsem v busu pani, která byla tak objemní, že když se zastavila, protože autobus by narván, tak už se nikdo nepohnul ani dopředu ani dozadu a nikdo víc už nemohl nastoupit. Tak se jedna slečna postavila, paní si sedla. Pak sice vytékala ze sedadla, ale alespoň mohly lidi dál nastupovat... Bylo dost fuj, být na ní nalepená, resp. namáčknutá. Mé myšlenky směřují jen k tomu zbožnému přání: zhubnout.
Letět se 100 kg, to mne připadá absolutně normální.