Ahoj, lezela jsem dva tydny v Motole, kolem toho 30 tt. Nakonec jsem pak malem prenasela a porod mi vyvolavali ve 40 tt.
Odpocivej a nemej strach... 34 tt neni tak malo

Děkuju vám moc za reakce
Jsem docela v klidu, protože syn se narodil v 26. týdnu a je úplně v pořádku. Hlavně mě zajímalo, zda se to dá nakonec vydržet do konce nebo ne. Přes dva dýdny ležím v nemocnici a nebráním se ani myšlence už porodit, protože mám strach i z toho, že tím odloučením od synka (a ještě to nějaký ten týden potrvá) se mezi námi něco pokazí Mám takový pocit, že bych si těmihle myšlenkami porod klidně mohla přivolat, tak zjišťuju, jaké by to mohlo mít následky.
Jsem úplně rozpůlená. Na jednu stranu to chci vydržet, na druhou stranu už chci mít drobíška u sebe a být doma s rodinou, mít to všechno za sebou...tím spíš, když už jsme skoro na konci...

Tak jsem včera měla kontrolu a nález docela dost pokročil, tak ani doktoři si nejsou jistí, jak dlouho to ještě vydržím. Ale o miminko už se teď v 35. týdnu bát prý nemusím, jen by se chvilku ohřívalo
Je to jak píše Mad Silence - v 36. tt jdu domů a pokud to na mě přijde dřív, převezou mě do porodnice pro menší mimča, tak se snad bát nemusím
Prvnímu synovi jsou skoro 4 roky a doma to zvládají perfektně. Jen doufám, že až se vrátím, budeme stejní parťáci jako dřív...ale zatím to vypadá všechno ok, je neskutečně rozumný na svůj věk a ještě mě sem trubku jezdí utěšovat

Martinko, díky za odkaz, zajímavé
Ležím v nemocnici s pánví a nohama nahoru, dostávám léky a kapačky. Doma bych ležet opravdu nemohla už proto, že máme čtyřletého draka. I kdybych kolem něho nelítala, ten klid by nebyl.
Myslím, že jsem hospitalizovaná spíš než kvůli zkracování čípku (který se dále zkracuje), tak kvůli velkému naléhání miminka na spodek. Nejsem si jistá, jestli je pravda, jak se píše v tom článku, že klidový režim předčasnému porodu nezabrání. Myslím, že už bych možná měla "po", kdybych neležela...právě proto, že jak ležím, tak miminko tolik netlačí dolů a neotevírám se tak rychle

tak to máš ještě v pohodě, moc ti to přeju Moje mimčo, jakmile si jen sednu, neskutečně tlačí dolů a ven, že se tím čípek víc a víc otevírá. Takže nepřichází v úvahu ani sezení. Aspoň že můžu na záchod
Teď si říkám, že až budu doma, nechci postel už fakt ani vidět...ale asi se na tu svojí postýlku budu po tom celodnním a celonočním zápřahu stejně těšit

Luci, tak to moc gratuluji k dá se říct donošenému dvojnásobnému štěstí! Myslím, že v takových případech můžeme být za nekonečný pobyt ve špitále fakt vděční.
Mně budou prý pouštět ke konci 36. týdne, což je za týden, když teda neporodím dřív No jsem na to  zvědavá, hlavně, že mimčo je ok

Luci, máš pravdu, už je veseleji I doktor je už v pohodě, jak mě tady krásně udrželi V pondělí začínáme 36.tt, což pro mě bylo před měsícem nepředstavitelné. Být měsíc z domova, navíc v nemocnici s mimčem v bříšku...když jsem předtím 4 roky nebyla nikde bez malého ani jednu noc...a všechno to vydržet