Jinak děkuji všem za podporu

Tuli - nic ve zlém. První tvůj příspěvek vyzněl, jako že fakt Ti skončí podpora, a Ty nebudeš mít na jídlo. ALe jak Tě postupně čtu, nejde tu o to, že nebudeš mít peníze, ale že nedokážeš naplnit své představy seberealizace.
Možná být Tebou bych se koukla, jestli ty představy ke splnění jsou reálné.

Tuli - Davídek je ještě malej, a řekla bych, že ted potřebuje mámu,která je sama se s sebou spokojená,která se mu věnuje,která si s ním povídá, hraje, maluje. To nenahradí žádné hračky.

Tulip, co je pro tebe důležitější?
Stát se "šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným" člověkem, nebo něco udělat s momentálně nepříznivou situací - "Ke konci prosince mi končí podpora a já vlastně ani pořádně nevím, co bych měla dělat… Nelíbilo by se mi, kdybych neměla skoro co jíst tedy."?

já chápu práci u stroje jako něco, co nenaplňuje mé představy seberealizace, co nevyužívá mých schopností
To já taky... a asi nejsem zdaleka sama. Berme výraz "stát u stroje" ne konkrétně, ale jako výraz něčeho, co tedy pokud možno ne (pro mě je to představa montáže jednoho a toho samýho šroubku celej den, měsíc, rok, život...).
Jenomže s hypotékou, malým děckem a končící podporou bych holt šroubovala, a PŘITOM hledala "práci, která mě bude bavit a budu ji také zvládat". Bohužel ty závazky je potřeba splácet - a banku nezajímá, jestli ty prachy jsou vydělaný z radosti nebo z musu.

Upravil(a) helena (19. 11. 2012 12:47)

Tulipánka napsal(a):

Háňo,
já byla v ty dny totálně v depce, všechno černé, takže to mé psaní bylo špatně pochopené.
Mám manžela, který pracuje. Když zaplatíme hypotéku, splátku auta, energie, vodu, internet a nebudu mít žádnou podporu, budu muset počítat každou korunu, kterou vydáme. Zbyde nám totiž na jídlo pro 3 osoby asi 3.000 Kč měsíčně. Takže hlady neumřeme, ale je to fakt na prd.
Už je ta depka v pořádku, děkuji :-)

Super . Tak to jsem ráda, že je depka pryč - chápu - když na člověka přijdou černé myšlenky, vidí všechno horší, než to je. 3000 na měsíc není žádné terno, ale dá se to - stovka na den - za stovku se vyžít dá. Jestlipak Tvoje dítě ví, jak chutnají třeba takové škubánky - recepty našich babiček jsou levné a často velmi dobré - ještě z toho můžeš udělat hru ........Hlavně, že je na tu hypotéku a energie - vidíš - žádná sláva to nebude, ale přece je z čeho mít radost - že je to alespoň tak, jak to je. Dneska stačí jednou něco nezaplatit, a už se to s člověkem táhne. Buď ráda, že máte na ty poplatky hlavně.
Jestli máš malé dítě, co se vykašlat na depky a na práci teď a užít si s ním advent ? - péct perníková srdíčka, patlat moduritové sněhuláky, vystřihovat betlém ......... užít si ho, když už Ti ho  tam nahoře přidělili

Každopádně Ti přeji spokojenost a štěstí - však Ty už ho v něčem najdeš

Upravil(a) Háňa* (19. 11. 2012 14:59)

Tak to já jsem podle tvého psaní taky myslela, že jsi nezaměstnaná bez manžela a bez koruny. Takhle to vypadá úplně jinak - asi opravdu depka. Já taky nejsem spokojená v zaměstnání, chodím tam je kvůli tomu, že nějak si holt ty peníze vydělávat musím a děkuju pánubohu, že mě zatím nevyrazili, ale práce mě nebaví a ani mi to kór moc nejde. Taky mám šéfku, s níž si vůbec nerozumím a bojím se jí, ale to jsem tu už kdysi psala a dostala jsem pěkně za uši, tak už jsem radši ticho. Vím, že jiné zaměstnání prostě neseženu, poohlížím se, ale v podstatě nic moc neumím, myslím, že u toho stroje bych si spíš uřízla ruku ( na jedné povinné brigádě na VŠ jsem dělala měsíc u frézy - myslela jsem tehdy, že snad budu muset doplácet, vydělal jsem si asi 200,- Kčs, jsem prostě holka šikovná :-) Co se týče cizích jazyků, umím jen blbě anglicky, ruštinu jsem už zapomněla komplet. Účetnictví je pro mě španělská vesnice, bojím se jednat s lidmi, nemám organizační talent, no hrůza. Přesto si stále myslím, že to musím překonat, že je to ve mně se s tímhle vyrovnat. Nepředělám se, nebude ze mě nikdy mladá, asertivní, flexibilní manažerka znalá cizích jazyků a jiných užitečných věcí, ale kašlu na to. Jsem jaká jsem a s tím nic nenadělám. Přesto si myslím, že i tak můžu být šťastná a spokojená (aspoň do jisté míry).

Tulipánka napsal(a):

Evo,
já chápu práci u stroje jako něco, co nenaplňuje mé představy seberealizace, co nevyužívá mých schopností. Pro mě je to práce k ničemu.
Pokud to vidíš tak, že tou prací pohrdám a že jsem namyšlená, protože nad tou prací ohrnuju nos, kdo to tak vidí ?

Tulipánko, a co zkusit nějaké psychologicko-personální poradenství? Dají se najít specializovaní psychologové či kariérní poradci.. myslím,že na internetu bys o tom něco našla. Tady jen příklad http://www.cooperation.cz/hoganuv_test.php nebo http://www.vychova-vzdelavani.cz/karierove-poradenstvi/. Možná by tě alespoň nasměrovali

Tuli  - já myslela, že už pracovní úřady neplatí rekvalifikaci a kurzy. NEbo ano? Poptám se, ale jdu se hlásit až 3.prosince

Tuli, tobě už končí podpora a neptala ses na rekvalifikační kurzy? Na co jsi čekala?
Úřad práce může zaplatit rekvalifikační kurz, pokud mu bude připadat smyslplný. Není to nárok, jen možnost. Většinou chtějí písemný příslib od budoucího zaměstnavatele o zaměstnání uchazeče. Kurz musí být akreditovaný a taky záleží kolik má který kraj na rozvoj zaměstnanosti peněz

dusička napsal(a):

Tuli - co když máš za úkol se smířit s tím, co máš.
Podívej, píšeš,že nemáš práci, skončí podpora , nebudeš mít co jíst. Co když to má znamenat, že si doma budeš pěstovat obilí, zeleninu, a tak. Budeš jíst málo a zdravě a zhubneš. Pak se budeš cítit líp.
Co Ti vadí na sobě?
Proč se podceňuješ?
Jak píše Pan,si dospělá, nemůžeš se pořád ohlížet, jak si vyrůstala.

...pěstovat obilí...asi blbě vidím, myslím, že Tulipánka má klasický strach z toho co bude a není se vůbec čemu divit, čarovat a ruškovat je prd platné, když není práce a tím pádem není na bydlení a jídlo. Problém může zkoušet řešit všelijak, může se v zoufalství upínat k nevyslyšeným modlitbám, možná to pomůže psychicky, skutečně však pomůže až práce a jistota příjmu. Nemluvím o milionech, ale o důstojném žití a jistotě mít co jíst i v lednu. Obilí bych fakt teď na zimu nesela, bylo by to v téhle situaci platné jako duchaření...to, že se Tulipánka upíná k nešťastnému dětství není nic podivného, ono plno neštěstí má pramen na začátku života. K dospělosti patří naučit se s tím žít, pochopit, že to co bylo změnit nejde. Stejně jako nejde změnit svojí osobnost, s tou se rodíme a umíráme a v zátěžových situacích se každý odkope. Nervák ve stresu ječí a útočí a neprůbojný pláče, fňuká a upíná se k jakékoli berličce...můžeme to chtít změnit, ale z nerváka se nikdy ovečka nestane, může to zkoušet, hrát i předstírat, jen do doby než na něj někdo nečekaně vystartuje. Nechtěj se měnit, najdi si práci a bude dobře...

Tak děvčata, já jsem se na rekvalifikaci ptala na začátku podpory a bylo mi řečeno, že takhle brzo v žádném případě. Že spíš až mi bude končit. Takže pokud nevíte, jak to je, nesuďte.

Holčino,
ano, psala jsem, že nevím, jestli ho PLATÍ. Tzn. zda mi ho zaplatí oni nebo ne.

Holčino,
já to u nás na pracáku musím z nich doslova tahat. Ne že by mi práci nesehnali, to od nich vůbec nečekám, ale pokud si něco nenajdu sama, nic mi nenabídnou. Takže hledám různé možnosti. Ptala jsem se na začátku a odbyli mě, že to se bude řešit až tak ke konci podpory. A víc se se mnou odmítli bavit. Mám teď konec 4. měsíce, tak si myslím, že už by se bavit mohli.