dusička napsal(a):

Tak to se mnou neřeš, já tu píšu Tuli ne Tobě.
Nebo to může být proto,třeba jako zkouška mezi Tebou Tuli a manželem,jestli se máte rádi. A jestli Tě nenechá. Kdo ví.

ano, ale píšeš to veřejně, tak se nediv.
já samozřejmě vím, že to nemyslíš zle. ale není to tak dlouho, co jsi sama přišla o práci a psala, jak jsi ráda, žes neodešla od manžela, že tohoto ses bála, že bys byla teď v pytli. a pokud vím, tak i ten tvůj strach z toho, jak bys to zvládla, byl jedním - a řekla bych z hlavních důvodů, proč jsi zůstala. nevyčítám ti to. jen si myslím, že bys teď mohla mít větší pochopení pro strachy tulipánky. ono když jsi nějákou dobu na podpoře a i přes veškerou snahu nejsi schopna zakopnout o práci, tak ti to na sebevědomí zrovna dvakrát nepřidá. plus pokud se k tomu přidruží další problémy, člověk pak má holt tendence se litovat, nebo má pocit, že na co sáhne, to stojí za ho :-).
mně prostě ty tvý řeči o tom, jak to může znamenat, aby si začala pěstovat obilí, připadají neuvěřitelný. ona totiž tulipánka by sice asi mohla nějákou dobu chroupat mrkev, ale to ji energie ani složenky nezaplatí, děti budou těžko pouze o mrkvičce a oblečení, boty + další věci jim prostě zajistit musí.
prostě mám pocit, že pokud jde o tebe samou, to jsi realistka, pokud o druhý, lítáš pořád někde v duchovnu a hledáš za tím nějáké znamení a bůh ví co ještě.

Tulipánka napsal(a):

Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....

Nízké sebevědomí, tam vidím největší problém.
Není to nedostatek peněz,problémy se vztahy, to už je ta omáčka okolo. Nejvíc bych řekla, že Tulipánce vadí ,že je nicka s nizkým sebevědomím.
Jak z toho kolotoče ven? Dělat sám sobě doktora?
Určitě bych vyhledala pomoc. Třeba Ruška není to pravé ořechové.

helena napsal(a):

že tím, že budu moc chtít, že se mi to podaří
Ale prd a vořech... některý věci holt silou neurveš. Nebo urveš, ale po*kur*víš.
Tluču na dveře jak vůl a nic.
Jestli se ty dveře, který se mermomocí snažíš otevřít ven, náhodou neotevírají dovnitř...

Heleno,
i tobě děkuji. Ony se ty dveře otevřou, ale samy, až na ně nebudu tlouct. Teď jsem ten vzorec asi našla u mamky, tak se na to zaměřím :-)

Ivana napsal(a):

Podle mě se nelze změnit totálně. Jsi-li citrón, budeš vždycky citrón, ale můžeš být pěkně lesklý, šťavnatý citrón nebo svrasklý a plesnivý.
Myslím si, že ty s těmi svými ruškami a jinými ezoterickými (nezlob se) hovadinkami strašně tlačíš na pilu. Pokud nemáš práci, tak se soustřeď na to nějakou najít. Teprve až budeš mít z čeho žít, tak si můžeš dovolit ten luxus řešit ostatní věci. Jsem v tomhle zajedno s Marxem, nejdřív ekonomická základna, potom duchovní nadstavba.
Myslím si, že tajemství šťastného života je opravdu v tom smířit se s tím, co nejde změnit. Například minulost prostě nezměníš. Smiř se s tím, jaká byla tvoje původní rodina, udělej za tím tlustou čáru a jdi dál. V budoucnosti, tam můžeš udělat změnu - vytvořit si takovou rodinu, jakou chceš. Většinou. Někdy to nejde ani tak - prostě nepotkáš toho správného partnera. Pak je dobré se smířit s tím, že nemám toho, koho bych si představovala a žít s tím, kdo je k dispozici nebo být sama. Ale je dobré stát oběma nohama  na zemi a nemalovat si stále vzdušné zámky. Hrát prostě můžeš jen s těmi kartami, co máš.

Ivano,
hledám práci. A právě takový konkurz  mě dostal do téhle depky. Takže to chci vyřešit, abych se po prohraných konkurzech do takových depek znovu nedostávala.
S rodinou jsem smířená. Tohle bylo vše podstatné, co jsem si s rodinou řešila. A hrát s kartami co mám? No, tak to bych asi skončila hodně špatně :-( To je téma na čištění...

helena napsal(a):

když si Tuli nebude věřit, práci nenajde
Ale najde... jenže akorát takovou, na kterou si "věřit" bude.

Heleno,
když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji :-(

dusička napsal(a):

Pavli - umím se vžít do role Tulipánky (jasně že ne uplně, každý žije svůj život). Nemám nic proti Tulipánce, ani ji nějak nenapadám. Chápu ji. Věřím, že má z toho všeho depku.
Ale jestliže se bude litovat, stejně s tím nic neudělá.
A mám pochopení pro Tuli.
Jen jsem jí chtěla napsat, že ta lekce, nebo zkouška, to je jedno, je pro otevření nových dveří. A otevřou se samy, netřeba lomcovat klikou.
A to jsem si v první řadě musela uvědomit sama, píšu svou zkušenost, co mi pomohlo,proto to píšu  Tulipánce

Děkuji :-)
Já už teď nejsem nicka s nízkým sebevědomím. Naopak, myslím, že sebevědomí už mám docela v pořádku, i když ta nejistota tam ještě pořád je. Proto píšu, že ty věci nejsou dořešené, ale pomáhá to, cítím se díky rušce o hodně lépe. Ve čtvrtek jsem si vzala skupinu nás 10 uchazečů na povel a řídila jsem společný projekt a dostala jsem pochvalu. Což opravdu hodně pomohlo mé sebejistotě, ale tak nějak mě uvedlo do depky.
Ale jak už jsem tu psala, asi už tu příčinu těch zavřených dveří znám. Té nemožnosti změny. Dočistím si maminku a generála. Tohle všechno jsem s ní prožívala :-)

Tulipánka napsal(a):

Háňo,
děliko :-). Jak jinak se dá  myslet pozitivně, když nevěříš, že to pozitivně dopadne? Případně jak uvěřit, že to pozitvně dopadne.

Dopadne.... když něco nějak dopadlo, znamená to, že už je to konec. A konec  je smrt - tak to DOPADNE nám všem - takže jak to dopadne není třeba řešit - to přece víme ....... a všechno před tím je jen děj, žádný konec ničeho - jen cesty, křižovatky, zatáčky, údolí a kopce. Tak jdi, dívej se na cestu a kolem a buď ráda, že jsi tu a užíváš si každý den zážitků

Myslet pozitivně neznamená malovat si vzdušné zámky do budoucna a upínat se k obrazům, které sis namalovala, ale vnímat to, co je - neodstrkovat, neponižovat a nezastiňovat to příjemné jen proto, že se mi děje i něco nepříjemného - nepřestat i tak to hezké vidět.

Tulipánka napsal(a):

Pan,
ani nevíš, jak moc bych si přála přestat být bezmocná. Problém je stále v tom, že když se postavím na vlastní nohy, vždy je tu obrovská zeď a já do ní ze všech stran narážím. Nemůžu svůj život tvořit, protože mám pocit, že Něco (samozřejmě má část) mě prostě nepustí nikam jinam, než jen zpátky do sraček. Všechny cesty k nalezení sebe sama a štěstí jsou mi uzavřené. Tluču na dveře jak vůl a nic. Tluču víc a víc a pak šup, depka. Nemožnost nic změnit.

Přestaň tlouct - prostě vezmi za kliku, otevři je a jdi

Upravil(a) Háňa* (17. 11. 2012 17:54)

Tulipánka napsal(a):

dusička napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Heleno,
když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji :-(

Tuli,když neseženu práci, půjdu třeba i k mašine. No a co? Je to taky práce. A časem se vyskytne třeba něco lepšího. Lepší fyzická práce než doma brečet, že nemám co do pusy.

Duši,
když nebude zbytí....
Ale já pořád věřím, že to vyřešit lze. Protože VÍM, že na tu práci mám. Dokážu strašně moc věcí, prakticky sama jsem vytvořila, dala dohromady, zpropagovala a se 2 lidmi organizačně zmákla pohádkový les s 50 dobrovolníky a 600 účastníky. Rychle se učím, umím s počítačem, 2 jazyky, základy účetnictví.... jen možná na ty asistentky hold už nejsem dost devótní. Takže začínám shánět místo obchodního zástupce. Ale to je pekelně o sebedůvěře, takže si tím ještě nejsem moc jistá....

tulipánko, já nevím, ale přijde mi, že lidí, co umí, ví, jsou šikovní - je na lopaty. ale té práce tolik není. pokud opravdu momentálně řešíš, že nejsou peníze a začíná jít do tuhýho, vzala bych práci, která je, abych měla pravidelný příjem. to přece neznamená konečnou, pořád si můžeš dál obíhat konkurzy, snažit se najít práci, která by ti vyhovovala.

Tulipánko,
prožíváš těžké období, Pan a Háňa to napsaly moc hezky, není moc co dodat. Přeji ti, abys co nejdříve našla práci- jakoukoliv, odrazila se ode dna a mohla už jen stoupat. Pokud jsi ovšem nepřišla s plánem poznat ještě větší trampoty a naučit se je zpracovat. To víš jen ty , spíš ta část tebe, se kterou zřejmě neumíš pracovat, nebo využívat její potenciál. A kdo z nás to umí? že jo. Já taky ne.
S EFT mám dobré zkušenosti (Už jsem dlouho neťukala, přiznávám), tam se neoblafneš i když pracuješ sama se sebou, poznáš, kdy se něco děje, kdy jsi trefila hřebíček na hlavičku a kdy jsi vedle.


Háňo, moc hezky se čteš a jsi mi moc sympatická od pohledu, pokud jsi to ty na nicku.

Ivano, trochu mi naskočila husina při tvém odsudku různých terapíí. Někomu funguje  běh do úplného vyčerpání, sedřít se fyzicky , umýt okna v celém baráku , někomu antidepresiva a někdo se musí vypovídat u odborníka a někomu pasují tyhle techniky.

helena napsal(a):

když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji
No a?
Třeba by ti to pomohlo, abys tak zaťatě netřískala do dveří... přinejmenším bys měla čistou hlavu, vejplatu a tudíž čas a možnost přemejšlet jinak.
Dokážu strašně moc věcí... Rychle se učím, umím s počítačem, 2 jazyky, základy účetnictví...
Tak TOHLE je nedostatek sebevědomí a sebedůvěry?

taky jsem několik let dělala u stroje, dokonce jsem doslova a do písmene zametala ulice . No a?
Proč takovou práci podcenuješ? Myslím T.

Tulipánko, rentle tu zmiňuje nějakou nemoc, asi tě víc zná. Máš invalidní důchod? Nebo ho můžeš mít? Abys měla aspoň nějaký příjem, jestli máš takové zdravotní problémy, že nemůžeš dělat jakoukoliv práci.

Mám VŠ a také jsem nějakou dobu, ještě za socializmu, pracovala jako uklízečka. Protože dcerka měla srdeční vadu a nemohla do jesliček.

Vyjadřovat se pohrdavě o jakékoliv práci mnohé o sebevědomí (nezdravém) napovídá. Pracuješ i s tímto, Tulipánko?
Mně vysvětlila má psycholožka, že sebevědomí není, jak se mnozí domníváme, nízké nebo vysoké. Ale zdravé a nezdravé. Ty ho nemáš "málo", ale spíš bych řekla, že ho máš nezdravé. Na to už poukázala helena, jakým způsobem píšeš o tom, co všechno umíš.

(Mimochodem, jelikož jsem účetní, tak "základy účetnictví" jsou dost málo, řekla bych, že celkem k ničemu. Buď účetnictví umím, nebo ne. Účetní, která umí třeba pouze přijaté faktury, nebo vydané, nebo pokladnu, není účetní. Umím s počítačem je taky velice široký pojem.)

Upravil(a) Eva. (19. 11. 2012 11:40)

agewa napsal(a):

helena napsal(a):

když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji
No a?
Třeba by ti to pomohlo, abys tak zaťatě netřískala do dveří... přinejmenším bys měla čistou hlavu, vejplatu a tudíž čas a možnost přemejšlet jinak.
Dokážu strašně moc věcí... Rychle se učím, umím s počítačem, 2 jazyky, základy účetnictví...
Tak TOHLE je nedostatek sebevědomí a sebedůvěry?

taky jsem několik let dělala u stroje, dokonce jsem doslova a do písmene zametala ulice . No a?
Proč takovou práci podcenuješ? Myslím T.

Agewo,
na škole jsem dělala brigády v provozu, vím, jaké to je a nepodceňuju tu práci. Jen říkám, že je to pro mě krajní řešení - není optimální.
Pro ostatní: mám cukrovku 1. typu. Když jedu u mašiny, nemůžu jednoduše odejít a říct - heleďte, mám hypoglykémii nebo hyperglykémii, postavte si k tomu stroji koho chcete. Navíc když glykémie nemám srovnané, jsem unavená a nezvládám delší směny. Toť tak.
Mám částečný invalidní důchod. Ale manžel chtěl domek a z těchto důvodů máme dost vysokou hypotéku. Bez ní bych si fakt pískala