29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....
Není tady
Jo, znám.
Nevím, jaký směr vyznáváš, ale už výraz spolubojovníci mluví za hodně - baví Tě bojovat ?
Jde o to s životem přestat bojovat a začít si ho užívat. A taky se naučit přijímat - všechno - jako zkušenost, učení, posun vpřed - být vděčná za každou zkušenost. Nevnímat se jako nicku, ale jako bytost - stejně důležitou, jako jsou všichni ostatní - všichni, kdo jsou tady, tady mají být - každý má svoje nezastupitelné místo a důležitost - tvoří celek - je kousíčkem puzzle - bez něho by byla v tom "obrázku" díra - takže nikdo není nicka
Není k tomu potřeba nic, jenom otevřít oči a vidět - žádné vyznání, učení, techniky..... nepomohou - je to jen Tvoje - Ty jsi ten, kdo se dívá. Z jakého úhlu, z jaké strany, o tom rozhoduješ jen Ty - jestli to hezké budeš chtít vidět, uvidíš to
Podařilo ... - aby se něco podařilo, usilovat většinou nepomůže. Přestat usilovat a začít žít, být a milovat, to je cesta - dovnitř - k sobě - tam je to štěstí - nikde vně je nenajdeš a k jeho hledání nikoho nepotřebuješ. Nikdo tě šťastnou neudělá - to můžeš jedině Ty
Upravil(a) Háňa* (16. 11. 2012 15:43)
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....
Přidávám se, ví tu někdo , jak na to ?
Není tady
Háňa* napsal(a):
Jo, znám.
Nevím, jaký směr vyznáváš, ale už výraz spolubojovníci mluví za hodně - baví Tě bojovat ?
Jde o to s životem přestat bojovat a začít si ho užívat. A taky se naučit přijímat - všechno - jako zkušenost, učení, posun vpřed - být vděčná za každou zkušenost. Nevnímat se jako nicku, ale jako bytost - stejně důležitou, jako jsou všichni ostatní - všichni, kdo jsou tady, tady mají být - každý má svoje nezastupitelné místo a důležitost - tvoří celek - je kousíčkem puzzle - bez něho by byla v tom "obrázku" díra - takže nikdo není nicka
Není k tomu potřeba nic, jenom otevřít oči a vidět - žádné vyznání, učení, techniky..... nepomohou - je to jen Tvoje - Ty jsi ten, kdo se dívá. Z jakého úhlu, z jaké strany, o tom rozhoduješ jen Ty - jestli to hezké budeš chtít vidět, uvidíš to
Podařilo ... - aby se něco podařilo, usilovat většinou nepomůže. Přestat usilovat a začít žít, být a milovat, to je cesta - dovnitř - k sobě - tam je to štěstí - nikde vně je nenajdeš a k jeho hledání nikoho nepotřebuješ. Nikdo tě šťastnou neudělá - to můžeš jedině Ty
Haňo,
tuhle cestu znám - být pozitivní. Ale pokud jsi ve stádiu, kdy se ti fakt nic nedaří a máš pocit, že ti život hází klacky pod nohy, tohle moc nefunguje. Praktikovala jsem to asi 10 let a ŽÁDNÉ výsledky. To, co dělám, je metoda RUŠ a tady jsou ty výsledky alespoň zřetelné, i když to také jde hoooodně pomalu. A zatím se mi nepovedlo vyřešit žádné velké téma fakt úplně, tzn. na 100%.
Ano, bojuju s tím, protože už nechci se cítit mizerně a žít mizerný život. Kdyby člověk nebyl bojovník, už by to vzdala žil život jako spoustu lidí, tzn. plácat se od nikam k nikam. Já mám cíl a o ten bojuju.
Není tady
Tuli - i v tom mizerném světě se najde alespoň kousek toho hezkého.
Člověk může být štastný ve chvíli, kdy neříká, tohle nemám, ale tohle mám.
A nevím.Přijde mi divná tato věta.
nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Takže kdyby si měla peníze,tak by si byla spokojená?
Všímat si maličkostí, nemyslet na budoucno, minulost, jít na procházku, vnímat krásu přírody, hrát si s dítkem a fakt se zapojit do hry, nepřemýšlet, vypnout.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Háňa* napsal(a):
Jo, znám.
Nevím, jaký směr vyznáváš, ale už výraz spolubojovníci mluví za hodně - baví Tě bojovat ?
Jde o to s životem přestat bojovat a začít si ho užívat. A taky se naučit přijímat - všechno - jako zkušenost, učení, posun vpřed - být vděčná za každou zkušenost. Nevnímat se jako nicku, ale jako bytost - stejně důležitou, jako jsou všichni ostatní - všichni, kdo jsou tady, tady mají být - každý má svoje nezastupitelné místo a důležitost - tvoří celek - je kousíčkem puzzle - bez něho by byla v tom "obrázku" díra - takže nikdo není nicka
Není k tomu potřeba nic, jenom otevřít oči a vidět - žádné vyznání, učení, techniky..... nepomohou - je to jen Tvoje - Ty jsi ten, kdo se dívá. Z jakého úhlu, z jaké strany, o tom rozhoduješ jen Ty - jestli to hezké budeš chtít vidět, uvidíš to
Podařilo ... - aby se něco podařilo, usilovat většinou nepomůže. Přestat usilovat a začít žít, být a milovat, to je cesta - dovnitř - k sobě - tam je to štěstí - nikde vně je nenajdeš a k jeho hledání nikoho nepotřebuješ. Nikdo tě šťastnou neudělá - to můžeš jedině TyHaňo,
tuhle cestu znám - být pozitivní. Ale pokud jsi ve stádiu, kdy se ti fakt nic nedaří a máš pocit, že ti život hází klacky pod nohy, tohle moc nefunguje. Praktikovala jsem to asi 10 let a ŽÁDNÉ výsledky. To, co dělám, je metoda RUŠ a tady jsou ty výsledky alespoň zřetelné, i když to také jde hoooodně pomalu. A zatím se mi nepovedlo vyřešit žádné velké téma fakt úplně, tzn. na 100%.
Ano, bojuju s tím, protože už nechci se cítit mizerně a žít mizerný život. Kdyby člověk nebyl bojovník, už by to vzdala žil život jako spoustu lidí, tzn. plácat se od nikam k nikam. Já mám cíl a o ten bojuju.
Praktikovala ..... no, jak myslíš - nic Ti nevnucuji Jenom ... nemyslím si, že Ti hází klacky pod nohy ŽIVOT - ty ho žiješ, tudíž jediný, kdo si hází klacky pod nohy, můžeš být jedině Ty sama - možná právě tou úpo*ní - pro jedno nevnímáš druhé, utečou Ti souvislosti, přehlédneš něco důležitého ....třeba ..... jsem přesvědčená, že uvolněním a polevením ve lpění na čemkoli, by sis mohla pomoci, ale je to na Tobě, samozřejmě
Upravil(a) Háňa* (16. 11. 2012 16:31)
Není tady
Co je závadného na slově ú p o r n o s t í, pro Krista pána ???????
Upravil(a) Háňa* (16. 11. 2012 16:32)
Není tady
Tuli - proč by ses měla měnit, zůstaň taková jaká si. Jen se začni mít ráda za to,že taková si.
Něco Ti sem hodím
" Štěstí způsobené vnější příčinou je formou utrpení, protože příčina může kdykoli zmizet. Být šťastný bezdůvodně je štěstí, které chcete prožívat. "
Deepak Chopra
Pravá vnitřní radost vzniká sama od sebe. Není závislá na vnějších okolnostech ani vnějším úspěchu. Sri Chinmoy
Není tady
Tuli - dle mého se tohle člověk učí celý život.
Jednou je dole jednou nahoře.
Všímej si svého těla, proč Tě něco rozčílí? Proč si nespokojená?
Já už to mám částečně rozkličkováno, i když jsou chvilky, kdy bych řvala. U mně to je emocema,který neumím někdy zpracovat.
Není tady
Háňa* napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Háňa* napsal(a):
Jo, znám.
Nevím, jaký směr vyznáváš, ale už výraz spolubojovníci mluví za hodně - baví Tě bojovat ?
Jde o to s životem přestat bojovat a začít si ho užívat. A taky se naučit přijímat - všechno - jako zkušenost, učení, posun vpřed - být vděčná za každou zkušenost. Nevnímat se jako nicku, ale jako bytost - stejně důležitou, jako jsou všichni ostatní - všichni, kdo jsou tady, tady mají být - každý má svoje nezastupitelné místo a důležitost - tvoří celek - je kousíčkem puzzle - bez něho by byla v tom "obrázku" díra - takže nikdo není nicka
Není k tomu potřeba nic, jenom otevřít oči a vidět - žádné vyznání, učení, techniky..... nepomohou - je to jen Tvoje - Ty jsi ten, kdo se dívá. Z jakého úhlu, z jaké strany, o tom rozhoduješ jen Ty - jestli to hezké budeš chtít vidět, uvidíš to
Podařilo ... - aby se něco podařilo, usilovat většinou nepomůže. Přestat usilovat a začít žít, být a milovat, to je cesta - dovnitř - k sobě - tam je to štěstí - nikde vně je nenajdeš a k jeho hledání nikoho nepotřebuješ. Nikdo tě šťastnou neudělá - to můžeš jedině TyHaňo,
tuhle cestu znám - být pozitivní. Ale pokud jsi ve stádiu, kdy se ti fakt nic nedaří a máš pocit, že ti život hází klacky pod nohy, tohle moc nefunguje. Praktikovala jsem to asi 10 let a ŽÁDNÉ výsledky. To, co dělám, je metoda RUŠ a tady jsou ty výsledky alespoň zřetelné, i když to také jde hoooodně pomalu. A zatím se mi nepovedlo vyřešit žádné velké téma fakt úplně, tzn. na 100%.
Ano, bojuju s tím, protože už nechci se cítit mizerně a žít mizerný život. Kdyby člověk nebyl bojovník, už by to vzdala žil život jako spoustu lidí, tzn. plácat se od nikam k nikam. Já mám cíl a o ten bojuju.Praktikovala ..... no, jak myslíš - nic Ti nevnucuji
Jenom ... nemyslím si, že Ti hází klacky pod nohy ŽIVOT - ty ho žiješ, tudíž jediný, kdo si hází klacky pod nohy, můžeš být jedině Ty sama - možná právě tou úpo*ní - pro jedno nevnímáš druhé, utečou Ti souvislosti, přehlédneš něco důležitého ....třeba ..... jsem přesvědčená, že uvolněním a polevením ve lpění na čemkoli, by sis mohla pomoci, ale je to na Tobě, samozřejmě
Já vím, že si ty klacky házím pod nohy sama, Bohu je to srdečně ukradené Já jen hledám cestu, zda vůbec existuje, díky které se naučím žít šťastný život, kdy se mi bude dařit ve všem a samozřejmě počítám s občasným problémem.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Háňa* napsal(a):
Jo, znám.
Nevím, jaký směr vyznáváš, ale už výraz spolubojovníci mluví za hodně - baví Tě bojovat ?
Jde o to s životem přestat bojovat a začít si ho užívat. A taky se naučit přijímat - všechno - jako zkušenost, učení, posun vpřed - být vděčná za každou zkušenost. Nevnímat se jako nicku, ale jako bytost - stejně důležitou, jako jsou všichni ostatní - všichni, kdo jsou tady, tady mají být - každý má svoje nezastupitelné místo a důležitost - tvoří celek - je kousíčkem puzzle - bez něho by byla v tom "obrázku" díra - takže nikdo není nicka
Není k tomu potřeba nic, jenom otevřít oči a vidět - žádné vyznání, učení, techniky..... nepomohou - je to jen Tvoje - Ty jsi ten, kdo se dívá. Z jakého úhlu, z jaké strany, o tom rozhoduješ jen Ty - jestli to hezké budeš chtít vidět, uvidíš to
Podařilo ... - aby se něco podařilo, usilovat většinou nepomůže. Přestat usilovat a začít žít, být a milovat, to je cesta - dovnitř - k sobě - tam je to štěstí - nikde vně je nenajdeš a k jeho hledání nikoho nepotřebuješ. Nikdo tě šťastnou neudělá - to můžeš jedině TyHaňo,
tuhle cestu znám - být pozitivní. Ale pokud jsi ve stádiu, kdy se ti fakt nic nedaří a máš pocit, že ti život hází klacky pod nohy, tohle moc nefunguje. Praktikovala jsem to asi 10 let a ŽÁDNÉ výsledky. To, co dělám, je metoda RUŠ a tady jsou ty výsledky alespoň zřetelné, i když to také jde hoooodně pomalu. A zatím se mi nepovedlo vyřešit žádné velké téma fakt úplně, tzn. na 100%.
Ano, bojuju s tím, protože už nechci se cítit mizerně a žít mizerný život. Kdyby člověk nebyl bojovník, už by to vzdala žil život jako spoustu lidí, tzn. plácat se od nikam k nikam. Já mám cíl a o ten bojuju.
Pokud máš pocit, že ti život hází klacky pod nohy nebo že se ti nedaří, jak bys potřebovala(chtěla),to je opravdu frustrující. Je těžké na to najít "lék", protože každý je jiný a pomáhá mu něco jiného. A jinak odpověď na tvou otázku- ne, osobně nikoho jak to popisuješ asi neznám..
Upravil(a) Ziki (16. 11. 2012 17:29)
Není tady
Myslím si, že nikomu na světě se nedaří ve všem, ani ti úžasně krásní, bohatí a sebevědomí kolikrát nejsou šťastní. Myslím si, že člověk by se měl v prvé řadě smířit s tím, co má, ať už vzhledově, finančně, vztahově a nechtít lámat věci přes koleno. Pak by se měl člověk mít rád takový jaký je. Trošku zapracovat na svém sebevědomí. Mít radost z drobností, které ho potkaly nebo kterých dosáhl. A nehroutit se z toho, co se mu nepodařilo nebo co nevyšlo tak, jak si představoval (to poslední mi nejde, zatím). Honit se celý život za něčím tak pofidérním jako je úspěch a štěstí je blbost. Měli bychom se snažit užívat si života jaký nám byl dán a ne věčně hořekovat nad tím, co nemáme, co se nám nedaří.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....
Znám - sebe
Takhle nějak se mi povedlo dosáhnout spokojenosti a vyrovnanosti:
Ivana napsal(a):
... Pak by se měl člověk mít rád takový jaký je. Trošku zapracovat na svém sebevědomí. Mít radost z drobností, které ho potkaly nebo kterých dosáhl. A nehroutit se z toho, co se mu nepodařilo nebo co nevyšlo tak, jak si představoval ... Měli bychom se snažit užívat si života jaký nám byl dán a ne věčně hořekovat nad tím, co nemáme, co se nám nedaří.
A zní to možná blbě, ale čím víc peněz vydávám za to, co považuju za správné, tím víc se mi jich přikutálí zpět ... s mým přispěním, že jo, ale faktor štěstí v tom tak nějak hraje nezanedbatelnou roli.
A lásku jsem objevila v sobě ... ta, která přichází od jiných lidí nebo mazlíků je v podstatě nadstandard.
Není tady
Háňa* napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Háňa* napsal(a):
Jo, znám.
Nevím, jaký směr vyznáváš, ale už výraz spolubojovníci mluví za hodně - baví Tě bojovat ?
Jde o to s životem přestat bojovat a začít si ho užívat. A taky se naučit přijímat - všechno - jako zkušenost, učení, posun vpřed - být vděčná za každou zkušenost. Nevnímat se jako nicku, ale jako bytost - stejně důležitou, jako jsou všichni ostatní - všichni, kdo jsou tady, tady mají být - každý má svoje nezastupitelné místo a důležitost - tvoří celek - je kousíčkem puzzle - bez něho by byla v tom "obrázku" díra - takže nikdo není nicka
Není k tomu potřeba nic, jenom otevřít oči a vidět - žádné vyznání, učení, techniky..... nepomohou - je to jen Tvoje - Ty jsi ten, kdo se dívá. Z jakého úhlu, z jaké strany, o tom rozhoduješ jen Ty - jestli to hezké budeš chtít vidět, uvidíš to
Podařilo ... - aby se něco podařilo, usilovat většinou nepomůže. Přestat usilovat a začít žít, být a milovat, to je cesta - dovnitř - k sobě - tam je to štěstí - nikde vně je nenajdeš a k jeho hledání nikoho nepotřebuješ. Nikdo tě šťastnou neudělá - to můžeš jedině TyHaňo,
tuhle cestu znám - být pozitivní. Ale pokud jsi ve stádiu, kdy se ti fakt nic nedaří a máš pocit, že ti život hází klacky pod nohy, tohle moc nefunguje. Praktikovala jsem to asi 10 let a ŽÁDNÉ výsledky. To, co dělám, je metoda RUŠ a tady jsou ty výsledky alespoň zřetelné, i když to také jde hoooodně pomalu. A zatím se mi nepovedlo vyřešit žádné velké téma fakt úplně, tzn. na 100%.
Ano, bojuju s tím, protože už nechci se cítit mizerně a žít mizerný život. Kdyby člověk nebyl bojovník, už by to vzdala žil život jako spoustu lidí, tzn. plácat se od nikam k nikam. Já mám cíl a o ten bojuju.Praktikovala ..... no, jak myslíš - nic Ti nevnucuji
Jenom ... nemyslím si, že Ti hází klacky pod nohy ŽIVOT - ty ho žiješ, tudíž jediný, kdo si hází klacky pod nohy, můžeš být jedině Ty sama - možná právě tou úpo*ní - pro jedno nevnímáš druhé, utečou Ti souvislosti, přehlédneš něco důležitého ....třeba ..... jsem přesvědčená, že uvolněním a polevením ve lpění na čemkoli, by sis mohla pomoci, ale je to na Tobě, samozřejmě
Souhlas s Háňou.
Každý tlak budí protitlak. Čím víc to "hrneš", tím víc tě to pak zvlálcuje, protože veškerá ta ú*p*o*r*n*á energie se ti vrátí a obrátí se proti tobě.
Tvořit se dá vždy jen lehce...prostě to jde a nebo to nejde. Tečka.
A když to nejde, tak to nejde. Největší pitomost je se s tím prát a bojovat proti tomu. Jsou věci, které nepřetlačíš a to ani metodou RUŠ - která je sice úžasná, ale není všemocná, to je totiž jen Stvořitel.
Tulip, ty věci moc hrotíš.
Dej si pauzu a prostě žij. Užívej si to, co MÁŠ, protože jinak to pro to, co NEMÁŠ a co tak strašně chceš, prostě prošvihneš.
Všechno má svůj čas. Možná, že to, co tak strašně CHCEŠ a nemáš, jen teď momentálně NEPOTŘEBUJEŠ a je to pro tebe připraveno na dobu, kdy pro to dozraješ
Ty bys totiž chtěla celým tím očistným procesem proletět jak neřízená střela. Jenže to nejde. Někdy to jde naopak velmi pomalu a dokonce je čas od času třeba se několikrát vrátit, aby bylo vše jak má být. Jako všechno, má totiž i tahle "hra" svá pravidla a nevěř nikomu, kdo ti tvrdí, že je nemá nebo dokonce že je lze obejít. Nelze.
A odpověď na tvou otázku - ano, znám. Znám mnoho lidí,kteří dokázali vykročit ze začarovaného kruhu a naučili se radovat z PŘÍTOMNÉHO okamžiku, našli bohatství, hojnost a radost tam, kde by je dříve vůůůbec nenapadalo je hledat.
Sama patřím mezi ně.
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Ivo,
takže myslíš, že když se někomu v nějakém směru nedaří, že to nejde změnit? Myslím tím cílenou prací?
Změnit lze vše.
Otázkou jen je, za jakou cenu a proč?
Vždycky není cena přiměřená a důvod dost pádný.
Věci se totiž dějí z jasné příčiny. TU je třeba najít a změnit.
Není tady
Míša Kulička napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....Znám - sebe
Takhle nějak se mi povedlo dosáhnout spokojenosti a vyrovnanosti:Ivana napsal(a):
... Pak by se měl člověk mít rád takový jaký je. Trošku zapracovat na svém sebevědomí. Mít radost z drobností, které ho potkaly nebo kterých dosáhl. A nehroutit se z toho, co se mu nepodařilo nebo co nevyšlo tak, jak si představoval ... Měli bychom se snažit užívat si života jaký nám byl dán a ne věčně hořekovat nad tím, co nemáme, co se nám nedaří.
A zní to možná blbě, ale čím víc peněz vydávám za to, co považuju za správné, tím víc se mi jich přikutálí zpět ... s mým přispěním, že jo, ale faktor štěstí v tom tak nějak hraje nezanedbatelnou roli.
A lásku jsem objevila v sobě ... ta, která přichází od jiných lidí nebo mazlíků je v podstatě nadstandard.
A tak to je!
Není tady
Také znám - sebe. Povedlo se mi to tak, jak popisuje Ivana a Míša. Ale až tehdy, když jsem přestala trvale bojovat...
Tulipánko, tvá představa hezkého života - viz tvůj příspěvek, je - nevím, jak to lépe říct, zvláštní.
Bohatá... hm. Kolik milionů na kontě je tvá představa bohaté? Za bohatství si štěstí, vyrovnanost, spokojenost... nekoupíš. Tohle není o bohatství.
Ten boj ve tvém příspěvku by tě měl také varovat. Nebojuj. I spojení - směr, který vyznávám, zní tak nějak...násilně.
Dlouhodobě, a už vůbec Trvale zvrátit - nad těmito slovy bych se určitě také zamyslela. Jsou názorně varující. Něco jako NIKDY a VŽDY.
Neber život tak vážně a zkus si víc hrát.
Není tady
Jo znám, přijď na kafe a povykládám ti. Jenom zjišťuji, že to někdy skřípe a musím se opravdu vzchopit, abych nesklouzla k těm starým myšlenkám. A že se dokáží dost brutálně připomenout.
Není tady
Děvčata,
děkuji za vaše názory. Ještě si to přeberu. Já myslela, že právě ten ten hnací motor, ta touha a odhodlání to změnit, právě to dokáže dělat zázraky. Že když budu opravdu chtít, že se to stane. Bohatá mi přijde mít peníze na to, co potřebuji + něco hezkého. Těď bych řekla, že je to spíš horší a horší. Ke konci prosince mi končí podpora a já vlastně ani pořádně nevím, co bych měla dělat. Potřebuji si vyřešit pracovní stránku, ale prostě ať ruším jak chci, v tomhle se nějak hnout nedokážu. A hnout bych se docela chtěla. Nelíbilo by se mi, kdybych neměla skoro co jíst tedy.
Není tady
PavlaH napsal(a):
Jo znám, přijď na kafe a povykládám ti. Jenom zjišťuji, že to někdy skřípe a musím se opravdu vzchopit, abych nesklouzla k těm starým myšlenkám. A že se dokáží dost brutálně připomenout.
Pavlo, děkuji, ozvu se. Ale s tímhle pozitivním myšlením mi to fakt nejde, vydržím celkem dlouho dělat, že mi to nevadí, ale pak, když už je to fakt dlouho, padá do depky
Není tady
Ke konci prosince mi končí podpora a já vlastně ani pořádně nevím, co bych měla dělat.
Tak zkus začít od toho, že máš ještě měsíc času relativně bez starostí a užij si ho - dělej samozřejmě kroky, to nemyslím, aby ses vykašlala na hledání práce, apod., ale nepřemýšlej stále o tom, co bude za měsíc a neměj pocit, že každý den od rána do večera musíš pro to něco dělat. Nemusíš - ani nemůžeš - a přijdeš o měsíc života, pokud se celou dobu tím budeš užírat a vyčerpávat. Prostě věř, že ta pravá příležitost přijde v pravý čas - bývá to tak - přijde - třeba ji i zavolej, ale hlavně na to celou tu dobu nemysli - udělej si třeba "úřední hodiny" - každý den dvě hodiny věnuj hledání práce, odpovídání na inzeráty, přemýšlení o tom, co ještě můžeš dělat, ... ale potom to opusť s tím, že jsi udělala vše, co momentálně můžeš - "zavři kancelář", pusť to z hlavy a žij si ten svůj měsíc - den, hodinu.... vystav se slunci, čti si bulvár, ... cokoli - bez výčitek, že si dovoluješ se bavit, když nevíš, co bude za měsíc. Vždyť nikdo nevíme ani to, co bude za hodinu - to bychom se museli zbláznit všichni. Vychutnej si každý okamžik
Možná si řekneš "Tobě se to kecá, když v té situaci nejsi" - chápu ... ale není to tak - vím, jaké to je, zažila jsem to taky, jako mnoho a mnoho dalších - a všichni tihle, co to zažili, stále žijí
- a Ty budeš žít taky. Ano, zažila jsem a měla podobné strachy a paniku, ale už je to dlouho - dneska jsem jinde - vím, že moje budoucnost je hlavně můj život. Pokud tady za měsíc budeš bez podpory a bez práce, ale živá, zdravá a s chutí do života, bude to štěstí - každý prožitý den je štěstí. Pokud můžeš vidět, slyšet, cítit a vnímat svět.
Nenech se ovládnout panikou - věta "nějak to dopadne" zní sice nezodpovědně, ale je pravdivá - vždycky všechno nějak dopadne. Ale strach je zabiják všeho.
Mysli si o tom, co chceš, ale řeknu Ti svoji zkušenost - věci se začaly dít samy - takové ty "náhody", co přicházejí a nikdo je nečeká - prostě samy od sebe - a víš kdy ? Přesně od okamžiku, kdy jsem se na všechno snažení .... víš co, viď
Prostě se těm nahoře do toho nepleť a nech je konat - možná jsi to Ty, kdo hází klacky pod nohy jim - jak mohou něco dělat, když jim do toho pořád někdo kecá
Jinak ještě ........ dělat, že Ti to nevadí, to nemá s pozitivním myšlením nic společného - to je jen zavírání očí - a když je zavřeš, logicky neuvidíš nic - ani to dobré
Upravil(a) Háňa* (16. 11. 2012 21:42)
Není tady
Tulipánka napsal(a):
Děvčata,
děkuji za vaše názory. Ještě si to přeberu. Já myslela, že právě ten ten hnací motor, ta touha a odhodlání to změnit, právě to dokáže dělat zázraky. Že když budu opravdu chtít, že se to stane..
Tuli, taky se hlásím. Bohatá jsem nějak nikdy neřešila - tedy, globálně. Byly samozřejmě chvíle, ale jako celek nějak ne. To ostatní....no, mrkni: vlezla jsem do života bez jedinýho dobrýho vztahu. Slovy ani Ň. Ani ten čokl. Dneska mám jenom dobré vztahy - pes včetně - s výjimkou mého muže, z čehož soudím, že kořínky plevele jsou někde ukryty spící.
Ale jinak dobrej výsledek, uznej!
No....tak samozřejmě nespokojenost se stávajícím stavem byla ten hlavní hnací motor, o tom žádná. Ale jinak ne - jinak to byla spíš archeologie, hlubinná paleontologie, rozmotávání zašmodrchanců a uzlíčků. Ale já mám svatou trpělivost, to je pravda.
Časem jsem se i s ní naučila odhadovat co možná na začátku, jestli daná metoda, postup, lék se mnou něco dělá - někdy léky čekají, až mi něco přeletí přes nos - ale především se držím právě toho nosu!
Jinak to bohužel neumím vysvětlit
Ono to s tím děláním zázraků....no, víš co, to funguje, ale čím víc ducha, tím to funguje hůře - nejlíp to funguje na prostou hmotu, případně přerozdělení událostí a siločar a tak.
Duch to všechno ztěžuje; dělá si, co chce a věje do vše světa stran Pevnou kostrou ducha je víra, ne vůle....existuje krásnej bonmotek (autora jsem želbohu zapomněla) že když se střetnou vůle a víra, vždy a za všech okolností vítězí víra - tedy to, čemu věříš.
Duch se dá převychovat jedině změnou toho, čemu věří.....
Není tady
Háňo - pěkný krásně si to napsala.
Nevím, možná to je i o věku. Jak člověk stárne, uvědomuje si, že se má chvilku zastavit, vychutnat přítomnost, už tolik nekvaltuje jako ve dvaceti,ve třiceti. Prostě mi přijde,že ted po čtyřicítce zažínám žít život jinak.
Není tady