Nenapíše ani sms, že mu chybíš, nebo tak? Tobě to nechybí, jako myslí, že ti tím dá najevo že na tebe aspoň myslí nebo tak?

Není pravidlem, že bychom si psali.  Po těch letech vím, že na nás myslí a já myslím na něho.  Ale má svých starostí dost. Kdybychom se já nebo on třeba neozývali, tak bychom znervózněli.
Já ani nevím, kde je, nechci to vědět, abych se zbytečně nebála, že se mu něco stalo. 
Momentálně třeba vím, že včera jel do Rakouska, ale vůbec nevím nic bližšího.

Třeba se ti neozývá, protože  je unavený, ta práce je hodně psychicky náročná.  Myslím, že má dost starostí sám se sebou.

Taky jsem se naučila, že když přijede, ten den se ho moc na nic nevyptávám, pokud sám nemluví. Taky jde na pivo, potřebuje se"aklimatizovat". 

Zkus mu to říct, až bude vhodná chvilka, třeba pochopí.  Možná musíš jen vydržet a on pochopí později. 

Taky jsem něčím podobným prošla, ale vydrželi jsme a teď je to fajn.  Je mi 44 a velmi dobře si pamatuji, že po třicítce to bylo docela dost hororové.

Nela napsal(a):

Není pravidlem, že bychom si psali.  Po těch letech vím, že na nás myslí a já myslím na něho.  Ale má svých starostí dost. Kdybychom se já nebo on třeba neozývali, tak bychom znervózněli.
Já ani nevím, kde je, nechci to vědět, abych se zbytečně nebála, že se mu něco stalo. 
Momentálně třeba vím, že včera jel do Rakouska, ale vůbec nevím nic bližšího.

Třeba se ti neozývá, protože  je unavený, ta práce je hodně psychicky náročná.  Myslím, že má dost starostí sám se sebou.

Taky jsem se naučila, že když přijede, ten den se ho moc na nic nevyptávám, pokud sám nemluví. Taky jde na pivo, potřebuje se"aklimatizovat". 

nelo, mně teda taková omluva přijde blbá. ne že bych nevěřila, že je to pro něj náročný a je unavenej, ale to je jájik taky, ne ? vždyť je celý týden na všechno sama, nemá to lehčí, než on.

Pavlo, já neříkám, že to máme  doma  my manželky kamioŃáků lehčí.  Nemyslím si to, ale když manželé přijmou  takový  způsob života, tak se k tomu musí prostě postavit.   Musí být oba dost silné osobnosti, aby to zvládli.
Kolikrát jsem byla zoufalá, přišly chvíle, kdy jsem manžela doma potřebovala..... Při opravdu těžkých chvílích mi byl vždy oporou a se mnou.   Proto nebazíruju na tom, jestli mi pošle SMS každý den, nebo mi zavolá  jen když je to nutné.   
Kolikrát mi bylo smutno, že jsem doma se synem sama, záviděla i závidím ostatním párům, že jsou spolu.  Na druhou stranu vím, že společné dny si intenzivně užíváme a dovedeme si sebe vážit.

Ty mne, Pavlo, nechápeš, nebo spíše nechceš chápat.   

Jestli je manžel kamioňák, nebo vykonává jakoukoliv jinou profesi, kde není  doma, není to jen rozhodnutí jeho, ale obou.     Buď s takovým chlapem chci být, protože jsem přesvědčená o tom, že  mi za to  stojí, nebo s ním nechci být a prostě takovou skutečnost nepřijmu. 

Já přece neříkám, že je to výborné řešení, ale nejsem si jistá, jestli jsou manželky, které sice mají manžela každý den doma, ale ten přijde pozdě večer a padne do postele a stejně neřeší provozní záležitosti, jsou na tom lépe.   Myslím, že ne.

Svým příspěvkem jsem chtěla Lence pomoci v tom,  aby se zbytečně netrápila, protože pak to má ještě těžší.

Já jsem přesvědčená, že to , co popisuje Jájik je jiná káva než to , čím žije  Nela.  Nela  píše, že po návratu z točky je muž s ní,  a se synem, užívají se vzájemně.
Jájík píše, že manžel nemá potřebu trávit čas s manželkou  a mlčí. To je safra rozdíl. 
Když se kolem sebe Nela i Jájik podívá, tak kamioňáci jsou ve velkém případě  těmi, kterým manželství krachne.  Bohužel , to je pravda.  Jajik se asi netrápí představou, že jí manža zahýbá( je pod "dohledem" táty, dalo by se říct),ale zřejmě začal natolik žít prací, že rodinku začíná brát jako obtížný hmyz na skle autíčka... Ona má dvě děti a život doma- on má kamion. společné se ale vytrácí.
Oba by měli sednout a  natvrdo a bez emocí si říct , co se děje. Jinak se dostanou do  fáze, že  přestanou mluvit a začnou po sobě ječet nebo  je to natolik odcizí že nebudou už mít mluvit o čem.
Smutné, očekávatelné.  Ještě bych se otázala Jájika, zda funguje manželský život.  Pokud začne být problém i  v něm, je to dost velký průšvih... Fofr - mluvit a  hlavně vědět , že je   mezi nimi víc než jen práce a dvě děti.

Já tedy mám tu smůlu, že kamioňáci, které znám , jsou ze 3/4 rozvedení popř v druhých vztazích  po prvním krachu. Nedivím se.  Je to život na  dvě věci. Peníze se rozkutálí a když ten dotyčný jednoho dne z kamionu sleze, zjistí, že  s manželkou jsou každý jinde,manželka ho buď nepotřebuje ,protože se naučila žít bez něho nebo ho bere jako nutnou návštěvu, které se musí navařit a  vyprat. Děti ho v lepším případě pozdraví , v horším ho prakticky neznají,kamarádi mají své zájmy  a  kromě hospody  jim toho mnoho nezbude. Když tedy opomenu podlomené zdraví životosprávou na cestách....  Mluvím teď o těch slušňácích, co drtí kilometry pro rodinu. Opomenu skupinu těch, kteří své vydělané peníze investují do lehkých děvenek a  chlastu. 
Právě proto by Jájik měla  s mužem začít mluvit- respektive snažit se aby on začal mluvit s ní.  K  úpadku  dobrého vztahu někdy vystačí méně než být každý  většinu týdne či měsíce jinde. Když problémy a  starosti čekají na vyřízení tři týdny až se partner vrátí  s kamionem na víkend ,ticho prohlubuje dusno, když "nezbyde čas a chuť mluvit" může být  i triviální blbost problém na  měsíce....  Brrr. Nezávidím.

Můj muž chodí do práce a ještě má svojí firmu. Ráno jezdí do práce v šest vrací se v 16h a potom podniká a vrací se ve 20h domů. O víkedech je doma jen dopoledne a odpoledne podniká. Máme dvouletou dceru, takže taky jsem z toho už trošku "na palici". Je fakt, že přes den, v jeho práci jsme ve spojení na Skype.

Zuzi - a jak je funkční tatínek který dělá do osmi do večera? Jako třeba u Kely?
Navíc když přijde večer domů, tak je to večeře, nádobí, pračka. PRostě je to znát,když chlap není doma.
Zuzi - mám tři děti. Sice kluci už jsou odrostlí, ale jsou zvyklí si dělat plno věcí sami. Takže zas tak to není záhul být s dětmi sama.
Asi je to o lidech. Někdo to snáší, někdo ne.
Já mám ráda samotu. Já čučím v noci do monitoru, věnuju se svým koníčkům a nějak mi nevadí, že manžela nemám doma. Stejně mi chrápal u tv.
Nebo možná už stárnu.Když jsem byla mladší, vyžadovala jsem pozornost o manžela, chtěla jsem,aby mi říkal,že mě má rád, chtěla jsem být v jeho přítomnosti, prostě jako dokazovat, že jsme spolu.
A ted mi je 42 a já umím být sama a vychutnat si to.
Možná život beru takový jaký je.
A chápu i Jájika. Před 10 lety jsem byla víc akční a dělala scény,jak se mě manžel nevěnuje,jak mu jsou přednější kamarádi, rodina až na poslední chvíli.
Ale není to tak. Chlapi to maj jinak. Chlapi nebo aspoň ten můj, vyjádřil se,že je spokojený,když je spokojená manželka, spokojený děti, když je doma útulno,příjemno, a to považuje za projev, že si jsou ti dva blízcí.
A ještě k intenzivnímu víkendu. Měla jsem na mysli víkend strávený s rodinou. Prostě s manželkou a dětma.
Jo jasně, všechno má své pro a proti.
To,že mám manžela pryč, a poruchový starý auto, bála jsem se na silnici,abych si nemusela tahat odtahovku.KDyby byl v místě,stačilo by mu brnknout a odtáhl by mě. Takhle musím jezdit busem.
Mám mámku,která holku pohlídá. Ale není to o tom,že mám manžela tři týdny pryč.

dusička napsal(a):

Zuzi - a jak je funkční tatínek který dělá do osmi do večera? Jako třeba u Kely?
Navíc když přijde večer domů, tak je to večeře, nádobí, pračka. PRostě je to znát,když chlap není doma.
Zuzi - mám tři děti. Sice kluci už jsou odrostlí, ale jsou zvyklí si dělat plno věcí sami. Takže zas tak to není záhul být s dětmi sama.
Asi je to o lidech. Někdo to snáší, někdo ne.
Já mám ráda samotu. Já čučím v noci do monitoru, věnuju se svým koníčkům a nějak mi nevadí, že manžela nemám doma. Stejně mi chrápal u tv.
Nebo možná už stárnu.Když jsem byla mladší, vyžadovala jsem pozornost o manžela, chtěla jsem,aby mi říkal,že mě má rád, chtěla jsem být v jeho přítomnosti, prostě jako dokazovat, že jsme spolu.
A ted mi je 42 a já umím být sama a vychutnat si to.
Možná život beru takový jaký je.
A chápu i Jájika. Před 10 lety jsem byla víc akční a dělala scény,jak se mě manžel nevěnuje,jak mu jsou přednější kamarádi, rodina až na poslední chvíli.
Ale není to tak. Chlapi to maj jinak. Chlapi nebo aspoň ten můj, vyjádřil se,že je spokojený,když je spokojená manželka, spokojený děti, když je doma útulno,příjemno, a to považuje za projev, že si jsou ti dva blízcí.
A ještě k intenzivnímu víkendu. Měla jsem na mysli víkend strávený s rodinou. Prostě s manželkou a dětma.
Jo jasně, všechno má své pro a proti.
To,že mám manžela pryč, a poruchový starý auto, bála jsem se na silnici,abych si nemusela tahat odtahovku.KDyby byl v místě,stačilo by mu brnknout a odtáhl by mě. Takhle musím jezdit busem.
Mám mámku,která holku pohlídá. Ale není to o tom,že mám manžela tři týdny pryč.

běžný tatínek nefunguje jako u kely.
a že ty jsi ráda sama - tvý manželství nepatří zrovna mezi fungující, tohle není nejlepší příklad.

Nela napsal(a):

Zkus mu to říct, až bude vhodná chvilka, třeba pochopí.  Možná musíš jen vydržet a on pochopí později. 

Taky jsem něčím podobným prošla, ale vydrželi jsme a teď je to fajn.  Je mi 44 a velmi dobře si pamatuji, že po třicítce to bylo docela dost hororové.

Přesně o tomhle jsem psala v předešlém příspěvku