14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Chcem sa vás spýta, ako sa dajú vyvola potlačované spomienky? Jedná sa mi o to, e by som sa rada zbavila jednej fóbie. Ale neviem, ako, kedy a prečo vznikla. A mám dojem, e pokým to vedie nebudem, tak sa jej asi nezbavím (mono sa mýlim). Ako na to? Či k tomu treba navtívi psychológa? A ten by postupoval ako?
Není tady
ty myslí něco jako e by na tebe ten psycholog zkusil hypnózu aby zjistil, kde a proč ten problém je a tím zmizel ?
Není tady
Můe se k tomu dopracovat sama, ale je to dot těké pokud nemá zkuenosti s meditací.
Hypnóza není nutná. Je lepí vyhledat odborníka třeba na kineziologii nebo RUku.
Není tady
U psychologa hodně záleí na jeho osobním zaměření... jaké tecnhiky pouívá, jaký vztah naváe s pacientem. Nedá se to říct dopředu.
Hlavní je terapeutický vztah, který je alfa a omega jakékoli dalího přístupu.
Vyvolávání vzpomínek samovolně nedoporučuji. Kdyby se vynořilo něco nechtěného, mohlo by to dopadnout patně, nemusela byste to sama zpracovat. Člověk nikdy neví, co v něm vězí a čeká, a nikdy nevíte, zda jste na to úplně připravnei.
Není tady
Pokud jsi odhodlaná potlačené vzpomínky vyvolat a myslí si, e je to pro Tebe "bezpečné", pak doporučuju psychologa, který pracuje se směrem psychoanalýza. Klasika - Freud a gauč.
Samozřejmě jen tak nepřijde na sezení a on nezamává kouzelnou hůlkou a potlačené bude venku. Taková věc je na dlouholetou práci a dost moná nic ani vyvolávat nepotřebuje. Třeba přijdete na jiný systém, jak věc vyřeit.
Jinak zmírnit, někdy i odstranit fóbie lze prostřednictvím různých behaviorálních terapií, ani by se nikoli nezbytně vzpomínka vyvolávala...
Není tady
Myslím, e nejdůleitějí , at půjde k jakémukoliv terapeutovi - tvoje naprostá důvěra v něj.
Jak by ti "neseděl" ( a není ani nutné vědět proč) můe dělat psí kusy a nikam se nedostanete.
Není tady
agewa napsal(a):
Myslím, e nejdůleitějí , at půjde k jakémukoliv terapeutovi - tvoje naprostá důvěra v něj.
Jak by ti "neseděl" ( a není ani nutné vědět proč) můe dělat psí kusy a nikam se nedostanete.
A k tomu jetě musí být stoprocentně rozhodnutá, e to opravdu chce řeit, být naprosto otevřená. Protoe pokud nejsi, můe ti terapeut sedět sebevíc, ale stejně nic nezmůe...
A jak u tu padlo: sama se do toho nepoutěj, nemuselo by to dopadnout dobře.
Není tady
Pan, vím, e u má zkueností víc ne dost... ale nesouhlasím s tím, e pokud se do toho pustí sama, tak by to nemuselo dopadnout dobře. Vdy kadý má v sobě takovou pojistku aby to dokázal zpracovat a přijmout. Sám sebe nikdo, pokud je dostatečně otevřený, nezavede někam, kde by zabloudil. A kdy zabloudí vdycky cestu najde, ale jak píu musí být dostatečně otevřený... tím myslím naslouchat sobě.
Není tady
Pom, právě e mám zkuenosti, tak vím, e to, o čem se tu teď bavíme, má několik aspektů.
Zkusím to vysvětlit na tělesné rovni:
- pokud si zadře třísku - a to se stává často - tak si ji zvládne "vyoperovat" sama bez nějaké větí újmy. Tedy vetinou
- pokud ti někde v extrémních podmínkách, kde nemá jinou monost, zhnisá zub, i ten si zvládne, pokud tedy není zbytí, "vyoperovat" sama.
- pokud dostane zástavu srdce, a to se na těstí stává spí výjimečně, tak to si operovat sama prostě nezvládne
Take pokud se sama se sebou pustí do jakéhokoliv psychologického experimentu, musí počítat se vemi těmito monostmi. Stát se to můe, ale i nemusí. Můe to dopadnout dobře, i nemusí.
A to dokonce i kdy to nedělá sama, ale s někým, kdo to třeba tak docela nezvládne...
I to se můe, ale i nemusí, stát.
Zodpovědnost za tvou volbu je ale vdycky stejně na tobě.
A jetě jedna osobní zkuenost - na výcviku jsme se učili pracovat prostřednictvím media, protoe ne vdy můe být FYZICKY v kontaktu s klientem. Kamarádka byla médiem a já zároveň terapeutem i klientem, tedy jsem skrze ní pracovala sama se sebou. Dostala jsem se tak pochopitelně k věcem, které jsem sama před sebou zatím pečlivě schovávala. A mohu říci, e jsem měla těkou hoňku to jako terapeut ustát. Na jednu stranu silně pracovaly emoce, na druhou bylo třeba zachovat profesionální postup. Vím jistě, e kdybych u jako terapeut neuměla a neznala to, co umím a znám, tak to nejen nedopadlo dobře, ale dopadlo by to hodně patně.
Take po této zkuenosti nikomu nedoporučuji, aby se poutěl do nějaké náročnějí selfpsychoterapie. Nikdy toti neví, jakého "démona" vyvolá. A můe být sebeotevřenějí a naslouchat sobě jak chce, ale schizofrenie terapeut - terapeutovaný je dost nebezpečná...
V nejlepím případě se ti neotevře vůbec nic a ty se nikam neposune, v tom nejhorím případě skončí v Bohnicích. a mezi tím jsou tisíce dalích moností
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Pom, právě e mám zkuenosti, tak vím, e to, o čem se tu teď bavíme, má několik aspektů.
Zkusím to vysvětlit na tělesné rovni:
- pokud si zadře třísku - a to se stává často - tak si ji zvládne "vyoperovat" sama bez nějaké větí újmy. Tedy vetinou
- pokud ti někde v extrémních podmínkách, kde nemá jinou monost, zhnisá zub, i ten si zvládne, pokud tedy není zbytí, "vyoperovat" sama.
- pokud dostane zástavu srdce, a to se na těstí stává spí výjimečně, tak to si operovat sama prostě nezvládne
Take pokud se sama se sebou pustí do jakéhokoliv psychologického experimentu, musí počítat se vemi těmito monostmi. Stát se to můe, ale i nemusí. Můe to dopadnout dobře, i nemusí.
A to dokonce i kdy to nedělá sama, ale s někým, kdo to třeba tak docela nezvládne...
I to se můe, ale i nemusí, stát.
Zodpovědnost za tvou volbu je ale vdycky stejně na tobě.
A jetě jedna osobní zkuenost - na výcviku jsme se učili pracovat prostřednictvím media, protoe ne vdy můe být FYZICKY v kontaktu s klientem. Kamarádka byla médiem a já zároveň terapeutem i klientem, tedy jsem skrze ní pracovala sama se sebou. Dostala jsem se tak pochopitelně k věcem, které jsem sama před sebou zatím pečlivě schovávala. A mohu říci, e jsem měla těkou hoňku to jako terapeut ustát. Na jednu stranu silně pracovaly emoce, na druhou bylo třeba zachovat profesionální postup. Vím jistě, e kdybych u jako terapeut neuměla a neznala to, co umím a znám, tak to nejen nedopadlo dobře, ale dopadlo by to hodně patně.
Take po této zkuenosti nikomu nedoporučuji, aby se poutěl do nějaké náročnějí selfpsychoterapie. Nikdy toti neví, jakého "démona" vyvolá. A můe být sebeotevřenějí a naslouchat sobě jak chce, ale schizofrenie terapeut - terapeutovaný je dost nebezpečná...
V nejlepím případě se ti neotevře vůbec nic a ty se nikam neposune, v tom nejhorím případě skončí v Bohnicích. a mezi tím jsou tisíce dalích moností
přesně tak. proto jsem zdůraznovala důvěru v terepeuta. někdy se toti stane, e v určité fázy musí na klienta dosti "naléhat" , aby se dostali dál či se zcela otevřel.
Kdy něco bolí ( a práce na sobě bolí často ) má větina z nás tendenci před tím utéci/ schovat se ( pokud není vysloveně masochista).
Taky ve fyzické rovině - pokud mi patně srostla kost - někdy se musí lámat, aby dolo ke správnému růstu. myslím, e málokdo má tolik odvahy a vnitřní síly, aby si to udělal sám.
Není tady
agewa napsal(a):
někdy se toti stane, e v určité fázy musí na klienta dosti "naléhat" , aby se dostali dál či se zcela otevřel.
To není o naléhání - vidím, e to má v uvozovkách - to je o uvědomění si, co vlastně chce - chci si v tom ít dál a nebo to chci konečně nechat za sebou? K tomu je třeba druhého dovést. Tam málokdo dojde sám. Leda pod jiným "tlakem", nejčastěji pod vlivem smrtelné nemoci nebo nějakého netěstí v rodině.
Ale chápu, e i tohle klient někdy jako tlak na sebe můe vnímat. Je s tím proto potřeba zacházet véééélmi opatrně )
Není tady
Pandorraa napsal(a):
agewa napsal(a):
někdy se toti stane, e v určité fázy musí na klienta dosti "naléhat" , aby se dostali dál či se zcela otevřel.
To není o naléhání - vidím, e to má v uvozovkách - to je o uvědomění si, co vlastně chce - chci si v tom ít dál a nebo to chci konečně nechat za sebou? K tomu je třeba druhého dovést. Tam málokdo dojde sám. Leda pod jiným "tlakem", nejčastěji pod vlivem smrtelné nemoci nebo nějakého netěstí v rodině.
Ale chápu, e i tohle klient někdy jako tlak na sebe můe vnímat. Je s tím proto potřeba zacházet véééélmi opatrně )
já to vím, mě to vysvětlovat nemusí. také jsem to tak myslela.
Není tady
Vak říkám, e vidím, e to má v uvozovkách. To bylo jen upřesnění pro někoho,kdo by v tom snad tápal )
Není tady
Tulip, vůbec nic.
(Nikoho takového neznám Nakonec ono sám sebe na dřeň restimulovat není tak úplně jednoduché, tam podle mě dobře fungují ty "záklopky", o kterých mluvila Pomněnka)
A o tom taky nemluvím, já mluvím o tom, e se můe stát, e se k těí věci dostane a nepodaří se mu to zpracovat.
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Tulip, vůbec nic.
(Nikoho takového neznám Nakonec ono sám sebe na dřeň restimulovat není tak úplně jednoduché, tam podle mě dobře fungují ty "záklopky", o kterých mluvila Pomněnka)
A o tom taky nemluvím, já mluvím o tom, e se můe stát, e se k těí věci dostane a nepodaří se mu to zpracovat.
Jj, to je přesně ono. Takový vnitřní bezpečnostní program, který tě sám dál, nebo hloub nepustí pokud nejsi schopen to sám zpracovat. No a třeba za půl roku nebo za rok tě pustí dál. Vnitřní pojistka
Není tady
Někdy bezpečnostní pojistka nefunguje.
A někdy funguje a my ji z nějakých důvodů nevnímáme nebo neposlechneme a jdeme přes.
Není tady
Sú rôzne metódy, niektoré sú pomalie (asi tá klasická psychoterapia), iné rýchlejie, ale razantnejie. Je na kaodm, aby si priznal a zistil, čo mu viac vyhovuje. A postavu terapeuta vidím tie ako kžúčovú, zistila by som si veci na nete, prípadne osobné odporúčania, apod. A kžúčová je intuícia, kadému vyhovuje niečo iné. Mne môj homeopat vyhovoval, ale veža žudí, zvlá ien, k nemu nemohlo chodi, e je "príli tvrdý" a zakadým ich rozplače. Ja by som zasa nemohla chodi k jeho nenej ienke, lebo tú by som zadupala do zeme (obrazne, nie doslova) pri prvej príleitosti. Kadý je proste iný.
Není tady
Pandorraa napsal(a):
A o tom taky nemluvím, já mluvím o tom, e se můe stát, e se k těí věci dostane a nepodaří se mu to zpracovat.
Čo sa mi môe sta horieho, keď z toho nepríjemného záitku u vznikla fóbia?
Není tady
Duevná choroba?
Není tady
bellatrix napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
A o tom taky nemluvím, já mluvím o tom, e se můe stát, e se k těí věci dostane a nepodaří se mu to zpracovat.
Čo sa mi môe sta horieho, keď z toho nepríjemného záitku u vznikla fóbia?
No..představ si to tak: Jde po přes ulici a vrazí do tebe cyklista, spadne na zem a zlomí si nohu (=tvoje potřeba řeit), rychle se posbírá a uklidí se z ulice pryč, abys se dala dohromady. Kdy si nohu dost pofouká, zpevní dlahami a ona je v klidu, vimne si, e ti na ulici spadl z nohy řetízek (= tvoje fobie). Tak se pro něj doprostřed ulice prostě bezhlavě vrhne. Jene ty má zlomenou nohu a navíc po té ulici jezdí nejen cyklisté, ale i kamiony....
TO se ti můe stát horího.
Tím neříkám, e "řetízek" má odepsat a smířit se s tím, e je fuč.
Tím jen říkám, e pro něj je třeba se vydat například a po té, kdy bude mít nohu v chodící sádře a a bude zastaven na ulici provoz a nebo na křiovatce o pár metrů dál bude pro auta červená a nebo a se objeví někdo, kdo tam půjde s tebou, aby ti pomohl, protoe přece jen ty má stále zlomenou nohu a po té ulici frčí auta, někdo komu nebude ani tak záleet na té tvém řetízku, jako spí na tobě, abys se v pořádku zase dostala na chodník...
Ber to jako ne příli podařený pokus o alegorii, nepřemýlej nad tím, e "řetízek" ti mezi tím někdo ukradne a ty tam rychle musí. NEMUSÍ, protoe tu tvoji fobii ti prostě nikdo NEUKRADNE, tu toti má - vnímá - vidí jen TY.
Není tady
Ako ste mi tu radili, e nájs niekoho, ku komu budem ma dôveru....tak keď som konečne nala jediného, tak ne som sa odhodlala, tak odiiel do dôchodku.
Čo sa týka fóbie, láme sa to vo mne. Zároveň pohár mojej trpezlivosti pretiekol, nechcem u takto ďalej i, obmedzuje ma to a zároveň mám strach sa tej fóbii priamo postavi.
Ale ako som nad tým dos rozmýžala a pátrala, tak som asi dola k tomu, kde to vzniklo. Zvlátne, e si vlastne tú udalos celú dobu pamätám. Ale pamätala som si ju len ako fakt. Preto ma nikdy nenapadlo si to s tým spoji. Tak som sa snaila v kžudnej chvíli vybavi si vetky detaily a pocity. Niečo sa mi vybavilo. Neviem, či som si fakt spomenula, alebo som si to len domyslela.
Nebola som v ohrození ivota, kadopádne som bola malé decko, ktoré bolo poriadne vystraené z tej nechutnej situácie a nikto mi nepomohol to prekona, musela som odtiaž ujs sama. Dolo mi samej seba tak žúto, e ani neviem ako ma to napadlo, ale predstavila som si, e som tam s tým deckom. Predstavila som si, ako to vystraené diea vezmem na ruky, poviem mu, e som vystraená rovnako ako ona, ale e mi môe veri, lebo som dospelá, tak ju donesiem "do bezpečia". A tak som ju preniesla v tej predstave okolo tej pre nás obe "stranej" veci preč.
Mala som z toho dobrý pocit, aj keď tuím, e len tak žahko sa fóbie zbavi nedá.
Tak čo ďalej?
Není tady
Záleí o jakou fóbii jde. e neví .. zkus si představit úplně tu nejhorí situaci, jakou vymyslí, ze které by to mohlo pocházet ................. a pak si uvědom, e i tu jsi přeila, take přeije i ty dnení ;-)
Není tady