29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj, jsem v docela zoufalé situaci - ale určitě nejsem ani první, ani poslední, kdo se v ní nacházel.
Se svým přítelem jsem skoro 4 roky, předtím jsme spolu byli pár měsíců,ale rozešli jsme se a zase dali dohromady. Problém je, že jsem zoufalá z jeho chování. Je pohledný, společenský - má spoustu přátel, ale taky hodně ošklivý pohled na svět .. a bohužel, zřejmě i na mě. Je pravda, že bývám občas dost náladová, ale nemyslím si, že by to byl pravý důvod, proč se ke mě chovat tak hnusně. Pořád jen poslouchám o lidech, kteří jsou "de*ilové",ale nejhorší je, když se jen opovážím zachovat se, jak se mu nelíbí - ihned je ze mě "vym*daná k*áva", mám v hlavě "nas*áno", vyhazuje mě z bytu. Problém je, že už to psychicky nezvládám. Do toho mi začal linkovat budoucnost - hned po škole děti, neustále poslouchám, že se musím naučit vařit, jak se pak budu starat o rodinu? Podotýkám, že studuji, je mi 20 let a on je jen o 4 roky starší. Vařit mě baví, nemyslím si, že bych vařila zle, jen nejsem žena se zástěrou a věčně nalepenou moukou na zpoceném čele. Děti určitě plánuji, ale ne pod takovým tlakem. V poslední době už to ale nezvládám - ráno se budím, je mi zle, večer usínám, je mi zle. Nejhorší bývá, když chodí z hospody opilej a vykládá, jak by chtěl jinou holku "novou,lepší" a ráno je jako obrázek. Neustále brečím. Nejhorší ale je, že si neumím představit být bez něj - pořád mám k němu velmi silné city, hodně mi pomohl ajak říkám - umí být úžasný. Ale nikdy, nikdy se neomluví. Já prostě jen nevím, co mám dělat.
Není tady
Podle mě čas se rozejít.
Dokážeš si představit, že až do smrti budeš neustále ve stresu a nešťastná, protože Ti někdo linkuje život? CO Ti řekne, když mu sdělíš, že život nalinkovaný mít nechceš?
Jestli Ti dnes říká, co budeš dělat, bude Ti to říkat pořád a to se nezmění. Zjevně Ti to vadí již dnes, co za 10, 20, 30 let?
O jeho zjevnév erbální agresivitě ani nemluvě, jedna věc je být náladová, druhá věc je Ti opravdu hrubě nadávat (podle mého názoru opravdu hrubě). Za mě, tohle by mi partner řekl jednou a hodně bych se rozmýšlela, jestli to zkousnu nebo ne...
Jsi mladá, myslím, že by se někde našel partner, který nebude vůči Tobě tak moc striktní a mohli byste být spolu hodně spokojení.
Ať se jinak daří!
Není tady
Já to vím. Vždycky mě to strašně sebere. Zní to asi blbě, ale mám strach, co bych dělala až bych byla sama? Nevyčítala bych si to? Prostě si neumím představit být bez něj. Šance, že se ke mě bude chovat slušně a nebude sprostej, je asi nulová, že ..
Není tady
To ještě nepočítám, že na mě neustále řve, že chovám jako dítě, že nejsem jako dospělá .. Že už MUSÍM přemýšlet nad rodinou a pořád, že něco musím. Já tohle ale nechci řešit, je toho ještě dost, co chci stihnout před tím než budu mít děti. Dost dobře vidím, že to, jak se ke mě chová je model jeho otec-matka.
Není tady
Asi si s ním můžeš na rovinu promluvit, jak to vidíš, jak to máš, co by sis přála. Asi u toho uvidíš, jak zareaguje, jestli je ochoten udělat nějaké kompromisy, jestli jste schopni domlouvat se na věcech společně a ne, že je partner určí. Ale nějak jsem pochopila, že tohle už jsi zkoušela a efekt nula nic. (Jestli jsem špatně domyslela, tak se omlouvám).
Proč bys to bez něj nezvládla? Určitě nejsi slabší než spousta žen, která dočasně, ať už kratší dobu nebo delší dobu či trvale žije bez partnera. Věřím, že bys to dokázala...
Smutek po rozchodu jistě přijde, ale stejně jistě odejde. Ale co ten celoživotní smutek, který bys prožívala, když by Tvůj životní partner nehleděl ani trochu na Tvoje přání.
Není tady
Ano. nereaguje absolutně na nic, když jsem se s ním naposledy snažila slušně domluvit, promluvit si, co cítím, tak mi řekl "meleš ho*vna, jestli máš problém, jdi se někam seberealizovat" a s tím odešel. Někdy nereaguje vůbec, jednou odešel a zamkl se v pokoji - podotýkám, že jsem neměla hysterický záchvat, mluvila jsem slušně, věcně. Zajímavé je, že když to čtu, vidím samu sebe jako pěknou chudinku, a přitom, když už jsem přesvědčená, že s ním nebudu, prostě ustoupím.
Není tady
Gigly napsal(a):
Ahoj, jsem v docela zoufalé situaci. Se svým přítelem jsem skoro 4 roky. Problém je, že jsem zoufalá z jeho chování. Má hodně ošklivý pohled na svět .. a bohužel, i na mě. Pořád jen poslouchám (jeho řeči) o lidech, kteří jsou "de*ilové",ale nejhorší je, když se jen opovážím zachovat se, jak se mu nelíbí - ihned je ze mě "vym*daná k*áva", mám v hlavě "nas*áno", vyhazuje mě z bytu. Problém je, že už to psychicky nezvládám. Podotýkám, že studuji, je mi 20 let a on je jen o 4 roky starší. Děti určitě plánuji, ale ne pod takovým tlakem. V poslední době už to ale nezvládám - ráno se budím, je mi zle, večer usínám, je mi zle. Nejhorší bývá, když chodí z hospody opilej a vykládá, jak by chtěl jinou holku "novou,lepší" a ráno je jako obrázek. Neustále brečím. Nejhorší je, že si neumím představit být bez něj - pořád mám k němu velmi silné city - jak říkám - umí být úžasný. Ale nikdy, nikdy se neomluví. Já prostě nevím, co mám dělat.
Tak to je jasné: Já myslím, že tobě už není pomoci. - Jsi prostě předurčená k tomu, být nešťastná.
Toto (co píšeš) bude tvůj život. To je holt osud. Nic s tím nenaděláš...
Není tady
Ano, rozchod.
Ale pokud na to teď nemáš, tak si aspoň hlídej poctivé braní antikoncepce.
Není tady
sandra napsal(a):
Ano, rozchod.
Ale pokud na to teď nemáš, tak si aspoň hlídej poctivé braní antikoncepce.
Ano, to je velmi velmi praktická rada. Té se drž.
Není tady
Gigly napsal(a):
Ahoj, jsem v docela zoufalé situaci - ale určitě nejsem ani první, ani poslední, kdo se v ní nacházel.
Se svým přítelem jsem skoro 4 roky, předtím jsme spolu byli pár měsíců,ale rozešli jsme se a zase dali dohromady. Problém je, že jsem zoufalá z jeho chování. Je pohledný, společenský - má spoustu přátel, ale taky hodně ošklivý pohled na svět .. a bohužel, zřejmě i na mě. Je pravda, že bývám občas dost náladová, ale nemyslím si, že by to byl pravý důvod, proč se ke mě chovat tak hnusně. Pořád jen poslouchám o lidech, kteří jsou "de*ilové",ale nejhorší je, když se jen opovážím zachovat se, jak se mu nelíbí - ihned je ze mě "vym*daná k*áva", mám v hlavě "nas*áno", vyhazuje mě z bytu. Problém je, že už to psychicky nezvládám. Do toho mi začal linkovat budoucnost - hned po škole děti, neustále poslouchám, že se musím naučit vařit, jak se pak budu starat o rodinu? Podotýkám, že studuji, je mi 20 let a on je jen o 4 roky starší. Vařit mě baví, nemyslím si, že bych vařila zle, jen nejsem žena se zástěrou a věčně nalepenou moukou na zpoceném čele. Děti určitě plánuji, ale ne pod takovým tlakem. V poslední době už to ale nezvládám - ráno se budím, je mi zle, večer usínám, je mi zle. Nejhorší bývá, když chodí z hospody opilej a vykládá, jak by chtěl jinou holku "novou,lepší" a ráno je jako obrázek. Neustále brečím. Nejhorší ale je, že si neumím představit být bez něj - pořád mám k němu velmi silné city, hodně mi pomohl ajak říkám - umí být úžasný. Ale nikdy, nikdy se neomluví. Já prostě jen nevím, co mám dělat.
on ale má pravdu,aniž by to možná tušil - seš úplně když s někým takovým dobrovolně žiješ a nejsi od něj už dávno vzdálená nejmíň 1000 svět.let.Co čekáš,máš co chceš,nikdo tě u něj nedrží,tak si to plně užívej:jojo:
Není tady
Tak tohle same jsem mela doma 25 le, vzdycky jsem se na to povznesla a myslela si sve, jen z bytu mne nikdy nevyhazoval.Myslim, ze byl na to hrdy, jak ma nekoho pod kontrolou. Chyba byla ve vychove. On ma nejaky problem, ja o tom problemu vedela, ale nemohla pomoci, protoze si nenechal a utvrzoval mne, ze ten problem mam ja. Bohuzel, po tak dlouhe dobe uz bylo pozde, v pokrocilem veku uz se tezko pomaha a ja uz jsem nemela silu s tim bojovat. Cim dal tim vic mi to vadilo. Preslo to do agrese a to byl konec.
Ja muzu jen poradit, pokud te to trapi uz dnes, odejdi z toho vztahu hned a to honem rychle, nez bude pozde.
Uvidis neni jediny a nejlepsi.
Preju hodne stesti
Není tady
Ten tvůj dáreček je manipulátor jak prase.
Jo a taky je pěkný prase (a to urážím to nebohé zviřátko...)
Pryč a hned, lepší už to nebude.
TIMŠEL
Není tady
Gigly napsal(a):
Ahoj, jsem v docela zoufalé situaci - ale určitě nejsem ani první, ani poslední, kdo se v ní nacházel.
Se svým přítelem jsem skoro 4 roky, předtím jsme spolu byli pár měsíců,ale rozešli jsme se a zase dali dohromady. Problém je, že jsem zoufalá z jeho chování. Je pohledný, společenský - má spoustu přátel, ale taky hodně ošklivý pohled na svět .. a bohužel, zřejmě i na mě. Je pravda, že bývám občas dost náladová, ale nemyslím si, že by to byl pravý důvod, proč se ke mě chovat tak hnusně. Pořád jen poslouchám o lidech, kteří jsou "de*ilové",ale nejhorší je, když se jen opovážím zachovat se, jak se mu nelíbí - ihned je ze mě "vym*daná k*áva", mám v hlavě "nas*áno", vyhazuje mě z bytu. Problém je, že už to psychicky nezvládám. Do toho mi začal linkovat budoucnost - hned po škole děti, neustále poslouchám, že se musím naučit vařit, jak se pak budu starat o rodinu? Podotýkám, že studuji, je mi 20 let a on je jen o 4 roky starší. Vařit mě baví, nemyslím si, že bych vařila zle, jen nejsem žena se zástěrou a věčně nalepenou moukou na zpoceném čele. Děti určitě plánuji, ale ne pod takovým tlakem. V poslední době už to ale nezvládám - ráno se budím, je mi zle, večer usínám, je mi zle. Nejhorší bývá, když chodí z hospody opilej a vykládá, jak by chtěl jinou holku "novou,lepší" a ráno je jako obrázek. Neustále brečím. Nejhorší ale je, že si neumím představit být bez něj - pořád mám k němu velmi silné city, hodně mi pomohl ajak říkám - umí být úžasný. Ale nikdy, nikdy se neomluví. Já prostě jen nevím, co mám dělat.
Problem je, ze to psychicky nezvladas? No samozrejme, chces to snad zvladat? Ani jsem nedocetkla polovinu prispevku a udelalo se mi spatne. Rict o partnerce takove nadavky? Vyhazuje te z bytu?
UTEC okamzite! Takovy typ te bude bez problemu fyzicky tyrat, pro nej jsei budizknicemu a tebe proste chce naucit poslouchat na povel.Zivot bez nej si neumis predstavit ? Vzdyt je ti dvacet let!!!!
ZIVOT BEZ NEJ VYPADA TAKTO:
nebudis se rano , neni ti zle, nejses "vym*daná k*áva", nikdo ti v rozhovoru nerika "meleš ho*, nikdo nechodi opily domu a nemas z toho hruzu, nikdo ti nepredhazuje, ze si najde lepsi, nikdo ti vulgarne nenadava, usinas a neni ti zle, nenakazuje ti porodit deti, nikdo ti nenarizuje vyvarovat pro rodinu, furt nebrecis............
Slo by to ? Tohle je totiz normalita. Drzim ti palce.
Upravil(a) sahleb (13. 10. 2012 10:15)
Není tady
Prosím tě Gigly, posbírej poslední zbytky svého sebevědomí, které v tobě v důsledku jeho chování ještě zbyly a vzchop se, protože tohle není život ! Co na něho říkají tví rodiče, přátelé? Nerozmlouvají ti ho? Jak se projevuje před nimi? Podle mě je jen otázkou času, kdy tě začne bít nebo nějak fyzicky týrat, když už tě teď týrá psychicky Seber se, dokud ještě nemáte děti a snad ještě není pozdě
Držím ti palce, uvidíš, zvládneš to
Není tady
gigly a ty se nemáš kam vrátit, kam odejít, nebo co ?
tohle je tvůj první vztah ? je ti 20, krásnej věk, proč si ho dobrovolně chceš ničit s někým takovým ? odejdi, dokud můžeš, jednou by se ti s dětma na krku odcházelo hodně blbě a on jinej nebude, s tím nepočítej.
Není tady
Gigly, nepřemýšlej a rychle pryč. Jsi mladá máš čas a spoustu možností najít někoho lepšího. Jak píšeš, už teď si sama uvědomuješ, že to není vpořádku. Mám pro tebe jednu informaci.....lepší už to nebude, to může být totiž jen horší Mě takhle můj přítel sprostě urážet, odkráčím středem. Problém má především on a snaží se tě vnutit myšlenku, že za to jak se chová můžeš ty. Ukázkový příklad manipulace. No a tvůj problém je, že mu to trpíš. Pamatuj pro jedno kvítí slunce nesvítí. Tak se seber, nebo takhle chceš žít celý život?
Není tady
Jak dál, Gigly?
Není tady