Teda, Kamčo, jsi dobrá.
Drž se , nebude to jednoduché,  ale jde tobě i tvému synkovi o žívot.
A to možná doslova. Je fajn, že sis dokázala urovnat hodnotový žebříček.
Držím palce - věř, že teď už to bude jen lepší , pa, Jess.

Kamaril, gratuluju k rozhodnutí a máš můj obdiv za to, jaks to zvládla. Dokázalas ukázat, že si k Tobě nemůže dovolit všechno. Má to sice nepříjemný následek, ale doufám, že když dokážeš odejít a budeš u rodičů, tak to bude "jediný" nepříjemný zážitek a dál se to bude rozvíjet jen pro Tvé dobro.

Držím Ti palce, aby u Tebe vše dobře fungovalo alespoň do budoucna.

Kamarili, sice je to hodně drsné, co se Ti stalo, ale myslím, že Tě to mohlo utvrdit v tom, že odejít od něj je to správné. Vlatně Ti to potvrdil. Co s takovým chlapem. Ty si daleko lépe povedeš bez něj.

kamarili napsal(a):

Tak vám jenom chci říct - abyste měli příběh jakž takž uzavřen - že jsem se rozhodla jít na nějaký čas bydlet k rodičům. Manžel si zůstane v bytě, kde bude všechno platit. A mně bude líp, protože - nebudu muset doplácet /rodičům dám, co budu moct, ale mám u nich jistotu, že mě nebudou vydírat/ a i kdyby mi se synkem nijak nepomohli (a to vím, že z vlastního přání budou), bude to pro mě nezměrná úleva.

A jak k tomu došlo? Po založení téhle diskuze jsem posílená vašimi příspěvky začala být odbojnější. Tedy večerní kritice se bránila...a případně, když se naskytla příležitost, se neupejpala vmést mu do obličeje kritiku jednání, za které jsem od něho byla sama kritizovaná (aneb když dva dělají totéž, není to totéž). A skončilo to tím, že mi jich pár ubalil a smýkl mnou o zem. Před synem (kterého předtím křikem vzbudil).
Vždycky jsem mu říkala, že pokud se mě kdy násilně dotkne, bude to znamenat rozvod. Tak ho teď ani nechci vidět, nemluvím s ním, neodpovídám...a k rodičům se hrozně těším.(I když mi je taky trochu trapně, protože oni o tom, co se u nás děje, neměli ani potuchy. Aby manžela akceptovali, udržovala jsem je v domnění, že je vše ok.)

Tak jsem dočetla. V mém manželství to vypadalo hodně podobně.Ne stejně, ale podstata byla stejná.
1/"je tu bordel nic neděláš"
2/tady máš peníze (zbytek cca 3/4 jeho platu, mizely neznámo kde)
3/domů chodil až po řádném pobavení svojí osůbky, velmi často i alkoholem
4/" kde budeš beze mě? sama nic nezvládneš"
5/ můj názor byl zásadně ten špatný, protože nejlíp věděl všechno on
možná by se ještě našlo něco, ale tohle bylo to nejzásadnější. Dokonce jsem byla tak pitomá, že jsem s ním sepisovala dohody o hlídání našeho dítěte, jak jsem chtěla mít "jistotu", že aspoň někdy pohlídá a stejně mi to bylo na houby, ...slibem nezarmoutíš.Než jsem se rozhoupala tak jsem mu to dlouhou dobu baštila a fakt jsem o sobě pochybovala. Probudilo mě až když naši dceru přejelo auto a on místo aby běžel domů z práce, šel se veselit na diskotéku a ráno mi opilý přišel vynadat, že nejsem schopná to dítě pohlídat. Dcera měla štěstí a obešlo se to bez následků. Ale mě to probudilo. PROČ SAKRA S TÍM CHLAPEM JSEM? Do roka jsme byli rozvedeni.
Tebe Kamarili možná ta přes d*žku probudí taky.Přeju hodně štěstí.

Upravil(a) sasasa (16. 10. 2012 17:08)

kamarili napsal(a):

Tak vám jenom chci říct - abyste měli příběh jakž takž uzavřen - že jsem se rozhodla jít na nějaký čas bydlet k rodičům. Manžel si zůstane v bytě, kde bude všechno platit. A mně bude líp, protože - nebudu muset doplácet /rodičům dám, co budu moct, ale mám u nich jistotu, že mě nebudou vydírat/ a i kdyby mi se synkem nijak nepomohli (a to vím, že z vlastního přání budou), bude to pro mě nezměrná úleva.

A jak k tomu došlo? Po založení téhle diskuze jsem posílená vašimi příspěvky začala být odbojnější. Tedy večerní kritice se bránila...a případně, když se naskytla příležitost, se neupejpala vmést mu do obličeje kritiku jednání, za které jsem od něho byla sama kritizovaná (aneb když dva dělají totéž, není to totéž). A skončilo to tím, že mi jich pár ubalil a smýkl mnou o zem. Před synem (kterého předtím křikem vzbudil).
Vždycky jsem mu říkala, že pokud se mě kdy násilně dotkne, bude to znamenat rozvod. Tak ho teď ani nechci vidět, nemluvím s ním, neodpovídám...a k rodičům se hrozně těším.(I když mi je taky trochu trapně, protože oni o tom, co se u nás děje, neměli ani potuchy. Aby manžela akceptovali, udržovala jsem je v domnění, že je vše ok.)

kamarili, to mě moc mrzí, jak to u vás prudce vygradovalo ... Nicméně už máš alespoň jasno, s kým jsi po celou tu dobu žila: s domácím despotou, tyranem a násilníkem

Zde už není o čem diskutovat a já bych na Tvém místě začala vážně uvažovat o rozvodu. Máš štěstí, že máš kam jít a že jsou tu rodiče, ochotni pomoci s hlídáním, to je pro Tebe nesmírné plus. MMCH za TOHLE bych neváhala, spojila se s právníkem a nechala si soudně vyměřit výživné jak na sebe, tak na dítě. Teď už doufám nemáš žádné falešné ohledy, po tom co Ti manžel předvedl, viď že ne ?!?

Nemyslím si, že by ten problém byl v penězích...

evidentně mu vadí něco jiného, a potřebuje tě takhle dusit. Doporučila bych poradnu, ale je pravda, že je velice těžké tam partnera dostat, obzvláštně je-li on přesvědčen a chová-li se, jako by si za všechno mohla ty a  všechno byl tvůj problém.
Něco ale dělat musíš, je cítit, že nejsi spokojená, potřebuješ podporu a nebýt na všechno sama. Držím palečky, ať se to nějak spraví. Vypadá to na opravdu složtiou situaci.