Alyssa napsal(a):

agewa napsal(a):

Alyssa napsal(a):

V každém vztahu to funguje jinak a nemá cenu soudit.. Některé ženské se starají o děti a domácnost úplně samy a nevadí jim, že chlap nepomáhá, ani by to nechtěly. Jiné mají zas v oblibě moderní emancipační model, že se muži na všech pracech podílejí. Jestipak je to ale i obráceně? Já jsem zastánce zlaté střední cesty, ale musím přiznat, že by se mi taky nechtělo, kdyby mě manžel prosil, ať mu pomůžu s nějakou ryze mužskou prací, protože to prostě neumím a hlavně to fakt radši nechám na něm.. Teď mi můžete oponovat, že ty mužské práce nejsou tak frekventované jako ty ženské a to holt je naše smůla Na druhou stranu já jsem taky na mateřský a připadá mi, že se to zvládat docela dá.

Co se týče Kamrily, je smutné, když píše, že na jejich vztahu už nevidí nic pozitivního. V tom případě to asi do budoucna stejně dobře nedopadne. Jde jen o to, aby se zatím z toho všeho nezbláznila. Naložila si toho teda sakra hodně! Chce to srovnat priority a něco vynechat, když se to nedá zvládat. Manžel si bohužel zvykl, že mu Kamrila neodporuje a že se k ní může takhle chovat. Asi to bdue těžké, ale šla bych do protiútoku. Vadí ti neuklizené tohle a tamto? No tak to prosím tě ukliď sám. Chce to být ale nad věcí a řešit to s přehledem. Kamrila se bude snažit a stejně mu to bude vždycky málo a bude si hledat další důvody pro kritiku. Rozdělení financí mi přijde dost zvláštní a tady bych asi použila to, co někdo navrhoval-zákon o rodině.

řekla bych, že ryze mužských prací velmi ubylo. zvláště ve městech, kde lidé bydlí v bytech , takže neznají sekání trávy, skládání uhlí a další .
A ano máš pravdu v tom, že i tak jsou tyto práce spíše nárazové, každodenní práce "patří" z naprosté většiny do ženských. Takže často nastupuje pocit křečka v kole, kdy točí a točí a konce či výsledku valně nevidět.

Každodenní práce opravdu většinou patří do ženských prací a bohužel to většinou není nikde vidět. Ale už je to na každé ženské, jestli uklízí 5x týdně nebo 2x anebo jestli zapojí manžela/ děti. Četla jsem nedávno zajímavý článek od psychologa Klimeše, který psal, že ženy a muži mají naprosto jiné vnímání pořádku. Že by muž taky uklidil, ale žena ho většinou předběhne, protože nepořádek je většinou dřív nesnesitelný pro ní než pro něj Očividně tohle ale není případ pisatelky, kterou manžel za nepořádek buzeruje.

U nas to take neplati...

Očividně tohle ale není případ pisatelky, kterou manžel za nepořádek buzeruje.
Myslím, že i kdyby bylo doma perfektně naklizeno, našel by si něco jinýho, z čeho plyne, že ausgerechnet úklid není jejich (její) jedinej problém... aneb tím, že by udržovala pořádek dle maželových představ by se jejich manželství okamžitě neocitlo na růžovým obláčku.

aprill napsal(a):

helena napsal(a):

ale pokud je v tom nepořádku šťastná
Máš nepořádek a "nepořádek", aneb "klasický provozní bordel - tu hrnek, tu lžička, rozházené hračky, plný koš s prádlem, semtam neumytý sporák, nestihnu vyndat věci z myčky"... a není každá z nás supermatka, která levou zadní zvládne dítě, domácnost, studium, zaměstnání - a navrch prudícího chlapa.
Bude to znít jako klišé - ale fakt se jedná o nastavení priorit... s rozepsanou diplomkou, batoletem za zadkem plus navrch "povinností" vydělávat na poplatky jsou teď hned neumytý hrnky nebo neuklizený hračky celkem prkotina... a řekla bych, že normální chlap podobný věci přinejmenším přehlídne, pokud se jich neujme sám - jenže to by nesměl chodit domů v devět večer, protože "po práci musí do posilky, nebo za kámošema nebo něco zařizovat)" a pak si dřepnout "k fotbalu"... zajímavý, že po všech těch aktivitách v sobě najde ještě sílu buzerovat...

heli, máme hodně málo informací, aby jsme mohli soudit a nebo litovat.

"klasický provozní bordel - tu hrnek, tu lžička, rozházené hračky, plný koš s prádlem, semtam neumytý sporák, nestihnu vyndat věci z myčky" - jestli to se nahromadí je z toho docela slušný bo.r.del

Ale ani na rady, aké si jej dala ty, to nie je dosť informácií.... Navyš si zjavne (zámerne?) niektoré prehliadla, napr. že manžel posiela peniaze rodine, ktorá "mu robí radosť" (možno v skutočnosti milenke alebo tak) o dlhoch apod. nepadlo ani slovo.

dusička napsal(a):

Já bych to viděla takto.
Karamila chce být superžena,která chce být nejlepší, nejprestižnější, chce sklízet pochvalu, jak to všechno zvládá.
A když manžel podotkne, že doma není uklizíno, rozčílí se. Ona jí ta poznámka raní. A víte proč? Protože není stoprocentní, protože nedostane žádné ocenění.
To je těžký říct, jasné kámo, jsem bordelářka, nechala jsem tu hrnek a lžičku, byla jsem celý den venku s klukem na procházce. Ted jsme přišli. Holt káždý jsme náký, jsme spolu,abychom se doplňovali,když zítra kluka pohlídáš, já poklidím. nebo bych po manželovi hodila utěrku.
Kde je vůbec Karamila?
A když si takhle manžela rozmazlila,že ona stíhá všechno, to je pak těžký nadávat na něho, že on nehne ani brvou.
S těma penězma klukovi jsou dva roky a do ted nemusel dávat peníze na kluka, protože Karamila superžena všechno dokázala táhnout. 

No, ak jej nedával peniaze a donútil ju nájsť si prácu... tam fakt veľmi nevidím, čo iné jej zostávalo. Teda, okrem žaloby a výživné či ako sa to volá v prípade manželov/partnerov, plus alimenty na dieťa.

Hm ... Selimo, mně připadá DLOUHODOBÉ spolužití v jednom bytě, rozděleném na ZÓNY jako cosi velmi mrazivého Takové soužití by mi vyhovovalo - a také bych ho zavedla - jedině v okamžiku, když by měla jedna nebo druhá strana v plánu společný byt opustit a odstěhování by bylo otázkou několika týdnů, nanejvýš měsíců.

Fakt si nedovedu představit, že bych žila dlouhodobě v jednom bytě s někým, kdo by mě donutil rozdělit byt na zóny a ve vymezených prostorách se jednak pohybovat, jednak si každý zvlášť uklízet. V tom případě už to totiž není párové soužití, ale soužití dvou nevrlých spolubydlících a na to bych opravdu nervy neměla. Domov má být především oázou klidu a ne místo hrůzy, kde nemůžu každý večer s děsem v očích očekávat, kdy zachrastí klíč v zámku a třást se strachy, "co zas bude".

MMCH skutečně mě nenapadá způsob, jak pozitivně namotivovat chlapa, který se svévolně rozhodl, že manželce na mateřské peníze zkrátka dávat nebude Když má denodenně před očima vlastní malé dítě, což by pro normálního chlapa měla být už sama o sobě dostatečná motivace beze slov, tak se obávám, že "po dobrém" s takovým člověkem nikdo nic nesvede

Alyssa napsal(a):

agewa napsal(a):

Alyssa napsal(a):

V každém vztahu to funguje jinak a nemá cenu soudit.. Některé ženské se starají o děti a domácnost úplně samy a nevadí jim, že chlap nepomáhá, ani by to nechtěly. Jiné mají zas v oblibě moderní emancipační model, že se muži na všech pracech podílejí. Jestipak je to ale i obráceně? Já jsem zastánce zlaté střední cesty, ale musím přiznat, že by se mi taky nechtělo, kdyby mě manžel prosil, ať mu pomůžu s nějakou ryze mužskou prací, protože to prostě neumím a hlavně to fakt radši nechám na něm.. Teď mi můžete oponovat, že ty mužské práce nejsou tak frekventované jako ty ženské a to holt je naše smůla Na druhou stranu já jsem taky na mateřský a připadá mi, že se to zvládat docela dá.

Co se týče Kamrily, je smutné, když píše, že na jejich vztahu už nevidí nic pozitivního. V tom případě to asi do budoucna stejně dobře nedopadne. Jde jen o to, aby se zatím z toho všeho nezbláznila. Naložila si toho teda sakra hodně! Chce to srovnat priority a něco vynechat, když se to nedá zvládat. Manžel si bohužel zvykl, že mu Kamrila neodporuje a že se k ní může takhle chovat. Asi to bdue těžké, ale šla bych do protiútoku. Vadí ti neuklizené tohle a tamto? No tak to prosím tě ukliď sám. Chce to být ale nad věcí a řešit to s přehledem. Kamrila se bude snažit a stejně mu to bude vždycky málo a bude si hledat další důvody pro kritiku. Rozdělení financí mi přijde dost zvláštní a tady bych asi použila to, co někdo navrhoval-zákon o rodině.

řekla bych, že ryze mužských prací velmi ubylo. zvláště ve městech, kde lidé bydlí v bytech , takže neznají sekání trávy, skládání uhlí a další .
A ano máš pravdu v tom, že i tak jsou tyto práce spíše nárazové, každodenní práce "patří" z naprosté většiny do ženských. Takže často nastupuje pocit křečka v kole, kdy točí a točí a konce či výsledku valně nevidět.

Každodenní práce opravdu většinou patří do ženských prací a bohužel to většinou není nikde vidět. Ale už je to na každé ženské, jestli uklízí 5x týdně nebo 2x anebo jestli zapojí manžela/ děti. Četla jsem nedávno zajímavý článek od psychologa Klimeše, který psal, že ženy a muži mají naprosto jiné vnímání pořádku. Že by muž taky uklidil, ale žena ho většinou předběhne, protože nepořádek je většinou dřív nesnesitelný pro ní než pro něj Očividně tohle ale není případ pisatelky, kterou manžel za nepořádek buzeruje.

No, asi ho znáša ale pomerne dobre, lebo sa nenechá vyprovokovať k tomu, aby ho upratal - zato pobuzerovať ju, na to sa mu to hodí... Kto chce psa biť, palicu si nájde... Aj ja som bola bordelárka, mala som knihy "všade" - prevážne teda v knihovničke, ale podstatne viac, ako on za celý život videl (nehovorím o tom, že držal v ruke) a kvety som pestovala nie tam, kde on chcel - .j. v kúte, kde by umreli bez svetla... No a potom ešte zásadne potreboval, aby som mu urobila voľno a upratal "ten tvoj bordel", aby si on mohol rozložiť svoj, oveľa horší (mastné handry, súčiastky, kolomaž, apod.). Keď si spomínam na návštevy v jeho staromládeneckom byte, tak mi veru ako stelesnenie poriadkumilovnosti nepripadal. Ale teoretizovať a buzerovať družku, na toho užilo...

dusička napsal(a):

nebo bych po manželovi hodila utěrku.

Ty seš mi Štírec Já ve vypjatých stavech teda házela hrnce
Ono je to jak psala někde Helena, že někdo je holt dobyvatel území a byl by (ze svého hlediska) blbej, kdyby se toho dobytého vzdával.....takže co? Jedině dobýt nazpět, že.
Mmch, já jsem taky poměrně zdravuška a celej život se snažím se toho zbavit, respektive ustanovit nějaký normální vztah k binci (normálnímu). Naštěstí mi k tomu pomáhá získaná krátkozrakost Člověk by si měl výslovně a vědomě určitou míru bordelu  hýčkat už proto, že čistota vede vposledku ke sterilitě - ve všech smyslech toho slova.

lupina montana napsal(a):

dusička napsal(a):

nebo bych po manželovi hodila utěrku.

Ty seš mi Štírec Já ve vypjatých stavech teda házela hrnce
Ono je to jak psala někde Helena, že někdo je holt dobyvatel území a byl by (ze svého hlediska) blbej, kdyby se toho dobytého vzdával.....takže co? Jedině dobýt nazpět, že.
Mmch, já jsem taky poměrně zdravuška a celej život se snažím se toho zbavit, respektive ustanovit nějaký normální vztah k binci (normálnímu). Naštěstí mi k tomu pomáhá získaná krátkozrakost Člověk by si měl výslovně a vědomě určitou míru bordelu  hýčkat už proto, že čistota vede vposledku ke sterilitě - ve všech smyslech toho slova.

a pak, že já jsem vzteklá. dyť já se zmohla jen na to, hodit po ex snubák a lžičku od kafe ... proti tobě jsem úplněj břídil

Pár let po svatbě jsem byla hooodně výbušná:-))) taky občas letěl hrnek, jídlo do záchodu, oblečení z okna. Se musím smát, když si na to vzpomenu:-) Lety mě to přešlo a poslední co jsem hodila po manželovi byl snubák a tím pro mě vztah jaký bývá zvykem skončil

samá fúrie tady
je zajímavý, že jsem se s věkem zklidňovala a teď už si neumím představit, že bych takhle vyváděla:-)))

Tak u nás za mlada létaly vzduchem papuče - nejdříve samozřejmě směrem ode mě,ale manžel si nenechal nic líbit,takže docházelo k plynulé výměně "názorů".
Několikrát taky letěla vzduchem kuchařka (kniha).

Jsem ale ráda,jak to tady čtu,že je to všude stejné a léta naši výbušnost poněkud obrušují,žejo.

Tak vám jenom chci říct - abyste měli příběh jakž takž uzavřen - že jsem se rozhodla jít na nějaký čas bydlet k rodičům. Manžel si zůstane v bytě, kde bude všechno platit. A mně bude líp, protože - nebudu muset doplácet /rodičům dám, co budu moct, ale mám u nich jistotu, že mě nebudou vydírat/ a i kdyby mi se synkem nijak nepomohli (a to vím, že z vlastního přání budou), bude to pro mě nezměrná úleva.

A jak k tomu došlo? Po založení téhle diskuze jsem posílená vašimi příspěvky začala být odbojnější. Tedy večerní kritice se bránila...a případně, když se naskytla příležitost, se neupejpala vmést mu do obličeje kritiku jednání, za které jsem od něho byla sama kritizovaná (aneb když dva dělají totéž, není to totéž). A skončilo to tím, že mi jich pár ubalil a smýkl mnou o zem. Před synem (kterého předtím křikem vzbudil).
Vždycky jsem mu říkala, že pokud se mě kdy násilně dotkne, bude to znamenat rozvod. Tak ho teď ani nechci vidět, nemluvím s ním, neodpovídám...a k rodičům se hrozně těším.(I když mi je taky trochu trapně, protože oni o tom, co se u nás děje, neměli ani potuchy. Aby manžela akceptovali, udržovala jsem je v domnění, že je vše ok.)