PPavli,
netuším, co se Ivaně v životě děje, nečtu tady všechno, určitě bych nikomu nechtěla ublížit záměrně, to určitě ne.
Jen jsem v obecné rovině napsala jak to vnímám,.... i když jsem vlastně oslovila Ivanu, to je pravda. Mělo to být obecně..
Jestli tě to uklidní, taková jsem i sama na sebe .
Dočetla jsem knihu Daleké cesta od R:A Monroa. Je to o lidském Duchu, jehož jen jedna malá část funguje jako pohon pro lidské tělo a vrací se zpět třeba právě k nám na Zemi, nebo i jinam, aby se tu něco naučila - my tu část někdy nazýváme Duše.
O tom, jak můžeme z těla ven a co tam mimo tělo všechno můžeme prožít. Taky o tom, že při vstupu do těla souhlasíme se zastřením paměti, takže svou pravou identitu zapomeneme a jen malá část vědomí  nám zůstane.
Proto, bez cynizmu , bez zlého úmyslu, píšu ve smyslu, že smrtí nic nekončí, tak jestli 21.12. padneme nebo ne , to co se máme naučit, se stejně dříve či později náš Duch přijde naučit, aby se pak rád vrátil k celku , k Jednotě, prostě domů.

Ivano, tobě samozřejmě přeji, abys nabrala síly a aby se ti vrátila radost a chuť do života.
Jen přiblížím...
Když jsem se rozváděla, byla jsem bez peněz, bez práce,  měli jsme menší dloužek, takže úřad práce mi vytrhl velký trn z paty. Měla jsem aspoň něco, abych pro začátek měla na zaplacení bytu a chudou obživu pro dva pubošky a sebe. Ale doba strávená na podpoře mi moc pomohla. Měla jsem i malou brigádku, mohla jsem si srovnat, co chci , můžu a umím dělat a měla jsem fakt velké štěstí- nebo to bylo vírou, že to dopadne tak, jak jsem si to naplánovala nevím. Fakt je ten, že mi všechno klaplo, jak jsme si to nalajnovala. Je možné, že mě život semlel docela dost a cestou jsem ztvrdla.  Přesně podle hesla " co tě nezabije, to tě posílí"
Nikdy jsem se nekoupala  v nadbytcích, těžce a tvrdě jsem se musela se životem poprat a součástí toho bylo nakukování, do tajů, co je mezi nebem a zemí, až jsem tam , kde jsem a vnímám věci třeba takhle zdánlivě velmi ostře.

Asi moc nepomůžu, když budu kohokoliv litovat příliš, ano, soucítím, dovedu si představit, co prožívá člověk bez práce, ale řešení je věc každého jednoho z nás.
V červnu budu s konečnou platností důchodkyně. Odkoupila jsem si byt, ve kterém bydlím  přes 30 let a teď ho asi musím prodat, a koupit malý, protože český důchodce.....A kdo mi pomůže? Kam si mám jít stěžovat? Mám se zhroutit, nebo zdravě nasrat a najít nějaké rozumné východisko? Nebo že bych šla k psychoňovi a ten mi dá do konce života antidepresiva?
Protože to je doživotní stav. Situace na pěstičku, jak se jednou sesype psychika, tělo jde za ní. To nechci
Je to tak, že se s tím prostě musím popasovat jen já sama. A jestli mi někdo podá pomocnou ruku, či dobrou radu, beru to jako velký bonus.

Myslím, že ten, kdo touží po konci světa, ten se ho dočká... nebude to třeba právě 21.12.12, ale jeho svět brzy skončí, pokud už neskončil.
Proč to ale přát i těm, kteří tyhle touhy nemají? Hm?

Nuž či bude koniec sveta,alebo nie,na tom až tak nezáleží.Ten moj svet,ako podotkla Pandora skončil...Stojím na ruinách a bilancujem,čo sa ešte dá použit,a čo nie.Mám velké nutkanie si zobrat svoj "batoh"a íst niekde inde,na čistu luku,pod luče slnka.Neviem zrazu čo mám robit,a tak sa spolieham na "iné"mocnosti,ktoré to vyriešia.Som v psychickom vákuu.Koniec sveta je pre mna šanca.Tak zle som na tom.Ale to patrí asi niekde inde.

Heluška napsal(a):

PPavli,
netuším, co se Ivaně v životě děje, nečtu tady všechno, určitě bych nikomu nechtěla ublížit záměrně, to určitě ne.
Jen jsem v obecné rovině napsala jak to vnímám,.... i když jsem vlastně oslovila Ivanu, to je pravda. Mělo to být obecně..
Jestli tě to uklidní, taková jsem i sama na sebe .
Dočetla jsem knihu Daleké cesta od R:A Monroa. Je to o lidském Duchu, jehož jen jedna malá část funguje jako pohon pro lidské tělo a vrací se zpět třeba právě k nám na Zemi, nebo i jinam, aby se tu něco naučila - my tu část někdy nazýváme Duše.
O tom, jak můžeme z těla ven a co tam mimo tělo všechno můžeme prožít. Taky o tom, že při vstupu do těla souhlasíme se zastřením paměti, takže svou pravou identitu zapomeneme a jen malá část vědomí  nám zůstane.
Proto, bez cynizmu , bez zlého úmyslu, píšu ve smyslu, že smrtí nic nekončí, tak jestli 21.12. padneme nebo ne , to co se máme naučit, se stejně dříve či později náš Duch přijde naučit, aby se pak rád vrátil k celku , k Jednotě, prostě domů.

Ivano, tobě samozřejmě přeji, abys nabrala síly a aby se ti vrátila radost a chuť do života.
Jen přiblížím...
Když jsem se rozváděla, byla jsem bez peněz, bez práce,  měli jsme menší dloužek, takže úřad práce mi vytrhl velký trn z paty. Měla jsem aspoň něco, abych pro začátek měla na zaplacení bytu a chudou obživu pro dva pubošky a sebe. Ale doba strávená na podpoře mi moc pomohla. Měla jsem i malou brigádku, mohla jsem si srovnat, co chci , můžu a umím dělat a měla jsem fakt velké štěstí- nebo to bylo vírou, že to dopadne tak, jak jsem si to naplánovala nevím. Fakt je ten, že mi všechno klaplo, jak jsme si to nalajnovala. Je možné, že mě život semlel docela dost a cestou jsem ztvrdla.  Přesně podle hesla " co tě nezabije, to tě posílí"
Nikdy jsem se nekoupala  v nadbytcích, těžce a tvrdě jsem se musela se životem poprat a součástí toho bylo nakukování, do tajů, co je mezi nebem a zemí, až jsem tam , kde jsem a vnímám věci třeba takhle zdánlivě velmi ostře.

Asi moc nepomůžu, když budu kohokoliv litovat příliš, ano, soucítím, dovedu si představit, co prožívá člověk bez práce, ale řešení je věc každého jednoho z nás.
V červnu budu s konečnou platností důchodkyně. Odkoupila jsem si byt, ve kterém bydlím  přes 30 let a teď ho asi musím prodat, a koupit malý, protože český důchodce.....A kdo mi pomůže? Kam si mám jít stěžovat? Mám se zhroutit, nebo zdravě nasrat a najít nějaké rozumné východisko? Nebo že bych šla k psychoňovi a ten mi dá do konce života antidepresiva?
Protože to je doživotní stav. Situace na pěstičku, jak se jednou sesype psychika, tělo jde za ní. To nechci
Je to tak, že se s tím prostě musím popasovat jen já sama. A jestli mi někdo podá pomocnou ruku, či dobrou radu, beru to jako velký bonus.

No, já už se trochu vzpamatovala, když jsem to psala, bylo to čerstvý. Blbé je, že mám sebevědomí hluboko pod bodem mrazu, nejdřív jsem to vedla v manželství tak, že mi manžel odešel za lepší (řekl, že s někým takovým jako já prostě žít nemůže) a teď jsem přišla o práci v podstatě taky kvůli chybám, které v práci dělám celý život. Dřív to tolik nevadilo, ale v dnešní době musí být každý naprosto dokonalý, nebo letí. A já teď nevím, co vlastně budu dělat, tak jsem se snažila, ale občas jsem přes veškerou snahu něco přehlédla, nebo napsala blbě. Bojím se, že jsem k ničemu, to člověku na plánech do budoucna moc nepřidá.

Ivano, když jde chlap za jinou a nechává doma ženu, která právě taky nemá někde románek, je každá se sebevědomím na stupních mínusových. Taky jsem si to prožila.
Jen mám dojem, že jsi sama už docela dlouho, že to není čerstvé a teda, že už bylo dost příležitostí a možností ses z toho nějak vyhrabala .Prostě přijmout skutečnost, že miluje jinou a třeba to není nic moc osobního. jen mu jiná zavoněla více. To jen my ,odvržené manželky , tam vkládáme něco, co tam nepatří. Pak se začnou patálie nabalovat.
Takže co? Co chceš a co jsi pro to schopná a ochotná udělat.? Bo jinak se nic nezmění.
Co umíš tak dobře , že můžeš dát nabídku a nechat si svou práci zaplatit.
Třeba ráda žehlíš a v každém městě je hromada žen, které by tu službu uvítaly, jen to o tobě neví a neznají tvou cenu.
To třeba jako start ode dna.
Nebo umíš opravovat oblečení- vsadit nový zip, zkrátit nohavice, délku sukně......určitě z toho nezbohatneš, ale na přilepšení je to lepší, než kop do dupy, lepší, než se doma užírat. Nebo bys s chutí dala někomu do pořádku zahradu..., někomu, kdo má  všechno, jen čas chybí a ty to třeba umíš a máš čas.
A že je dnes všechno vyšroubované a jen ti nejlepší a nejzdatnější ještě nějaký čas obstojí, to máš pravdu, za chyby se těžce platí .
držím palce, aby se vše v dobré obrátilo

Adriana70 napsal(a):

Nuž či bude koniec sveta,alebo nie,na tom až tak nezáleží.Ten moj svet,ako podotkla Pandora skončil...Stojím na ruinách a bilancujem,čo sa ešte dá použit,a čo nie.Mám velké nutkanie si zobrat svoj "batoh"a íst niekde inde,na čistu luku,pod luče slnka.Neviem zrazu čo mám robit,a tak sa spolieham na "iné"mocnosti,ktoré to vyriešia.Som v psychickom vákuu.Koniec sveta je pre mna šanca.Tak zle som na tom.Ale to patrí asi niekde inde.

Ty máš v jednom uzlíčku plusy i mínusy
Zkus si v tom udělat pořádek.
Třeba je to opravdu o tom, bys poslechla své nutkání, sebrala batoh a vyrazila někam jinam
Třeba pak uděláš stejné poznání jako alchymista a věci,které teď bolí, bolet přestanou

Ppavli, někdy se i mladší cítím: lyssna:, ale opravdu už jen někdy , to když mladí mluví jako staletí staříci......
                                            :někdy až moc...aby to nebyla senilita

Adriana70 napsal(a):

Pesne tak Pan,mám to pomiešané:som z DD,sama sa o seba starám od 19-tych rokov,donedávna strašne akčná,asi až príliš...a zrazu nemám energiu,neviem čo sa so mnou deje,som ako spomalený film,a to moje životné domino sa ruti astronomickou rýchlostou.Je to bezmoc a unava.

To, co popisuješ jsem prožívala cca tak před dvěma lety.
Zlepšilo se to,když jsem si to zpomalení, zhroucení svých pracně vystavěných kostiček, bezmoc a únavu prostě dovolila. Přijala a a užila si to.
Někdy to tak prostě je.
Nu a znáš tu o bájném ptáku Fénixovi?
No, tak ono to tak funguje....nejhůř se totiž přežívá v ruinách, na spáleništi ale vždycky můžeš vypěstovat/vybudovat něco nového, popel je totiž super hnojivo i stavební materiál

Pandorraa napsal(a):

Kali, musím říci, že mě ta hysterie kolem konce tohoto roku už dost otravuje. Přijde mi, jako by lidi blbli na kvadrát.
Asi je straší špatný svědomí bo co....
A informace?
No tak ty mám už spoustu let různé ) Většinou dost nekonformní a pro mnohé neskousnutelné. Ale tohle by se snad pochopit dalo, že?

http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz/c … is-procesu

Což o to, já mám taky dost nekonformní informace a vyznat se v tom je nadlidský úkol a nezbyde asi nic jiného než se nechat vést intuicí Baudyše mám rád, má výstižné články jdoucí přímo k jádru pudla a snad i proto, že je to takový "konspirativec" Článek určitě přečtu.

Mně stejně fascinuje, jak mohl někdo z kulatého kalendáře odvodit konec světa a kolik lidí mu to sežralo i s navijákem ... to je stejné, jako když blondýna hledá konec kruhového objezdu, nebo jako kdybychom si z ciferníku odvodili, že konec světa nastane ve 12.00. Tak jako my máme na ciferníku 12 hodin (ale i 60 minut a mnohdy i vteřinovku), tak Mayové mají ve více soustředných kruzích své časové intervaly, tzn. že pro ně 22.12.2012 započne nový baktun, stejně jako na našem ciferníku začíná nový den ... přičemž ten jejich letopočet má úplně jinou podobu, jak ten náš, takže mudrovat nad tím, jestli 2012 nebo 2112 je kravina. ... A vzhledem k tomu, že to vím přímo od nich, tak nemusím hledat už žádné pofidérní informace jinde

Mě šokovala kamarádka, která mi poslala odkaz na diskusi emimino, kde se opravdu maminky bojí. Mají v plánu nechat děti doma ze školy, manželé si berou dovolenou, dělají zásoby. Jsem teda zvědavá co to s těmahle lidma udělá