jo misa1234 to je v pohodě já taky nikomu nevnucuju svuj názor jsem ráda že si tady mužem takhle v pohodě psát a nenapadat se jak tomu je jinde:-)

Jana22: asi tak jak jsi to napsala ty, souhlasím s tebou:-))

adra napsal(a):

jo misa1234 to je v pohodě já taky nikomu nevnucuju svuj názor jsem ráda že si tady mužem takhle v pohodě psát a nenapadat se jak tomu je jinde:-)

Jana22: asi tak jak jsi to napsala ty, souhlasím s tebou:-))

Ahoj Adro, toto je diskuze, rikame svoje nazory. Ja jsem taky rada, ze si muzeme takhle v pohode psat. Proc bysme se meli napadat? Z moji strany to urcite nehrozi. Jinak si myslim, ze co je, tak ma by a my to nejak nezmenime.

Wiki napsal(a):

Víš Julko, mě by zajímalo, jak si představuješ pomstu???? Co mu bude asi od tebe vadit??? Co bude tím impulsem, že se chytne za srdce a hlavu (nebo za co) a vykřikne??!! Panebože já hlupák!!!

Mně to připadá strašně dětinské, co tady píšeš - i některé další- ....Jo, vpořádku, každá jsme jinde. Podle toho, co jsi psala, tak se odmlčel a neozval, i když před tím tě držel v iluzi (budoucnosti) a ty ses mu otevřela.atd.  Ano . Pochopitelné. Ale myslím, že tato situace je spíš pravděpodobná v průběhu školních lásek (ZŠ, SŠ). Člověk- žena - po nějaké třicítce s dítětem - tedy dospělá a samostatná osobnost (by měla být) si dokáže udělat ve vztahu pořádek. Asi každá po svém. 100 lidí 100 názorů - ano. A pokud se mi do soukromí  vloudí omylem (nedopatřením)blb ,(dle popisu - muž jenž končí takto vztah), tak velmi rychle procitnu a budu děkovat osudu, že to takto za mě vyřešil !!!!!!! (přirovnám to k malému zaváhání za volantem) . Tentokrát mi to prošlo!!! Myslím, že bys mu měla poděkovat. Možná by stačilo i když u toho on nebude. A vím, že kdybys to dokázala, tak máš safisfakci doma.

Ahoj Wiki, ja  s tebou naprosto souhlasim.

Najlepšia pomsta je naozaj byť šťastný, ale v tej chvíli toho lčovek nie je schopný... Juli, ja ťa chápem, lebo hoci pomstychtivosť je asi mne najvzdialenejšia vlastnosť, párkrát som ju už okúsila, a raz z toho to bol podobný prípad. Ja nie som nepriateľ rozchodov, ale tak nejako mám pocit, že by si dvaja ľudia aspoň mohli povedať, že spolu končia. Mne sa teda opakovane stávalo(no, asi 2x plus tento konkrétny), že rozchod prebehol tak, že dotyčný mi nebral telefóny, nekomunikoval... Neznášam to, po prvom takomto dosť traumatickom rozchode ešte na strednej mám tendenciu si veci radšej s dotyčným vysvetľovať. No a vyvrcholilo to v lete 2003 chlapíkom, ktorý ma zbalil celý hrŕŕŕ, ešte som ho ja musela brzdiť, a hoci sme na seba nemali veľa času, denne sme si volali a SMS-kovali. Raz uprostred rande oznámil(po istom telefonáte), že má nejakú neodkladnú robotu, odviezol ma na polcestu domov a ďalej už nevolal, nepísal, neodpovedal a - podržte sa - posielal mi moje SMS-ky nezmenené nazad. No pakáreň! Bola som úplne mimo, ani nie z rozchodu, ale z tejto formy, z toho, že neviem, čo sa stalo(stále si myslím, že to bol nejaký náhly popud, nie postupný nešťastný vývoj vzťahu)... Asi po mesiaci mi od neho došla ospravedlňujúca *SMS a vzápätí mi volal, že už sa ma dlho pokúša zastihnúť, ale bohvieprečo si myslel, že používam sim-kartu, ktorú som mala len do rezervy a do zahraničia... Mala som ho poslať do kelu, ale neurobila som to. Dohodli sme si rande na víkend, on potom volal, že nemôže, ja že: Tak na to kašlime, on vraj niéééé, skrátka nemôže, ale na ďalší týždeň sa určite musíme vidieť... Skrátim to: Videli sme sa, z radne ma síce odviezol domov, ale znovu sa neozýval, nebral moje telefonáty, posielal mi nazad SMS... debil. No a o trištvrte roka, keď už mi bol ukradnutý, mi volá, že ako sa mám.... blaaa, blaaa a vyliezlo z neho, že mal asi mesiac po našom "rozchode" dva infarkty za sebou, shcudol asi 20 kíl(to mu mohlo len prospieť, ha ha!), je na invalidnom dôchodku... No, vo mne sa rôzne pocity bili, najprv zlomyseľnosť, zadosťučinenie, sladká pomsta, etc., potom mi ho prišlo ľúto, SMS-kovala som si s ním, ale zrazu sa vo mne niečo vzoprelo a povedala som si: Nie! Takí blízki sme si až neboli, aby teraz bolo po skoro roku kde nadviazať, koniec bol jeho vinou úplne neslávny, a ja už som niekde inde, rozvíjam iný vzťah, chcem sa hrať na samaritánku? Sama sebe som odpovedala - nie, nechcem. Neprospejem ani sebe, ani jemu. Súcit nie je v tomto prípade dobrá motivácia, a láska to nie je... Zaželala som mu v poslednej SMS všetko naj- a tiež som sa už len odmlčala. A dúfam, že aj on si niekoho našiel, vystrábil sa a je šťastný...

No, tým ,čo si to zaslúžia, sa  to podľa mňa väčšinou raz aj tak vráti.... aj bez našej pomstychtivosti.