Představ si, že vlastníš nemovitost ceny nevalné či v lokalitě, kde je téměř neprodejná, žiješ tam s jedním z dětí, možná i jeho rodinou, zatímco druhej potomek bydlí jinde a finančně zrovna nestrádá. Jakpak bys je podělila???

A představ si, že jedno dítě si bydlení pořídí za své (i když bez půjček a hypoték to nejde) a druhý bydlení dostane. mě to připadá nespravedlivé, ale vím, že se to stává dost často

proč to otáčíš do polohy, která se ti zrovna hodí?
Ale kdepak... to je jen jedna z možností, jak vysvětlit postoj rodičů "dát jednomu dítěti vše a druhému nic" - prostě že to někdy můžou udělat zrovna takhle, protože jiná možnost prostě není.
Jak se rozhodnout mezi vlastními dětmi, komu dám a komu ne?
Ať se rozhodneš jakkoliv - a ze svého(!) hlediska sebespravedlivěji - vždycky se může stát, že některý z nich spokojený nebude.
Myslím, že by se měla rozlišovat "míra potřebnosti"... aneb zůstanu-li u toho hypotetickýho domku, pak asi neprodám jednomu z dětí střechu nad hlavou jen proto, aby to druhý "dostalo stejně", pokud může slušně žít i bez týhle částky.

A představ si, že jedno dítě si bydlení pořídí za své (i když bez půjček a hypoték to nejde) a druhý bydlení dostane.
Jenže to jsme zase u tý předpokládaný pomoci ve stáří, například.
Ono to na druhou stranu zas takový terno bejt nemusí, "dostat barák", když se klidně může stát, že u něj budeš uvázaná na X roků, plnit přání rodičů ohledně údržby a mít v péči dva stařečky, z kterejch není možný spustit oko. To všechno třeba okořeněný sourozencem, kterej prohlásí "máš barák, tak se starej".

Upravil(a) helena (9. 11. 2012 9:52)

Jenže to jsme zase u tý předpokládaný pomoci ve stáří, například.
Ono to na druhou stranu zas takový terno bejt nemusí, "dostat barák", když se klidně může stát, že u něj budeš uvázaná na X roků, plnit přání rodičů ohledně údržby a mít v péči dva stařečky, z kterejch není možný spustit oko. To všechno třeba okořeněný sourozencem, kterej prohlásí "máš barák, tak se starej".

Ano, to jsme zase u tý předpokládaný pomoci ve stáří, která u nás nejspíš dopadne úplně jinak. Nevím sice jak, ale nějak to bude. A to "máš barák, tak se starej"  - jo, to v některých rodinách funguje domluva s ostatními, moje rodina s tím problém nemá

A to nemají tchánovci ani věcné břemeno

Jak už jsem psala v mé rodině to proběhlo tak jak bych chtěla aby to jednou proběhlo i u nás.-) sešli jsme se, domluvili jsme se, věcné břemeno pro rodiče bylo samozřejmostí a nikdo nemá nic proti nikomu druhému. Tcháni to "zkazili" už tím, že bylo vše tajné a druhému synovi nikdo neřekl ani ň. To se ho dotklo nejvíc. A teď problém se starostí, to už zuří

helena napsal(a):

proč to otáčíš do polohy, která se ti zrovna hodí?
Ale kdepak... to je jen jedna z možností, jak vysvětlit postoj rodičů "dát jednomu dítěti vše a druhému nic" - prostě že to někdy můžou udělat zrovna takhle, protože jiná možnost prostě není.
Jak se rozhodnout mezi vlastními dětmi, komu dám a komu ne?
Ať se rozhodneš jakkoliv - a ze svého(!) hlediska sebespravedlivěji - vždycky se může stát, že některý z nich spokojený nebude.
Myslím, že by se měla rozlišovat "míra potřebnosti"... aneb zůstanu-li u toho hypotetickýho domku, pak asi neprodám jednomu z dětí střechu nad hlavou jen proto, aby to druhý "dostalo stejně", pokud může slušně žít i bez týhle částky.

Dobře, zase předpokládáš jen jednu možnost - že se obejde bez peněz, že to dítě žijící jinde se má dobře (proč píšeš jen o této možnosti?) - co teda pokud to druhé dítě nemůže žít slušně bez té částky? Pokud to druhé dítě je na tom fakt bídně? Co potom? I tak dáš dům tomu druhému dle hesla, že mu neprodáš střechu nad hlavou? To první dítě si tu střechu musela nejspíš zajistit samo, proč to druhé ne a nechceš mu prodávat střechu nad hlavou?

dusička napsal(a):

Není lepší nemít co dědit?

Takže tchyně řekla,že jednou podědí barák náš syn. Je to jejich první vnuk. A zároven poslední.

Sice má vnučky,ale takto prostě je. A já nevidím nikde,že by vnučky nějak poškodila nebo tak. Je to přeci její rozhodnutí.

Uvidime jak se budou citit vnucky. Jestli budou mit pocit, ze je nikod  neposkodil.

co teda pokud to druhé dítě nemůže žít slušně bez té částky?
V tom případě by holt přišly na řadu krizový řešení - třeba bydlení všech členů rodiny dohromady, nebo prodej domu, rozdělení peněz na 3 díly (rodič/e + 2 děti) a každej ať se postará jak umí.
To první dítě si tu střechu musela nejspíš zajistit samo, proč to druhé ne
Třeba proto, že u toho, který si zařídilo vlastní bydlení, se už předem jaksi nepočítá s tím, že by mělo "na krku" starý rodiče a (většinou) i starší nemovitost. Ano... má starosti s vlastním bydlením, ale nebude (nemělo by) mít starosti s péčí o stařečky.

Pavli nevím. I já mám dceru. Je to rozhodnutí tchyně, moje ne. A kdo ví,jak to bude,třeba se děti rozutečou do světa, nepřemýšlím nad tím.

helena napsal(a):

mají problém se postarat a to předpokládám bude hůř
Co tak znám z okolí, není to vyloženě nechuť postarat se... spíš spolíhání na to, že se postará někdo jinej, kdo má slabší nervy a silnější pocit povinnosti. Většinou, když není zbytí, se až na výjimky postarají i ti, co původně nechtěli (extrémy neuvažuju), byť třeba se skřípějícím chrupem. Ale když mají "k dispozici" někoho, kdo to vezme za ně... no proč by to na něj nepřehodili, ne?

Ale mě osobně šokuje dát jednomu dítěti vše a druhému nic.
Hm - a když krom toho baráku a svý drahý duše nic jinýho nemáš?
Představ si, že vlastníš nemovitost ceny nevalné či v lokalitě, kde je téměř neprodejná, žiješ tam s jedním z dětí, možná i jeho rodinou, zatímco druhej potomek bydlí jinde a finančně zrovna nestrádá. Jakpak bys je podělila???

to že finančně nestrádá přeci není důvod mu nic nedat

Myslím, že tisíc rodin tisíc názorů co komu kdy jak:-) Já mluvila o konkrétním případě v manželově rodině.
Kdybych se rozhodla dát jednomu dítěti víc než druhému ( např.proto, že to jedno vydělá miliony a to druhý bude na opačném konci) a já chtěla aby se i to druhý dítě mělo dobře - tak nějak to asi myslela Helena?
tak tohle opravdu není případ manžela:-) Manžel bude svůj dům ještě nějakou dobu splácet ( z důchodu), bratr je "za vodou".

holcina napsal(a):

Myslím, že tisíc rodin tisíc názorů co komu kdy jak:-) Já mluvila o konkrétním případě v manželově rodině.
Kdybych se rozhodla dát jednomu dítěti víc než druhému ( např.proto, že to jedno vydělá miliony a to druhý bude na opačném konci) a já chtěla aby se i to druhý dítě mělo dobře - tak nějak to asi myslela Helena?
tak tohle opravdu není případ manžela:-) Manžel bude svůj dům ještě nějakou dobu splácet ( z důchodu), bratr je "za vodou".

Tak těch sourozenců, kteří by byli milionáři a dědictví nepotřebovali, těch asi nebude moc, že? Podle mého Helena uvádí špatný příklad. Většina lidí budou případ jako tvůj manžel, holcino.

LENNNA napsal(a):

Souhlasím s Pavlou a Sahleb. Nevím jestli se vnučky budou cítit nepoškozené. Pokud teda nebudou milionářky, to by jim potom asi bylo jedno. Také se může stát, že to rozhádá sourozence, v kolika rodinách se to stalo. Ale je fakt, že je předběžné to řešit, navíc jak píšeš je to rozhodnutí tchyně. Já se jen divím tvému úhlu pohledu, že jednomu dítěti se dají statisíce, miliony (neznám hodnotu bydlení) - druhým dětem nic a ty je nevidíš jako poškozené?

Nejde z principu ani tak o miliony, ale o deleni pozustalosti mezi vlastnimi detmi. Kdyby mi rodice odkazali majetek  i kdyby se jednalo o jeden kavovy servis a dva vlneny kabaty, a druhemu sourozenci neodkazali nic, tak bych stoprocentne nedala prednost penezum a majetku pred tim, ze bych zrejme zratila druheho sourozence. Jak se asi musi v tomto pripade citit.....

Pokud by deleni probehlo spravedlive pul na pul (nebo na tretiny apod.), tak bych stejne neco majeneho spravadlive ziskala a mohla se az do smrti podivat do oci vlastim sourozencum. Jinak bych mela ja osobne veleke problemy. Nicmene o par takovych pripadech vim. Divim se tomu obdarovanemu, ze ve vsi spokojenosti dokaze klidne spat. Vztah nevyvazi zadne blbe nabite majetky a penize. Pro nekoho ovsem vyvazi.....