dusička napsal(a):

Sindy napsal(a):

pomněnka napsal(a):

Hlavně ta přání by neměla nikomu druhému křížit jeho plány a být ze svobodné vůle každého.

Mám tomu rozumět tak, že bych druhému měla přát jenom to, co si přeje on sám?

Ne
Často se říká "ať se ti splní všechno co si přeješ". Ale prý je to už pradávné cikánské zaklínadlo:-) takže to nikomu nepřeju

Nene, myslela jsem to trochu jinak. Když vím, co si ten druhý přeje a já mu přeju, aby se mu to splnilo, pak to vyjde?

Upravil(a) Sindy (5. 9. 2012 19:10)

helena napsal(a):

přát jinému dejme tomu hodně štěstí, nebo ať je spokojenej, to se může
A co takovej ten typ, co je šťastnej jen když je nešťastnej? Co takovýmu přát? http://www.gify.nou.cz/smajlici_soubory/x52.gif

Jo, to už je holt na něm
Lvice, neblbni - víš, co je v Praze hnusných domů a ruin?? A na blbých místech? Rychle upřesni přání!

lupina montana napsal(a):

... energie takového přání, nebo modlitby je jednak velmi silná a druhak jak je dostatečně nekonkrétní, tak se snese tam, kde je přitahována....

No jóóó vlastně ... zkraje mi vůbec nedošlo, že na to dá pohlížet jako na nasměrovanou energii. Neboli - přání je otcem myšlenky a myšlenka je zdrojem energie pro událost, v tomto případě splnění přání. Tak už rozumím, že modlitba má nejlepší účinky. Ta myšlenka je koncentrovaná, intenzívní a přesně nasměrovaná, tím pádem i energie, která vyslanou myšlenku (motlitbu) provází, je nejsilnější.

Jen mi není úplně jasné, co máš na mysli tou nekonkrétností přání (resp. myšlenky anebo motlitby). Jde o zúžení přání do zcela obecné roviny? Pro příklad - když budu přát člověku po těžkém úrazu, co je na hranici mezi životem a smrtí, aby zas mohl vstát a chodit, je to konkrétní. Když mu však budu přát zcela obecně, aby prostě přežil (a jestli bude zase chodit, je v okamžiku vyslané myšenky podružné), jde o nekonkrétní přání. Pochopila jsem to dobře?

lupina montana napsal(a):

No to taky, ale myslela jsem spíše na nekonkrétní modlitby tybu "ať jsou všechny bytosti šťastné" (to je podle mně absolutní vrchol tahle mantra, protože obsahuje všechno) Dejme tomu modlitba za déšť? Nebo já nevím - za spokojenost lidí v Ćechách - třeba Krásná je taky křesťanská "odpusť jim bože, neboť oni nevědí, co činí"
Tu já používám, jen místo "bože" někdy říkám "Gaio" Nebo kdokoliv.
Myslím si, že je to koneckonců fuk - přát dobro a zdar je jedna z nejlepších modliteb a má obrovskou energii....řekla bych třeba, že formulka "na zdar Národního divadla", všobecně přijímaná, myšlená i vyslovovaná, udělala z toho projektu tak úspěšný projekt
Když zůstanu u těch nekonkrétních modliteb, tak jsou podle mně jako déšť, který se snáší takříkajíc bez výběru a nejvíc pijí ty nejsušší půdy - kdežto když zaléváš, je to taky dobrý, ale už určuješ komu kolik. Nicméně, není-li deště, musí stačit kytkám i zálivka

Ahaaa, tak TAKHLE tys to myslela ... Teď mám pocit, jako kdyby se mi v hlavě rozsvítila snad celá elektrárna

Tak už konečně chápu, v čem vězí například přání, úspěch, spokojenost, odpuštění, poděkování a další a další ... 

Díky, vlku, přesně TOHLE jsem potřebovala

lupina montana napsal(a):

Tak to jsem moc ráda! Miluju tyhle okamžiky, kdy dojde k pochopení - ať už u mně, nebo u jiných. Jak to tak pěkně zaklapne a spojí se. Myslím si, že pochopení přímo předchází uchopení - i když samozřejmě jsou věci, které bych byla radši, kdyby nikdo nechápal a neuchopoval

Netuším, o jaké věci jde a pro jistotu se ani neptám, abych nedejbože nechytla inspriraci a nepocítila nutnost pochopovat a uchopovat více, než mi třeba .

V té souvislosti mě napadá, že je lepší pochopit a posléze uchopit (byť více než je třeba) než uchopovat bez předchozího pochopení

lupina montana napsal(a):

jj, tak nějak jsem to myslela s tím pochopováním a uchopováním. To ostatní - no, inspiraci můžeš chytnout všude kolem, to já tě  nenakazím Takovej pan doktor Rath, například - to je panečku pochopení a uchopení! Já myslím, že než se člověk dostane na křižovatku, odkud už není návratu, tak má spoustu příležitostí tak či tak a stejně se musí furt rozhodovat....co z pochopeného uchopit

Hm

Tak takové pochopování a uchopování se mě přestalo týkat v šesti letech, když jsem na základě zasvěceného návodu od o tři roky starší kamarádky Vlasty ukradla v krámě lesněnky a doma jsem pak lhala, že jsem je dostala od dědy. Tak to bylo něco! Těch přednášek o zlodějích a polepšovnách a kruté ponížení, když jsem se do toho krámu musela jít přiznat, omluvit a zaplatit dvě koruny. Ten přísný pohled paní krámské, která - zatímco jsem pobrekávala, ať mi to odpustí, že už to nikdy neudělám - neřekla ani slovo, jen se tvářila velice vážně, pokyvovala hlavou a v závěru pronesla jednu jedinou větu, že kamarádky, co navádějí ke špatnostem, nejsou žádné kamarádky. Brrrr ... připadala jsem si jak ten nejhorší kriminálník, co by na něj ani pes nepliv´. Až snad po dvaceti letech  mi paní krámská svěřila, že dle scénáře, co si předem připravila s našima, mi též měla promluvit do duše, ale když viděla ten můj uslzený a zkroušený ksichtíček, rozhodla se mě netýrat a naopak bojovala s pokušením zabalit mi krabici dortů Takovou léčebnou metodu s doživotními účinky pan doktor určitě nezná

lupina montana napsal(a):

Sindy napsal(a):

Nene, myslela jsem to trochu jinak. Když vím, co si ten druhý přeje a já mu přeju, aby se mu to splnilo, pak to vyjde?

Myslím, že tomu hodně pomůžeš - mám tu zkušenost, zejména, když je to skupina přejících, že to vychází daleko snáze.
Ty příběhy co píšeš, jsou úžasný...já si myslím, že spolupřející si přáli jako když modlitbou....vysvětlím to: spousta lidí někomu přeje uzdravení, ale přitom se vlastně víc bojí, tak tam asi ten strach převáží. Pokud jsou lidi víceméně smíření i s koncem, není v tom zoufalství, strach a smutek, pak si myslím, že ta přání mají obrovskou, neskutečnou sílu.
Kdysi se dělal jakýsi  pokus s modlitbami - první skupina se modlila za zdar konkrétních lidí v konkrétní věci, druhá se modlila za tu první skupinu, ale věděla, oč víceméně jde - jen už ne ty jednotlivý lidi a třetí skupina se modlila za zdar těch dvou. Už si bohužel nepamatuju, jak to měli rozložený, aby věděli výsldky (byl to seriozní vědeckej výzkum ) ale došli k náhledu, že největší sílu měla ta skupina třetí, ta, co si v zásadě intenzivně přála něco ve smyslu "ať jsou tyto bytosti šťastny".
Přisuzuju to tomu, že energie takového přání, nebo modlitby je jednak velmi silná a druhak jak je dostatečně nekonkrétní, tak se snese tam, kde je přitahována....
Mmch, theosofisti tuším začli razit názor, že energie strachu, bolesti, nenávisti a pod. jsou "těžké, hutné" a proto se špatně formují a tudíž i zmotňují - kdežto energie spokojenosti, štěstí a radosti, neřkuli lásky, jsou "lehké" takže se formují snadno.
Něco na tom bude, nejspíš...

Nakonec, není to tak dlouho, co jsme tady jedné pisatelce přáli, aby se vyléčila ze smrtelné choroby.
Skupinově a dlouhodobě jsme jí to přáli. Pamatuju se, že jsem někdy usínala s myšlenkou na ni a fakt jsem jí přála uzdravení. A když se "uzdravila", byl to trochu šok, ale vlastně jsem necítila zradu.
Cítila jsem radost, že je zdravá.
Já vím, že je to něco jiného, ale je vidět, že "ti tam nahoře" plní přání nejrůzněšjím způsobem

Přeju si vyhrát pár milionků... Potřebuju příjezdovou cestu, garáž, udělat zahradu a vůbec mi nebude vadit, když se mi to splní

co jsme tady jedné pisatelce přáli, aby se vyléčila... Skupinově a dlouhodobě...
Tak o takovýhle "masový" přání - nebo spíš vlnu energie - bych si pokorně dovolila poprosit.
Sestře minulej tejden diagnostikovali mozkovej nádor (naštěstí snad benigní). Po víkendu jde na operaci... a já se bojím, že na tohle bych sama nestačila...

Taky budu držet :-)

Vy jste tak úžasný... líp to neumím říct... všem děkuju - teda hlavně za ní, když nemůže sama.

Přidávám se... a držím palce!

Ať chytne toho nejšikovnějšího operatéra, a je zdravá a čilá, Helčo    
Holči, já myslím, že když řekneme "Helčina sestra" tak že si to najde cestu.