Ivano - musím TI říct, že si mě překvapila. Přišla si mi jako usedlá baba, ale s tím knihovnictvím a že scháníš a tak. A že chceš začít znovu - fakt dobrý. Držím pěstě
A víš, každý děláme chyby.

agewa napsal(a):

helena napsal(a):

pak je sáhnutí na úspory nezbytné
Sáhnutí dejme tomu... ale asi by se měla snažit nevyškrábnout je do posledního penízku. Ono je fajn mít kam sahat, jenže i když je na tom člověk mizerně, nějakou malou jistotu by mít měl.
Ivana píše "mi zbude 1500.- Kč na měsíc na léky, oblečemí, jídlo a všechny ty drobnosti" - plus vidím v tom, že jí podpora alespoň zajistí střechu nad hlavou. Jo, je to strašně málo, ale třeba zrovna oblečení je pro ni momentálně relativně zbytná položka - předpokládám, že do teď  taky nechodila nahá. Na jídle se po určitou přechodnou dobu taky dá ušetřit, chce to jen trochu přemejšlet, co si uvařit... a tak podobně i s ostatním. A když se bude zajímat, o co by mohla "odrbat stát", může taky kápnout něco navíc bez toho, aby bylo nutný vybrat úplně všechno.

mivala jsem i mene . pro mě a dvě děti

V kterem roce??Jinak z 1500 kc je to 50 kc denne a zit z 50 na den tri osoby nejde.

Ivana napsal(a):

No tak jo! Dobrá, jsem zcela k ničemu, dělám chyby. Mám se jít zastřelit?

ne, jen buď ráda, že jsi nepracovala ve zdravotnictví

Ivana napsal(a):

No, nevím. Neřeknu, když spletu k.ú. třeba ve smlouvě, ale v dopise? Když napíšu jiné k.ú., tak si ten co to dostane prostě řekne, ti blbci se spletli, ale že by z toho vznikla škoda? Já už dostala spoustu dopisů, kde byla taková chyba, a nic jsem z toho nedělala, ale někdo holt ze všeho udělá aféru.[b] Ale je fakt, že mně to připadá jako nepodstatné[/b] a někomu třeba ne. To chápu. Ale jak se toho vyvarovat? Mně se to prostě stává, no. Potřebovala bych, aby to po mně někdo četl, třeba tak, jak jsme to jeden čas měly s kolegyní, s níž jsme dělaly stejnou práci a o všem jsme se radily a svoje elaboráty jsme si navzájem četly. i tak nám občas něco uniklo, např. mně adresa "Městský oud". Naštěstí jsem měla tehdy vedoucí, která tam normálně připsala s a ani se o tom nezmínila. Tahle by přiletěla jak fúrie, že si z ní dělám srandu a hodila by mi to na hlavu.
S tím převzatým spisem si prostě stejně myslím, že se nic závažného nestalo. Stejně by s tím o Vánocích nikdo nic nedělal, vždyť bylo volno. Hned 27.12. ráno to vedoucí měla na židli. Neprošvihla se žádná lhůta, nic. Myslím si, že jsem neudělala žádnou chybu a že ji jen naštvalo, že ona o tom nevěděla, když ona prostě musí vědět o všem.
Ano, udělala jsem pár chyb, které nebyly až takové lapálie, co tu píšu, ale sakra, co potom ti, kteří zapříčiní nějakou škodu? Ti by snad měli už jen dostat do ruky pistoli a diskrétní koutek někde v ústraní. Já jsem nikdy žádnou škodu nezpůsobila, ani jsem neprohrála žádný soud svojí vinou, ani mi nevrátili smlouvu z katastu, že mojí vinou nejde vložit, nic.
Ale jak jsem už někde psala, já jsem blíženec, tudíž asi příliš tolerantní. To se v dnešní době nenosí. Všichni musí být perfektní a kdo není, běda mu, nemá právo být někde zaměstnaný.
A pak mám myslet pozitivně a být optimistka!
Co se mno, chybující a omylnou tedy bude?

no treba pro nekoho je podstatne, jestlisiostatni mysli, ze na tom jejich urade jsou blbci.

Já přece vím, že jsem ty chyby udělala! Jen si nemyslím, že byly natolik závažné, že by se to muselo řešit zrovna vyhazovem. Ale asi je to jen můj úhel pohledu, vidím, že i tady je spousta lidí, kteří je vidí jako závažné a v podstatě neodpustitelné. Nejsem ráda, že dělám chyby a chci se této své špatné vlastnosti zbavit, ale nevím jak. Snažím se ze všech sil, snažila jsem se celý rok, kdy jsem věděla, že mě šéfka sleduje a dává mi vše sežrat a bála jsem se o práci. Jenže stejně jsem se neuhlídala. Chtěla jsem vědět, zda někdy někdo z babinetek udělal nějaké chyby v práci, ale zdá se, že ne. Já jsem si vždy myslela, že jsme lidé chybující a omylní, ale zdá se, že ne.
No, hodně mě to tedy znejisťuje při hledání nové práce, protože se bojím, že znovu nějaké chyby a omyly budou. Já se mýlím celý život a chtěla jsem nějaké rady, jak se toho zbavit. Těch se mi ale nedostalo. Jen, že nesmím ty chyby dělat, to ale vím.
Ve středu mám jít na pohovor, ale teď jsem z toho dostala tak strašný strach, že nevím, jestli to dám. Co kdyby mě fakt náhodou chtěli vzít, ale já vím, že občas udělám chybu. Přijdu kvůli tomu znovu o práci? Bojím se...

agewa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

holky, vy jste nikdy neudělaly chybu ? i stroj udělá občas nějákej zmetek.

jiste ze ano. a me osobne to dost pak stve a snazim se z toho poucit. rozhodne to nebagatelizuji, ze se vlastne nic nestalo

hm, ale třeba by to jinej nadřízenej skutečně neviděl jako kdo ví jak závažnou chybu.

a tím, že ji to tu budete předhazovat, to ji opravdu pomůžete. není nad to, srazit jinýho dolů, jo to mu hned přidá na sebevědomí, až zase někam nastoupí. to už ty chyby bude dělat jen proto, že z toho všeho aby je nedělala, bude už dopředu ve stresu.

Adriano, díky moc. Už jsem si tě tu všimla dřív, asi to taky nemáš lehké. Držím palečky!!!

No tak jo! Dobrá, jsem zcela k ničemu, dělám chyby. Mám se jít zastřelit?
Ivano, jestli jsi podobným způsobem reagovala i v práci, pak leccos chápu.

holky, vy jste nikdy neudělaly chybu ? i stroj udělá občas nějákej zmetek.
Ale jo... jenomže jsem k nim nepřistupovala způsobem "si nemyslím, že byly natolik závažné" - ale (byť děsně nerada) jsem sklopila uši, nechala se "seřvat" a dala si sakra pozor, abych si ji nezopakovala.
Navíc všechny ty Ivaniny "chyby", nebo aspoň ty, který přiznala, nejsou ani tak chyby jako poněkud laxní přístup k práci... "Když napíšu jiné k.ú., tak si ten co to dostane prostě řekne, ti blbci se spletli... S tím převzatým spisem si prostě stejně myslím, že se nic závažného nestalo" a PPavlaa má v podstatě pravdu, když říká třeba by to jinej nadřízenej skutečně neviděl jako kdo ví jak závažnou chybu. Jenomže když mám tu smůlu a můj nadřízenej to tak vidí, pak musím změnit šéfa, místo nebo sebe a nenechat to dojít až do těch hořkejch konců.

Neboli to STOPY.
Smaragd?

Ivana napsal(a):

No tak jo! Dobrá, jsem zcela k ničemu, dělám chyby. Mám se jít zastřelit?

Tak to záleží jen na tobě.
Možná by jen stačilo,kdybys si uvědomila, že tvé: žádnou škodu jsem nezpůsobila, tak o co vám jde, je stejně nesmyslné jako když projedeš na červenou a budeš si to omlouvat: nikoho jsem nezabila, tak o co vám jde?

Chyby dělá každý.
To se prostě někdy stane, nobody is perfect. Jde jen o to, zda si je budeš pořád jen omlouvat a obhajovat se a nebo jestli za ně převezmeš odpovědnost a poučíš se z nich.
Omlouvat se a vysvětlovat přece nic nemusíš, když přijmeš, že chybuješ a tvé chyby mohou být pro někoho nebezpečné - ty sama říkáš, že by ti vyhovovala nějaká klidnější, méně stresující práce.
Ale žádná taková neexistuje, jestli do ní přeneseš své staré postoje a vzorce chování - já nic, já muzikant, za nic nemůžu, přece se nic nestalo.
Zatím....

Ivana napsal(a):

Nejsem ráda, že dělám chyby a chci se této své špatné vlastnosti zbavit, ale nevím jak....

V první řadě změň tohle. KAŽDÝ dělá chyby. Akorát, že se je snaží neopakovat - a tím, že ví, že je dělá, automaticky se snaží o nápravu.
Dokavad si budeš myslet, že je nesmíš dělat, tak ti nezbyde, než je pak bagatelizovat - což je špatná varianta. Případně se tvářit, že je neděláš, což je ještě o malinko horší

Strašně se bojím, že i v nové práci budu ty chyby dělat.
Primární problém nejsou tvoje chyby, ale tvůj strach. Jako když budeš umejvat šíleně drahej servis - čím víc se budeš bát, že něco rozbiješ, tím je to pravděpodobnější.
Jenže jak toho mám sakra dosáhnout?
A zkoušela jsi hledat nějakou pomoc, kurz, nabídku nebo se pořád jen ptáš "jak"?
nejde o nic, když nejde o život, ale to neplatí v práci
Ale taky platí... jenže ty pořád nějak nepobíráš, že přístup "Já ty chyby (některé) bagatelizuju, protože se mi bagatelní zdají" je totálně špatný. Ono fakt nezáleží na tom, jak se chyby jeví tobě, ale jak je posoudí tví nadřízení.

Ivana napsal(a):

No tak jo! Dobrá, jsem zcela k ničemu, dělám chyby. Mám se jít zastřelit?

Nie, len sa viac sústrediť na prácu. A keď urobíš chybu (robíme ich všetci, ja najviac pod tlakom, keď som unavená), priznať si ju a ospravedlniť sa. Účinná ľútosť sa ráta aj pri zločinoch.