PPavlaa napsal(a):

ale ona nemá jen dvě možnosti - život nebo úspory.
nedělala bych z toho všeho takový drama.

Pavlo, nedělala bys z toho drama? Kolikrát jsi ty zažila vyžít s částkou 1500 na měsíc? Umíš si to reálně představit, jaké to je? Ne, nejde o život, ale celkem dramatické to je.

Barborka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

ale ona nemá jen dvě možnosti - život nebo úspory.
nedělala bych z toho všeho takový drama.

Pavlo, nedělala bys z toho drama? Kolikrát jsi ty zažila vyžít s částkou 1500 na měsíc? Umíš si to reálně představit, jaké to je? Ne, nejde o život, ale celkem dramatické to je.

tím dramatem myslím všechno, co se tady kolem ivany točí. nejen její situaci, kdy je bez práce a má málo peněz.
a představ si, že jo, něco podobného jsem zažila, ale já k tomu měla ještě děcko, narozdíl od ivany.

helena napsal(a):

pak je sáhnutí na úspory nezbytné
Sáhnutí dejme tomu... ale asi by se měla snažit nevyškrábnout je do posledního penízku. Ono je fajn mít kam sahat, jenže i když je na tom člověk mizerně, nějakou malou jistotu by mít měl.
Ivana píše "mi zbude 1500.- Kč na měsíc na léky, oblečemí, jídlo a všechny ty drobnosti" - plus vidím v tom, že jí podpora alespoň zajistí střechu nad hlavou. Jo, je to strašně málo, ale třeba zrovna oblečení je pro ni momentálně relativně zbytná položka - předpokládám, že do teď  taky nechodila nahá. Na jídle se po určitou přechodnou dobu taky dá ušetřit, chce to jen trochu přemejšlet, co si uvařit... a tak podobně i s ostatním. A když se bude zajímat, o co by mohla "odrbat stát", může taky kápnout něco navíc bez toho, aby bylo nutný vybrat úplně všechno.

mivala jsem i mene . pro mě a dvě děti

Selima napsal(a):

Njn, Agewa, ja som mala kedysi nástupný plat 1,600 Kčs... a nebol vôbec zlý... Čo bolo-bolo, terazky som major.

no u mě až tak dávná doba není

No, odstupné jaksi není, když jsem odešla na dohodu. Kvůli tomu budu mít i menší podporu v nezaměstnanosti, ale co jsem měla dělat? Měla jsem čekat, až mě vyhodí pro hrubé porušení pracovní kázně a mít to pěkně černé na bílém, jak jsem k ničemu? To bych tu práci už na 100% nikdy nesehnala. A kromě toho jsem zbabělec, já se vysloveně fyzicky třásla a kdyby mi dali podepsat dlužní úpis, tak jsem to asi taky podepsala.
Úspory nějaké trošku mám, tak ze začátku přežiju, pak se uvidí.

Ivano, co bys prosimtě musela udělat aby to bylo hrubé porušení kázně? To jsi podepisovat neměla, ale teď už je to fuk. Tak budeš muset sáhnout na ty úspory dřív

Ivano, pokud jako úřednice děláš hrubé chyby, které mohou fatálně poškodit jednotlivé strany, pak si myslím, že se k tobě zaměstnavatel zachoval ještě férově.
Chyby není dobré bagatelizovat, lepší je si je přiznat a najít si takovou práci, která tě nebude tak vyčerpávat. Tvoje psychika je křehká, stres v práci pro tebe není dobrý.
Pořád to není o tom, že jsi špatná, je to spíš o tom, že jsi byla na místě pro tebe nevhodném.

Zamysli se nad tím, co by tě bavilo a naplňovalo. A jdi si za tím.

Nevím, jestli by to bylo nebo nebylo na hrubé porušení pracovní kazně, fakt nevím. Moje chyby většinou spočívaly v tom, že jsem třeba napsala v dopise špatné katastrální území, protože mi tam zbylo z minulého dopisu, a já si toho nevšimla, velmi často se šéfce nelíbila moje formulace v dopise nebo třeba v důvodové zprávě v materiálech do orgánů města, největší průser jsem měla, když jsem od nějaké firmy den před Vánoci převzala místo sekretářky pro šéfku jakýsi spis a nechala jí to na židli, místo, abych věděla, že má přístup do úřední pošty i z domu, a napsala jít o do mailu (nic jsem tím nezpůsobila, jen to, že ona 3 vánoční svátky nevěděla, že ten spis leží u ní v kanceláři). Nikomu jsem nikdy žádnou škodu nezpůsobila, ale tak 1x-2x měsíčně prostě byly tyto omyly, co píšu výše. Spousta z nich byla podle mě jen otázka jiného názoru mého a šéfky,ale podle ní to byly hrubé chyby.

Ivano a konkrétně by to mělo být co za práci? Jaká by tě bavila?

Ty obchody si obejdi osobně, na zaslané životopisy málokde reagují. Ty knihovny jsou horší, leda v nějaké vesnici nebo malém městečku

Ivana napsal(a):

Nevím, jestli by to bylo nebo nebylo na hrubé porušení pracovní kazně, fakt nevím. Moje chyby většinou spočívaly v tom, že jsem třeba napsala v dopise špatné katastrální území, protože mi tam zbylo z minulého dopisu, a já si toho nevšimla, velmi často se šéfce nelíbila moje formulace v dopise nebo třeba v důvodové zprávě v materiálech do orgánů města, největší průser jsem měla, když jsem od nějaké firmy den před Vánoci převzala místo sekretářky pro šéfku jakýsi spis a nechala jí to na židli, místo, abych věděla, že má přístup do úřední pošty i z domu, a napsala jít o do mailu (nic jsem tím nezpůsobila, jen to, že ona 3 vánoční svátky nevěděla, že ten spis leží u ní v kanceláři). Nikomu jsem nikdy žádnou škodu nezpůsobila, ale tak 1x-2x měsíčně prostě byly tyto omyly, co píšu výše. Spousta z nich byla podle mě jen otázka jiného názoru mého a šéfky,ale podle ní to byly hrubé chyby.

Smutné je, že závažnost svých chyb nevidíš.
Spíš se je snažíš bagatelizovt a omluvit.
Když si úředník splete katastrální území může to pro zainteresovanou stranu znamenat jen tisícové, ale i statisícové či milionové škody.
Stejně tak, když spis zůstane někde ležet.
Je celkem jedno, jestli jsi způsobila nebo nezpůsobila škodu - děkuj bohu, že jsi měla takové štěstí -  podstatné je, že na tvou práci se šéfka nemohla spolehnout.
To není o jiném názoru nehledě na to, že za úřad nese zodpovědnost šéf, tedy jeho názor je rozhodující.
Tak to prostě je.

Mně se to prostě stává, no. Potřebovala bych, aby to po mně někdo četl
Ivanko, to není omluva... a už vůbec ne pro (předpokládám) relativně samostatnou pracovnici. To by sis musela najít flek, kde bysměla k ruce asistentku... jenže to už by zase psala ona
si prostě stejně myslím, že se nic závažného nestalo... ona prostě musí vědět o všem.
Ty pořád ne a ne pobrat, že pokud nadřízený vydá příkaz, máš ho splnit (pokud není v rozporu se zdravým rozumem, případně zákonem - i když tam to není až tak jistý ).
Co když na ten spis čekala... a přes svátky měla dost času přemejšlet, jestli přišel, nepřišel a co když nepřišel... Ty si nikdy doma nevzpomeneš na něco z práce? Asi ne, viď?
udělala jsem pár chyb, které nebyly až takové lapálie, co tu píšu, ale sakra, co potom ti, kteří zapříčiní nějakou škodu?
To je jak v první třídě... "házel jsem houbou, ale Pepíček rozbil okno"...
Obávám se, že ausgerechnet tebe bych za kolegyni nechtěla... natožpak za podřízenou. Nezlob se, ale ženská, na kterou v práci není spolehnutí a která svoje chyby omlouvá způsobem "myslím, že se nic závažného nestalo" a "jiní taky a hůř" - to fakt není žádný terno.