29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Chtěla bych se trochu poradit.
Vrtá mi hlavou jedna známá.
Občas (řádově v odstupu měsíců) se ozve (elektronicky) stylem:
"Jak je? Ještě žiješ?"
A já jí na to odpovím poměrně rozsáhle, co je nového, co zrovna dělám, kde jsem byla, co děti, co manžel, jak jsem zvyklá na sebe všechno vykecat.
A vyptám se jí na totéž, jak život zvládá ona. Měla nějaké zdravotní problémy, do toho studovala, plánovala operaci na estetické chirurgii, atd. atd.
Vždy se mi od ní dostane jen vyhýbavé odpovědi, takové mlžení. Nikdy na přímou otázku neodpoví.
Když jsem se jí ptala, jestli je jí nepříjemné, když se ptám tak otevřeně (žádné intimní podrobnosti-normální otázky kolem běhu jejích dní ve škole a v rodině), odpoví, že nevadí.
A neodpoví stejně.
Nabyla jsem tedy dojmu, že si povídat nechce, a už ji dále nekontaktovala.
¨
Za pár měsíců se to opakovalo. A opakuje dodnes. Nechápu důvod, proč se vždy ozve, stylem:
"ty ještě žiješ? A že se ani neozveš?"
a vybízí mě k tomu, abych jí o sobě vše řekla (nemám s tím problém), ale nikdy o sobě nic bližšího nesdělí.
Pak se odjinud třeba dovídám, že byla už na té estetické operaci, že dodělala školu...apod.
Já to nutně vědět nemusím, jen nechápu, proč má potřebu ze mě info tahat a sama nic neříct. Proč tak šíleně tají normální věci.
Začala jsem si připadat , že mnou trochu manipuluje.
Až teď jsem to vlastně dokázala pojmenovat, co to je za divný pocit, který ve mně vzbuzuje.
Naše poslední rozprava začala stejně jako obvykle, jejím dotazem a mou zpovědí, načež její reakce byla v tom smyslu, že "to jsem se tedy nepředala" - rozuměj info v mailu.
Když jsem opět položila pár dotazů na její život, odpovídala nejasně, a naznačovala, že plánuje sebevraždu.
Na otázku co bude dělat po prázdninách, tedy jestli po skončení školy nastoupí do práce, nebo bude studovat dál, odpověděla, že neví a nechce se tím zabývat.
Vzhledem k tomu, že je to za pár dnů, se mi zdá nepravděpodobné, že by se tím ještě nezabývala.
Tak nějak mám z toho špatný pocit. nemám oni strach, ona mívá sebevražedné řeči často, to já taky, neberu to tak vážně. ten špatný pocit mám ze sebe, že se nechám tlačit do pozice, kde se mi nelíbí, a do role, kterou nechci hrát.
Že se nechci podílet v této "hře", a vlastně nemám jiný argument, než jen tento několikaletý pocit.
Mohla bych se odmlčet a už se neozvat, ale nepřijde mi to fér.
Tak nějak nevím, jak jí to vysvětlit, co se mi vlastně nelíbí. Protože mám dojem, že ten pocit nemám sama, že takto (snad nevědomě) manipuluje i s jinými lidmi a velmi se diví, že ji opouštějí. Možná by jí byla užitečná zpětná vazba. Jenže tím jak je to skryté, není čeho se vlastně chytit a jak jí to vysvětlit, co její chování s lidmi může dělat.
Není tady
řekla bych jí to na rovinu. Na otázku, jak se mám bych odpověděla stroze, žádné vypisování a připsala bych a jak Ty?
Není tady
Jsem trochu rozvláčná v tom vyjadřování, co?
No, chtěla jsem se především zeptat, jak nehrát tuhle hru. Jak se nenechat.
Nejsem spokojena s tím, jak reaguji.
Neřeknu jí nikdy otevřeně, že jí nevěřím, že "neví a nezajímá ji" kam nastupuje za pár dní apod. připadá mi to příliš hrubé, vždyť onaa "přece nic tak hrubého nedělá", brání mi to v tom, abych také byla přímá.
jakou máte zkušenost vy?
Není tady
Jo, taky mám zkušenost s lidmi, kteří se velice zajímají o mé problémy a o můj život. Nebylo to po netu, ale v reálu. A já hloupá jsem si až po nějaké době uvědomila, že ze mě vlastně "tahají rozumy" aniž by byli sami o sobě ochotní něco říct. Já jsem to řešila tak, že jsem se s nimi přestala stýkat, nebo jen to, co musím - pracovně. A když se zeptají, odvětím nějak neurčitě a hned se zeptám - a co Ty? A jde to do ztracena...
Není tady
dusička napsal(a):
řekla bych jí to na rovinu. Na otázku, jak se mám bych odpověděla stroze, žádné vypisování a připsala bych a jak Ty?
Hm, mohla bych víc šetřit svými info, rozepisuji se taky proto, abych ji povzbudila v jejím sdělování. Ale její odpověď nezměním.
Spíš mi jde o to, že mě takové hraní na schovávanou, kdy mě nepřímo vybízí k tomu, abych to z ní dolovala, a pak neodpoví...prostě nebaví.
Když jí to takhle napíšu, bude asi koukat, co jsem se zbláznila a nepochopí. Páč asi sama neví, jak působí. Tedy já předpokládám (možná naivně), že to nedělá vědomě.
Píše záhadně o svých stavech, které nechce specifikovat. Ani to, jestli jsou fyzické nebo psychické. Naznačí a couvne. Takže přestanu reagovat zcela, načež se po pár měsících ozve-co jéé? Proč nešpíšeš???
Co na to říct, a neublížit?
Není tady
já bych ji to řekla, tak jak to cítím. že se sama vyptává, ale nikdy o sobě nic neřekne. proč kolem toho chodit oklikou. nějákou dobu se znáte, ona se přece nezhroutí, když ji to takhle naservíruješ.
Není tady
Judyna napsal(a):
Jo, taky mám zkušenost s lidmi, kteří se velice zajímají o mé problémy a o můj život. Nebylo to po netu, ale v reálu. A já hloupá jsem si až po nějaké době uvědomila, že ze mě vlastně "tahají rozumy" aniž by byli sami o sobě ochotní něco říct. Já jsem to řešila tak, že jsem se s nimi přestala stýkat, nebo jen to, co musím - pracovně. A když se zeptají, odvětím nějak neurčitě a hned se zeptám - a co Ty? A jde to do ztracena...
Myslíš, že to mohou nějak proti tobě použít?
Já myslím, že nejsem paranoidní, ale nějak tak se cítím v tu chvíli zneužitá, okradená.
Dala jsem ze sebe v dobré víře vše, chtěl dotyčný vědět, a on nic.
A opakovaně totéž-to už jsem asi fakt blb.
Není tady
PPavlaa napsal(a):
já bych ji to řekla, tak jak to cítím. že se sama vyptává, ale nikdy o sobě nic neřekne. proč kolem toho chodit oklikou. nějákou dobu se znáte, ona se přece nezhroutí, když ji to takhle naservíruješ.
Tohle jsem jí opravdu řekla. Nevěděla o čem mluvím. Ona to asi opravdu neví.
Není tady
Ametyst napsal(a):
Judyna napsal(a):
Jo, taky mám zkušenost s lidmi, kteří se velice zajímají o mé problémy a o můj život. Nebylo to po netu, ale v reálu. A já hloupá jsem si až po nějaké době uvědomila, že ze mě vlastně "tahají rozumy" aniž by byli sami o sobě ochotní něco říct. Já jsem to řešila tak, že jsem se s nimi přestala stýkat, nebo jen to, co musím - pracovně. A když se zeptají, odvětím nějak neurčitě a hned se zeptám - a co Ty? A jde to do ztracena...
Myslíš, že to mohou nějak proti tobě použít?
Já myslím, že nejsem paranoidní, ale nějak tak se cítím v tu chvíli zneužitá, okradená.
Dala jsem ze sebe v dobré víře vše, chtěl dotyčný vědět, a on nic.
A opakovaně totéž-to už jsem asi fakt blb.
no a proč na sebe takhle všechno vykecáš ? já bych teda takovýmu člověku dávkovala info. není to žádná blízká kamarádka, tak proč by měla mít přehled o každým prdu.
Není tady
Ametyst napsal(a):
Spíš mi jde o to, že mě takové hraní na schovávanou, kdy mě nepřímo vybízí k tomu, abych to z ní dolovala, a pak neodpoví...prostě nebaví.
Hm...tohle mně přišlo že bude ono - nemá třeba sklon k trucování? Možná málo škemráš Jsou lidi, co se nechávají prosit o všechno - no tak ti dopadnou tak, že je nakonec neprosí nikdo o nic.
Já bych tohle absolvovala asi tak 2-3x abych měla jistotu, že to nebyla nějaká náhoda a pak bych najela na její styl - stručně a hospodárně.
Že ses nepředala....no a? Ona zjevně taky ne. Rovnováha muší byť....a v životě je plno zajímavějších věcí, než nablblý hrátky ve stylu "když ty mně to neřekneš, tak já ti nedám líznout"
Není tady
Ametyst napsal(a):
Judyna napsal(a):
Jo, taky mám zkušenost s lidmi, kteří se velice zajímají o mé problémy a o můj život. Nebylo to po netu, ale v reálu. A já hloupá jsem si až po nějaké době uvědomila, že ze mě vlastně "tahají rozumy" aniž by byli sami o sobě ochotní něco říct. Já jsem to řešila tak, že jsem se s nimi přestala stýkat, nebo jen to, co musím - pracovně. A když se zeptají, odvětím nějak neurčitě a hned se zeptám - a co Ty? A jde to do ztracena...
Myslíš, že to mohou nějak proti tobě použít?
Já myslím, že nejsem paranoidní, ale nějak tak se cítím v tu chvíli zneužitá, okradená.
Dala jsem ze sebe v dobré víře vše, chtěl dotyčný vědět, a on nic.
A opakovaně totéž-to už jsem asi fakt blb.
Ne, to ne.
A dkdž ti tento stav vadí - a bodejť by ne - tak to prostě utni, jiná rada není.
Není tady
lupina montana napsal(a):
Hm...tohle mně přišlo že bude ono - nemá třeba sklon k trucování? Možná málo škemráš
Jsou lidi, co se nechávají prosit o všechno - no tak ti dopadnou tak, že je nakonec neprosí nikdo o nic.
Já bych tohle absolvovala asi tak 2-3x abych měla jistotu, že to nebyla nějaká náhoda a pak bych najela na její styl - stručně a hospodárně.
Že ses nepředala....no a? Ona zjevně taky ne. Rovnováha muší byť....a v životě je plno zajímavějších věcí, než nablblý hrátky ve stylu "když ty mně to neřekneš, tak já ti nedám líznout"
Možná málo škemrám...hmm, na tom něco bude.
Ale proč se blbě cítím já?
Zneužitě a zároveň provinile. Asi proto, že nejednám tak, jak bych skutečně chtěla, ale jsem v zajetí jakýchsi společenských konvencí.
Kčertu už se slušností, že jo.
Není tady
Judyna napsal(a):
Ne, to ne.
A dkdž ti tento stav vadí - a bodejť by ne - tak to prostě utni, jiná rada není.
...si to pokaždý říkám, když se pak na mé dotazy odmlčí. Ale pak přijde po čtvrt roce jako by se nechumelilo. A bezelstná otázka tu je zase a naivní Ametyst do toho znovu žuchne.
Napadlo mě, že si to možná čte tady. To by mohlo být prima řešení, třeba by pochopila, o co go...
Není tady
PPavlaa napsal(a):
no a proč na sebe takhle všechno vykecáš ? já bych teda takovýmu člověku dávkovala info. není to žádná blízká kamarádka, tak proč by měla mít přehled o každým prdu.
No jo, to je pravda.
Někdy jsem opatrnější, a musím se pousmát nad jejím nesouhlasem, kdy se jí zdá, že říkám málo. Přijde mi absurdní, aby si to neuvědomovala, co dělá.
A ještě děsivější mi přijde, že třeba dělám něco taky tak hrozně divnýho a někdo třeba neví jak mi to sdělit, tak jako já jí.
Není tady
ametyst, ona je zvyklá, že na sebe všechno s prominutím vybleješ, ale ona to stejně vracet nemusí. tak se nediv, že projevuje nesouhlas, když nedodáváš dost informací
Není tady
PPavlaa napsal(a):
ametyst, ona je zvyklá, že na sebe všechno s prominutím vybleješ, ale ona to stejně vracet nemusí. tak se nediv, že projevuje nesouhlas, když nedodáváš dost informací
No jo, dyť máš asi pravdu.
Není tady
Ametyst napsal(a):
Možná málo škemrám...hmm, na tom něco bude.
Ale proč se blbě cítím já?
Zneužitě a zároveň provinile. Asi proto, že nejednám tak, jak bych skutečně chtěla, ale jsem v zajetí jakýchsi společenských konvencí.
Kčertu už se slušností, že jo.
Nevím jak ty, ale já to měla/mám tak, že zneužitě protože provinile. Když to člověk demontuje zjistí, že se sice cítí provinile, ale to je implantovaný pocit provinilosti. Kdesi hlouběji cítí, že se nemá vlastně proč cítit provinile - a proto se cítí zneužitý. Že ho cosi donutilo cítit se provinile, ačkoliv vlastně nemá proč.
Není tady
lupina montana napsal(a):
[
Nevím jak ty, ale já to měla/mám tak, že zneužitě protože provinile. Když to člověk demontuje zjistí, že se sice cítí provinile, ale to je implantovaný pocit provinilosti. Kdesi hlouběji cítí, že se nemá vlastně proč cítit provinile - a proto se cítí zneužitý. Že ho cosi donutilo cítit se provinile, ačkoliv vlastně nemá proč.
Sakryš, to je dost důležitý postřeh.
Jenže ona není zodpovědná za mé pocity. Takže je to spíše jen můj problém, že se cítím jak se cítím.
Ráda bych se asi byla zlobila na ni.
Upravil(a) Ametyst (26. 8. 2012 21:22)
Není tady
Ametyst napsal(a):
No, chtěla jsem se především zeptat, jak nehrát tuhle hru. Jak se nenechat.
jakou máte zkušenost vy?
"Jak je, ještě žiješ?"
"Děkuji za optání, mám se dobře. A co ty?"
Zkušenost mám takovou, že manipulovat lze pouze s tím, kdo se dá, a ty se dáš...
Není tady
Ametyst napsal(a):
dusička napsal(a):
řekla bych jí to na rovinu. Na otázku, jak se mám bych odpověděla stroze, žádné vypisování a připsala bych a jak Ty?
Hm, mohla bych víc šetřit svými info, rozepisuji se taky proto, abych ji povzbudila v jejím sdělování. Ale její odpověď nezměním.
Spíš mi jde o to, že mě takové hraní na schovávanou, kdy mě nepřímo vybízí k tomu, abych to z ní dolovala, a pak neodpoví...prostě nebaví.
Když jí to takhle napíšu, bude asi koukat, co jsem se zbláznila a nepochopí. Páč asi sama neví, jak působí. Tedy já předpokládám (možná naivně), že to nedělá vědomě.
Píše záhadně o svých stavech, které nechce specifikovat. Ani to, jestli jsou fyzické nebo psychické. Naznačí a couvne. Takže přestanu reagovat zcela, načež se po pár měsících ozve-co jéé? Proč nešpíšeš???
Co na to říct, a neublížit?
Na to mám jednoduché "A prečo nenapíšeš ty? ČO ti bráni?" Ja mám jednu podobnú manipulátorku, akurát sme nikdy veľké kamarátky neboli, a ona nemá žiadne (diagnostikované) psychické problémy, len jej už nezostalo veľa priateľov a občas sa zrejme nudí, tak napíše vyčítavý mail, prečo sa neozývam. Ja jej odpíšem, ale keď začnem plánovať stretnutie, ona sa pustí nariekať, že nemá čas, peniaze na MHD a hento-tamto a zrejme čaká, že ja pustím všetko, čo držím v ruke, a pobežím za ňou do Tramtárie. Ale ja už sa nedám a napíšem jej: "OK, ja mám málo času, ale keď pôjdeš do mesta, ozvi, KAK BUDEM MAŤ ČAS, pôjdeme na kávu." Basta. Howgh!
Není tady
Ametyst napsal(a):
Jenže ona není zodpovědná za mé pocity. Takže je to spíše jen můj problém, že se cítím jak se cítím.
Ráda bych se asi byla zlobila na ni.
No bodejť ne - je to přece jednodušší, protože člověk má pěkně omluvu, proč nemůže nic dělat a navrch hezkej pocit, že si může spravedlivě zaprudit, že
Ovšem na druhou stranu, když se cítíš opravdu blbě a nechceš se tak cítit, tak je lepší si to přiznat - protože pak se naopak ukáže, že s tím něco dělat můžeš.
Njnj, nemáme to jednoduchý
Není tady
Ametyst, řekla bych, že další postup záleží na tom, jestli je to pro tebe skutečně kamarádka nebo spíš taková - řekněme - známá ze setrvačnosti. Nejprve bych si položila otázku, jestli ji mám jako člověka ráda a stojím o to, aby se náš komunikační problém vyřešil, nebo jestli mi kontakt s ní přináší spíš jen ten pocit manipulace nebo vysávání. Měla jsem jednu známou, která se mi vždy ozvala stylem "Ahoj, mám se blbě, stalo se mi to a to. A jak se máš ty?" Postupně jsem zjistila, že mě jen vyčerpává a tlačí do nějaké pozice, která mi nesedí. Kontakty jsem nakonec ukončila a nikdy se mi nezastesklo. Ale předtím jsem si o hodně rozmýšlela a trvalo mi dost dlouho, než jsem se tak rozhodla.
Není tady
koniklec napsal(a):
Ametyst, řekla bych, že další postup záleží na tom, jestli je to pro tebe skutečně kamarádka nebo spíš taková - řekněme - známá ze setrvačnosti. Nejprve bych si položila otázku, jestli ji mám jako člověka ráda a stojím o to, aby se náš komunikační problém vyřešil, nebo jestli mi kontakt s ní přináší spíš jen ten pocit manipulace nebo vysávání. Měla jsem jednu známou, která se mi vždy ozvala stylem "Ahoj, mám se blbě, stalo se mi to a to. A jak se máš ty?" Postupně jsem zjistila, že mě jen vyčerpává a tlačí do nějaké pozice, která mi nesedí. Kontakty jsem nakonec ukončila a nikdy se mi nezastesklo. Ale předtím jsem si o hodně rozmýšlela a trvalo mi dost dlouho, než jsem se tak rozhodla.
V tom mám jasno. Není to kamarádka, a opravdu z kontaktu s ní mám akorát pocit manipulace.
Nevím jak přerušit kontakt, když si s ní nepíšu a ona se pak ozve. Mám dělat, že mi nic nepřišlo?
Asi by bylo poctivé jí to vysvětlit, ale vlastně neumím to asi ani dobře vysvětlit.
Připadám si trochu v pasti.
Vycouvat z toho vztahu, kde se necítím dobře, aniž bych si zadělala na další nedobrý pocit z neupřímnosti.
Anebo můžu říct, že si psát nechci a nevysvětlovat to.
A to, jak to na ni bude působit, nechat už na ní.
Tak jako ona není zodpovědná za mé pocity , tak ani já nejsem zodpovědná za její.
A hotovo.
Sakra, mně to dneska ňák myslí.
Po půlnoci přicházejí nejlepší nápady. Chá.
Teď už jen najít odvahu a mít ten žaludek na to, sdělit to.
Není tady
Já myslím, že nejsem paranoidní, ale nějak tak se cítím v tu chvíli zneužitá, okradená.
Dala jsem ze sebe v dobré víře vše, chtěl dotyčný vědět, a on nic.
Znáš E. Berna - Jak si lidé hrají? Mám na mysli "výměnu pohlazení". Něco málo jsem našla, ale není to jeho citace, takže jen pro info - a přečíst si originál bude lepší.
"... výměny sdělení mezi lidmi. Sdělení v sobě nesou jednak informaci, ale také určitou formu „pohlazení“ (= zájem, ocenění, přijetí, obdarování, uznání, ale i signál, „beru tě na vědomí“, „beru na vědomí tvoji hranici“). Tento druh „pohlazení“ pomáhá sytit naše základní psychologické potřeby, neboť člověk je tvor společenský a potřebuje kontakt s druhými lidmi. Pohlazení mu dávají jistotu, že je (existuje), a jistotu o tom, jaké je jeho místo ve společnosti. Pokud se nám pohlazení nedostává, pociťujeme frustraci a snažíme se automaticky opatřit alespoň nějaký „kopanec“, což je lepší než nic. Tuto nevědomou logiku můžete snadno pozorovat u malých dětí, které při nedostatku pozitivních pohlazení začnou zlobit, čímž si vyslouží alespoň pohlavek či jinou negativní pozornost. To sice bolí, ale je to lepší než žít v nejistotě, zda vůbec existuje, když si ho nikdo nevšímá…“
Ale proč se blbě cítím já?... Asi proto, že nejednám tak, jak bych skutečně chtěla, ale jsem v zajetí jakýchsi společenských konvencí.
Viz výše - ty "hladíš" mnohem víc, odezvy se ti nedostane... a tím, že "Ametyst do toho znovu žuchne" si opatříš alespoň ten "kopanec"...
Upravil(a) helena (27. 8. 2012 7:22)
Není tady
Ametyst, odkud ji znáš?
Proč se ptám: Mám kolegyni, která mě taky poměrně výrazně nerovnovážně informačně vytěžuje. Dotklo se mě, že ačkoli ze mě vytáhla dosti osobní informace, vůbec si je nepamatovala ..... říkala jsem si, proč to chce vlastně vědět, když si to nepamatuje, nezajímá ji to, nezajímám ji. Pak mi došlo, že čekuje svět, jestli tam nenarazí na nějaké své ohrožení. Že ji zajímám jen jako nebezpečí/profesionální konkurence nebo případý zdroj dobrodiní a informací o jiných pro příště, vůbec ne jako člověk/osobně. A nic moc mi neříká, protože co je mi do toho, a mohla bych ji ohrozit.
Tak teď je mi to už jedno, a když potřebuju někoho tak nějak maličko potrápit, tak si ji dám (ale ne moc, jen tak na zachcení, nakonec - mám ji ráda), kdybys viděla, jak najednou znervózní, začne bzučet a poletovat, když dostává žádné nebo nesmyslné informace z mého osobního života
Není tady