Ahoj,

Petro, doporucuji pani Janu Vanclovou, je to Praha 6, na Dlouhem lanu 11, tel. 251097283

A drzim palce.

Petra_Myska napsal(a):

Tak jsem měla fakt náročný týden a jsem ráda, že je konečně pátek odpoledne a já jsem dorazila domů. Puboš prudí, ale tak nějak normálně, hlavně je na něm vidět, že se mu nechce do školy. Paní doktorku Fifkovou jsem kontaktovala mailem, ale zatím bez odpovědi.

Prosím Tě, ukaž mi pubertáka,kterýmu by se chtělo do školy. To bych vůbec neřešila.
Peto - zkus tu druhou,jak Ti psala Julie

Tak jsme si včera se synem udělaly hezký večer plný otázek a odpovědí. Taková hra na pravdu. Přiznal se mi, že mě šmíroval a když jsem mu říkala, že budeme muset k sexuologovi, tak jsem ho zjevně vystrašila. Snažila jsem se mu vysvětlit, že se tohle nedělá a že matka je něco jiného než jiná žena. Říkal, že tomu rozumí, ale nevím zda mu můžu věřit. Tu návštěvu paní doktorky samozřejmě nezruším. Říkal mi, že má sroro denně  v noci poluce a zda je to normální, když má sny o ženách. Také mi přiznal, že onanuje. Nevím, jestli je normální, když si to dělá několikrát denně, ale zřejmě je ve věku, kdy nemyslí na nic jiného. Jeho otázky taky byli dost na tělo, ale snažila jsem se být otevřená, aby poznal, že ho nechci ztrapňoval, ale že mu chci pomoct a poradit. Myslím, že je lepší si to vyříkat, než chodit okolo horké kaše.

PPavlaa napsal(a):

a tys ho chtěla vystrašit ? možná to špatně chápu, ale tak jak jsi to napsala to na mě ten dojem dělá.

Ne, vystrašit jsem ho určitě nechtěla, ale byla taková vhodná atmosféra pro dialog, tak jsem toho využila a na rovinu mu řekla, že vím o tom co dělá a že to není správné a že bude nejlepší když zajdeme k sexuologovi, který nám poradí a pomůže. Nechci ho strašit, to v žádném případě.

PPavlaa napsal(a):

aha.
já bych teda asi nejdřív neříkala synovi nic, prostě bych si sama zašla zjistit co a jak podle toho se zařídila.
ale když říkáš, že byla vhodná atmosféra, proč ne. už jste objednaní, nebo tak ?

Já mu také neříkala, že jsem se už objednala a také mám v úmyslu, že tam  nejdřív zajdu sama. Jenom se mi ale od paní doktorky neozvaly a tak nevím, kdy tam vyrazím.

můžeš nadělat opravdu víc škody než užitku, lidská duše je nevyzpytatelná, ale v podstatě jsi potvrdila nedotknutelnost matky. Narozdíl od tebe tvrdím, že normální je naprosto všecko, co tomu druhému neubližuje. Pokud páru vyhovuje sado maso sex, také to není nic úchylného. Takže opatrno, opatrno, s dalším postupem si fakt počkej, až se nějak rozumně domluvíš.

Petra_Myska napsal(a):

Já to určitě také tak cítím. Bude nejlepší zajít se poradit a pokud to bude nutné tak holt budu nucena do toho zapojit i syna. Je mu přece teprve 14, tak musí poslouchat, ne?

Hele Petro,napadlo mě,jestli by nebylo oro kluka lepší domluvit se spíše se sexuologem-chlapem,ženských má pořád kolem sebe hafol,ale chybí mu evidentně ten mužský,který by mu mohl třeba lépe pomoci už ze své podstaty.Co ty na to?Už vidím,jak takivý puboš vykládá intimnosti cizí ženské,která to,co se děje v pubertě s chlapama zná jen teoreticky.

Je mu přece teprve 14, tak musí poslouchat, ne?
To by měl... ale trochu jinak než když mu byly čtyři.
Představ si, jak by ses cejtila ty, kdyby tě ve čtrnácti se stejným odůvodněním - tedy holka "musí poslouchat" - zatáhli k panu doktorovi (muži!), kterýmu bys musela vykládat svý vlastní intimnosti
Chápu, že tobě se bude líp hovořit se ženou - ale nestálo by za pokus zjistit, zda by s klukem mohl případně jednat někdo z jejích kolegů-mužů?

Upravil(a) helena (3. 9. 2012 8:03)

tak říct klukovi, že musí jít do sexuologický poradny je dost
Co Ti na to řekl? Ty nemáš ještě domluvený termín a "strašíš" ho tím dopředu.
No nevím, ale kolikrát onanuje je jeho věc, to už mi taky přijde "ujeté" se o tom bavit.
Mám dva kluky,bavili jsme se odmala o sexu, ale aby mi vykládali, jak to dělaj a kolikrát. To je jejich soukromí,to bych ani vědět nechtěla.

Sindy napsal(a):

Petro,

tvoje příspěvky na mě dělají dojem, že ti na celé věci nejvíc vadí, že tvůj syn dospívá a jednoho krásného dne tě opustí. Připadá mi, že v něm doslova pěstuješ názor, že maminka vždycky ví, co je pro něj nejlepší a nikde jinde než u maminky to "pro něj nejlepší" nenajde. Okopírovala jsem jen pár vět, které mě v tvých příspěvcích praštily do očí a o kterým si myslím, že jsou ukázkou, jak se na svého syna lepíš a neodovolíš mu, aby se od tebe odpoutal.

"Na holky je opravdu žhavý. Když někam jdeme spolu tak je na něm vidět jak se mu holky líbí. Nakonec jsem ráda, že není na kluky." - Marně přemýšlím, kam chodí maminky spolu s pubertálními synky. Napadl mě jedině nákup, ale tam zas bezpečně nepoznám, že je žhavý na holky a není na kluky. Které jsou to společné akce, při kterých ho můžeš setrvale pozorovat a studovat jeho chování k opačnému pohlaví?

"Musím uznat, že se snažím se synem jednat jako s dospělým ..." - Neřekla bych. Když o něm píšeš, používáš slova puboš a klukoviny.

"Je to poslední chlap, který mi zůstal." -  K tomu tady reakce máš a plně s nimi souhlasím. Používáš slovo "zůstal", což se dá klidně vyložit i tak, že ti byl osudem přisouzen a záleží jen na tvém rozhodnutí, jestli si ho ponecháš.

" ...já mu uvařila jeho oblíbenou svíčkovou ...  já jsem se pochlubila, jak jsem upravila byteček" - Neboli vidíš, ty můj malej bobánku, maminka ti uvařila tvoje nejmilejší papání a vylepšila ti bydleníčko. Navíc mi zdrobnělina "byteček" připomíná slovo "hnízdečko", což se objevuje ve slovníku zamilovaných toužících po romantickém sexu.

"...že vím o tom co dělá a že to není správné a že bude nejlepší když zajdeme k sexuologovi, který nám poradí a pomůže ..." - Jistě. Maminka přece ví, co je správné a co je nejlepší. Takhle mluvit s pubertálním jedincem mi přijde dost na hraně. O tvém přátelsky vedeném výslechu nemluvě. K čemu ti to prosím je, když se dozvíš, kolikrát za den syn masturbuje? Chudák ... nechtěla bych být v jeho kůži a nechat se maminkou vmanipulovat do hovoru o snech a polucích.

V tvých příspěvcích se dá najít spousta dalších detailů, kdy něco napíšeš a vzápětí si odporuješ, jeden za všechny

- nezavírám dveře do koupelny a do ložnice - ty si na jednu stranu stěžuješ na ztrátu soukromí, ale na druhou stranu se ho sama zbavuješ a navíc synovi pokoukání vědomě nabízíš. Je docela dobře možné, že ty sama jsi v něm probudila chuť se podívat, ale šmírování v otevřených dveřích je trapné (nebo nudné), a tak si radši vyvrtal dírku.

Ahoj Sindy,
to cos tady napsala mě přimělo, abych si zpětně přečetla to co jsem tady dříve napsala o mých problémech se synem. Možná, že máš v něčem pravdu, ale nemyslím si, že bych syna nějak terorizovala. Ono to je opravdu těžké, když žiješ sama a nemůžeš se poradit s někým blízkým. Řekneš, že tohle je hlavně můj problém, ale ono to není zas tak jednoduché. Nechci tady psát nějakou obhajobu mého chování, i když vím, že jsou občas chvíle kdy bych toho odborníka potřebovala hlavně já. Přiznávám, že mi moje samota leze na mozek a můj život bez chlapa, tedy partnera, ne syna, je někdy neúnosný. Omlouvám se, že jsem byla naivní a chtěla slyšet, že jsem ta nejlepší matka a dělám všechno správně.

Petra_Myska napsal(a):

Sindy napsal(a):

Petro,

tvoje příspěvky na mě dělají dojem, že ti na celé věci nejvíc vadí, že tvůj syn dospívá a jednoho krásného dne tě opustí. Připadá mi, že v něm doslova pěstuješ názor, že maminka vždycky ví, co je pro něj nejlepší a nikde jinde než u maminky to "pro něj nejlepší" nenajde. Okopírovala jsem jen pár vět, které mě v tvých příspěvcích praštily do očí a o kterým si myslím, že jsou ukázkou, jak se na svého syna lepíš a neodovolíš mu, aby se od tebe odpoutal.

"Na holky je opravdu žhavý. Když někam jdeme spolu tak je na něm vidět jak se mu holky líbí. Nakonec jsem ráda, že není na kluky." - Marně přemýšlím, kam chodí maminky spolu s pubertálními synky. Napadl mě jedině nákup, ale tam zas bezpečně nepoznám, že je žhavý na holky a není na kluky. Které jsou to společné akce, při kterých ho můžeš setrvale pozorovat a studovat jeho chování k opačnému pohlaví?

"Musím uznat, že se snažím se synem jednat jako s dospělým ..." - Neřekla bych. Když o něm píšeš, používáš slova puboš a klukoviny.

"Je to poslední chlap, který mi zůstal." -  K tomu tady reakce máš a plně s nimi souhlasím. Používáš slovo "zůstal", což se dá klidně vyložit i tak, že ti byl osudem přisouzen a záleží jen na tvém rozhodnutí, jestli si ho ponecháš.

" ...já mu uvařila jeho oblíbenou svíčkovou ...  já jsem se pochlubila, jak jsem upravila byteček" - Neboli vidíš, ty můj malej bobánku, maminka ti uvařila tvoje nejmilejší papání a vylepšila ti bydleníčko. Navíc mi zdrobnělina "byteček" připomíná slovo "hnízdečko", což se objevuje ve slovníku zamilovaných toužících po romantickém sexu.

"...že vím o tom co dělá a že to není správné a že bude nejlepší když zajdeme k sexuologovi, který nám poradí a pomůže ..." - Jistě. Maminka přece ví, co je správné a co je nejlepší. Takhle mluvit s pubertálním jedincem mi přijde dost na hraně. O tvém přátelsky vedeném výslechu nemluvě. K čemu ti to prosím je, když se dozvíš, kolikrát za den syn masturbuje? Chudák ... nechtěla bych být v jeho kůži a nechat se maminkou vmanipulovat do hovoru o snech a polucích.

V tvých příspěvcích se dá najít spousta dalších detailů, kdy něco napíšeš a vzápětí si odporuješ, jeden za všechny

- nezavírám dveře do koupelny a do ložnice - ty si na jednu stranu stěžuješ na ztrátu soukromí, ale na druhou stranu se ho sama zbavuješ a navíc synovi pokoukání vědomě nabízíš. Je docela dobře možné, že ty sama jsi v něm probudila chuť se podívat, ale šmírování v otevřených dveřích je trapné (nebo nudné), a tak si radši vyvrtal dírku.

Ahoj Sindy,
to cos tady napsala mě přimělo, abych si zpětně přečetla to co jsem tady dříve napsala o mých problémech se synem. Možná, že máš v něčem pravdu, ale nemyslím si, že bych syna nějak terorizovala. Ono to je opravdu těžké, když žiješ sama a nemůžeš se poradit s někým blízkým. Řekneš, že tohle je hlavně můj problém, ale ono to není zas tak jednoduché. Nechci tady psát nějakou obhajobu mého chování, i když vím, že jsou občas chvíle kdy bych toho odborníka potřebovala hlavně já. Přiznávám, že mi moje samota leze na mozek a můj život bez chlapa, tedy partnera, ne syna, je někdy neúnosný. Omlouvám se, že jsem byla naivní a chtěla slyšet, že jsem ta nejlepší matka a dělám všechno správně.

ale vzdyt mas moznost nekam dochazet, vyhledat odbornika. To preci neni ostuda.

Ahoj všem, včera jsme oslavovaly synovy 15.narozeniny a tak jsem se rozhodla napsat, jak se to u mě vyvíjelo za těch půl roku co jsem tady nebyla. Našla jsem si přítele a ten mi hodně pomohl v mém pohledu na syna. Ten se také dost zklidnil, zřejmě tím, že má spoustu jiných aktivit, hodně sportuje a přihlásil se dokonce na francouzštinu, která ho strašně baví. Takže by se dalo říct, že docela pohoda. Můj přítel bydlí sám a chodí ke mě vždycky na víkend. Syn si s přítelem rozumí (hlavně spolu pořád řeší sport) a mě se občas zdá, že mě nepotřebují. Často se dívají do noci na fotbal a já čekám sama v posteli. Na jednu stranu jsem ráda, že to mezi nima klape, ale musím myslet také na sebe. Jsem přes týden sama a těším se na společné víkendy, kdy si chci taky užít společného soukromí a trochu taky sexu. Je milý, snaží se, ale na sex moc není. Já si ale tady nechci stěžovat, už jsem si zvykla a tak, když se dočkám jednou za týden, tak jsem spokojená.