podívej já to zažila dvakrát
poprvé jako dcera, když se rozváděli moje rodiče. Moje máma se taky neměla komu svěřit, tak se svěřovala mě. pro dítě je to strašně těžké - jednomu z rodičů "dávat" vinu a druhého utěšovat ( protože to ani nejde) .pro dítě jsou oba pořád rodiče.
podruhé , když jsem se rozváděla já. Svoje smutky a emoce jsem řešila s psycholožkou a kamarádkou, rodinu (rodiče a své děti ) jsem rozhodně do podrobností nezatahovala. Věděli, že jsou problémy a že se budeme rozvádět. rozhodně jsem se ani jedněm nesvěřovala.

sahleb napsal(a):

A co kdyz maji svuj zivot a ziji samostatne. To se jim mama nesmi jako sverit s bolesti?

nebo naopak, kdyby se rozpadalo manzelstvi dvery? Nemluvit o tom s rodici? Pro me nepredstavitelny.

Ne!
Nesmí se jim svěřit s bolestí, kterou jí působí JEJÍ manžel a JEJICH otec.
Co s tou bolestí jako mají dělat?? Když tě něco trápí, tak se ovšem potřebuješ někomu svěřit, jaká je to mizérie, co ti ten-který příslušný hajzlik provedl...a čekáš účast, ne? Kdybys ji nečekala, k čemu pak se svěřovat?
A jakou účast mají projevit děti, když se jim jeden z rodičů svěřuje, jakej je ten druhej parchant?
Opakuju, nám to děti zakázaly - a měly pravdu, podtrhuju.
Pokud se zeptají "mami, co se to u vás prokrista děje," tak se budu snažit co nejvěcněji odpovědět a když to nedokážu věcně, tak to taky řeknu - děti, nezlobte se, ale je to průser a já o tom nemůžu mluvit, poněvadž bych musela dštít síru a oheň na tátu.

lupina montana napsal(a):

sahleb napsal(a):

Takze fakt, ze otec zahyba leta s milenkami- jak rikam otcovy ciny- na ne vliv mit nebude, na rozdil od slovni informace. Tak jo.

No, můj tatínek, velkej štramák, zahýbal léta letoucí a můžu tě ujistit, že pokud něco mělo nějakej vliv na naši dětskou duševní pohodu, nebylo to příslušné zahýbání, ale to, že se nám máma pravidelně hroutila a svěřovala.
Protože znovu opakuju - co my jako s tím??
Na nás jako děti by mělo vliv, kdyby se rozvedli a koneckonců i to, že se nerozvedli - samotný fakt zahýbajícího otce ani omylem. (Tedy ani zahýbající maminky, abych byla spravedlivá Ona si to lajsla snad jen jednou, ale táta z toho udělal takovej guláš, že jeho dozvuky se u nás vznášely taky několik let)

No ano, Lupišu, malým dětem se to nemá dělat - svěřovat se s trápením, nakládat na ně svoje břímě.
Ale pisatelka se přece svěřila, resp. plakala před svýma dospělýma dcerama.
Já osobně bych se třeba cítila dotčená, kdyby mi máma z ohleduplnosti nechtěla svěřit svou bolest, jakoukoli.
On na to měl pan Fulghum pěkné přirovnání - nehrát si na schovávanou dlouho, je třeba se občas nechat najít...

Já myslím, že je dobré z nějakého svěřování ty holky, i když jsou už velké, vynechat. Ono dítě, jakkoli dospělé i nedospělé má tohle za signál, že "by s tím mělo něco dělat". Samozřejmě, že nemělo a nemůže, ale to víme my, starý a bystrý. Přesto, kdyby se mi teď má 82 letá máma začala svěřovat, že jí můj o rok starší táta ubližuje, protože má milenku, skočila bych po tom, jak slepice po flusu a snažila se s tím něco dělat a trápila bych se.... A mně už by se, krom třeba zlomený nohy při tom skoku až tak moc nestalo, už jsem stará, okoralá, sklerotická, mám spoustu jiných starostí, které taky nezvládám, takže ......
Ale děti jsou děti, pubescentky jsou pubescentkami a adolescentky adolescentkami, těm se takhle kazí život ......
Lze říct dospělým dcerám, že si jejich otec našel jinou partnerku, že naše partnerství skončilo, ale nechtít utěšování, pomoc, soucit, ..... dostaví-li se toto od nich, s díky striktně odmítnout.

sahleb napsal(a):

agewa napsal(a):

sahleb napsal(a):

Takze fakt, ze otec zahyba leta s milenkami- jak rikam otcovy ciny- na ne vliv mit nebude, na rozdil od slovni informace. Tak jo.

v tom případě to (možná) matce nevadilo, když to dřív neřešila. tak proč by měli děti,?

1. To ji vadilo, a vadi ji to i dneska. 2. Ty deti jsou dospele dcery. Tedy zeny. 3. nikdo netvrdi, ze ty milenky maji resit.

pokud se svěřuji (komukoliv) chci od něj soucit, pochopení, pomoc , pohled na věc, řešení ( co on by dělal).
A ani JEDNO bych neměla chtít od svých dětí - pokud je druhou osobou v problému JEJICH otec.
Je velmi smutné, že nechápeš, že děti nemůžou vstupovat do vztahu svých rodičů a dělat jim soudce, obhájce....Pro ně jsopu to OTEC a MATKA , nikoliv partner, manžel.A jako takový k nim mají jiný vzath než partnerský.A pokud je svěřováním, stěžováním , obvinováním druheho rodiče nutím , aby stály na straně jednoho z nich   , ubližuji jím víc než ten druhý rodič.

sahleb napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Mne zaujalo toto: "Povedala som to dvom dopselým dcéram, pretože sa nemám komu vyplakať a tie návaly emócií sú niekedy neudržateľné."

To je hodně smutné.... Z mého pohledu smutnější než celá manželova nevěra.
Děti, byť už dospělé, nejsou od toho, aby se jim matka vyplakala na rameni z toho, co dělá jejich otec.
Pomoc se zvládáním emocí bys měla hledat u psychologa. Ten je totiž naprosto nestranný a tvoje emoce se ho nijak nedotknou, nijak nepoškodí jeho vztah k otci - k mužům obecně.

Pokud nemáš kamarádky, s
e kterými bys to mohla probrat, svědčí to o tvé přílišné závislosti na manželovi, na rodině.... A tu teď oba boříte. Oba, nejen on...
Najdi si odbornou pomoc. Nečekej ji ani tady ani od svých dcer. Od těch, ve tvém i v jejich zájmu, už vůbec ne.

Nesouhlas.  Komu jinemu ma rict o rozkladu manzelstvi rodicu, nez dceram? 

Jak muze tim, ze neco rekne o otci - a to pravdu - poskodit jejich vztah k otci  muzum obecne. NERIKAT dospelemu cloveku, ze otec ma milenku, znamena zachovat jeho pozitivni vztah k druhemu pohalvi???? Zatim co otcovy ciny se jich nedotknou?


Snad nechces rict, ze jim to ma zamlcet, ze otec ma jinou partnerku? COpak na to neprijdou, copak jim to otec nesdeli? Nebo se  to nedozvedi treba u rozvodu? 

Kdyz uz bych to nekomu nerekla, tak dvouletemu diteti.

Po pravdě by mne velmi překvapilo, kdybys ty pochopila, o čem já vlastně mluvím...

Daphné napsal(a):

Sahleb,
je to vztah mezi mužem a ženou. Může se stát, že skončí, ale oba nepřestávají být rodiči....čili vztah by si měli vyřešit mezi sebou, a dětem jen oznámit situaci.
Představ si, že by totéž s dcerami řešil i otec jako druhý rodič, ze svého pohledu - třeba, že má svůj život, který chce teď žít jinak, že se zamiloval a ony ho jistě pochopí, a jak je nešťastný, že maminka toto a tamto....a dcery by se plácaly mezi rodiči, mají je jistě oba rády. Tak by si oba rodiče střídavě stěžovali, potřebovali "podržet"....chudáci děti, ne?

Děsná představa....
Jenže problém někdy je Daf v tom, vůbec rozlišit, kdo je v té které rodině dospělý a kdo je pořád ještě dítě.... a pak je to teda mazec. Klidně i po několik generací, než se to zase srovná a všechno vrátí na své místo

lupina montana napsal(a):

sahleb napsal(a):

Takze fakt, ze otec zahyba leta s milenkami- jak rikam otcovy ciny- na ne vliv mit nebude, na rozdil od slovni informace. Tak jo.

No, můj tatínek, velkej štramák, zahýbal léta letoucí a můžu tě ujistit, že pokud něco mělo nějakej vliv na naši dětskou duševní pohodu, nebylo to příslušné zahýbání, ale to, že se nám máma pravidelně hroutila a svěřovala.
Protože znovu opakuju - co my jako s tím??
Na nás jako děti by mělo vliv, kdyby se rozvedli a koneckonců i to, že se nerozvedli - samotný fakt zahýbajícího otce ani omylem. (Tedy ani zahýbající maminky, abych byla spravedlivá Ona si to lajsla snad jen jednou, ale táta z toho udělal takovej guláš, že jeho dozvuky se u nás vznášely taky několik let)

Tak ja mohu potvrdit to co lupina.Moje rodice se sice nerozvedli,kvuli baraku.Ale moje matka pracovala ve stejnem podniku co otec.Otec pracoval s jakousi pani a po podniku se rozneslo,ze spolu neco maji a mama ty usklebky a komentare lidi neunesla.Denne u nas byli hadky a plac mamky.Mamka do toho zatahovala i me a ja  16 leta divka nevedela na ci strane stat vylozene me to zatezovalo.Jestli to byla pravda ci ne dodnes nevim,ale meho otce ta pani navstevuje dodnes i se svym muzem a jsou vsichni nejlepsi pratele.

Jessika napsal(a):

helena napsal(a):

Slušná informace "už s maminkou nechci žít, proto odcházím" je plně postačující...

Jess, ty si fakt myslíš, že se rodič musí zpovídat svým dětem z toho, co dělá: Musí jim něco vysvětlovat: Že vůbec KDKOLIV musí někomu vysvětlovat, proč se ve svém životě rozhodl, jak se rozhodl?
A myslíš si, že vůbec existuje nějaké vysvětlení, které by děti v téhle situaci braly a bylo by všestranně objektivní?

sahleb napsal(a):

Jinymi slovy: otec muze schoukat milenky a pritelkyne, ale matka o tom nema hovorit.

Přesně tak
Proč by taky měla, DOKUD sama není vnitřně rozhodnutá, jak se v téhle situaci zachová.
Nebo jako myslíš, že dcery to vyřeší za ni?
Nebo že otec, když se to děti dozvědí, svého hanebného chvování zanechá a dá se na modlení?

lupina montana napsal(a):

Jess, já mám dospělé dcery a právě, když "dospěly" resp. začly brát rozum, řekly nám, že nechtějí slyšet stížnosti na druhého ani z jedné ani z druhé strany.
Právě kvůli tý účasti. S jakoukoliv jinou bolestí je to úplně jiná věc......

Máš moudrý holky
Dobře vědí, že budou vaše děti, i když jim bude 50 Chtějí mámu a tátu a je fuk, jestli ti budou spolu nebo ne. Hlavně když si nepůjdou po krku a nebudou ještě k tomu po nich chtít, aby jim to pískaly.

Bramborka napsal(a):

Přesto, kdyby se mi teď má 82 letá máma začala svěřovat, že jí můj o rok starší táta ubližuje, protože má milenku, skočila bych po tom, jak slepice po flusu a snažila se s tím něco dělat a trápila bych se.... A mně už by se, krom třeba zlomený nohy při tom skoku až tak moc nestalo, už jsem stará, okoralá, sklerotická, mám spoustu jiných starostí, které taky nezvládám, takže ......

Bramborko, tebe by to už nepoznamenalo, ale za vnučku, která by to případně sledovala, bych už ruku do ohně nedala.... Jj, člověk nikdy neví, kam až po tom "flusu" doplachtí a kdo se smýkne s ním, protože ho moc miluje a nechce ho v tom nechat plachtit samotného

Pandorraa napsal(a):

Nikde jsem neřekla, že to nebyla ta nejlepší varianta pro TEBE.
Možná byla, možná nebyla, to můžeš posoudit jen ty sám.
Už ale nemůžeš posoudit, co je NEJLEPŠÍ varianta pro ně dva.
Nejsi v jejich situaci, navíc znáš jen jednu variantu celého příběhu a vnímáš ho zcela neobjektivně prostřednictvím VLASTNÍHO prožitku.
Soudě dle počtu vykřičníků, ještě ne zcela zpracovaného a vyléčeného prožitku...

Pandoro, s mnohými tvými příspěvky do slova a do písmene souhlasím. A snad právě proto nerozumím tomu, proč se tolik čílíš nad tím, co píšu já...
Lidi, zvláště ti nešťastní, nepotřebují nějaké hlubokomyslné kecy. Věř mi. To s nimi nepohne. Když je někdo nešťastný, potřebuje spíš kopnout do holeně. Potřebuje pecku, která by s nimi otřásla, nějaké útlocitné řečičky jim mlhu jejich lítosti prohlédnout nepomohou...
Sebelítost je sviňa. - S tou se nesmíme párat. - Jen do ní... 

A že jsem se s minulostí nevyrovnal? - Právě naopak. - Kdybychom to tenkrát tak radikálně neřešili, tak bychom se s bývalkou dodnes nenáviděli. - Děti by námi nejspíš pohrdaly.
Skutečnost je taková, že s bývalkou se mohu vidět, můžeme si říci pár slušných slov, můžeme se slušně a vlídně rozloučit. Děti už se mnou zase komunikují.
Mám báječnou partnerku. Vidím, jaké má ona přednosti, které bývalka neměla... atd...