|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Zdravím všetkých. Svoj smutný príbeh a žiaľ som popísala na medziľudských vzťahoch-zbohom láska. Veci sa od vtedy posunuli iným smerom, a ja neviem ako ďalej. Aby som to zhrnula, pre tých ktorí to nečítali. Manžel si našiel už druhý krát počas 30 ročného vzťahu (23 rokov manželia) inú. Prvý krát pred šiestimi rokmi, strašná bolesť, žiaľ, ale nakoniec zostal doma a všetko sa zdalo že ide dobre, dokonca lepšie ako pred tým. Bola som spokojná a šťastná, že sa vzťah ešte posilnil a zlepšil. Teraz sa to znovu vrátilo, ale myslím že je to niekto iný, pretože je strašne zamilovaný, ako pubertiak a nevie čo robí, ako ubližuje. Jednoducho asi mesiac dozadu som začala niečo tušiť, trápiť sa a nakoniec som od neho pred týždňom dostala jasnú odpoveď. Áno má niekoho. Chcel mi to vraj povedať, keď nastúpi od septembra do nového zamestnania v zahraničí. Vraj dúfa, že zídem z očí, zídem z mysle. Po 30 rokoch!, chapete toto? Viem, že niekto napíše, že treba ho okamžite vyhodiť a pod. Ja tiež už viem, že ďalej spolu ako manželia-milenci nemôžeme existovať, ale nedá sa z jedného dňa na druhý na neho a na všetko zabudnúť. Strašne to bolí, ale na druhej strane, som rada, že viem pravdu, že si niečo len nenamýšľam, že nie som žiarlivka, ktorá stále niečo v hlave fantazíruje.
Není tady
:butter:Povedala som to dvom dopselým dcéram, pretože sa nemám komu vyplakať a tie návaly emócií sú niekedy neudržateľné. Povedali nech ho pošlem preč, nech sa na neho vykašlem. On sa odsťahoval zo spálne, celé dni trávi niekde mimo (asi u nej), potom príde na 2 hod. domov a ide znovu preč. Niekedy sa vráti o polnoci, niekedy zostane až do rána preč. Doma sa normálne naje, porozpráva s deťmi, im nepovedal nič. Akoby sa nič nedialo. Mne povedal len toľko, že rozvod nepotrebuje, že chce aby sme si navzájom spolu pomáhali, komunikovali, riešili problémy a pod. Ale city žiadne. Žiť ako predtým, ale s oddelenými spálňami, s tým, že on bude mať milenku, ja som o tom informovaná a teda to robí oficiálne. Ja sa nebudem trápiť, či niekoho má alebo nie, mám to jasne povedané, že má. Včera som sa ho spýtala, čo je vo veci, čo sa mu v našom vzťahu nepáčilo, keď už dva krát hľadal niečo iné? Či je na vine môj vek, vzhľad? Povedal, že vôbec to nemá so mnou nič spoločné. Že vek nie je pre neho dôležitý a že som pekná žena, ktorú si on nezaslúži. Že všetko je to o ňom, že sa hľadá. Ale že sa hľadá až po takom čase? Takže čo mi prosím poviete na toto? Dá sa vôbec takto žiť? Ako a dokedy?
Není tady
Nedá se tak žít. Je to tebe nedůstojné. Z toho, cos popsala, si vlastně z domova dělá velmi příjemný hotel se všemi službami. On by to vyhrál. V podstatě pro něj by se nic nezměnilo, ba navíc ke všemu komfortu se bude bavit a investovat city jinde. ALe nelze žít dlouho na dluh. To, co potřebuješ ty od tohoto muže nedostaneš. Je pravda? Určitě bych přistoupila na jeho dohodu. Abyste si dál pomáhali, komunikovali a řešili problémy vaší rodiny. Včetně dcer. Ale on si bude bydlet jinde. To by byla moje podmínka.
Viníka nenajdeš. Někdy prostě není. Ano i u mužů je něco jako přechod, zavelí druhá míza a oni na poslední chvíli chtějí stihnout věci, které se jim nepovedly. Ano může to být takto jednoduché. Z jeho slov je patrné, že nechce věci řešit. Mezi vámi dvěma. Tak je prosím ty začni řešit ke své spokojenosti.
Není tady
albex napsal(a):
:butter:Povedala som to dvom dopselým dcéram, pretože sa nemám komu vyplakať a tie návaly emócií sú niekedy neudržateľné. Povedali nech ho pošlem preč, nech sa na neho vykašlem. On sa odsťahoval zo spálne, celé dni trávi niekde mimo (asi u nej), potom príde na 2 hod. domov a ide znovu preč. Niekedy sa vráti o polnoci, niekedy zostane až do rána preč. Doma sa normálne naje, porozpráva s deťmi, im nepovedal nič. Akoby sa nič nedialo. Mne povedal len toľko, že rozvod nepotrebuje, že chce aby sme si navzájom spolu pomáhali, komunikovali, riešili problémy a pod. Ale city žiadne. Žiť ako predtým, ale s oddelenými spálňami, s tým, že on bude mať milenku, ja som o tom informovaná a teda to robí oficiálne. Ja sa nebudem trápiť, či niekoho má alebo nie, mám to jasne povedané, že má. Včera som sa ho spýtala, čo je vo veci, čo sa mu v našom vzťahu nepáčilo, keď už dva krát hľadal niečo iné? Či je na vine môj vek, vzhľad? Povedal, že vôbec to nemá so mnou nič spoločné. Že vek nie je pre neho dôležitý a že som pekná žena, ktorú si on nezaslúži. Že všetko je to o ňom, že sa hľadá. Ale že sa hľadá až po takom čase? Takže čo mi prosím poviete na toto? Dá sa vôbec takto žiť? Ako a dokedy?
Dá se tak žít.
Tvoje otázka by měla být jiná .....Dokážu a CHCI tak žít já?
To že tvůj manžel ti to řekl a nechce nic měnit , je (dle mého) od něj dost alibistické a velmi sobecké. On bude mít vše , ajk chce a ty by ses měla s tím smířit - vždyt ti řekl pravdu. Tím bohužel hodil veškerou odpovědnost za váš vztah na tebe. nezbývá ti nic jiného než to přijmout . Měla by sis odpovedet, zda chceš nadále žít s někým, kdo veškerou zodpovednost za společný vztah hází na druhého. zda takový člověk ti bude nadále oporou a pomocníkem.
Není tady
Mne zaujalo toto: "Povedala som to dvom dopselým dcéram, pretože sa nemám komu vyplakať a tie návaly emócií sú niekedy neudržateľné."
To je hodně smutné.... Z mého pohledu smutnější než celá manželova nevěra.
Děti, byť už dospělé, nejsou od toho, aby se jim matka vyplakala na rameni z toho, co dělá jejich otec.
Pomoc se zvládáním emocí bys měla hledat u psychologa. Ten je totiž naprosto nestranný a tvoje emoce se ho nijak nedotknou, nijak nepoškodí jeho vztah k otci - k mužům obecně.
Pokud nemáš kamarádky, se kterými bys to mohla probrat, svědčí to o tvé přílišné závislosti na manželovi, na rodině.... A tu teď oba boříte. Oba, nejen on...
Najdi si odbornou pomoc. Nečekej ji ani tady ani od svých dcer. Od těch, ve tvém i v jejich zájmu, už vůbec ne.
Není tady
Dá sa vôbec takto žiť? Ako a dokedy?
Dá... a docela dlouho.
Ale je to na hov...
Není tady
Ďakujem za reakcie. Viem, že toto nie je dôstojný život a viem aj to, že je zbabelec, dokonca, že si necháva otvorené zadné dvierka. Že mi nepomôžu deti, ani tu na diskusii som si tiež vedomá, potrebujem len pohľad aj niekoho nezainteresovaného, kto niečo také prežíva alebo prežil. Kamarátky také ktorým by som to mohla povedať nemám. Mám kolegyne, s ktorými dobre vychádzam ale nie je to až také, aby som im rozprávala takéto veci. Sestre, švagrine to nemôžem povedať zaťažili by tým rodičov a ostatnú rodinu. Dcéry mi nepomôžu, ale aspoň keď prídem domov tak sa môžem v kľude vyplakať. Niekedy mám horší niekedy lepší deň. Niekedy celý deň len potláčam plač, mám kŕče v žalúdku a keď zatvorím dvere na byte tak ten nával bolesti a emócií vypustím a vyplačem sa. A deti sa aspoň nečudujú čo to robím. Hľadám už aj odbornú pomoc, chcela by som navštíviť nejakého dobrého psychológa, ktorý by mi poskytol nejakú terapiu. Prešla som mnohé stránky na internete, aj sa pýtam či niekto nepozná nejakého dobrého psychológa. Potrebujem sa najskôr dať dokopy, zvýšiť si sebavedomie, sebadôveru, jednoducho na sebe zapracovať. A potom možno budem mať odvahu aj na realizáciu zásadných rozhodnutí. Na druhej strane si hovorím, že teda ok, budme mať spoločnú rodinu, budeme si pomáhať, ale budeme mať každý svoj citový život inde. Že si teda aj ja niekoho nájdem a budem si žiť svoj život. Spolu a bez seba. A ešte niečo. Vy by ste sa rozviedli? Aspoň ako protest, nech vidí, že dobre môžme takto fungovať, ale nie na papieri, dokedy to jemu bude vyhovovať. Alebo na rozvod je vždy dosť času?
Není tady
Vy by ste sa rozviedli? Aspoň ako protest, nech vidí
Dělat něco na truc, navíc v ne zrovna klidném rozpoložení, je s odpuštěním blbost.
Nesmíš uvažovat "dokedy to jemu bude vyhovovať" ale přesně naopak - dokud to bude vyhovovat mně... tedy přesně do okamžiku, kdy si řekneš "mám to zapotřebí?" (vařit, prát, brečet a tak dál).
Ryze pragmaticky - "na rozvod je vždy dosť času" -kdyby jenom kvůli vdovskýmu důchodu 
... ale to už je asi příliš černej humor 
Není tady
Nie Hela, nie je to čierny humor, aj to je jeden z pohľadov a rozumných uvažovaní.
Není tady
albex - víš, teď se opravdu potřebuješ zklidnit a s někým to probrat. Myslím, že i v tvé blízkosti bude poradna pro mezilidské vztahy, kde budeš moci najít pomoc. Třeba budeš muset potkat dva nebo tři psychology než si vybereš. V podstatě teď to všechno jen ventiluješ ven. A to je dobře.
Hela napsala ale úžasný pohled. Buď také trochu sobec a začni dělat všechno, aby to vyhovovalo TOBĚ. To by ti mohlo přinést i trochu radosti do života. Chceš na výlet? Zmrzlinu? Nový účes? Jdi do toho, na chvilku to pomůže a získáš čas na přemýšlení. Začni si to s někým nebo i sama probírat. Od vzdálených věcí přejdi k těm blízkým. Bude to chtít trochu práce, ale té se asi nebojíš....
Není tady
albex napsal(a):
A ešte niečo. Vy by ste sa rozviedli? Aspoň ako protest, nech vidí, že dobre môžme takto fungovať, ale nie na papieri, dokedy to jemu bude vyhovovať. Alebo na rozvod je vždy dosť času?
Po mé zkušenosti s rozchodem a pak následně i rozvodem? ... ROZHODNĚ ANO. 
Člověk má právo se urazit a vyvodit z naprostého a vědomého selhání partnera plné důsledky. Pokud nás rozchod bolí (a to zatraceně bolí!), stejně litujeme hlavně sami sebe... To mocně prožívané zklamání je spíš sebelítost...
Takže:
Urazit se neznamená pomstu. - Naopak, urazit se, znamená MÍT svou sebeúctu, nešlapat sám po sobě, neupozaďovat se až na bůh-ví-kolikáté místo...
Mít svou hrdost není zločin. - Naopak. - Je to ZCELA správné.
Není tady
Manželovi je třeba dát najevo: Rozbils naše manželství? Pošlapal jsi náš vztah? V tom případě je konec. S koncem manželství končí i fungování domácnosti. - Nic už nebude fungovat tak, jak to fungovalo dosud. 
Navrhuji a doporučuji Vám, vnitřně se rozloučit s ložnicí, s kuchyní, koupelnou, sporákem troubou i pračkou... se vším, co až dosud tak dobře sloužilo... Vnitřní vybavení si třeba rozdělte, prodejte byt nebo dům, rozdělte se o peníze a začněte každý znovu.
Tohle je NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ pro vás oba. 
Není tady
helena napsal(a):
Vy by ste sa rozviedli? Aspoň ako protest, nech vidí
Dělat něco na truc, navíc v ne zrovna klidném rozpoložení, je s odpuštěním blbost.
Nesmíš uvažovat "dokedy to jemu bude vyhovovať" ale přesně naopak - dokud to bude vyhovovat mně... tedy přesně do okamžiku, kdy si řekneš "mám to zapotřebí?" (vařit, prát, brečet a tak dál).
Ryze pragmaticky - "na rozvod je vždy dosť času" -kdyby jenom kvůli vdovskýmu důchodu http://www.gify.nou.cz/smajlici_soubory/z37.gif... ale to už je asi příliš černej humor http://www.gify.nou.cz/smajlici_soubory/x16.gif
Také musím napsat,že Helena mi tady v tom čte moje myšlenky.
Jen teda nevím,jak to máte s tím,když tvůj muž náhodou zabloudí domů - ty mu pereš a nají se taky z potravin,které kupuješ ty nebo přispívá na společnou domácnost?I kdyby přispíval,tak už bych mu přestala prát a žehlit a nákupčího teda taky ne.No,nebude to ještě jednoduché.Skoro bych uvažovala o tom,najít si sama pro sebe malý byteček,kam mi nikdo nezvaný nepoleze.A nechat ho napsat na dceru,vymezit si tam věcné břemeno,ať se o byt nemusíš s manželem ještě později při případném rozvodu o něj dělit.
Není tady
Albex, jak říká správně Helena, na rozvod je vždycky dost času, ale s "oddělením se" začni TEĎ HNED! Vím, že je to těžké, ale není času nazbyt. Nakonec, chlapi asi taky berou vdovecký důchod, ne? A tenhle tvůj způsob života je smrtící.
Najdi si, jak píše PavlaH, někoho, kdo ti sedne a začni se s touto podporou a supervizí ohraničovat a osamostatňovat. Cílem ti budiž oddělení psychické i fyzické.
Jestli jsem to dobře pochopila, manžel bude pracovat v cizině, tak se chop šance, budoucnost je vstřícná!
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Mne zaujalo toto: "Povedala som to dvom dopselým dcéram, pretože sa nemám komu vyplakať a tie návaly emócií sú niekedy neudržateľné."
To je hodně smutné.... Z mého pohledu smutnější než celá manželova nevěra.
Děti, byť už dospělé, nejsou od toho, aby se jim matka vyplakala na rameni z toho, co dělá jejich otec.
Pomoc se zvládáním emocí bys měla hledat u psychologa. Ten je totiž naprosto nestranný a tvoje emoce se ho nijak nedotknou, nijak nepoškodí jeho vztah k otci - k mužům obecně.
Pokud nemáš kamarádky, s
e kterými bys to mohla probrat, svědčí to o tvé přílišné závislosti na manželovi, na rodině.... A tu teď oba boříte. Oba, nejen on...
Najdi si odbornou pomoc. Nečekej ji ani tady ani od svých dcer. Od těch, ve tvém i v jejich zájmu, už vůbec ne.
Nesouhlas. Komu jinemu ma rict o rozkladu manzelstvi rodicu, nez dceram?
Jak muze tim, ze neco rekne o otci - a to pravdu - poskodit jejich vztah k otci muzum obecne. NERIKAT dospelemu cloveku, ze otec ma milenku, znamena zachovat jeho pozitivni vztah k druhemu pohalvi???? Zatim co otcovy ciny se jich nedotknou?
Snad nechces rict, ze jim to ma zamlcet, ze otec ma jinou partnerku? COpak na to neprijdou, copak jim to otec nesdeli? Nebo se to nedozvedi treba u rozvodu?
Kdyz uz bych to nekomu nerekla, tak dvouletemu diteti.
Není tady
PavlaH napsal(a):
albex - víš, teď se opravdu potřebuješ zklidnit a s někým to probrat. Myslím, že i v tvé blízkosti bude poradna pro mezilidské vztahy, kde budeš moci najít pomoc. Třeba budeš muset potkat dva nebo tři psychology než si vybereš. V podstatě teď to všechno jen ventiluješ ven. A to je dobře.
Hela napsala ale úžasný pohled. Buď také trochu sobec a začni dělat všechno, aby to vyhovovalo TOBĚ. To by ti mohlo přinést i trochu radosti do života. Chceš na výlet? Zmrzlinu? Nový účes? Jdi do toho, na chvilku to pomůže a získáš čas na přemýšlení. Začni si to s někým nebo i sama probírat. Od vzdálených věcí přejdi k těm blízkým. Bude to chtít trochu práce, ale té se asi nebojíš....
Presne!
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Mne zaujalo toto: "Povedala som to dvom dopselým dcéram, pretože sa nemám komu vyplakať a tie návaly emócií sú niekedy neudržateľné."
To je hodně smutné.... Z mého pohledu smutnější než celá manželova nevěra.
Děti, byť už dospělé, nejsou od toho, aby se jim matka vyplakala na rameni z toho, co dělá jejich otec.
Pomoc se zvládáním emocí bys měla hledat u psychologa. Ten je totiž naprosto nestranný a tvoje emoce se ho nijak nedotknou, nijak nepoškodí jeho vztah k otci - k mužům obecně.
Pokud nemáš kamarádky, se kterými bys to mohla probrat, svědčí to o tvé přílišné závislosti na manželovi, na rodině.... A tu teď oba boříte. Oba, nejen on...
Najdi si odbornou pomoc. Nečekej ji ani tady ani od svých dcer. Od těch, ve tvém i v jejich zájmu, už vůbec ne.
Kdo jiný by měl člověka v první řadě podržet než nejbližší rodina a dospělé děti?
U psycholožky se nedozvíš nic jiného,než co ti písou holky tady,psychologové jsou taky jenom lidi.
Vím,že se následující lehce napíše a hůř dělá,ale zkus tímto směrem na sobě pracovat: zkus se s tvojí situací začít smiřovat,brečením nad rozlitým mlíkem nic nezměníš a trápíš zase jen sama sebe.Najdi si nějaké svoje zájmy - začni třebas s návštěvou knihovny,nějaký relax.víkend prostě se vším možným,co tě může pomalu ale jistě odvádět od tvých ponurých myšlenek.To co prožíváš ty,prožívá miliony dalších na tomto světě,tak se zkus na to kouknout i takto;na nevěřu partnera se neumírá,naopak nám může nabídnout další,netušené obzory;jen si představ oč je horší situace,kdy se jako rodič dozvíš,že tvoje malé dítě musí zemřít třebas na leukémii.
Není tady
Upravil(a) Daphné (26. 9. 2012 7:05)
Není tady
a ve finále by se mohlo stát, že rodiče se opět dají dohromady. No a dospělé děti nebudou vědět, jak se k nim nadále chovat. přeci jen, člověk v emociálním šoku řekne i věci, které tak nemyslel a podrobnosti, které se opravdu týkají jen partnerů.
Není tady
Nehledě na to, že ona by neříkala PRAVDU o OTCI, ale PRAVDU o PARTNEROVI .
Není tady
Ja jsem se rozvedla po 24 letech. Byl to stejny postup. Opakovane nevery, hledani sebe sameho. I ja jsem byla moc hezka, hodna, take se nechtel rozvadet. Chtel udrzovat nas vztah, ale zaroven se nechtel ukoncit ten druhy. Odstehoval se, potom se vratil, ale jeho caste vylety se konaly beze mne.Dozvidala jsem se veci, ktere jeste dnes nespolkla. Trvalo to 10let, prosla jsem si peklem. Vrchol byl, kdyz se mne zeptal, jestli s nim chci jet na dovolenou. Kdyz ne, tak pojede s nekym jinym. A jel, ovsem beze mne.
Mela jsem stesti, pomohla mi svagrova(strasne moc) a nasla jsem si v te dobe opravdovou kamaradku. Jsem silne natury a hodne mne rozvod rozhodil, ale presto jsem se nad to povznesla a neresila co by bylo, kdyby....
Take jsem resila, kde se stala chyba. Dosla jsem K nazoru, ze na obou stranach. Proste jsme meli kazdy jinou predstavu o stari. ( On ma male, dite a stastny ale neni. Ja mam nejkrasnejsi vnucku na svete a jsem moooc spokojena a jesti to klapne tak i stastna(jsem desne zamiovana)
Zacala jsem zit svuj zivot. Ja a moje deti. Jezdim 4x za rok na dovolenou, na vylety, chodim do kina, do divadla,jezdim rada na kole, chodim po horach, proste si uzivam zivota. Ale jsem introvert, takze jsem take rada sama. Tim, ze jsem poznala hodne lidi, kteri mi ukazali, ze si mne vazi se posililo moje sebevedomi.
Muzu potvrdit nazor, ze nikdy neni pozde znovu zacit. Nejhorsi je cekat, jesti mu to tam vyjde, nebo se vrati. Kdyz se vrati "Co bude dal?"
Není tady
Urazit se neznamená pomstu. - Naopak, urazit se, znamená MÍT svou sebeúctu, nešlapat sám po sobě, neupozaďovat se až na bůh-ví-kolikáté místo
Ale prd a vořech... "urazit se znamená" dospělou verzi dětskýho kopání nožičkama 
a sejdou-li se dva jedinci podobnýho založení, jde veškerá nutná spolupráce do 3,14či - "když ty takhle, tak já taky" - což je mizernej základ pro jakoukoli dohodu, třeba i tu rozvodovou.
Manželovi je třeba dát najevo: Rozbils naše manželství? Pošlapal jsi náš vztah? V tom případě je konec. S koncem manželství končí i fungování domácnosti. - Nic už nebude fungovat tak, jak to fungovalo dosud.
Jasně... a co nejvíc mu v tý jeho loužičce vymáchat čumák, aby viděl 
Od věci není například hysterický pláč v jeho přítomnosti, vzteklé odštěkávání či naopak ledové mlčení... každej způsob, jak mu otlouct o hlavu jeho nezpůsob dobrej... a přitom, je-li potřeba, se i s "koncem manželství" dá na korektním "fungování domácnosti" dohodnout.
Komu jinemu ma rict o rozkladu manzelstvi rodicu, nez dceram?... Snad nechces rict, ze jim to ma zamlcet, ze otec ma jinou partnerku?
Děti (na věku nezáleží) se do konfliktu mezi rodiči zásadně nemají tahat - a naopak. Na to, abych se někde vybrečela, mám kamarádku, případně odborníka a rodinu seznamuju čistě jen až s tím, že se rozvádím a co z toho pro ně případně plyne. Do důvodů jim zas tak moc není.
A k tomu "zamlčení" - tohle je záležitost, kterou by si s dětmi měl vyřešit ten, kdo ji způsobil. V tomhle případě tedy otec... a zas by neměl vykládat detaily. Slušná informace "už s maminkou nechci žít, proto odcházím" je plně postačující... tedy krom dodatku "ale vy jste pořád moje/naše děti".
Rozebírat s dětmi/rodiči/sourozenci a dalšími členy smečky, že se taťka na starý kolena pokouší dohnat ten poslední ujíždějící vlak, případně "soutěžit", kdo pro něho najde přiléhavější titul nebo se nechat buď litovat či poslochat sliby o rozbití huby... nekonstruktivní a vcelku zbytečné.
Kdo jiný by měl člověka v první řadě podržet než nejbližší rodina a dospělé děti?
Budu se opakovat, ale ať 
- vlastními problémy je lépe zatěžovat placené síly. Je to trochu analogie s tím, že jako bezmocnej ležák bych si taky radši nechala utírat zadek ošetřovatelkou, než někým z rodiny.
Upravil(a) helena (24. 8. 2012 12:16)
Není tady
sahleb napsal(a):
Nesouhlas. Komu jinemu ma rict o rozkladu manzelstvi rodicu, nez dceram?
Říct by jim to měla, kdyby se stěhovala, měla rozvodový papíry v ruce a pod. Tady nešlo o to říct jim fakt, ale hodit na ně vlastní zklamání a lítost s JEJICH otcem, kapíruješ?
Já to zkusila taky párkrát, byť jsem se velmi velmi brzdila - no, ujelo mi. Můžu ti říct, že mi to holky definitivně zatrhly, jen začly brát rozum - a měly pravdu.
Není tady
Čo sa týka toho, že som to povedala deťom, tak nebolo to preto aby som im otca ukázala v zlom svetle. Ani som nečekala, že mi pomôžu. Už som to napísala, že aspoň si môžem doma v kľude poplakať a nikto sa nebude pozerať čo to stváram. Teraz vedia, keď prídem domov a plačem, že mám zrovna zlý deň a potrebujem to zo seba dostať. Povedia mi mami neplač, ty si neurobila nič zlého ....Čo sa týka domácnosti tak zatiaľ varím, periem (aj jemu). Povedal mi to tak odrazu. Tento mesiac ešte prispel na domácnosť, tak to robím, ale budúci mesiac sa s ním dohodnem, že už nie. Neviem či bude ochotný potom ešte prispievať na domácnosť. Čo sa týka voľného času a víkendov tak z toho mám najväčšiu hrôzu. My sme trávili všetok voľný čas väčšinou spolu, stále nejaké výlety alebo sme len tak ležali nalepení na sebe pri telke. Teraz neviem ako vyplním tu samotu. Aj keď niekde idem tak len myslím na neho a stále sa mi hlave točia myšlienky okolo tej nespravodlivosti, nemôžem sa od toho odpútať. Stále mi behá po rozume, ako si on niekde užíva a ja sa trápim. Aké je to nespravodlivé, že on spôsobí toľko bolesti a nakoniec on je ešte ten šťastný a ja sa idem od žiaľu zblázniť.
Není tady
ten boxující smajlík teda vážně nemá chybu:supr:
Upravil(a) Jaku (24. 8. 2012 12:27)
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
