samtibalfarst napsal(a):

Mám už pork těch sladkých řečí jako, že člověk není monogamní, když vstoupíte do svazku manželsého neznamená to, že vám ten druhý patří a podobné zvrhlosti...

Podle mého názoru kdo chce zahýbat nemá se ženit respektive vdávat. Ano souhlasím, že člověk není monogamní, ale sňatkem dává najevo, že monogamní bude protože mimo jiné kvůli takovým věcem vstupujeme do svazku manželského. Takže nevěra v manželství je neodpustitzelná věc! Kdo se ji dopustí je zrádce!

Když se stane, že zmizí přitažlivost jsou tady od toho rozvody nebo se můžou partneři domluvit a pak ať si každý dělá opět co chce! Jen nic nedělat za zády svého partnera protože podraz v rodině je ta nejhorší věc, kterou může člověk člověku udělat!

Svět je plný starostí a problémů, které musíme řešit a od rodiny čekáme oporu - ne podrazy!!!

Přišel jsem na nevěru po 19 letech manželství. Když jsem měl kdysi podezření odpověděla mi, že je mi věrná a přísáhala na smrt našich dětí. Od té doby jsem věřil a i když bylo podezření více vzpoměl jsem si na její přísahu. Tohle se dělá tam kde člověk spoléhá na své zázemí??? Neuvěřetilné, že ma někdo takovou drzost!!!

Jsem ve fázi kdy chci abychom byli s polu a udrželi rodinu, ale nemohu stále překousnut ten podraz. Nevěra byla opakovaná a o to je to horší... mám pocit, že se nám to rozpadne...

Co vy na to?

Třeba tvoje žene taky chtěla udržet rodinu , ale přitažlivost k tobě zmizela.
Měla se tedy raději rozvést? Dovolil bys to?

samtibalfarst napsal(a):

agewa napsal(a):

Třeba tvoje žene taky chtěla udržet rodinu , ale přitažlivost k tobě zmizela.
Měla se tedy raději rozvést? Dovolil bys to?

Asi ne ale mohla to říct, že zmizela přitažlivost a já bych dnes necítil ten podraz. Rodinu to mohlo udržet. Sám jsem měl X příležitostí a kdybych to věděl využil bych je oba bychom tím udrželi důvěru, která je nutná. Nemám problém s tím, že bude jinde mám problém s podrazem!

Ach tak. To bude asi ten zakopaný pes .

Tedy nic bych za to nedala, že tenhle rozhněvaný muž má v datu narození nějakou sedmičku....

Pandorraa napsal(a):

Tedy nic bych za to nedala, že tenhle rozhněvaný muž má v datu narození nějakou sedmičku....

Ano mám a co to znamená?

agewa: Myslel jsem to tak, že když oba chceme udržet rodinu a řekla by o problému dalo se to řešit. Rodina by fungovala dále, mohli jsme se na sebe spolehnout atd... Nyní je vše v troskách a co děti? Mohla otevřít hubu alespoň kvůli nim. Co bych asi udělal? časem bych se s tím stejně musel smířit, ale nevymizela by důvěra.

sňatkem dává najevo, že monogamní bude protože mimo jiné kvůli takovým věcem vstupujeme do svazku manželského. Takže nevěra v manželství je neodpustitzelná věc! Kdo se ji dopustí je zrádce!
Prd a vořech, chlapče... do manželství se stovky let vstupovalo jako do smlouvy zajišťující oběma smluvním stranám určitou jistotu, vzájemné výhody, materiální zajištění a tak dál... a i dneska je - nebo by být mělo - manželství především instituce, která zajistí to, aby "děti jako "pokračovatelé rodu" měly zajištěný všechno, co je pro jejich(!) zdravej vývoj potřebný.
Monogamie byla vyžadována primárně od žen. Nikoli kvůli "zradě" manžela, ale proto, aby případná "kukačka" nedědila majetek pracně nashromážděný. To až romantici 19. století kolem toho naplácali tu sladkou růžovou omáčku a od tý doby se každej, komu partner/ka šlápl/a na kuří oko, ohání právě těmahle řečičkama. Jen tak mimochodem - oni ani ti romantici nebyli zrovna všech ctností příkladem.
mám pocit, že se nám to rozpadne...
Ani bych se nedivila... vykládat mi partner, že "Svět je plný starostí a problémů, které musíme řešit" zatímco já si někde opakovaně nezodpovědně shookám, taky bych se nehrnula do toho, abychom i nadále "byli s polu a udrželi rodinu" Notabene kdyby to kořenil výroky typu "jsem měl X příležitostí a kdybych to věděl využil bych je".
Ostatně, mohl bys mi prosím vysvětlit, jak byste oním "využitím příležitostí "oba... udrželi důvěru"? To jako, že když zahejbá jeden/jedna je to "podraz", ale když si občas hodí za voj oba manželé... tak si tak ňák víc věří, jo?

helena napsal(a):

Ostatně, mohl bys mi prosím vysvětlit, jak byste oním "využitím příležitostí "oba... udrželi důvěru"? To jako, že když zahejbá jeden/jedna je to "podraz", ale když si občas hodí za voj oba manželé... tak si tak ňák víc věří, jo? http://www.gify.nou.cz/smajlici_soubory/x28.gif

Znám takových manželství několik a jsou relativně v pohodě. Navím nám to doporučoval i psycholog takže Heleno jsi asi vadná...

samtibalfarst napsal(a):

helena napsal(a):

Ostatně, mohl bys mi prosím vysvětlit, jak byste oním "využitím příležitostí "oba... udrželi důvěru"? To jako, že když zahejbá jeden/jedna je to "podraz", ale když si občas hodí za voj oba manželé... tak si tak ňák víc věří, jo? http://www.gify.nou.cz/smajlici_soubory/x28.gif

Znám takových manželství několik a jsou relativně v pohodě. Navím nám to doporučoval i psycholog takže Heleno jsi asi vadná...

Jó, tak proto jsou v názvu vlákna ty plus řečičky psychologů! Již jsem i já pochopila!
Přesto jsem asi vadná s Helenou, protože spolu s ní nechápu.

NO myslím, že jsi to zakladateli vzal moc doslova. V pořádku je totiž to, co oběma vyhovuje. Život není zákon, je občas hodně pestrý. Tvá žena udělala zatloukáním to nejlepší, co mohla.

Víš, já pořád cítím, že hledáš viníka, ve společnosti, v ženě, v přísaze.... pořád mi nějak chybí to přiznání si, co to s tebou vlastně udělalo, co cítíš a proč. Emoce tebou jen proudí, ale ty jsi ten spravedlivý. Neměl by jsi být, rozhodně to můžeš brát osobně. Jen po dvaceti letech bych se hodně rozmýšlela, zda-li šlo jen o sex, a nebo mi partner má stále co říct a jestli spolu v podstatě vycházíme. Pokud by se kromě nevěry neobjevil žádný jiný zproblém, pak bych přemýšlela nad tím, proč právě ta nevěra pro mě tolik znamená. Z tvého psaní tam vidím jistý pohled... že jsi mohl taky... mohl ale nechtěl... dost podstatný rozdíl... než nemohl, ale chtěl...

Hm, samtibalfarst, já si nedovedu představit Tvoji reakci, kdyby se Ti Tvá paní opravdu čestně a pravdomluvně přiznala k nevěře s tím, že přitažlivost prostě zmizela a od teďka - aby Ti to nebylo líto - si každý z vás může dělat, co chce Tedy spíš dovedu, než nedovedu a podle toho, jak tady bubláš jako přetopenej kotel se Tvé paní vůbec nedivím, že k takovému odvážnému kroku nesebrala sílu

ÁLe kdepák, zase tam je ten druhý, co za to může....

Druhého nezměníš. Ať dělá, co dělá, ty můžeš změnit jen sebe, nebo svůj přístup k tomu všemu. Takže nejdřív opravdu popátrej v sobě. Co se vlastně tobě stalo, v čem cítíš újmu. Ne to, co děláme my ženy vám mužům. A od toho se teprve můžeš odpíchnout. Možná jsi teď jen hodně zraněný a řveš jako tur na ty druhé, v pořádku, když to takhle potřebuješ, Ale odpověď na své otázky můžeš najít zase jen v sobě. 

Uvedu příklad. Pokud to má být pro tebe přínosné, tak by správná odpověď měla zaznít na otázku, co se v tobě děje, co s tebou dělá zjištění, že nemůžeš ženě důvěřovat... Jak to ty ptřebuješ a jak toho ty chceš dosáhnout.... ?

že se nic nestalo za všechno si můžu sám a manželka je v tom nevině
On tady někdo říká něco takovýho?
Jenže... jestliže "Nevěra byla opakovaná", nikoli tedy jednorázový "úlet", pak tvoje paní musela mít k tomu opakování nějaký důvod (pokud tedy není čistokrevná nymfomanka, o čemž dost pochybuju)... a ten mohl byť i jen částečně pramenit z nějaké její nespokojenosti. A je-li vdaná žena nespokojená, jeví se jako nejpravděpodobnější spouštěč právě manžel, domácnost a tak dál a nevěrou si v podstatě "vyrovnává" klady a zápory, který cítí.
Rozumím tomu, že se cítíš podvedený, zrazený, ublížený... ale přesto se zmiňuješ převážně jen o svých pocitech. Nějak mi chybí například tvoje přemejšlení, jestli jsi přece jen náhodou alespoň malinko nepřispěl i svou hřivnou... pořád jen ta úpo*ná snaha "udržet rodinu" - teda kdyby tvoje paní "řekla o problému".
Upřímně - jak bys reagoval na její sdělení, že "že zmizela přitažlivost", najde si tedy někoho přitažlivějšího, ale přeje si, aby "Rodina by fungovala dále, mohli jsme se na sebe spolehnout atd."? Řekl bys jí - fajn, domluvíme se, hlavně že mezi námi "nevymizí důvěra"?
Taky říkáš "a co děti? Mohla otevřít hubu alespoň kvůli nim." - to jako proč? Pokud se nejedná o úpravu poměrů v rámci rozvodu, pak nějak nechápu, co s tím mají společného. Ledaže by po maminčině přiznání tatínkovi žily v ovzduší plném důvěry...
že jako ženy držíte při sobě
Ještě jednou - On tady někdo říká něco takovýho?
Možná by ses měl oprostit od představ "antimužskýho klanu" a zkusil v tom vidět a číst jen a jen to, jak to vidí druhá strana. I názor "opozice" ti může bejt užitečnej.

Upravil(a) helena (23. 8. 2012 7:51)

samtibalfarst napsal(a):

Mám už pork těch sladkých řečí jako, že člověk není monogamní, když vstoupíte do svazku manželsého neznamená to, že vám ten druhý patří a podobné zvrhlosti...

Podle mého názoru kdo chce zahýbat nemá se ženit respektive vdávat. Ano souhlasím, že člověk není monogamní, ale sňatkem dává najevo, že monogamní bude protože mimo jiné kvůli takovým věcem vstupujeme do svazku manželského. Takže nevěra v manželství je neodpustitzelná věc! Kdo se ji dopustí je zrádce!

Když se stane, že zmizí přitažlivost jsou tady od toho rozvody nebo se můžou partneři domluvit a pak ať si každý dělá opět co chce! Jen nic nedělat za zády svého partnera protože podraz v rodině je ta nejhorší věc, kterou může člověk člověku udělat!

Svět je plný starostí a problémů, které musíme řešit a od rodiny čekáme oporu - ne podrazy!!!

Přišel jsem na nevěru po 19 letech manželství. Když jsem měl kdysi podezření odpověděla mi, že je mi věrná a přísáhala na smrt našich dětí. Od té doby jsem věřil a i když bylo podezření více vzpoměl jsem si na její přísahu. Tohle se dělá tam kde člověk spoléhá na své zázemí??? Neuvěřetilné, že ma někdo takovou drzost!!!

Jsem ve fázi kdy chci abychom byli s polu a udrželi rodinu, ale nemohu stále překousnut ten podraz. Nevěra byla opakovaná a o to je to horší... mám pocit, že se nám to rozpadne...

Co vy na to?

Chlape, chápu tě.
Dovoluju si tě varovat - seš pochopitelně oprávněně rozhozenej, ale přišel si na blbej server - tady tě spíš dorazí.
Ono je totiž tak ňák zakódováno: nevěrná žena = špatnej chlap, asi ženě něco chybělo, měl by ses zamyslet, nevěrný chlap = vobyčejnej nevděčnej hajzl :-D
Ženy z principu na to maj odlišný názor (a mají na to právo). Obecně ale psychologové připouští, že chlapi prožívají nevěru hůře (a jinak). Ženy to nechápou, jejich strach z partnerovy nevěry je především strachem z opuštění a jsou lepší na to  nevěru překousnout. Chlapi už samotnou nevěru prožívají jako zradu, dost často je vytáčí také lež s čímž je nevěra spojena. Dost často jsou schopny omluvit lež, protože je dle nich motivována dobrým úmyslem. Chlap (naivně) očekává přímé jednání na rovinu. Je tam zásadní evoluční a dost nevědomá odlišnost - ženy mohou mít obavu, že partnerova nevěra přinese snížení materiálního zajištění jí a jejím potomkům. muži mají podvědomou obavu. aby pak neivestovali do jiných genů.

Zásadní je, zda už máš pocit, že to manželka skončila. (Ano, pocit, nikoliv důkaz) Obecně se doporučuje nic neřešit, problém (alespoň) navenek neventilovat a vyčkávat (aspoň pár týdnů) až se zklidníš. Můžeš taky zkusit poradnu. A věnovat se práci, sportu, dětem. A po nějaký době si položit klíčovou otázku, zda to dokážeš překousnout tak, aby ses k tomu nevracel. Pokud to nedokážeš, odchod. Pro jistotu si v každém případě pořeš (potajmu) finance a to už teď.