dam, není, je pouze tenhle. je dobře, že se tady ukážeš, mrzelo mě, když jsi tu nebyla.

Tak na spřátelené psy mluvím normálně. Někdy i na toulavé. A samomluvou trpívám občas v obchodě s potravinami - to je docela blbé, jelikož tam bývá dost lidí.

PPavlaa napsal(a):

helena napsal(a):

čím dál víc mi odmňoukává zpátky
Tak on se chudák snaží s tebou komunikovat a ty mu domlouváš... místo abys zkusila mňoukat... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

on odmňoukává, jen když se na něj snažím výchovně působit a vysvětluju mu, že takhle by to teda ale opravdu  nešlo a že my dva si spolu musíme vážně promluvit .. to odsekává zpátky.
jinak mňoukám na něj někdy taky, když jsme doma sami ale občas na mě kouká takovým pohledem, jako že si myslí, že jsem úplně blbá. a to jako fakt. tak mi to mňoukání asi moc nejde.
v každým případě to nevzdám

Ja som sa v mňoukání už vypracovala tak, že mi odpovedajú až roztúžení kocúri v ruji.... Len čvirikanie mi ešte nejde, iba trochu pískam..

Damila napsal(a):

helena napsal(a):

když se na něj snažím výchovně působit a vysvětluju mu, že takhle by to teda ale opravdu  nešlo a že mi dva si spolu musíme vážně promluvit.. to odsekává zpátky.
Se mu ani nedivím... v jeho věku jsem jiná nebyla... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

To je hezké...
Jak dlouho trvá kočičí puberta? Jeden náš kočičák tohle dělá taky, ale už má td tři roky, to už asi na pubertu nesvedem...je to ukecané zvíře odmala.
Strááášně odmlouvačnej.
Ale zlatý. Pokecáme si.

dam, to netuším. náš kočičák se narodil začátkem září, je to ještě mládě.
a ukecanej je taky, on chodí a sám pro sebe si ne ani tak mňouká, jako spíš povrkává.
a je to teda pěknej rozmazlenec, je hýčkanej, vůbec s mlaďasem je to otřesný, jak kolem něj nadělá. kocour se nemá moc chuti s ostatníma mazlit, ale jak přijde mladej, tak je kcour v sedmým nebi, přijde se nechat dlachnit, drbat, tlapičky si na naj tak hezky dává .. mě bere spíš jako krmiče a je ke mě teda docela ofouklej

Upravil(a) PPavlaa (20. 4. 2014 10:38)

PPavlaa napsal(a):

helena napsal(a):

čím dál víc mi odmňoukává zpátky
Tak on se chudák snaží s tebou komunikovat a ty mu domlouváš... místo abys zkusila mňoukat... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

on odmňoukává, jen když se na něj snažím výchovně působit a vysvětluju mu, že takhle by to teda ale opravdu  nešlo a že my dva si spolu musíme vážně promluvit .. to odsekává zpátky.
jinak mňoukám na něj někdy taky, když jsme doma sami ale občas na mě kouká takovým pohledem, jako že si myslí, že jsem úplně blbá. a to jako fakt. tak mi to mňoukání asi moc nejde.
v každým případě to nevzdám

pavli, já jsem na tom ještě hůř.
Já si myslím, že ten pes (zrzavej), kterej je spíš povahou kočka, mě už skoro nesnáší. Když třeba přichází (např.sejde schody a jde do OP) a já (sedíc u stolu)ho uvidím - hned roztaju, hned mám široký úsměv a hned na něj spustím něco jako ahoj miláčku, kdes byl...atd, a ten pes, jak šel směrem ke mně (ne za mnou - jen směrem ke mně), tak zničehonic (?)změní směr o 90° a pokračuje. Řekla bych, že je ze mě už znechucenej...
Ale když na něj nesahám, nechám ho být - tak za mnou jde a sedne(lehne) někam vedle. Jakmile po něm sáhnu, (neovládnu se) i třeba jen pohladit, tak pár minut ze zdvořilosti vydrží a pak zmizí. Vytýkat mu něco - tak to bych si skutečně nedovolila..

Wikina napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

helena napsal(a):

čím dál víc mi odmňoukává zpátky
Tak on se chudák snaží s tebou komunikovat a ty mu domlouváš... místo abys zkusila mňoukat... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

on odmňoukává, jen když se na něj snažím výchovně působit a vysvětluju mu, že takhle by to teda ale opravdu  nešlo a že my dva si spolu musíme vážně promluvit .. to odsekává zpátky.
jinak mňoukám na něj někdy taky, když jsme doma sami ale občas na mě kouká takovým pohledem, jako že si myslí, že jsem úplně blbá. a to jako fakt. tak mi to mňoukání asi moc nejde.
v každým případě to nevzdám

pavli, já jsem na tom ještě hůř.
Já si myslím, že ten pes (zrzavej), kterej je spíš povahou kočka, mě už skoro nesnáší. Když třeba přichází (např.sejde schody a jde do OP) a já (sedíc u stolu)ho uvidím - hned roztaju, hned mám široký úsměv a hned na něj spustím něco jako ahoj miláčku, kdes byl...atd, a ten pes, jak šel směrem ke mně (ne za mnou - jen směrem ke mně), tak zničehonic (?)změní směr o 90° a pokračuje. Řekla bych, že je ze mě už znechucenej...
Ale když na něj nesahám, nechám ho být - tak za mnou jde a sedne(lehne) někam vedle. Jakmile po něm sáhnu, (neovládnu se) i třeba jen pohladit, tak pár minut ze zdvořilosti vydrží a pak zmizí. Vytýkat mu něco - tak to bych si skutečně nedovolila..

jojo, tohle dělá náš kocour taky. chvíli vydrží, když se na něj vrhnu a pak honem pryč a já bych ho s chutí tak dlachnila, protože je tak roztomilej a má tak kouzelný pacičky, hlavičku a tlamičku a tak vůbec, ale on vůbec nespolupracuje.
a pak si přijde mladej a kocour mu dobrovolně vleze na klín, nechá se drbat, hladit a vydrží tam u něj třeba hodinu a tváří se tak strašně spokojeně, že začínám žárlit a vyhrožuju mu, že si domů pořídím psa a ten se se mnou mazlit bude
na druhou stranu třeba mladýmu si nedovolí se tak natlačit do postele, jak se kolikrát v noci natlačí mně. on spává převážně s ním, ale většinou mu leží na nohách, ale když se dostane ke mě, nacpe se mi pod peřinu, hlavičku si položí ke ma na ruku, nebo si lehne tak, aby na mě byl namáčklej a tlapičku si položí ke mě na tvář.
a zabere půlku postele. pořád před ním uhýbám, tuhle jsme mu vysvětlovala, čí že to je postel a kdo je tam u koho na návštěvě a sunula ho bokem, ale za chvíli si to tam zase zabral pro sebe, smrádě jedno mrňavý.

Upravil(a) PPavlaa (20. 4. 2014 11:20)

U nás kedysi mačka (mala byť moja! ) a jeden kocúr milovali najviac otca, a jeden kocúr (toho som doniesla ja, od spolužiačky z chalupy) bol "môj". Tie zvieratá si to vyberú bohvie podľa čoho, ale ako sa raz rozhodnú, tak cez to vlak nejde. Psiny boli viac-menej moje, ale tá druhá, keď som bola pol roka pracovne preč, tak "adoptovala" mamu (= zmenil sa zdroj žrádla), a keď som chodila na víkendy domov, tak ma vítala, poskákala, obišla a šla si sadnúť vedľa mamy. Bolo mi to trochu ľúto, ale zasa som bola rada, že sa prispôsobila a neštrajkovala ako jazvecová, ktorá spočiatku odmietala aj žrať, keď som odišla  (čo bola u nej známka, že ide o život).

Upravil(a) Selima (20. 4. 2014 17:00)

Selima napsal(a):

U nás kedysi mačka (mala byť moja! ) a jeden kocúr milovali najviac otca, a jeden kocúr (toho som doniesla ja, od spolužiačky z chalupy) bol "môj". Tie zvieratá i to vyberú bohvie podľa čoho, ale ako sa raz rozhodnú, tak cez to vlak nejde. Psiny boli viac-menej moje, ale tá druhá, keď som bola pol roka pracovne preč, tak "adoptovala" mamu (= zmenil sa zdroj žrádla), a keď som chodila na víkendy domov, tak ma vítala, poskákala, obišla a šla si sadnúť vedľa mamy. Bolo mi to trochu ľúto, ale zasa som bola rada, že sa prispôsobila a neštrajkovala ako jazvecová, ktorá spočiatku odmietala aj žrať, keď som odišla  (čo bola u nej známka, že ide o život).

kolik jste těch psů měli ?

PPavlaa napsal(a):

Wikina napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

on odmňoukává, jen když se na něj snažím výchovně působit a vysvětluju mu, že takhle by to teda ale opravdu  nešlo a že my dva si spolu musíme vážně promluvit .. to odsekává zpátky.
jinak mňoukám na něj někdy taky, když jsme doma sami ale občas na mě kouká takovým pohledem, jako že si myslí, že jsem úplně blbá. a to jako fakt. tak mi to mňoukání asi moc nejde.
v každým případě to nevzdám

pavli, já jsem na tom ještě hůř.
Já si myslím, že ten pes (zrzavej), kterej je spíš povahou kočka, mě už skoro nesnáší. Když třeba přichází (např.sejde schody a jde do OP) a já (sedíc u stolu)ho uvidím - hned roztaju, hned mám široký úsměv a hned na něj spustím něco jako ahoj miláčku, kdes byl...atd, a ten pes, jak šel směrem ke mně (ne za mnou - jen směrem ke mně), tak zničehonic (?)změní směr o 90° a pokračuje. Řekla bych, že je ze mě už znechucenej...
Ale když na něj nesahám, nechám ho být - tak za mnou jde a sedne(lehne) někam vedle. Jakmile po něm sáhnu, (neovládnu se) i třeba jen pohladit, tak pár minut ze zdvořilosti vydrží a pak zmizí. Vytýkat mu něco - tak to bych si skutečně nedovolila..

jojo, tohle dělá náš kocour taky. chvíli vydrží, když se na něj vrhnu a pak honem pryč a já bych ho s chutí tak dlachnila, protože je tak roztomilej a má tak kouzelný pacičky, hlavičku a tlamičku a tak vůbec, ale on vůbec nespolupracuje.
a pak si přijde mladej a kocour mu dobrovolně vleze na klín, nechá se drbat, hladit a vydrží tam u něj třeba hodinu a tváří se tak strašně spokojeně, že začínám žárlit a vyhrožuju mu, že si domů pořídím psa a ten se se mnou mazlit bude
na druhou stranu třeba mladýmu si nedovolí se tak natlačit do postele, jak se kolikrát v noci natlačí mně. on spává převážně s ním, ale většinou mu leží na nohách, ale když se dostane ke mě, nacpe se mi pod peřinu, hlavičku si položí ke ma na ruku, nebo si lehne tak, aby na mě byl namáčklej a tlapičku si položí ke mě na tvář.
a zabere půlku postele. pořád před ním uhýbám, tuhle jsme mu vysvětlovala, čí že to je postel a kdo je tam u koho na návštěvě a sunula ho bokem, ale za chvíli si to tam zase zabral pro sebe, smrádě jedno mrňavý.

já se doslova tetelila (nebo telila?) blahem, když jsem toto pročítala. Zdá se mi to hodně podobný. Sam jde doma  jen za tím, kdo na něj kašle. Za cizíma vůbec, ani sáhnout na sebe nenechá. Páník ho moc nechová, jen ho poplácá (asi tak 20x silněji než by měl !! ), vlídně promluví . a ten všivák za ním jde a olízne mu i ksich. Chlap mi to už dělá schválně, ví, že se neovládnu a budu závidět a žárlit. A to ho dokonce jednou páník bafnul za krkem a vynesl ven, když se mu vyčůral na polštář . To byla naše nejhorší hádka,(asi 6let zpět) na rozvod, kdy jsem na něj řvala že je agresivní magor a takovou zrůdnost že nebudu tolerovat apodobné roztomilůstky.....a on za ním prostě jde !! .. Přivolání kdekoliv - k páníkovi přijde, poslechne, respektuje. Fakt chtějí autoritu. Já jsem jen pečovatelka, správce, provianták - kojná.
A taky je strašně krásnej, sladkej, krásný očička, čumáček.zlatoučkej..
Já ti sem musím dát fotku, jestli mě to lupina naučila dobře - jinak je na hafici.cz - má tam kamarády a dostáváme kostičky  (panebože to už je fakt moc - když si to po sobě čtu...   - fakt holky, nejsem jako úplně blázen, fakt néé)

Upravil(a) Wikina (20. 4. 2014 16:57)

PPavlaa napsal(a):

Selima napsal(a):

U nás kedysi mačka (mala byť moja! ) a jeden kocúr milovali najviac otca, a jeden kocúr (toho som doniesla ja, od spolužiačky z chalupy) bol "môj". Tie zvieratá i to vyberú bohvie podľa čoho, ale ako sa raz rozhodnú, tak cez to vlak nejde. Psiny boli viac-menej moje, ale tá druhá, keď som bola pol roka pracovne preč, tak "adoptovala" mamu (= zmenil sa zdroj žrádla), a keď som chodila na víkendy domov, tak ma vítala, poskákala, obišla a šla si sadnúť vedľa mamy. Bolo mi to trochu ľúto, ale zasa som bola rada, že sa prispôsobila a neštrajkovala ako jazvecová, ktorá spočiatku odmietala aj žrať, keď som odišla  (čo bola u nej známka, že ide o život).

kolik jste těch psů měli ?

Dve, ale postupne, nie naraz... a mačky tri, ale tiež postupne: najprv Miňu (od ocovej kolegyne), potom Mikeša (od mojej kamošky) a potom naši doniesli pouličný nález, Mura. To už som bola na vysokej a poberala som sa z domu...

Upravil(a) Selima (20. 4. 2014 17:02)

Damila napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Damila napsal(a):

To je krásný...všude stejný koukám.
Kočky moc dobře vědí, čí je to postel. jejich.
U nás starší kocourek miluje mladšího synka (kvůli němu jsme taky kdysi s tím kočičákováním začali).
Když byl syn menší, mazlil ho intenzivně, až to mohlo být kocourkovi moc. Tak seskočil, ale otočil se a hned se zase vrátil, a dobrovolně trpěl dá. Kluk na něm kdysi i spal , měl ho jako polštář pod hlavou, ani o tom nevěděl, kocourovi to nevadilo.
On je to takový kocourek pejsek. Je na nás hodně citově vázaný. nejvíc miluje právě mladšího synka a pak manžela.
Já jsem vrchní krmič, čistič záchodku, tahám v rukách stelivo ze zverimexu, vařím masíčko, a ještě jsem ta hnusná baba co ho vodí ke zvěrolékaři a pak ho cpe tabletama fuj.
Úděl paničky, no.

náš se buď bojí, nebo nevím. když jsme na zahradě, vůbec se nepokouší někam odběhnout. pořád se drží kousek od nás. buď jen tak leží, nebo se drápe na strom, ale že by měl zájem někam zdrhat, tak to nemá.
a u nás je to se záchodem jak kdy. mladýmu se do toho čištění taky nechtělo, ale chtěl kocoura, tak ať se stará i o to míń příjemný, jen se mazlit, to by uměl každý.
nechceš zapojit chlapy, v tom tahání steliva ze zverimexu ? přece jen jsi ženská, mají větší sílu

Ale tak v čištění záchodků jsme v poslední době zavedli služby, každý den někdo, je to i s úklidem ostatních podlah (nemáme koberce, denně musíme celý byteček zametat). Ale to víš, když se k tomu přichomýtnu, než bych volala kdo má službu, míň energie mě stojí udělat to sama. A to stelivo-když nakupuji, většinou to přiberu, nebo pro větší množství zajdu sama, ale to zas bývá když nejsou doma, nikdo mi pomoct nemůže. Když potřebuji pomoct, musím se domluvit s nimi dopředu. nejde to tak, že bych zavelela a všichni hned se vším práskli a letěli mi vyhovět teď hned.
Oni nevědí co přesně koupit. Stejně tak se žrádlem, ty kočičí chutě znám prostě jen já. Taky trvalo, než jsme to sladili, a než jsem přišla na to, co asi řrát budou a co ne.

tak žrádýlko u nás kupuju taky jen já .. mladej občas přinese nějáký kapsičky, ale většinou je to na mě.
ze začátku se ofrňával, že on záchod čisti nebude a že ten kocour smrdí. musela jsem mu připomenout, že JEHO kocour .. náš expert když jdu čistit záchod, tak je schopný si tam stoupnout a zatímco já vyhrabávám, onzase honem zahrabává.

http://www.hafici.cz/profily/detail/113398/

Pavlo, zkouška...tak bůh ví, co se tu otevře....