Mám za poslední 3 týdny takovou zvláštní zkušenost.... byli jsem u tchyně, cca 20 km od našeho bydliště, na jezeru, kde pobíhal nejspíš někomu zaběhnutý,krásný bílý pejsek - asi kříženec labradora..hlavu měl jak labrador, ale byl menší, takže s něčím "mixnuté" :-)....byla jsem tam se synem a přítelem...jak nás ten pes uviděl, běžel k nám a od té doby se od nás nehnul, měl kožený obojek a známku, ale nic jsme z toho nevyčetli..pořád něco nebo někoho hledal, ale jinak byl s náma, ale protože měl obojek a známku a byl stále u nás, všichni si mysleli, že k nám patří.... a já měla pocit, že k nám (resp. ke mě) opravdu patří.... byli jsme na jezeru cca 3/4 hod. a on se od nás nehnul...měl krásné oči, fakt překrásné....lidi si ho pořád hladili (možná i trochu proto, že mysleli, že patří nám :-) )....po 3/4 hod. jsme se vydali zpět k tchyni, pejsek nás odprovodil na konec jezera a dál už nás nechal jít samotné.... Na druhý den jsme se opět vydali na jezero a z ničeho nic se pejsek opět objevil a už se od nás nehnul. Zase to stejné....když jsme si někam sedli, lehl si nám k nohám, když jsme šli jinam, šel s náma...a zas se k němu lidi chovali, jak by patřil nám....jenže teď už nás neopustil a šel s náma asi tak kilometr od jezera k domku tchyně....a chtěl zůstat s námi....já nevím proč, jsem vzala raději klacek a jak jsme vešli za vrata, samozřejmě proběhl i on a hned k tchyni..ta ho začala taky hladit a rozplývat se nad jeho očima...a že kdyby na tom baráku (jezdíme tam jen o víkendu, nikdo tam přes týden nebydli) byla na stálo, tak si ho nechá..... no museli jsme ho odloudit tím hozeným klackem a pak jsme zavřeli vrata...ten pejsek kňučel, chtěl k nám....no lehl si za plot a půl dne tam ležel, občas na minutku odešel a zas se vrátil a zas kňučel, že chce k nám..no nemohli jsme mu nic dát, ani ho pustit, nemohli jsme si ho nechat....   Pak jsem odcházela se synovcem na vlak a tchyně na baráku zůstávali ještě do večera. Tak jsme říkali, že ho jako odvedeme...  Jenže tak nějak automaticky, jak jsem vyšla, jsem mu řekla zůstaň, aby nám nedělal problémy ve vlaku a on ač stál, tak si sedl a nehl se, nešel za náma....koukali jsme na sebe a mě to bylo líto..nemívám vztahy moc k psům...ale tohle jsem fakt doslova obrečela....měla jsem z něho tak příjemný pocit, že jsem si ho fakt přála nechat....  pak mi tchyně říkala, že jak mě zmizel z obzoru, tak se otočil, odešel a už se nevrátil...pak už ho nikdo neviděl, ani v okolí, ani na jezeru....      Dnes, vlastně před 2 hodinami, to uběhly od té události necelé 3 týdny jsme vyjeli po návštěvě tchyně v jejím bytě (takže 20 km od té původní události) u nás v paneláku do 4. patra a tam nám u dveří, na rozhožce ležel krásný bílo- hnědý chlupaťoučký pejsek...něco jako bišonek, možná větší...bez obojku, známky..a jak nás zpozoroval,  rozradostnil se a čekal, že půjde s námi do bytu ..  vůbec nechápu, jak se tam dostal....dole u vchodu je zamčeno a nechápu, že si vybral naše dveře...no honem jsme prolítli a zavřeli dveře...ten pejsek si lehl doprostřed chodby, nehl se a koukal na naše dveře.....já uložila malého k spánku, několikrát přes kukátko koukla na pejska, ten pořád tak samo..a tak jsem to šla volat tchyni a příteli....protože ti vědí o tom minulém pejskovi....všichni říkali, jak je to zvláštní...a že jak by to něco symbolizovalo, že jak by se k nám (mě) chtěl někdo vrátit.... no probírali jsme to, ničeho jsme se nedobrali.... ale já se pak šla podívat přes kukátko a ten pejsek tam zničeho nic už nebyl........  nechápu, co mi to mělo říct, může v tom být nějaká symbolika ?? co si o tom mám myslet....  něco z řeči tchyně a tak nějak zvláštního pocitu, mě napadlo..ale nevím díky za reakci