Tak holky to je asi všechno normální.Já se rozvedla po 17 letech a žádost jsem samozřejmě podala já,protože manžel nechtěl nic řešit.Mám 2 kluky 17 a16 ve své péči.U soudu nejdřív sliboval jak se bude strat ..každý druhý víkend ,dovolená prázdniny a ono nic.Styk s dětmi se scvrkl na 2 hod. asi tak 2x za měsíc a sliby co všechno jim pomůže a na co jim přispěje a skutek utek.O víkendech ani nemluvím.A je to rok co odešel.Nespali u něj ani jednou.nenávidím ho za to,jak se k nim chová a nikdy v životě mu to neodpustím.Když to ale vezmu zpět nikdy se jim moc nevěnoval,takže proč ted,že?Jen si říkám co mu zůstane..na vlastní děti kašle a cizí jeho nikdy nebudou....kdo chce kam.

To AEva   ..kopni ho do zadku apřestan se trápit,takový chlap ti zato nestojí

Mě nejvíc přijde líto, když si muž na prvním vztahu s dětmi "vychytá" chyby, aby mohl v tom druhém začít znovu a lépe. Z vlastní zkušenosti i okolí znám mnoho případů, kdy se tatínek na děti z prvního manželství zcela dobrovolně vykašlal a ve druhém je vzorový. A to jsou i tatínkové, kteří své lepší já realizují na dětech, které si do vztahu přivedla partnerka. To by pak člověk teprve brečel vzteky.

Nemůže to být taky tím, že mužští v podstatě "dospívají" později, a narodí-li se jim první děti okolo 25, tak je to relat."neba", protože by raději chodili ještě pařit....no pak nastane-li  přechod k jiné ženě - obvykle okolo 40.roku,tak vztah k dětem (jedno jestli vlastním či vyženěným) už je jinačí, víc si to užívají?No a před těmi prvními dětmi mají asi přece jenom trochu výčitky svědomí, proto jim moc na oči nechodí a "vynahrazují" si to ve svém svědomí těm druhým...

Koňařka napsal(a):

Hana1 napsal(a):

Jak si vysvětlit, že někdo odejde po 15 ti letech manželství po dvou měsíční známosti k jiné ženě,s tím, že všechno bylo najednou špatné, než si přiznat že se zamiloval ....To není to nejhorší- spíš, že zapomene na děti, které jsou ve věku 12 a 14 let,a najednou podle něj už jsou dospělé a mají svůj život. Vždyť s nimi žil 14 let,vychovával je.....
Všechno bych možná pochopila, ale ten vztah k dětem?.......Jde s vytvořením jiného vztahu k jinému partnerovi odložit i vztah k dětem,necítit nic,nechat je bez zájmu a s kliným svědomím matce. Anebo tam otcovský vztah vůbec nebyl, partner měl takový charakter, nebo se změnil a člověk žil s člověkem, kterého vůbec neznal. Zajímal by mě i názor mužů, jestli je možné jen tak nechat děti a jít.

Haničko,
můj muž 15 let ukládal dceru každý den do postele, byli jedno tělo a jedna duše. Od 9.11, kdy praštil dveřma se prakticky o dceru nestará - jednou  za měsíc na hoďku do restaurace, nebo do kina, jinak naprostý nezájem. Prostě nás obě dvě vymazal ze života, má teď jinou ženu, jinou dceru - trošku mi to připomíná lví smečku, dokud je pán tvorstva nažraný, tak chrápe a kašle na lvíčata, občas je olízne, občas pohne ocasem, aby se měly dětičky za čím honit. Ale běda když příjde hlad - lvíčata jsou v ohrožení a je na na lvicích aby je bránily. Přesně v tomto duchu se s naším lvem přetahuju o výživné.
Já věřím, že se to těm samcům vrátí, až z našich mláďat budou mladí silní lvi, tak odeženou toho, kdo se o ně nestaral a ten chudák bude chcípat v savaně sám a opuštěný, kdežto nám starým lvicím možná někdo donese kus flaksy, třeba nás i olíznou jazykem a otřou se o nás a láskyplně na nás zavrčí.
Drž se, není to jednoduché.

Ja som niekde inde opísala moju skúsenosť s "oteckom", ktorá bola úplne hrozná, lebo my sme spolu vychovávali JEHO syna (s inou ženou), ktorého sa ujal ako sedemmesačného - jeho matka si odišla na diskotéku, chlapca odložila u susedov a "zabudla"; no a susedia mu ho po troch dňoch dienisli, že "Nech s apáči, tu je vaše dieťa"! Deväť rokov sme sa snažili a hodne trápili s chlapcom, no a potom sa môj milý zamiloval, odišiel nielen odo mňa, ale hlavne od syna(vtedy 15-ročného) a začal robiť otecka jej dovm deťom. Jeho syn začal tak vystrájať, že to bolo treba riešiť(ja som bola celé dni a čiastočne aj večery v práci, a chlapec robil žúry a devastoval byt...). Milému mužíčkovi sa to riešiť veľmi nechcelo, tak synátora odsťahoval k babke a umyl si ruky. Dnes je s tou "nádherou" už dávno rozídený, jej deti sa k nemu nehlásia, na chodníku sa mu vyhnú, ale zato jeho vlastný syn skončil vo väzení... určite aj preto, že v rozhodujúcom období ostal odkázaný sám na seba a na babku, ktorá už ho nezvládala. Ja mám teraz nový, pekný vzťah, a aj doteraz osm si zariaidla fajn život, aký by som s ním nemala, ale dúfam, že to, čo urobil sovjm usnyovi, s amu raz dvadsaťnásobne vráti. Nie, nedúfam, ja som o tom presvedčená!

Koňařko,
tak tohle znám. Na podzim jsem se vracela ze zahraničí autobusem, aby jsem ušetřili a v té době letěla milenka mého muže za ním letadlem, samozřejmě za naše peníze a do našeho ubytování. No holka, tyhle chyby už nikdy dělat nebudem.

KOnařko léto ještě zdaleka není jen aby to nebyly jen plané sliby.Já už svému Bm nevěřím ani dobrýden.Děckám naslibuje ,ale  pak nic.Být Tebou uvěřím až uvidím letenku.

Holky, přidávám se do klubu žen, které bývalým manželům nevěří už ani pozdravení.....u nás je to podobné. Ze začátku po odchodu se sice snažil a při střídavé péči se mohl přetrhnout (máme týden a týden). Dnes, po 7 měsících, se už snaží méně a dokonce ledasco přehodí na svou novou partnerku (třeba vyzvednout dítě z kroužku - ona musí autobusem, on by to měl autem za pět minut...ehm.., koupit mu průkazku na autobus, jít s ním do lázní)....No, já vidím, že to dělá častěji a častěji, ale pokud to té nové nevadí, tak jsem zatím ráda. S mým dítětem vycházejí moc dobře, myslím, že jí má syn dokonce rád, a já tím získala vlastně "paní na hlídání".....Souhlasím s tím, že je hodně mužů - hajzlíků, kteří myslí v první řadě na sebe.....a až pak na svoje děti...Na druhou stranu - čí to je chyba, že máme děti právě s těmito muži?....

Upravil(a) Eva36 (13. 3. 2006 8:49)

Koňarko,
jak je? V neděli dávali Dobrou vodu, tak jsem na Tebe a Tvojí dceru myslela. Naše malá taky miluje koně, nemáme jedinou panenku, jen samé koně a jezdím s ní tady nedaleko do hřebčína, kde má možnost se svézt za poplatek. Doufám, že kvůli takovému ...., jako je Tvůj BBM holka neztratí svoji zálibu a lásku.

Koňařko,
je slaboch, chudák ..... .  Ale není jediny. My bydlíme s tchýni v jednom domě, jen vedlejší vchody. Já za ní pravidelně zajdu, ale vlastní syn tam nebyl už víc jak 14 dní. Kdysi tam chodil několikrát týdně. Když mu řeknu, že jeho mámě je už 76 let a zítra tu už nemusí být, tak mlčí. Holt bojí se, že si tchýňka zase rýpne. Ale s tím Já už nic neudělám.

Evi,
je mu 13. Těžká palba puberty. I když v posledních dnech je hrozně umazlený. To co píšeš je pravda. Vím, že dokonce občas prohlídne manželovi mobil a pak příjde za mnou a řekne, že tam má jen známé. Je mi to líto. Tolik bych chtěla, aby myslel spíš na to co mají kluci v njeho věku v hlavě. Holky, fotbal atd. Často nás pozoruje a vyptává se jestli jsme se bavili, jestli mi neřekl něco  zlého. V kolik přišel atd. Za tohle mám na M pořádný vztek. Ale nepředhazuji to, protože by to nikam nevedlo. Doufám jen, že časem to syn zasune někde hluboko a nepoznamená ho to do budoucna. Dcera je v pohodě. Asi proto, že má jen 8 a šlo tak nějak mimo ni. Alespoň v to doufám.

Evi,
BBM - je budoucí bývalý manžel. Koňařka není ještě rozvedená, takže BM by nestačilo. Až to první B zmizí, tak věřím, že i jí se bude lépe dýchat.

Se synem jsem vždy mluvila a mluvím. Především o tom, že nevěra se týkala M a mne. Né jeho. Ž e jeho i sestru otec vždy miloval a miluje.  On, ale, bobík můj malý, to má prostě černé a bílé. Nic mezi. Jak jednoduché. Tolik bych chtěla, aby jejich dětsví nic z tohodle nepoznamenalo. Možná i proto jsem dokázala za jeho nevěrou prostě zavřít dvířka a nevracet se k ní. Moje děti byly a jsou v mém životě pro mne nejdůležitější. Pak to byl vždy M. No dneska už jsem ho nahradila sebou. A představ si, že kdysi bych měla výčitky, že jsem sobecká, ale dneska je mi to fuk. Konečně je řada taky na mě. Jen doufám, že mi to odhodlání vydrží.

No,
já se sice silná nevidím. Ale to je možná dobře. Proto se možná snažím jít dopředu, protože mám pocit, že ještě nejsem tak silná, jak si představuji. Ten vzor? No, nevím, nevím. Radši bych, kdyby si ho našli třeba ve své babičce. Nemyslím, že bych byla ten správný typ. Udělala jsem a určitě ještě udělám  spoustu chyb, tak snad jen když se z těch mých chyb poučí.