Napíšu svoji zkušenost.
BM odešel po 15 letech manželství za velmi mladou láskou a doma nechal dva kluky 13 a 15. Trvalo půl roku, než si je začal brát a byla to víceméně moje práce - protože jsem mu je zpočátku dost nutila. Je to už dva roky, už se stačil i rozvést, ale vztah k dětem zase našel - byl vždy dobrý táta - jen měl zřejmě chvíli zatemněný mozek. Takže můžu poradit: jen nalézt v sobě hodně trpělivosti a vydržet. Jestli fungoval jako dobrý otec, tak si vše určitě uvědomí. Držím palce.

Upravil(a) 71maja (5. 3. 2006 15:46)

Jo hormony, to je síla....

My rozvod teprve začínáme řešit. Dcera má 17. Můj muž byl nejlepší otec, jakého bych kdy našla, fakt si neumím představit lepšího. Teď jsme ve stavu, že má dva roky milenku, já to vím 4 měsíce, nenávidím ho, dcera chce, abych se rozvedla, říká, že bude bydlet se mnou, ale u "taťky" chce občas bydlet taky. vím , že on ji bude mít vždy rád a bude se s ní stýkat a všechno. A já holky se musím přiznat, že špatně nesu, že ho má ráda, říkám to blbě , ne, jsem ráda, že jejich vztah je hezký, ale je ve mně taková nějaká ješitnost nebo co, že ona snad chápe víc než já, že po letech se lidí začnou podvádět. Moje dcera je asi rozumnější než já. Ona se s tím, že má milenku normálně smířila. ale přitom je na mé straně. No nic, dnes zase depka. Včera jsem to měla tak pěkně srovnané v hlavě, dokonce toho svého chápu, ale dnes se zase lituju. Nevím, kdy to skončí. Jen kdyby ten můj chtěl přistoupit na rozvod. to bohužel nechce, já tomu fakt nerozumím. Kdyby jeho milenka věděla, jak se drží doma, tak by musela být pěkně naštvaná, ale jí to asi podává jinak. Mám pocit, že nás podvádí obě.

jestili je to velká láska mezi nimi nebo ne je jedno. My už spolu ani nespíme a ani nemluvíme. Prý je mu trapné spát se mnou, když vím, že někoho má. Hajzl. Ne , že bych s ním teda chtělá spát. Já fakt nevím , jestli to přežiju. Pak si říkám, že se mi nic tak hrozného neděje, jsem zdravá, mám zdravé šikovné dítě, třeba bude líp. Nejhorší je, že fakt je konec a on nechce nic řešit, všechno to hodí na mě. A pak milostivě možná /když s tím bude souhlasit/ podepíše rozvod.

aeva1 napsal(a):

jestili je to velká láska mezi nimi nebo ne je jedno. My už spolu ani nespíme a ani nemluvíme. Prý je mu trapné spát se mnou, když vím, že někoho má. Hajzl. Ne , že bych s ním teda chtělá spát. Já fakt nevím , jestli to přežiju. Pak si říkám, že se mi nic tak hrozného neděje, jsem zdravá, mám zdravé šikovné dítě, třeba bude líp. Nejhorší je, že fakt je konec a on nechce nic řešit, všechno to hodí na mě. A pak milostivě možná /když s tím bude souhlasit/ podepíše rozvod.

Aevo1:
Taky jsem si myslela, že to nepřežiju a přežila. Mě jeden den pomiloval a druhý den byl jinde a ten šok a zjištění proč odešel jsem tenkrát nemohla vydýchat a skončila po několika dnech v nemocnici- měla jsem arytmie a jednou zástavu srdce.
Jak z románu zlomil mi srdce, ale  byla to krutá realita. Taky žiju a věřím, že snad ještě najdu svoje štěstí.
Takže věř tomu, přežiješ to a  ty pocity nenávisti,vzteku, zoufalství, beznaděje
ty má každý, který prožil něco podobného a i ty časem přejdou .Snaž se nějak urychlit rozvod, pokud je to možné a je konec. A věř, že bude líp- taky jsem tomu nevěřila, ale čas všechny ty rány zahojí a jiný lék na to bohužel není a nenávistí škodíš jen sama sobě, i když se nedivím, že jí cítíš.

aeva1 napsal(a):

Hana 1
Víš , já jsem napsala nenávist, ale ono to tak ani není. Spíš se pořád patlám ve vlastní neschopnosti se smířit s realitou a něco konečně dělat. Pořád ten rozvod odkládám, až dodělám daně ve firmě, a ž si najdu jinou práci, až bude jaro...... Já mám asi po všech těch letech strach začít znovu a úplně sama. víš, že 20 let něco buduješ, s někým žiješ , kamarádíš a najednou přijdeš o partnera, práci, známé.. Já jsem asi strašný slaboch.

Nejsi slaboch, já vím, co cítíš. Taky se v tom patlám a mám stejné pocity.
Nemám za sebou  20 let manželství, ale 16, takže  to je skoro stejné. Je to těžké, musíme ale bojovat, protože nic jiného nám stejně nezbyde, jinek se zahrabeme a utrápíme sami sebe a BM to bude stejně jedno.

Aevo,
nejsi slaboch, časem dospěješ k rozhodnutí, ale chce to čas....
Pochopila jsem , že manžel se rozvést nechce?Spát s tebou je mu blbý, ale že mu pereš fusekle a trenky mu blbý není?Znáš milenku?Co takhle nenápadně , aby věděla, že vše je u vás OK?.Nebo ses už rozhodla pro rozvod? Manžel asi nic radikálního řešit, jako většina chlapů, nechce...tak záleží na tobě,jak ty se k tomu postavíš. A tobě by vadilo s ním spát?Tak mu to řekni, jestli ne...

Michaela 43
Víš už je to tak daleko, že by mu žádný kamarád nevadil /nesměl by tedy přijít k nám/. On si je taky domů netahá. !Dnes ráno mi zase ujely nervy a neodpověděla jsem mu na to jeho dobré ráno. Tak mi řekl, že i kráva zabučí. Já už ale nemůžu ani mluvit. O praní jeho věcí nejde, dokonce si je chce prát sám, je dost samostatný, v tom není problém. V podstatě mě vůbec nepotřebuje. Ale odejít nechce. Myslím, že ona je vdaná a určitě má děti, protože se s ní schází jen přes týden a ještě opatrně. V sobotu je to asi vzorná mamina.
Vidím na něm, jak ho to samotného nebaví. Asi doufal, že se to nikdy neprovalí a bude žít takový dvojí život pořád.Sedí sám dole v obyváku, my s dcerou se zdekujeme nahoru do patra. On si dole asi píše ty jeho přiblblé sms s ní. Ale už mu to asi dochází, bohužel mezi námi všechno nenávratně skončilo, jenom sbírám sílu na ten rozvod. Dnes jsem udělala první hloupý krok, šla jsem na úřad práce a dala žádost o zaměstnání. Třeba se něco objeví a budu moct odejít z naší firmy pryč. Jsou to takové zoufalé akce, ale rozhodla jsem se začít znovu.

Aevo,
nic neřeší? Obvyklý stav. Můj taky nic nechce řešit. Jen by nejraději rozděloval úkoly a žil jak se líbi jemu. Všichni se mi přizpůsobte. No, má smůlu. Proč bych se měla neustále přizpůsobovat?
Nevěř holka, tomu, že by mu nevadilo, kdyby se najednou objevil nějaký nový muž v Tvém životě.
Co se týče dcery. Chápu Tě. To co cítíš není nenávist. Je to jen bolest a strach. Ale to pomine. Uvidíš. Já jsem spíš musela syna trochu usměrňovat. Když to zjistil, tak to byl výbuch v pravém slova smyslu. Nejprve vynadal mi, proč ho okamžitě nezbalím a pak když muž přišel domů, tak se na něj vrhnul a začal ho bít. Byl to takový šok, že jsem nebyla schopna ani reagovat. Nebrečel, jen mu řekl hodně věcí, které jsem ani Já nevěděla. Syn to totiž věděl dřív jak Já, jen si nebyl až tak jistý. Řekl mu, že je starý neschopný chlap, který by beze mě firmu neměl, řekl, že moc dobře ví co je dotyčná zač, protože dobře zná jejího dospělého syna, který se ke své matce moc nehlásí, že ho hrozně zklamat. No bylo toho hodně a mého muže to, myslím, obrovským způsobem zasáhlo. Ze syna se pak stal úplný Colombo. Kontroloval mu mobil, když nebyl večer doma, tak mu volal, kde je. Bylo to šílené. Neustále jsem syna přesvědčovala, že jeho se to netýká, že to je problém mezi mnou a tátou. Jenže manžel mu neustále lhal a syn ho při těch lžích dost často načapal. Dneska jsou ve fází o které nevím co si myslet. Syn nás často pozoruje a pokud má pocit, že jsem smutná nebo ubrečená, tak mne podstupuje křížovému výslechu. Pořád mi říká: všimla jsi si jak se taťka snaží? udělal ti večeřži, to je fajn,že? Než to prasklo, tak muž a syn byli velmi silná dvojka. Syn vzhlížel ke svému otci s bezmeznou dětskou důvěrou a láskou. Teď se manžel synovi nevyhýbá, probírají fotbal, baví se, ale daleko více se věnuje naší 8leté dceři, která, byla celou dobu"temna", tak nějak bokem. Hraje si sní, uspává jí, atd. Mám pocit, jakoby nemohl nějak najít cestu k synovi, nebo nechtěl? Cítí se uražený za to co mu kluk řekl? Nevím. Snažím se mu naznačit, že syn ho teď potřebuje daleko více než dcera.
Buď ráda,Aevo, jestli tím čím si teď dcera prochází, je klidné. Ty bouře u nás, bych nikomu nepřála. Chvílemi mi bylo manžela až líto. I když zlost na to jak se synem mluvil a co říkal, byla větší.

To, že jsi šla na Úřad práce je super. Co Ty víš, možná někde hledají schopnou ženskou a proč by jsi to neměla být Ty?Tohle nejsou zoufalé akce. Naopak to už jsou rozhodné činy, i když Ty to tak asi necítíš.
Nechceš ho zdravit? Nezdrav. Možná už zjišťuješe, že Ti za ten pozdrav nestojí. Nenech se vytočit. Jinak dneska jsou určitě špatné konstalace. Já jsem taky pěkně protivná, obzvlášť na toho svého.

Takže jestli je dnes blbý den, nechˇ't je, stejně už je z půli za námi, a od zítřka se to zlepšuje!

rozvedla jsem se po 14letém manželství, dvě děti, tenkrát 10 a 16let (už je to 2,5roku)
BM jako otec nikdy nebyl zcela ideální (kdo taky je, že?:-) nicméně po tom, kdy odešel kdy odešel za mladou svobodnou milenkou téměř zcela na děti zapoměl, vídá je max. 1x za měsíc, když je náhodou někde potká. syna si tu a tam pozve domů na hoďku a šupaj zpátky. ani jednou od rozvodu u něj děti nepřespaly. o celém víkendu nemůže být ani řeči.
když si představím, že při rozvodu měl hlavní argument: "pokud nebudeš se vším souhlasit (s majetkovým vypořádáním, výší alimentů apod.....) budu chtít děti do své péče, budu je tahat k soudu...."

teď to vím, Michaelo, škoda jen, že tenkrát ne, ještě jsem mu snad trošku věřila, ach já naivka...
jojo, kdybych už tehdy měla přečtený aspoň tyhle babineťácký příběhy :-(
anebo kdybych věděla, to co teď....třebas, že dceři poskytne k bydlení garsonku, kterou pronajímá, ano, ale bude po ní chtít 4,5 tisíce, když inkaso dělá 1000, jojo kampak s dcerou, když jde o peníze?
strašně se divím, že děti ho neprokouknou a nepošlou ho do...kam patří. jak je možný, že ani ony to nevidí?