To co vysvětloval svojí dceři,tak ji bude muset opakovat asi vícekrát-že má každou z vás rád,ale každou prostě jinak.
Než "se to usadí",omezila bych objímání před jeho dcerou a veškeré více citovější projevy taktéž,proč ji zbytčně dráždit a nervovat,potažmo se pak nervujete všichni 3 - ona se přitom třebas cítí ohrožená-stojí tam tak sama a vy jste najednou dva.
Jinak při společném soužití netlač nějak zvlášt na pilu,nepodbízej se jí,zkusila bych se s ní třrebaas zavést řeč na to,o ččem se ráda baví nebo co ji zajímá,třeba přes dívčí časopisy a tak,ostatně s jejími přibývajícími léty k důvěrným rozhovrům s ní jako s dívkou bys měla mít spoustu příležitostí a důvodů.

Michelle X, pokud nestojíš za rozpadem vztahu jejích rodičů, tak bych se tolik neobávala. Věřím, že tě brzy přijme a budete mít dobrý kamarádský vztah.

Hlavně se nesnaž hrát na její matku a ani se s její matkou nesrovnávej. Jak psaly holky nahoře, chce to čas a netlačit na pilu.

Už je září, jak zatím to bydlení vypadá?

Já bych si asi hodně dávala pozor na výchovné intervence ze své strany. Sice budeš v domácnosti další dospělá osoba s rozumem (berte přiměřeně, některé děti jsou rozumější než mnozí dospělí), ale myslím, že minimálně ze začátku bys nebyla vůbec žádoucí osoba k výchově. Ale i toto se asi časem utřepe...pokud spolu pár let vydržíte.

Jinak bych rozhodně omezila dělat to, co dceru partnera dráždí, jak padlo hned na začátku...prostě se před ní neobjímat, neopatlávat a držet maličko odstup...partnerovi to vždycky vysvětlíš líp než dítěti, které se cítí ohrožené ve své pozici a určitý díl pozornosti ztrácí, protože teď partner dělí pozornost dvěma, byť každá máte jiný druh pozornosti.



Jak to vypadá?

Michelle X napsal(a):

Přítel jasně dceři v osobním rozhovoru řekl, že rád ji má nyní a bude mít pořád, ale že ona je jeho dcera a já jeho přítelkyně.

A vidíš, v mém případě je to přesně naopak. Žiju s přítelem, který je o šest let starší než já, a je rozvedený. Z nepovedeného manželství má ve střídavé péči vždy ob týden dvě děti, holku 11 let a kluka 13 let. Nikdy jim tohle neřekl, takže kluk se mnou pořád soupeří o rovnoprávném postavení vedle tatínka. Respektive obě děti se staví do role jeho partnera, ale přitom by úplně stačilo, kdyby jim řekl něco takového. Kluk mi argumentuje pořád dokola dvě věci. Že je tady déle než já, a že já nejsem jeho matka, a tak mě nemusí poslouchat. Nemám u něj absolutně žádnou autoritu, a to mu vařím, peru a v podstatě jsem s ním víc, než jeho vlastní otec. A přitom mu ani nemůžu dát facku, když mě nasere.

V současné situaci mi nezbývá nic jiného než se o děti starat v jeho nepřítomnosti. A stejně poslouchám řeči, že pokud bych je bila, zavolají na mě sociálku. Já v podstatě nezmůžu nic, tohle může urovnat tatínek. Tak buď ráda, že v tomhle se ten tvůj přítel za tebe postaví...