No já tu vztah rozebírat nechtěl , viz můj původní dotaz

To co mi radíš je snad jedna z posledních možností,co jsem nezkusil...už fakt nevím,proto ty úvahy o rozvodu...
To jaký sem teď,za to sem moc rád,vidím věci které jsem dřív neviděl...mám blíž k dětem,víc chuti k životu a tak.....

Aneri napsal(a):

Paní je celá nějaká zmatená, já bych to viděla pro ni psychologa či psychiatra, vychladnout, poradit se s odbornííkem, ale manželství  se asi nezachrání. Tady je to jen otázka času, kdy tě to přestane bavit se snažit. K ničemu to asi nepovede.
Ta je jako urvaná z řetězů, nevhodná pro manželství, krizi a řešení dalších problémů.
Osobně by mi promiskuita  partnera vadila, neutají se, náhoda je blbec......chudáci děti.

Kolikrát sem jí prosil ať za někým zajde,ať zkusí svoje pocity nejdřív řešit a ne hned utíkat s prvním kterej jí oblbne hlavu...
Ale i mě po tom všem začíná docházet,že pokud ona nebude chtít pomoct,je všecka snaha marná..

No a málem bych zapoměl,manželka byla dost při těle,když jsme se poznali a behem těhotenství ještě neco přibrala,i tak sem jí pořád miloval,takovou jaká je... a během posledního roku a půl shodila 52kilo a prodělala nějaké plastické operace,takže je teď moc hezká a atraktivní...možná i proto dohání co zameškala v mládí....

Sahleb....no comment...

Absolutně si nic nepochopila,nevíš jak to mezi námi bylo a jen vytrháváš slova z textu...jen pro to aby si mohla napsat jakej sem d...l
V hodně věcech se pleteš,žena vodila malou do školky ráno,já jí vyzvedával odpoledne,pokud sem nebyl v práci dýl...a tak bych mohl pokračovat...

Mikis - napíšu o sobě.
Jak si psal o své ženě, jak kdyby si psal o mně. Vadilo mě dost věcí na mém manželovi, chtěla jsem,aby se změnil. Trápila sem se nad tím. Utíkala jsem do náruče jinému muži - ne pro sex, ale pro pohlazení, mě snad stačilo obejmutí kolem ramen,abych se cítila jako malá holka. Abych se cítila,že mám ochranu.že nejsem na všechno sama.
A Tvá žena se takto asi cítí .Děti máte malé 3 a 6 let. A navíc se říká,že po 7 letech vztahu je krize.
Tvou ženu ničí to,že je doma 24 hodin sama s dětma, ty si pročištíš hlavu v práci a domu si jdeš odpočnou. Ona odpočinek nezná.
Mluvíš tady o ní chvilku hezky, chvilku nehezky. To že je zmatená,ano je. Ale Ty si zmatený ještě víc.
Víš co se říká, když chceš aby se změnilo okolí, změň se Ty. Protože když se budeš chovat stále stejně, stejně se bude chovat okolí.
Nepřemýšlej co bude,jeslti půjdete od sebe nebo ne. JEstli že to má přijít,tak to přijde,nač se tím trápit ted. Ted si užívej. Nech ženskou doma odpočnout, jed s dětmi na výlet (kolikrát si byl s dětmi venku)
máte hlídání? Nemůžete vyrazit na víkend sami dva se ženou?
Oni totiž takový ty věci se spíše řeší líp na neutrální půdě než doma.

Upravil(a) dusička (9. 8. 2012 22:53)

Je to tak že já s dětma teď trávím ohodně více času jak dřív,o víkendu je brávám třeba na celej den pryč,aby si žena mohla v klidu udělat co potřebuje.Taky sem jí nechal ať s jde v pátek nebo sobotu večer bavit,jenže mi příjde že to nebylo nic platný...
Já budu dál takovej jak sem teď,budu dál víc s dětma,snažit se v ledasčem pomoct,tiše tolerovat někoho třetího...ale nevím,jak dlouho tu toleranci zvládnu...
Díky za rady,snad se to konečně někam pohne.
Poradnu máme už dávno domluvenou,tak doufám že tam půjde se mnou.

Upravil(a) Mikis (9. 8. 2012 23:12)

Mikis napsal(a):

Je to tak že já s dětma teď trávím ohodně více času jak dřív,o víkendu je brávám třeba na celej den pryč,aby si žena mohla v klidu udělat co potřebuje.Taky sem jí nechal ať s jde v pátek nebo sobotu večer bavit,jenže mi příjde že to nebylo nic platný...
Já budu dál takovej jak sem teď,budu dál víc s dětma,snažit se v ledasčem pomoct,tiše tolerovat někoho třetího...ale nevím,jak dlouho tu toleranci zvládnu...
Díky za rady,snad se to konečně někam pohne.
Poradnu máme už dávno domluvenou,tak doufám že tam půjde se mnou.

Mikis,chováš se tak,že si tě žádná ženská takhle nemůže vážit.Už zacházíš hodně daleko a tvoje tolerance se mění ve tvoji hloupost-sorry,ale je to tak.A zázraky se dějí jen v pohádkách,jestli si tedy myslíš,že přijdou díky tvé domnělé toleranci,tak se škaredě mýlíš.
Ke mně se takto chovat můj manžel,tak si dál vesele užívám se svým milencem a jsem ráda,že je tak   t o l e r a n t n í,ve skutečnosti ale přímo blbý!
Od manželské poradny nečekej vůbec nic,jen ztracený čas.
Jak to,že se chodí tvá žena sama bavit?Proč nechodíte spolu?CHYBA!!VELKÁ CHYBA!!
Něčím podobným si prošla i naše rodina,taky jsem měla přítele,ovšem manžel mi dal tenkrát na výběr-buď on a naše 2 děti nebo ON.Já jsem si dala dohromady,že bych jen o vše přišla - o svoji dosavadní prima rodinu a taky o milence,ze kterého by se stal velmi poravděpodobně manžel - stál o to velmi,ale já už manžela,navíc supr otce svých dětí už ale měla,takže tak.A vzala jsem zpátečku,i když se přiznám,nebylo to vůbec jen tak jednoduché.
Radím ti,dej své ženě na výběr - bud vaše rodina nebo její milenec.Pokud si vybere milence,zkontaktuj se s právníkem,nejlépe nějakým co má s těmihle věcmi zkušenosti a vyzná se v argumentaci a máš ze 3/4 vyhráno!
Oproti své ženě máš mnoho plusových bodů taky v tom,že nemá práci-jak tedy chce zajistit svým dětem kval.zázemí.A když zvládne žena samoživitelka výchovu dětí vč.domácích prací,nevidím vůbec důvod,proč by to nezvládl muž,navíc mnohem lépe fin.zajištěný a v době mnoha tech.vymožeností v domácnosti,takže o domácích pracech jako takových už skoro ani nelze mluvit.

Upravil(a) Jaku (9. 8. 2012 23:37)

Mikis napsal(a):

Toto napsala žena do jedné diskuze,třeba vám to lecos osvětlí,jen mě mrzí že tam nepíše PROČ sem byl takovej,vysvětloval sem jí to,ale nikdy se o tom nezmiňuje...a to že píše že celé manželství bylo o ničem je kravina...máme krásný dvě děti a myslím si že pokud by bylo o ničem,vůbec nejsou na světě...hlavně bylo i moc pěknejch chvil

V manželství jsme 8 let. Máme dvě děti (3 a 6 let). Celé manželství bylo tak nějak o ničem. Nezajímala jsem manžela ani já ani děti…problémy se moc neřešily, komunikace nulová. Když to na nás přišlo, tak sex byl – v tom problém nevidím. Jednoho dne už toho nezájmu bylo tak strašně moc, že jsem potřebovala být někým chtěná. I přes všemožné pokusy ze stereotypního manželství udělat manželství jiné, nepodařilo se a já si našla milence. Né jednoho, ale více…prostě jen postel, bez citů…Začala jsem být konečně šťastná, cítila jsem se žádaná. Vím že to bylo špatně, ale já opravdu najednou byla moc šťastná a takový život mě po tolika letech prázdného manželství naplňoval. Jenže pak manžel začal mít tušení a začal si být nejistý v kranflecích a začal mi dokazovat najednou lásku, kterou mi celé manželství neprokazoval. Pak moje nevěra praskla, ale i přes to chtěl v manželství pokračovat. Jenže já k němu cítila určitý blok, nechuť, odpor…nedokázala jsem se sama v sobě vyznat. Manžel se změnil o 180C, je nyní hodnej, více se ke mě má i k dětem, prostě ideální manžel. Já byla pořád hodně chladná…tak jsme navštívili i manželskou poradnu. Tam nás rozebrala a řekla bych, že se to na nějaký ten měsíc uklidnilo a tak nějak jsme fungovali. Jenže já si nyní říkám, že nejsem šťastná, pořád si říkám, že by mi bylo lépe samotné s dětmi – bez něj, nevím jestli ho ještě miluju. Je mi spíš líto toho, že nyní když je tak fajn bych to ukončila, ale fyzičnu a citům prostě neporučím a z toho je mi nějak smutno. PRoč se nemohl změnit už dávno, už když jsem ho tolikrát prosila ať jde do sebe? Jak poznám, že ho miluju jako manžela a nejen jako moc dobrého kamaráda? Pořád mi něco ve mě říká, že už ho asi nemiluju. Bojím se udělat ten další krok a říct mu pravdu – rozvést se…Bojím se toho, že bych posléze zjistila, že to nebyl správný krok…Vůbec nevím co dělat…:-(

jak víš, že to psala tvoje žena? A jak jsi na to přišel?

helena napsal(a):

pokud přijdete z práce, kde celej den taháte něco těžkýho,opravdu nemáte chuť hned fungovat dál... když byl pro ni přednější víc večerní seriál,jak já
Mikisi - napadlo tě někdy, že když (nejen tvoje) paní "je celej den jenom doma s dětma na mateřskýdovolený", tak taky "celej den tahá něco těžkýho"? Si zkus představit, kolikrát denně je potřeba jen zvednout batole... a když se jí vrátí mužskej z práce, taky by potřebovala chvíli vypnout. No a když to nejde, protože pán zelehne na kanape, tak holt přestane "fungovat" večer u televize, kdy je aspoň od těch dětí pokoj. Jenže to už je manžel odpočatej, má chuť si povídat, laškovat a podobně... a moc se diví, že ženě se "najednou" nechce, dokonce se cejtí bejt dotčenej, že nemá zájem - O NĚJ nemá zájem...
mi kolikrát říkala ať se změním...a víte jak to dopadlo??byl sem 14 dnů tak jak ona chtěla a ani si toho nevšimla
Bože, Bože... po nějakejch osmi letech čtrnáct dnů... a ona "si nevšimla"...
To je teda od ní sakra ošklivý, viď? Ty ses tak překonával a pochvala žádná...
ale stejně mi ta změna nepomohla,manželku mi to už nevrátilo
Tvoje paní říká - „PRoč se nemohl změnit už dávno, už když jsem ho tolikrát prosila ať jde do sebe?“. Víš, ono se stává, že když si člověk něco přeje, dokonce o to mnohokrát prosí a stejně se nic neděje, tak se prostě po nějaké době smíří s tím, že to mít nebude... a i když se mu toho později náhodou dostane, už z toho nemá takovou radost. Právě proto, že se naučil žít i bez toho. Mimo to Xkrát něco opakovat taky časem jednak otráví, jednak vyvolá pocit, že ten druhý nemá o něj zájem, protože jinak by se přece aspoň v rámci možností pokusil vyhovět.
já s dětma teď trávím ohodně více času jak dřív,o víkendu je brávám třeba na celej den pryč,aby si žena mohla v klidu udělat co potřebuje... Taky sem jí nechal ať s jde v pátek nebo sobotu večer bavit
To je od tebe hezké, že ty vypadneš s dětma, aby manželka "SI mohla" třeba uklidit nebo vyžehlit...
Na první pohled to vypadá skvěle... ale tak trochu mi z toho jako červ z jablíčka vylejzá myšlenka, jestli to za současné konstelace není tak trochu divadýlko. Buď "podívej, jakej jsem" - a když se rozhodne zůstat, po čase se všechno tiše vrátí do starejch kolejí... nebo "dělám s dětmi to a to, žena s námi volný čas nesdílí, dokonce se chodí bavit po večerech sama" - tak proč bych je kruci neměl dostat do péče?

Naprosty souhlas.  Psat, ze dokonce travi s ditetem nedeli.......to muze jen muz. Fakt.

Pokud pan pisatel opet deklaruje, ze je to OHODNE VICE CASU JAK DRIV, tak at jde do sebe. 
Ttavit cas s detmi, kdyz je mam, je naprosto normani. A travit  s nimi dokonce "celej den" .....

damy , kdo nas na to ma....?

PS. nechci bejt oskliva, situace je blba, ale tohle je fakt temer k smichu.

majkafa napsal(a):

A ten "důkaz" o nevěře, to je taky nehodné dospělého chlapa. Ona důkaz o tvé věrnosti má? Jak jí dokážeš, že tys jí byl věrný?

není nad to odpovědět tazateli na dotaz

Mikis napsal(a):

Dušičko,těch 14 dní bylo před tím než si žena začla hledat chlapy...
Ona je sice s jedním teďka, ale sama mi řekla že neví jestli by se zase neopakovala nějaká"bokovka"
Nejde o to že bych ji nechtěl,ale už to nejde vydržet každej den se dívat jak večer odchází za ním...
Tak to doufam nemyslelas vážně,že bych se měl odstěhovat.....Ona chce odejít sama i s dětma a já právě nehcci aby brala prozatím děti sebou,když furt neví co chce...chápete?

každej veřer někam odchází? A co děti? O ty se staráš v tu chvíli ty? Tak hlavně na tohle nezapomeň kdyby šlo do tuhého

holcina napsal(a):

K smíchu to být může, ale jestli to nebude tím, že ženská má vrozenou starost o děti, kdežto chlap ne. Proto si taky myslím, že by děli měly být s mámou. Stejně jako jsou s mámou snad všechna zvířata co znám. A protože jsme lidi měl by chlap pomáhat, od narození, ne až když je průšvih

No odvolavat se v manzelstvi na nejaky biologismus je trochu odvazne. My mame spolecnost a kulturu od zvirat a tak yzakony. A taky rozum.

Muzi se proste maji o deti starat od zacatku. I zeny se to musi naucit, jen tak to nejde.  Mam ten pocit , ze je to prubirsky kamen manzelstvi, bohuzel. Muz, ktery se nestara o deti a dokonce se necha obsluhovat, muze prave timto manzelstvi rozklizit a postupne likvidovat.

sahleb, jasně, na to bych se vůnec neodvolávala. Ale myslím, že ženy mají starost o děti vrozenou, muži se ji musí učit