agewa napsal(a):

mia napsal(a):

dusička napsal(a):

Tak když se o děti stará, a nemůžeš proti tomu říct křivýho slova, to bude těžký. Navrhla bych střídavou péči.
Děti jsou ještě malé, zvlášt to tříleté. Dokážeš se ty o děti postarat 24 hodin?
NEvěra nebo střídání chlapů neznamená, že je to špatná máma.

Duši nevěra samotná, zvládnutá a neovlivňující chod rodiny, samozřejmě neznamená špatnou péči ze strany rodiče (ale to má asi každý jinak, já bych takhle žít nechtěla a asi ani nemohla), ale pokud je tam známka jisté rozevlátosti ve vztazích, není to střídání tatínků a strýčků pro život a vývoj dětí teda nic moc.....

pokud jsem četla dobře, žila dotyčná do nedávna se svým mužem, ted tedy s jiným partnerem. Že by se okolo dětí střídali tatínci a strýčkové tu nepadlo ani slovo.Naopak žena sama řekla, že je ochotna s dětmi žít i sama.

nehlede k tomu, že to si při vstahu hledala muže (pouze) na sex, spíše svědčí , že byl problém mezi partnery . Což nepřímo i potvrzuje Mikis :
Žena mi na to řekla, že v té době co s tím poprvé začala se v ní něco vůči mě zlomilo,díky tomu jaký jsem byl ve vztahu

agewa napsal(a):

agewa napsal(a):

mia napsal(a):

Duši nevěra samotná, zvládnutá a neovlivňující chod rodiny, samozřejmě neznamená špatnou péči ze strany rodiče (ale to má asi každý jinak, já bych takhle žít nechtěla a asi ani nemohla), ale pokud je tam známka jisté rozevlátosti ve vztazích, není to střídání tatínků a strýčků pro život a vývoj dětí teda nic moc.....

pokud jsem četla dobře, žila dotyčná do nedávna se svým mužem, ted tedy s jiným partnerem. Že by se okolo dětí střídali tatínci a strýčkové tu nepadlo ani slovo.Naopak žena sama řekla, že je ochotna s dětmi žít i sama.

nehlede k tomu, že to si při vstahu hledala muže (pouze) na sex, spíše svědčí , že byl problém mezi partnery . Což nepřímo i potvrzuje Mikis :
Žena mi na to řekla, že v té době co s tím poprvé začala se v ní něco vůči mě zlomilo,díky tomu jaký jsem byl ve vztahu

nevíme nikdo, co mezi nimi je či není za problém....každopádně pokud má člověk malé děti, partnera, který rodinu finančně zabezpečuje a není nijak "defektní", tak by měl mít i kus mozku v hlavě a srovnat si priority či si je řešit nějak diskrétněji....právě s ohledem na ty děti, které tak miluje....

helena napsal(a):

srovnat si priority či si je řešit nějak diskrétněji
Cynicky bych podotkla, že paní možná "řešila diskrétně - "Jsme manželé 8 let... V únoru letošního roku,jsem zjistil, že mi je manželka opakovaně nevěrná" - ale to je fakt jen podotknutí mimo... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png.

ale dyť jo nooo.......jen ať si mladá paní užije své nové lásky.......

mia napsal(a):

agewa napsal(a):

agewa napsal(a):

pokud jsem četla dobře, žila dotyčná do nedávna se svým mužem, ted tedy s jiným partnerem. Že by se okolo dětí střídali tatínci a strýčkové tu nepadlo ani slovo.Naopak žena sama řekla, že je ochotna s dětmi žít i sama.

nehlede k tomu, že to si při vstahu hledala muže (pouze) na sex, spíše svědčí , že byl problém mezi partnery . Což nepřímo i potvrzuje Mikis :
Žena mi na to řekla, že v té době co s tím poprvé začala se v ní něco vůči mě zlomilo,díky tomu jaký jsem byl ve vztahu

nevíme nikdo, co mezi nimi je či není za problém....každopádně pokud má člověk malé děti, partnera, který rodinu finančně zabezpečuje a není nijak "defektní", tak by měl mít i kus mozku v hlavě a srovnat si priority či si je řešit nějak diskrétněji....právě s ohledem na ty děti, které tak miluje....

vzhledem k tomu , jak sama píšeš, že nevíme , co mezi nimi bylo , nevíme ani zda paní již se snažila řešit a zda právě současná situace není tím pověstným srovnáním priorit.
Být s partnerem , jen protože zabezpečuje rodinu a není defektní ( to víš jak?) je dle mého dost málo.

agewa napsal(a):

Být s partnerem , jen protože zabezpečuje rodinu a není defektní ( to víš jak?) je dle mého dost málo.

Tak pro normální spokojený partnerský život je to jistě málo, ale v životě můžou nastat situace (a v podobných případech, jako je tento, často nastávají), kdy člověk zjistí, že je to až dost.....

mia napsal(a):

agewa napsal(a):

Být s partnerem , jen protože zabezpečuje rodinu a není defektní ( to víš jak?) je dle mého dost málo.

Tak pro normální spokojený partnerský život je to jistě málo, ale v životě můžou nastat situace (a v podobných případech, jako je tento, často nastávají), kdy člověk zjistí, že je to až dost.....

a vážně je to dost?
kdo z nás může říct, co pro druhého ještě "postačí" (jedno z jakého důvodu) a co už není schopen akceptovat ?

Je opravdu těžké popisovat naší situaci do detailů,pokusím se přiblížit to co mi žena "nemůže odpustit"..ona tvrdí že celých 8let manželství sem nejevil o ni a děti zájem...což je blbost,nekouřim ,nevysedávam po hospodách,ale snažil sem se vždy zabezpečit rodinu ikdyž jsem neměl nijak velkej plat(mimochodem to mi vyčítá furt...),když sem přišel z práce tak sem prý jen ležel v obýváku a nevěnoval se dětem...ano, pokud přijdete z práce, kde celej den taháte něco těžkýho,opravdu nemáte chuť hned fungovat dál...jenže už si nedokáže připustit že ten nezájem o kterém pořád mluví byl i od ní vůči mě...a už jsme byli rázem v začarovaném kruhu...jen mě mrzí že ona dává vinu jenom mě,za naše problémy,nechce si vůbec připustit,že i ona se ke mě chovala tak že mi to bylo kolikrát líto...když byl pro ni přednější víc večerní seriál,jak já... takže shrnuto,motali jsme se v kruhu+minimální komunikace=její nevěra a blok vůči mé osobě,jak ona říká,kvůli kterému nechce ke mě zpátky...ještě sem zalpoměl,i mi kolikrát říkala ať se změním...a víte jak to dopadlo??byl sem 14 dnů tak jak ona chtěla a ani si toho nevšimla....tak sem rezignoval...pokud jí to tak trápilo,mohli jsme jít do poradny,ale zvolila vlastní "řešení"
Teď je to tak, že mi žekla že by nás chtěla oba,že ke každému ji něco táhne...s ním, jak ona říká,žije a ve mě má tu jistotu zázemí rodiny....pořád se od toho února rozhoduje co má udělat,jestli mě opustit,nebo zůstat...nechápu myšlení žen...
Určitě by byla pro střídavou péči a i já,jen nechci aby děti se museli stěhovat jinam,když jsou zvyklé být tady doma...proto ten dotaz na svěření...jinak v práci by mi umožnili posunout prac dobu,tak abych stíhal školku pro malého...a pomoc v domácnosti ze začátku by se taky našla od mojí i její rodiny.Nejsme momentálně se ženou rozhádaní a komunikujeme se dá říct že slušně.
Snad to co píšu má hlavu a patu a dává to trochu smysl

hmm a jak budeš zvládat rodinu a děti, když jsi tak unavený?

Ono je to tak že už dva roky dělam v jiné firmě,je to sice taky náročný,ale už se to dá

....mě příjde,že pokud se chlap chce starat oděcka,je divnej,neschopnej a buhví co ještě...

Mikis napsal(a):

hmm a jak budeš zvládat rodinu a děti, když jsi tak unavený?

Ono je to tak že už dva roky dělam v jiné firmě,je to sice taky náročný,ale už se to dá

....mě příjde,že pokud se chlap chce starat oděcka,je divnej,neschopnej a buhví co ještě...

A proč to nezkusit už ted. Přijít z práce a starat se o děti, (jo a to není jen si s nima hrát) ale to jistě pro začátek bude stačit, když se dětem budeš věnovat, dát je vykoupat,udělám jim večeři, uložíš,přečteš pohádku. Zvládneš to? Nebo budeš zpráce unavený?

Citům neporučíš. Láska je křehká.

Mikis napsal(a):

dusička napsal(a):

Mikis napsal(a):

Ono je to tak že už dva roky dělam v jiné firmě,je to sice taky náročný,ale už se to dá

....mě příjde,že pokud se chlap chce starat oděcka,je divnej,neschopnej a buhví co ještě...

A proč to nezkusit už ted. Přijít z práce a starat se o děti, (jo a to není jen si s nima hrát) ale to jistě pro začátek bude stačit, když se dětem budeš věnovat, dát je vykoupat,udělám jim večeři, uložíš,přečteš pohádku. Zvládneš to? Nebo budeš zpráce unavený?

Přesně to co píšeš už dělám od tohu února co jsem to zjistil poprvé,uvědomil sem si že se musím změnit,pokud chci začít znovu,jinak a lépe...i žena mi řekla že jsem teď takový,jakého by si mě přála každá ženská...nevěřila že by se chlap dokázal změnit....prostě sem potřeboval k tomu ten kopanec....ale stejně mi ta změna nepomohla,manželku mi to už nevrátilo:(...

Mikis - psal si,že si tohle dělal 14 dnů.
byl sem 14 dnů tak jak ona chtěla a ani si toho nevšimla....tak sem rezignoval..
Nevěřím tomu,že by si to dělal pořád od února.
pořád se od toho února rozhoduje co má udělat,jestli mě opustit,nebo zůstat...nechápu myšlení žen.
To je plus pro Tebe
Jen nechápu,proč mluvíš o ní, jako o dě...vce,když je ve hře jen jeden chlap. Její milenec.
A ještě mě napadlo -
proč se neodstěhuješ Ty z bytu? Když tedy s ní nechceš být? Proč by měla odejít ona? S dětma? Mohly by děti zůstat kde jsou zvyklý.

Toto napsala žena do jedné diskuze,třeba vám to lecos osvětlí,jen mě mrzí že tam nepíše PROČ sem byl takovej,vysvětloval sem jí to,ale nikdy se o tom nezmiňuje...a to že píše že celé manželství bylo o ničem je kravina...máme krásný dvě děti a myslím si že pokud by bylo o ničem,vůbec nejsou na světě...hlavně bylo i moc pěknejch chvil

V manželství jsme 8 let. Máme dvě děti (3 a 6 let). Celé manželství bylo tak nějak o ničem. Nezajímala jsem manžela ani já ani děti…problémy se moc neřešily, komunikace nulová. Když to na nás přišlo, tak sex byl – v tom problém nevidím. Jednoho dne už toho nezájmu bylo tak strašně moc, že jsem potřebovala být někým chtěná. I přes všemožné pokusy ze stereotypního manželství udělat manželství jiné, nepodařilo se a já si našla milence. Né jednoho, ale více…prostě jen postel, bez citů…Začala jsem být konečně šťastná, cítila jsem se žádaná. Vím že to bylo špatně, ale já opravdu najednou byla moc šťastná a takový život mě po tolika letech prázdného manželství naplňoval. Jenže pak manžel začal mít tušení a začal si být nejistý v kranflecích a začal mi dokazovat najednou lásku, kterou mi celé manželství neprokazoval. Pak moje nevěra praskla, ale i přes to chtěl v manželství pokračovat. Jenže já k němu cítila určitý blok, nechuť, odpor…nedokázala jsem se sama v sobě vyznat. Manžel se změnil o 180C, je nyní hodnej, více se ke mě má i k dětem, prostě ideální manžel. Já byla pořád hodně chladná…tak jsme navštívili i manželskou poradnu. Tam nás rozebrala a řekla bych, že se to na nějaký ten měsíc uklidnilo a tak nějak jsme fungovali. Jenže já si nyní říkám, že nejsem šťastná, pořád si říkám, že by mi bylo lépe samotné s dětmi – bez něj, nevím jestli ho ještě miluju. Je mi spíš líto toho, že nyní když je tak fajn bych to ukončila, ale fyzičnu a citům prostě neporučím a z toho je mi nějak smutno. PRoč se nemohl změnit už dávno, už když jsem ho tolikrát prosila ať jde do sebe? Jak poznám, že ho miluju jako manžela a nejen jako moc dobrého kamaráda? Pořád mi něco ve mě říká, že už ho asi nemiluju. Bojím se udělat ten další krok a říct mu pravdu – rozvést se…Bojím se toho, že bych posléze zjistila, že to nebyl správný krok…Vůbec nevím co dělat…:-(

Upravil(a) Mikis (9. 8. 2012 22:00)

Tak až ted jsem si přečetla další příspěvek.
Ted bych dělala nezájem Mikisi. Ona si je Tebou setsakra jistá. Jak ucítí,že se od ní vzdaluješ, bude Tě chtít.
- vlastní zkušenost.