DUHA napsal(a):

Já myslím, že je to ještě hodně čerstvé. Mně to trvalo přes dva roky, než mě přešla touha mu občas zkontrolovat mobil nebo poštu.Taky má volné povolání-pracuje doma, ale samozřejmě doma pořád nesedí.
Jistotu, že se tak nestane, ti nedá nikdo, ale myslím, že ti věří on, že bys opět reagovala rázně a že si to bude pamatovat.
Zajisti si alespoň finančně to, že ti bude dávat dost peněz, a pamatuj na zadní kolečka, třeba pak budeš klidnější.
A najdi si své koníčky, nauč se sama sobě zaměstnat mysl něčím zajímavějším, a měj taky své kamarády.

Duho,

ano, čerstvé to už není. Jak píšeš sama.

Je velkou otázkou, zda lze získat důvěru po tak dlouhé době, když se to doteď ještě nestalo.

Možná jsi prostě "vsadila na špatného koně" a jediné moudré je vztah definitivně skončit.

Lehké to nebude, ale myslím, že ztrácíš čas. Každý vztah je totiž do jisté míry "pružný" a může se pod poryvy problémů ohýbat. Ale ne libovolně. Když je těch poryvů moc a nebo je jeden obzvlášť silný, vztah se zlomí. Nestalo se to náhodou u vás?

Je zbytečné "křísit mrtvolu", ale zda je váš vztah opravdu "mrtvola", na to si musíš dát odpověď sama.

Upravil(a) avalonka (5. 3. 2006 11:24)

duha napsal(a):

Nechceš si raději zajít do manželské poradny?  A třeba i s manželem?
Přece jen by ti mohli spíše poradit, když uslyší názory vás obou.

Folly napsal(a):

duha napsal(a):

Nechceš si raději zajít do manželské poradny?  A třeba i s manželem?
Přece jen by ti mohli spíše poradit, když uslyší názory vás obou.

Tak poradnu už máme taky za sebou. Nedjřív tam šel můj muž, podotýkám že to snad bylo v roce 2003. Jelikož on byl tehdy ten, kdo chtěl manželství zachránit, teda nechtěl se rozvést, tak paní k nám takhle přistupovala. Já byla ta špatná a vyšla jsem odtamtud s přesvědčením, že mám manžela chválit, podřídit se a ctít ho, takový jaký je a zamyslet se nad sebou.  Ale tohle jsem dělala ze začátku manželství a stejně mi byl nevěrný, takže efekt žádný. Dnes už vím, že chlap může být doma spokojený, všechno může klapat a stejně zakázané ovoce nejlépe chutná :-) a třeba se na to nepřijde ...

DUHA napsal(a):

Marťula napsal(a):

Duho,moc jsem přemýšlela nad Tvým příspěvkem a to z toho důvodu,že takový případ znám z okolí.Když jsem to četla,říkala jsem si:"Není to o mém kamarádovi?"Ne neboj ,není )))) Je to takový typ člověka,nezměníš ho,ale je možný ,že se časem zklidní.Že se vytrestá a nebude už vyhledávat další příležitosti.Pokud se jinak stará o rodinu,umí ji zabezpečit,má vás rád a má jiný klady,dala bych mu šanci.....aspoň já.Já mám doma muže,který je sice věrný,ale má vlastnosti,pro který bych si ho asi znova nevzala.Musíš ale promyslet,jestli to zvládneš překousnout nebo ne.Manželka kamaráda to myslím ustála,i když s tím měla velké problémy.Protože je to jinak hodný a citlivý člověk.

Snažím se to ustát, fakt se snažím, ale co s tím hlodavým červíkem. Ubližuje nám to oběma a mě to strašně trápí. Jakékoliv rozhodnutí je nad mé síly. Myslím si, že snad se mohl vytrestat, víš, on by musel začít znovu, od nuly a dokonce jsme se nějak domluvili, že pokud u něho něco zjistím, přijde o nejdůležitější věc ve svém životě, na které mu moc záleží. Ale na druhou stranu může být klidný, protože kdyby někoho měl, stýkal se s ní dopoledne (myslím si, že by to vzhledem k jeho práci šlo) a psal si s ní z pracovního emailu, tak nemám šanci se to dozvědět. Nad tím ale nechci přemýšlet, to můžu dělat i já, ikdyž pro mě je dopoledne nereálné. Je to hodně těžké a nejhorší je, že se asi hodně bojím, aby se to neopakovalo.

Nebo že by jsi nás fakt znala?

Ne,ne opravdu vás neznám,protože Ti dotyční jsou starší jako vy.....40 let a víc.A taky píšeš některý věci,co se neschodují.Oni se například nerozvedli i když určitou dobu se k tomu schylovalo.Ono to u nich taky není úplně v pohodě a myslím,že nikdy to už takový nebude ,ale pokud nechtějí rozbíjet rodinu,musí to ustát.I když sama přemýšlím,jestli to kolikrát má cenu.....nebo naopak se tomu ve stáří budete smát a říkat si: Co jsme to vyváděli ))))))))

Michaela.43 napsal(a):

Duho,
nejsi přesvědčena, zda mu věřit či ne, sama přiznáváš, že finančně jsi na tom líp....to jsou pouze útržky- možná vytržené z tvého kontextu, ale uvědomuješ si, že se teď můžeš svobodně rozhodnout pro jakýkoliv krok(zůstat, rozvod, jiný přítel), což kdyby ses stala finančně na manželovi závislou- v případě narození druhého dítěte....pak by se ti těžko rozhodovalo. Neříkám, že se nemohl změnit, nikdy nic nemáš 100%, myslím žádný vztah a nikde není psáno, že on to udělá znovu, a nikde není psáno, že další možný parter bude stejného režení.Musíš si tedy sama uvědomit, chceš-li další dítko, riziko, do kterého jdeš,.....ale ta rizika na nás číhají na každém našem kroku...Co cítíš srdcem? a šestým smyslem?Jinak občas řídit se  rozumem je taky potřeba....nedala jsem ti přesnou radu, či návod, protože rozhodnout se musíš sama, trošku jsem ti dala jen námět k zamyšlení...(34 let ještě není konec biolog.tikajícím hodinám)

Vím, že můžu mít dítě i později. Ale čas letí, než se s někým seznámím, třeba to nebude hned, 9 měsiců těhotenství. I tak to může být klidně až za 3a 4 roky a to je pro mě dost pozdě. Apoň teď se na to takhle dívám. Přítele teď nemám, rozvedeni jsme. Buď se ex odstěhuje nebo zahájime vlastně nový život spolu s druhým dítětem. Nikdo mi nedá záruku, jestli se to nebude opakovat, já vím, proto se tak bojím. Jsem domluvena s ex, pokud by bylo druhé dítě, ak on půjde druhým rokem na mateřskou. Samozřejmě do té doby se může všechno změnit. Může mi říct, promiň, ale nejde to, i tohle už znám. Srdcem a šestým smyslem? Po tom všem to nějak nefunguje a potřebuje spíše jistotu. Vím, že se hodně změnil a myslím si, kdybychom to chtěli oba ukončit, tak už to dávno skončilo. On není schopný se sbalit a jít a já nejsem schopna říct běž, je konec. Několikrát se stěhoval, vždy v hádce, bylo to strašné.
Ale děkuji za názor, vše promýšlím a přebírám.

Eva36 napsal(a):

Milá Duho, tak si opravdu napiš, co potřebuješ od muže a co by ti ten tvůj byl schopen dát. Pokud zjistíš, že většinu toho, co potřebuješ, je právě tenhle tvůj ex schopen pro tebe zajistit, tak odhoď pochyby, začni si sama věřit, že on už to tobě znovu neudělá, protože TY jsi dobrá, TY za to stojíš. A kdyby se to nepovedlo, věř, že sis vybrala nesprávného a s tím, že budeš vědět, že TY jsi dobrá, s tím ho taky lehčeji opustíš....do druhého dítěte bych se s ním já osobně nepouštěla, když mu nemůžeš věřit. Pro mě osobně je důvěra, svoboda a vzájemná úcta na vztahu to nejdůležitější a já bych s tvým chlapem už být nemohla. Raději sama, než s ním. A další dítě? Vždyť už jedno máš...jsou ženy, které nemají ani je...Možná bys měla víc naslouchat psychologovi, nebo jej změnit, když se nemůžeš dobrat žádného pokroku na sobě. Psycholog postrkuje, ukazuje možnosti, ale je na člověku samotném, jak s tím, co mu bylo nastíněno, naloží, jak to pochopí a jak to zvládne (či nezvládne) v reálu. Držím ti palce, najdi své sebevědomí, sebe samu, to, co opravdu chceš. Já měla podobný problém - neuměla jsem si představit, že manžela opustím...dlouho jsem trpěla. Za pomoci psychologa jsem i přišla na to, čím to mohlo být. Nešťastné dětství a z toho plynoucí představa, že když mě manžel nebije a nekřičí na mě, tak může skoro všechno a je to vlastně v pořádku...představa, že jen, když budu "hodná" holka, tak mě někdo bude mít rád....a já, sevřená strachem z toho, že mě nikdo nebude milovat, jsem mu tolik věcí trpěla....nakonec jsem si svoji cenu uvědomila, už ji dobře znám a už nikoho nenechám, aby se ke mně choval tak, jak nechci.

Moc krásně jsi to napsala. Chtěla bych to dokázat. Už i tak jsem našla sebevědomí, neměla jsem žádné, připadala jsem si jako kus hadru o který si on může otřít nohy nebo jako slepice, které se jen nasype zrní. Bez mozku a bez názoru a slova, že jsem strašná a že to se mnou bylo hrozné mi nepomáhaly si seběvědomí vybudovat. Pomohla mi jedna moc dobrá kamarádka, která mi ukázala hodnotu ženy. Už nejsem to, co jsem byla.

Michaela.43 napsal(a):

Duho, to je správné, vidím, že se měníš...takže pracuj na sobě dál.....Zkus uvažovat pozitivně, to znamená něříkej si nejsem slepice, ale zační si říkat jsem dobrá.....

Říkám si to a jsem o moc silnější, to vím. Hlavně v tom, že si více věřím a v tom, že vím, že dokážu žít bez něj. To je hodně velké plus. Je to těžké, ale ten klid by byl k nezaplacení. Mám taky podporu v synovi, je to andílek, ovšem taky si toho hodně s náma prožil. Hodně si musím říkat, že se svět nezboří, přežili jiní, přežiju taky a skoro nikdo nelituje toho, že odešli od sebe. A když mu nestojím za to, aby se ke mě choval slušně a vážil si mě jako člověka, ne jako služky a domácího servisu, tak ať jde. Ale hodně se změnil, i on dělá pokroky. Brala bych ho takového jaký je, nikdy se ke mě tak hezky nechoval, ale problém je v tom, jak uvěřit, že to takhle zůstane?

Hm.... člověk se může změnit, pokud má motivaci. Pokud pochopí, že jeho chování je na obtíž jemu samotnému, pokud to dělá proto, aby z něj byl "lepší" člověk. Musí o tom být přesvědčený, z hloubi duše, a musí mít vůli. Vůli se změnit...Pokud tohle nemá, vrátí se po čase k normálu. Navíc každý dospělý člověk už má nějakou svou osobnost a změnit se ji povede málokomu....

Já ale myslela změnu jako v přístupu  myšlení...nevím jestli to správně napíšu, ale myšleno zhruba takto: dřív jsi třeba lítala  po domácnosti, aby bylo vše nej... a manžel to chápal jako hotovou věc...změna: už tolik nelítáš, protože jsi přehodnotila svůj život a manžel začíná tápat...

Tak to jsem  měla na mysli - i toto- jasně že ty jsi měla dobrý pocit, že vše doma je uklizeno - tohle přesně jsem prožívala já...je pravda, že když je dítě či děti větší, nechá se práce rozdělit dokonce mezi všechny členy rodiny...., , a ono je i důležité UMĚT si odpočinout.... a užívat života