majkafa napsal(a):

agewo, naštval tě někdy v práci někdo tak, (nadřížený), žes ho chtěla např. poslat někam a tys mu to otevřeně řekla?

víš , že ne?
kromě toho, nemývám ve zvyku někoho někam posílat ( ani v duchu ani nahlas).
A sprostá jsem vlastně jen v autě, když řídím, tam to jinak nejde .

žes ho chtěla např. poslat někam a tys mu to otevřeně řekla?
Původní otázka zněla "říkáš všem vždy otevřeně své momentální pocity?"
Vyjádřit pocit se snad dá i jinak než dotyčného rovnou "poslat někam", ne?

Rozumím ti o to víc, že něco podobného se před 3 roky stalo mně. Tehdy ještě můj manžel odjel na služební cestu do zahraničí a když přijel zpět, tak byl jako vyměněný. Také byl neustále u PC, kontroloval si mobil a domů chodil až večer. V posteli to bylo na nule, i když jsem se snažila co mi fantazie stačila. Takhle to trvalo asi půl roku a pak najednou  přišel s tím, že si našel práci ve Francii. Vůbec o tom nechtěl diskutovat a nakonec se mi přiznal, že má v Paříži přítelkyni. Když jsem se zeptala jak si to představuje dál, přišel šok - požádal o rozvod. Byla jsem na dně a neměla sílu se o něho poprat. Dopadlo to jak to dopadlo a teď jsem sama se synem. Majetkově to dopadlo dobře, na syna posílá alimenty, ale to jsem nechtěla - zmizel mi ze života. Dalšího vztahu se bojím. Je mi 34 a doufám, že nezůstanu sama. Dlouho jsem se nemohla vzpamatovat, bolelo mě to. Po 5 letech co jsme spolu chodily a po skoro 11 letech manželství jsem si představovala prožívat nejlepší leta opravdu jinak. Pa a držim palce.

majkafa napsal(a):

K té modlitbě jsem skeptická. Nesedí mi. Vnímám ji jako - když nemám kozu já, zlepší mi náladu, když umře i sousedovi.

ta modlitba je náhodou pravdivá a vůbec v ní není nic o sousedově koze

ingisinka napsal(a):

Poslední příspěvek ode mne.
Zamýšlela jsem se nad Vašimi názory, dokonce jsem zkoušela znovu analyzovat, zda moje návštěva v druhé rodině něco změnila. Možná urychlila. Možná by zůstal fyzicky doma. Možná by neodešel nikdy, ale jaký by to byl život dál ? Prostě ta voda se musela rozvířit, aby si časem nečistoty sedly ke dnu a vše se vyčistilo. Ano, chci ho dál zpátky, ale NE ZA KAŽDOU CENU !!!
Myslela jsem, že mi někdo poradí, jak se k němu chovat dál, abych mu dala najevo, že o něho stojím, ale abych ho neotrávila vyčítkami, nátlakem... Bohužel se i nadále musím spoléhat nejvíc sama na sebe, na svoji hlavu, cit a intuici. Tento server mne totálně zklamal, je tu několik uživatelů, kteří (jak jsem koukala) notoricky přispívají ke kde čemu, myslí si, že mají patent na rozum a místo rad či podpory na každého plivou. Musí to být lidé nejspíš bez práce, plni nenávisti a zášti ke každému a s radostí čtou o neštěstí druhých, aby se ujistili, že v nějakých průserech nejsou sami. Omlouvám se tímto několika málo ostatním, kteří mne podpořili radou či jen vyjádřili určité pochopení a poskytli útěchu, že život rozvodem nekončí a děkuji jim.

Došla jsem od začátku v příspěvcích až sem (vím, je to staré téma, takže je to docela mimo) a myslím, že k tomuto můžu říct jeden postřeh, který nevím nakolik se bude komu líbit, ale mně se v praxi dost osvědčil, byť ne v totožně zamotané a vážné situaci.

Píšeš, žes doufala, že Ti zde někdo poradí, jak se k němu chovat dál. To se špatně radí, každý to má jinak... Mně se ovšem velice vyplatilo, obzvláště v komunikaci s muži, říkat přesně to, co chci. Je pravda, že někdy člověk musí vyjádřit určitou slabost a to je hodně těžké (nebo alespoň pro mě). Takže já bych mu řekla, nějak věcně, prostě jako holé oznámení, na které nečekáš odpověď něco v tom smyslu, že Ti na něm záleží, chtěla bys, aby se vrátil a žes doufala, že se jedná o chvilkové poblouznění či něco obdobného. Pak bych mu řekla, že chvíli počkáš, jestli nezjistí, že se chce taky vrátit. Ovšem zdůraznila bych, že nebudeš čekat věčně...

V tom smyslu bych si i v hlavě srovnala, jak dlouho čekat budu, jsem schopna...plácnu půl roku...po uplynutí této doby bych asi prostě se snažila zavřít dveře a otevřít jiné...

Jak říkám oznamování mých očekávání, přání a stížností se mi v životě vyplatilo už mnohokrát. Takže trochu ex post posílám svůj příspěvek a doufám, že je Ti lépe, než v době, kdys to sem psala.

Kačerka, asi to tak má byť. Mne sa manžel v 45 rokoch tiež zamiloval a po 30 rokoch vo vzťahu mi oznámil, že my dvaja už spolu nebudeme fungovať ako manželia, teda budeme ale len na papieri. Je jedno či ide do horšieho, teraz to tak neberie lebo je zamilovaný. Možno časom bude prehodnocovať. Ten môj má asi o 10 rokov staršiu a tiež je zamilovaný a nevadí mu to. A ako dlho to vieš, keď ste sa tak rýchlo dohodli aj na rozvode? A rozvod chceš ty alebo on?

Ahoj Ingisinko - Tvůj příběh je jako jeden z mnoha na těchto stránkách. A já Ti napíšu ten můj:
S manželem jsme 20 let - od jeho 17 let. Já jsem o 6 let starší. Vše klapalo super. Před 5 lety mu začalo vše vadit a tak se ze dne na den odstěhoval. Vydržel to ale jen asi měsíc - vrátil se a vše bylo ještě lepší než předtím. Každý den jsem poslouchala jak mě miluje a že mě nikdy neopustí. A teď po 5 letech se též v práci zamiloval do mladší kolegyně, která má osmileté dítě. Je jak smyslů zbavený. Jejich vztah trvá 4 měsíce a on pálí mosty. Takže se budeme rozvádět. Nevím jestli má cenu něco lepit. Já už nechci - jednou to stačilo. To, že jsi šla do druhé rodiny - budiž. Každý jeden člověk prožívá krizové situace po svém. Já bych to nikdy neudělala, ale v žádném případě Tě za to nebudu kritizovat. Co se komunikace týká - my se spolu bavíme jako 2 kamarádi. Přece jen jsme spolu byli 20 let a chceme se rozejít v dobrém. Nemá cenu si dělat naschvály, ty to akorát zhorší.

Albex Mám 22 letou dceru z prvního manželství a ta to bere sportovně. Ona je taková odjakživa. 
Dneska se mi ulevilo ještě víc, protože jsem to řekla mojí mámě (ta ho měla moc ráda) a kupodivu to vzala fajn. Akorát na to řekla, že by bývala za něj dala ruku do ohně. Bohužel by jí shořela. Ještě jsem zvědavá na jeho rodiče. Tam bude asi problém, protože tchýně mě brala jako svojí přítelkyni. Snad se to nezmění. Dneska ráno jsem již kontaktovala právničku a budu nebo budeme se snažit to rychle dotáhnout do úplného konce. On to teď řeší srdcem a mozek má tmu. Sám říká, že bude třeba za půl roku litovat, ale to už není a nebude můj problém.