https://pavel.signaly.cz/0806/bajka-o-zabi-soutezi

Upravil(a) Ziki (9. 7. 2012 0:47)

Jaku napsal(a):

Z tvého psaní mám velmi rozpačité pocity a to:

1. tví rodiče tě milují tzv.opičí láskou,která v tobě ubíjí tvou vl.osobnost - platí ti rekval.kurzy,které jsou pro tebe evidentně nepoužitelné;vozili tě do práce,aniž si jim platila projetý benzín,i když sis jinak vydělávala;stále tě živí a nechávají v klidu doma,snad na semeno nebo co:D, a aby si tě doma udrželi,ujištují tě,jak jsi neschopná.Takto to na mě působí.Seš pro ně opravdu to děcko,kterému občas dáme na zadek a já se jim ani nedivím.

2.Vzala bych tě za ucho a dovedla do nejbližšího supermarketu a makej.A tato "léčba" dělá zázraky,to mi věř!

Ono taky v ne kazdem supermarketu misto je.U nas jsou dva a ani v jednom misto nenajdes.U nas o tu praci taky nezavadis.Sousedky dcera prave dodelala skolu socialne spravni s maturitou nesezene ani misto prodavacky na par hodin.Pred 4 lety jsem i ja schanela misto prodavacky projeli jsme okolni velka mesta a vsude meli plno.Jen jsem vyplnovala dotazniky na ktere se me stejne nikdo neozval.

Selima napsal(a):

Ak aspoň trochu ovládaš reč, skús ísť robiť do zahraničia. Niečo si zarobíš, posilníš si sebavedomie a možno si tam nájdeš aspoň na čas slušnú existenciu. Alebo sa vrátiš a bude sa ti lepšie hľadať podnájom, ale aj zamestnanie. Mala by si, podľa mňa, urobiť nejaký razantnejší krok, takto sa doma točíš v začarovanom kruhu. Nájdi si spoľahlivú agentúru a skús si nájsť zamestnanie v zahraničí. Alebo si pozrie na nete rovno ponuky zamestnania. Si mladá, flexibilná, ideálna príležitosť otrkať sa vonku.

Ale na to,aby pracovala v zahranici potrebuje do zacatku penize a ty ona bohuzel nema.

vzchop se a něco se sebou dělej..........a uvidíš, že život není na houby

Adrifinel,
odejít od rodičů, to je to nejjednodušší, co bys mohla udělat... Protože to ONI by pak mohli za to, že jsi skončila na ulici, že?
Naučit se s nimi ale žít, vycházet, uvědomit si, že v něčem mají pravdu, ale v něčem se i mýlí, překonat jejich i svoje předsudky, přestat je soudit a začít je mít ráda, to bude ale docela fuška, že?

Pro začátek: nic jim nedlužíš a vděčná jim můžeš být toliko za život, za nic jiného. Všechno ostatní, co ti dali a dávají i oni sami dostali zase od svých rodičů. A pokud dávají něco navíc, je to jejich volba, jejich svobodné rozhodnutí. Uvědom si to a přestaň hledat chyby na nich, začni je hledat sama na sobě - co ty děláš blbě, protože - překvapivě - stejně jako oni.

KAŽDÝ rodič se "podepíše" na svém dítěti, protože mu může předat jen to, co sám dostal.
I ty se jednou "podepíšeš".
Jenže KAŽDÝ rodič je za své dítě plně zodpovědný maximálně do jeho plnoletosti. A to už ty jsi, že?
Je tedy plně a JEN ve TVÉ kompetenci to, co rodiče "zkazili", změnit, napravit.
Máš tu MOC, jen bych řekla, že nemáš tu SÍLU.
Je ale jen na tobě, zda ji konečně začneš čerpat.
Třebas právě u toho psychologa, jak ti doporučuje Ziki.
A nebo někde jinde, to už je na tobě, je to všechno ve TVÝCH rukou, teď už nikoliv rodiče, ale ty sama tvoříš svůj život.

Tak přestaň skuhrat a začni něco dělat. A začni u SEBE. Stěžováním si na to, jak děsný máš rodiče, nic nevyřešíš.

A všechno ostatní jsou jen dětské výmluvy.
Takže co? Jsi stále ještě dítě a nebo už dospělá žena?
Hm?
Drž se.

pokud jsi mladá, bez závazků a (zřejmě ) bez vztahu, začni si hledat místo s ubytováním. Jsou takové, jen možná nejsou v tvém okolí. Nic tě doma nedrží, tak začni "být dospělá" a převezmi odpovědnost za svůj život.
MMch. mému synovi je 21, od 16 chodil na brigády (jezdil do 10km vzdáleného města) při škole a ted je skorem druhý rok v Anglii.
Dcera něco podobného. Kdyby se mi doma tři roky váleli, asi bych je hodně rychle hnala.
Jinak nějak tam nevidím, co děláš pro rodiče ty, zda se doma podílíš na domácích pracech. zda máš nějaké "své povinnosti".

Adrifinel, máš nebo měla jsi nějaké sny? Myslim co bys jako jednou chtěla dělat, jak bys jednou chtěla žít. Nebo jen tak přežíváš a čekáš ještli ti to štěstí spadne z nebe?

Přestaň se litovat a začni něco dělat - litovat můžeš jen toho co jsi ještě neudělala

Upravil(a) PetrHl (9. 7. 2012 11:13)

agewa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Selima napsal(a):

Ak aspoň trochu ovládaš reč, skús ísť robiť do zahraničia. Niečo si zarobíš, posilníš si sebavedomie a možno si tam nájdeš aspoň na čas slušnú existenciu. Alebo sa vrátiš a bude sa ti lepšie hľadať podnájom, ale aj zamestnanie. Mala by si, podľa mňa, urobiť nejaký razantnejší krok, takto sa doma točíš v začarovanom kruhu. Nájdi si spoľahlivú agentúru a skús si nájsť zamestnanie v zahraničí. Alebo si pozrie na nete rovno ponuky zamestnania. Si mladá, flexibilná, ideálna príležitosť otrkať sa vonku.

Ale na to,aby pracovala v zahranici potrebuje do zacatku penize a ty ona bohuzel nema.

není pravda.

Jakto neni pravda,kde vezme penize na dopravu do zahranici,ubytovani jidlo....nikdo ji zadarmo nic neda.

Adrifinel napsal(a):

Zkusím napsat svůj příběh, i když tuším, že mě asi odsoudit jako ostatní...

Je mi 23, jsem bez práce a žiji u rodičů. Doma zažívám peklo. S mámou se hodně hádám, ona je ten člověk, kterého máte silnou chuť zabít, jen co promluví. Hodně lidí mi říká věci jako, je to tvoje matka a živí tě, ale víte já opravdu nedokážu brát ženu, která mě měla jen proto, že její sestra měla tři děti, tak ona musela mít třetí, aby se necejtila méněceně.

Celkově pocházím ze špatných rodiných poměrů. Rodiče se na mě dost podepsali. Neustále mi říkali, jak jsem blbá a neschopná. Výsledekem toho, je že jsem furt doma a bez práce. Tady ovšem je kámen úrazu. Jak jsem doma a máma starne, tak se vše zhoršuje. Ona je a vždycky byla ten člověk, co každému vše závidí, byť by se jednalo o její děti. Pokud si sestra pořídí nové auto, ona ho bude chtít taky a bude si to vynucovat hysterickými scény.

Moje máma se ke mně ani nechová jako k dospělému člověku. V mém věku na mě kříčí jako na malé dítě a říká, že mi dá na zadek. A Ani se nechová jako matka, za každým jejím činem je cítit, že to nedělá z toho důvodu jako to matky dělávaj, ale aby vypadala dobře před okolím. Vlastně obou mojim rodičům záleželo na to, jak vypadaj před ostatníma.

No, oni tvrděj, že se tři roky flákám doma a já jsem přitom i když krátce pracovala a předtím jsem měla rok rekvalifikační kurzy. Oni však dělaj, jako kdyby se to nestalo. I když mě táta sám do práce vozil (špatná doprava) a vyčítalo se mi, že to žere benzín, tak jako kdyby to někdo vymazal z jejich vzpomínek.

Pak příjde na to, když někomu vyprávím o své životní situaci, že jsem líná, že se jen vymlouvám, že mi to nevyhovuje nechat se živit a tak dále...

Jenže, nikdo z nich nechce pochopit, že nemám vlastní finance. Nikdo mi nevěří, že nemám na kontě tisíce ze kterých bys si mohla dovolit vlastní bydlení. A pocházím z místa, kde na nás fakt už od brány nemávaj a nevolaj: "Halo nechcete práci?" Takže sehnat tu práci je docela těžké.
Navíc já si ani nevěřím, že něco dokáži...

Dříve, když jsem doma přišla s nějakou nabídkou práce, tak první co následovalo nebo spíše pokaždé následovalo bylo: "Ty ani náhodou." "Zapomeň na to, na to ty nemáš." a podobné řeči, byť se jednalo o práce jako uklízečka, prodavačka apod. Moji rodiče měli tak velkou víru v mé schopnosti, že mě chtěli dát na pomocnou šičku, ale nedali. Důvodem bylo, že dotyčná škola nebyla v místě bydliště a já bych musela dojíždět. Což se jim nechtělo. Také jsem je musela rok přesvědčovat, že zvládnu někam dojet autobusem, když přišlo na hledaní práce.

Říká se, že jsou to jen výmluvy, že kdo chce, vždycky si najde...
Nemám přátelé, jsem hodně osamělá a ani svojí rodinu nemůžu žádat o pomoc. Do mám strach z lidí, necítim se s nima vůbec dobře a neumím ani s nima navazovat vztahy.

Opravdu nevím, jak si to ti lidé představují, že si jen tak sbalím kufry, ale co dál? Jsem vychována k tomu, si vše předem promyslet a nevrhat se bezhlavě někam bez promyšlení. Takže se ptám na odpověď, proč si teda nesbalím kufry a nevypadnu, když mi to doma tak vadí. Co bude dál? Proč si každej myslí, že je vše tak snadné a růžové. Nejsem výdělečně činná, takže odchod by pro mě znamenal žít na ulici. Což si asi většina lidí neuvědomuje nebo věří té pohádce, jak když odejdu najdu přátelé, byt, práci, muže atd. Jenže realita je jinde a najít si něco může trvat měsíce, do do té doby. Ti, co to říkaj mě u sebe bydlet nenachaj a jejim celkem jedno, jestli skončím na ulici nebo ne...

No na závěr jsem se dostala do depresích a pocitu, že vážně nechci na tomto světě žít...

Milá Adrifinel,

pokud jsi po fyzické stránce v pořádku, tak začni pokud možno co nejdříve pracovat. Kdekoliv.
Pokud jsi z těch 3 let strávila rok na kurzech (což je super) a pár měsíců v práci (taky úspěch), tak jsi měla k dobru více jak rok na to, abys sehnala práci. Jsi mladá, bez závazků, můžeš jít  kamkoliv.
Zcela upřímně říkám, že moji rodiče by mě doma 3 roky nenechali. Někdo tu zmínil opičí lásku, možná to tak je...nevím.

Nicméně, tu práci bych brala jako základ všeho. Určitě zvládneš, si nějakou najít. A když ti to bude trvat dalších x měsíců? Nevadí, ale aspoň se začneš snažit.
Možná taky zkus začít pracovat na tom strachu z lidí (psycholog - někteří jsou zdarma), protože v práci nějaké lidi budeš potkávat.

Držím palce!

eremuruss napsal(a):

Selima napsal(a):

Ak aspoň trochu ovládaš reč, skús ísť robiť do zahraničia. Niečo si zarobíš, posilníš si sebavedomie a možno si tam nájdeš aspoň na čas slušnú existenciu. Alebo sa vrátiš a bude sa ti lepšie hľadať podnájom, ale aj zamestnanie. Mala by si, podľa mňa, urobiť nejaký razantnejší krok, takto sa doma točíš v začarovanom kruhu. Nájdi si spoľahlivú agentúru a skús si nájsť zamestnanie v zahraničí. Alebo si pozrie na nete rovno ponuky zamestnania. Si mladá, flexibilná, ideálna príležitosť otrkať sa vonku.

Ale na to,aby pracovala v zahranici potrebuje do zacatku penize a ty ona bohuzel nema.

Ako na čo a ako pri čom... Do Rakúska si môže nájsť prácu aj sama, bez počiatočného vkladu. Vzdialenejšie krajiny sú problematickejšie, ale nie nemožné. Ja si myslím, že keby si aj v tejto situácii nejaké prachy požičala, furt by to bolo lepšie ako sedieť na zadku a čakať na zázrak... Nevlastný syn si požičal, lebo tiež nemal ani floka, po anglicky vedel len biedne, ako samouk, ale pozbieral guráž a vydal sa OSOBNE do UK hľadať prácu. Agentúra mu nič nenašla, tak c hodil osobne a keď mu už dochádzali prachy, tak si našiel náročnú, ale lukratívnu prácu. Hlavné je nabrať guráž a nenechať sa odradiť, nefňukať, proste zaťať sa a ísť si za svojím.

Revliba napsal(a):

eremuruss napsal(a):

agewa napsal(a):

není pravda.

Jakto neni pravda,kde vezme penize na dopravu do zahranici,ubytovani jidlo....nikdo ji zadarmo nic neda.

Erem,dcera ted odjela na 3 měsíce pracovat jako animátorka do hotelu v Bulharsku.Samozřejmě jí cestovka zaplatila letenku,ubytování a stravu.K tomu dostane ne velký,ale přesto plat...

Tak to jsem nevedela,ze to takhle jde.

Myslím si, že všechny rady tady napsané, jsou dobré pro zdravého člověka, který netrpí depresí.
Také si myslím, že Aldrifinel  nějakou formou deprese trpí a to je  jiná situace.
Lidé, co si prošli nebo procházejí diagnózou deprese, vědí, že pak už takové rady člověk není schopen uvést do života.