Marku, myslím, že by ses měl nejdříve zamyslet, jestli se svou nynější partnerkou chceš žít. Mít děti, prožít svůj život...
Dívat se na to tak - zkusím to s novou a když to nevyjde, šupky dupky ke staré, ona mi bude "dost dobrá" - to není fér.

Tady se to nějak rozjelo . Jsem zpět a proběhl odklad do příštího týdne s tím, že nebude žádná SMSka, žádný hovor, žádný kontakt, prostě nic. Oba dva budeme s těmi svými a pokusíme se si to v hlavách srovnat. Jak to tak vidím já, tak asi tu zpátečku přece jen nahodím. Ona nevím, je z toho smutná... Jak jsem psal, později už bych nechtěl nic podobnýho řešit (vím, člověk míní...) a říkal jsem si, že pokud to má být, tak teď. Ale je fakt, že chemie jednou opadne a co když by přede mnou něco podobnýho znova vyvstalo? Zase bych to takto "řešil"? Toto lehkovážné střídání partnerů mě bylo vždycky proti srsti a málem mě to potkalo. Trochu jsem si zavzpomínal na všechno to dobré i zlé, co jsme spolu prožili a třebaže teď mám asi krizi třicátníka, nejspíš to za to nestojí. A pokud jo a dělám chybu, tak se to aspoň nedozvím.

Hodně jsem po cestě přemýšlel a dával si to dohromady. Do "té nové" jsem beznadějnej blázen a sakra nemůžu se ani na nic pořádně soustředit. Bude to bolet oba dva (a ono už to po čertech bolí), ale co mě v důsledku chybí? Trochu živočišnosti partnerky? Tý vogo, co by jen za takový "nedostatek" jiní dali? Přítelkyně mě skutečně miluje už několik let, je krásná, chytrá a sympatická tak co blbnu? Chci jen změnu? Jasně má svý mouchy, ale to každá. Plány do budoucna máme a já se pokusím nás do nich mnohem aktivněji zapojit oba. Mám neskutečně krásnou vzpomínku na "tu novou" a jsem za ni nakonec rád. Když si ale představím, že by podobnou vzpomínku měla mít i přítelkyně... brrr. Ne, ne a ještě jednou ne. Já ji pořád miluju! Třeba jsem srab a třeba je to podle vás špatně, ale teď udělám večeři, zapálím svíčky, sednu si s přítelkyní a kašlu na celej svět .

majkafajka: jak myslíš

MarekV napsal(a):

Tady se to nějak rozjelo . Jsem zpět a proběhl odklad do příštího týdne s tím, že nebude žádná SMSka, žádný hovor, žádný kontakt, prostě nic. Oba dva budeme s těmi svými a pokusíme se si to v hlavách srovnat. Jak to tak vidím já, tak asi tu zpátečku přece jen nahodím. Ona nevím, je z toho smutná... Jak jsem psal, později už bych nechtěl nic podobnýho řešit (vím, člověk míní...) a říkal jsem si, že pokud to má být, tak teď. Ale je fakt, že chemie jednou opadne a co když by přede mnou něco podobnýho znova vyvstalo? Zase bych to takto "řešil"? Toto lehkovážné střídání partnerů mě bylo vždycky proti srsti a málem mě to potkalo. Trochu jsem si zavzpomínal na všechno to dobré i zlé, co jsme spolu prožili a třebaže teď mám asi krizi třicátníka, nejspíš to za to nestojí. A pokud jo a dělám chybu, tak se to aspoň nedozvím.

Hodně jsem po cestě přemýšlel a dával si to dohromady. Do "té nové" jsem beznadějnej blázen a sakra nemůžu se ani na nic pořádně soustředit. Bude to bolet oba dva (a ono už to po čertech bolí), ale co mě v důsledku chybí? Trochu živočišnosti partnerky? Tý vogo, co by jen za takový "nedostatek" jiní dali? Přítelkyně mě skutečně miluje už několik let, je krásná, chytrá a sympatická tak co blbnu? Chci jen změnu? Jasně má svý mouchy, ale to každá. Plány do budoucna máme a já se pokusím nás do nich mnohem aktivněji zapojit oba. Mám neskutečně krásnou vzpomínku na "tu novou" a jsem za ni nakonec rád. Když si ale představím, že by podobnou vzpomínku měla mít i přítelkyně... brrr. Ne, ne a ještě jednou ne. Já ji pořád miluju! Třeba jsem srab a třeba je to podle vás špatně, ale teď udělám večeři, zapálím svíčky, sednu si s přítelkyní a kašlu na celej svět .

Večeře ještě nezačla nebo zase dumáš? Hezky jsi to napsal,tak rozumově,tak uvidíme..

No ono ten klidný vztah s tím rozumovějším, předvídatelným a čitelným partnerem/kou člověk většinou ocení teprve tehdy, až si nabije ústa právě s tím "živočišnějším", spontánnějším a lehce vzplanutelným......

mia napsal(a):

No ono ten klidný vztah s tím rozumovějším, předvídatelným a čitelným partnerem/kou člověk většinou ocení teprve tehdy, až si nabije ústa právě s tím "živočišnějším", spontánnějším a lehce vzplanutelným......

Proč mě jen vždycky lákali Ti živočišnější, spontálnější  chlapi než bačkory. Ted už to vidím po dvaceti letech trochu jinak. U těch rozumějších prostě není jiskra, oheň, vášeň

dusička napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Chlapi jednaji rozumove,zeny srdcem.

Erem -s tímto co si napsala si dovoluju nesouhlasit. jak kdo, jak kdo, někdo je materialista, někdo snílek.
Protože chlap když se zamiluje, jde za svým srdcem - a "přemejšlí" něčím jiným než mozkem

Kdyz se zamiluje muz vetsinou se rozvod nekona,kdyz zena tak ta jde za svym srdcem.Je to vyctena statistika.

Jojo, taky mi přijde, rohatá Majka to pěkně shrnula
Marku, já mám od začátku toho vlákna silnej pocit, že rozum by měl následovat srdce a ne naopak - pod podmínkou, že se jedná o srdce a ne o příslušný orgán o patro níže
Myslím si, že to je jediný, co by sis měl ujasnit, a to co nejpřesněji.

eremuruss napsal(a):

dusička napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Chlapi jednaji rozumove,zeny srdcem.

Erem -s tímto co si napsala si dovoluju nesouhlasit. jak kdo, jak kdo, někdo je materialista, někdo snílek.
Protože chlap když se zamiluje, jde za svým srdcem - a "přemejšlí" něčím jiným než mozkem

Kdyz se zamiluje muz vetsinou se rozvod nekona,kdyz zena tak ta jde za svym srdcem.Je to vyctena statistika.

Fakt za "srdcem"? 
Ano, ženy když jsou zblbnuté, tak jdou za svým přes mrtvoly. Nemyslí na nic jiného, ani na své děti, kdežto mužům ten cit (srdce) ke svým dětem a ke své rodině občas zasvitne i při zamilování, takže vezmou zpátečku. Prostě když se určité orgány na chvilku odkrví, něco k tomu řekne i srdce.

Upravil(a) Vějířovka (21. 6. 2012 5:25)

majkafa napsal(a):

Marku, to není rohaté já, myslím. Tak to prostě je.
Mluvím taky z vlastních zkušeností. Já jsem toho Muže potkala až ve 46 letech, když jsem měla za sebou dvacetileté manželství, rozvod a celkem hodně vztahů. Takže vím, jak to funguje, když je to On. Ale člověk to třeba někdy hnedka nepozná, tak by si měl dát pozor, aby nezahodil  ten skutečný Vztah,  protože takový partner se potkává jednou za život a někdy ani to ne.

Žádný ten ON pravý nebo ONA pravá neexistuje, protože nic na světě nemůže uspokojit nekonečnou duši. Duše musí postupně poznávat sama sebe. Ani není možné se s druhou duší spojit - ta druhá duše by se bránila.

V životě nastávají různá stadia tvého vývoje, které v podstatě nezávisí na vnějších okolnostech. Přímo školský příklad je Marek, který bourá obecně oblíbené představy o tom, že se lidi rozcházejí z nějakého vnější ho důvodu. Marek má chuť odejít ze vztahu, přestože v tom vztahu, podle běžných lidských kritérií nic nechybí. Obvykle při rozchodu dvou jedinců se hledá, v čem to bylo, co byla příčina ("on byl takový, makový dělal tohle špatně, kdyby nedělal, tak by se nerozešli ...nebo ona ...) a tady, u Marka vidíme, že na tom vůbec nezáleží.

Majkafo, myslím si, že tvoje nitro bylo v takovém stavu, že ti přihrálo "chiméru", do které ses zamilovala a mylně jsi ji ztotožnila s člověkem, kterého jsi právě v tu dobu potkala.

Tato záměna může probíhat tak dlouho proto, že nemáš příležitost toho člověka poznat a ani to v podstatě nechceš, chceš žít ve svém bludu.
Není to žádný ON pravý, a myslím si, že by se hodně divil, jakou svatozář mu nasazuješ.

Vějířovka napsal(a):

Žádný ten ON pravý nebo ONA pravá neexistuje, protože nic na světě nemůže uspokojit nekonečnou duši. Duše musí postupně poznávat sama sebe. Ani není možné se s druhou duší spojit - ta druhá duše by se bránila.
V životě nastávají různá stadia tvého vývoje, které v podstatě nezávisí na vnějších okolnostech. Přímo školský příklad je Marek, který bourá obecně oblíbené představy o tom, že se lidi rozcházejí z nějakého vnější ho důvodu. Marek má chuť odejít ze vztahu, přestože v tom vztahu, podle běžných lidských kritérií nic nechybí. Obvykle při rozchodu dvou jedinců se hledá, v čem to bylo, co byla příčina ("on byl takový, makový dělal tohle špatně, kdyby nedělal, tak by se nerozešli ...nebo ona ...) a tady, u Marka vidíme, že na tom vůbec nezáleží.

Majkafo, myslím si, že tvoje nitro bylo v takovém stavu, že ti přihrálo "chiméru", do které ses zamilovala a mylně jsi ji ztotožnila s člověkem, kterého jsi právě v tu dobu potkala.

Tato záměna může probíhat tak dlouho proto, že nemáš příležitost toho člověka poznat a ani to v podstatě nechceš, chceš žít ve svém bludu.
Není to žádný ON pravý, a myslím si, že by se hodně divil, jakou svatozář mu nasazuješ.

Vějířovko, o spojení duší píšeš ty. Nevím, proč jako reakci na mé psaní.
Ale vím jistě, že jsou vzácné okamžiky, kdy se duše vzájemně dotknou.

majkafa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Žádný ten ON pravý nebo ONA pravá neexistuje, protože nic na světě nemůže uspokojit nekonečnou duši. Duše musí postupně poznávat sama sebe. Ani není možné se s druhou duší spojit - ta druhá duše by se bránila.
V životě nastávají různá stadia tvého vývoje, které v podstatě nezávisí na vnějších okolnostech. Přímo školský příklad je Marek, který bourá obecně oblíbené představy o tom, že se lidi rozcházejí z nějakého vnější ho důvodu. Marek má chuť odejít ze vztahu, přestože v tom vztahu, podle běžných lidských kritérií nic nechybí. Obvykle při rozchodu dvou jedinců se hledá, v čem to bylo, co byla příčina ("on byl takový, makový dělal tohle špatně, kdyby nedělal, tak by se nerozešli ...nebo ona ...) a tady, u Marka vidíme, že na tom vůbec nezáleží.

Majkafo, myslím si, že tvoje nitro bylo v takovém stavu, že ti přihrálo "chiméru", do které ses zamilovala a mylně jsi ji ztotožnila s člověkem, kterého jsi právě v tu dobu potkala.

Tato záměna může probíhat tak dlouho proto, že nemáš příležitost toho člověka poznat a ani to v podstatě nechceš, chceš žít ve svém bludu.
Není to žádný ON pravý, a myslím si, že by se hodně divil, jakou svatozář mu nasazuješ.

Vějířovko, o spojení duší píšeš ty. Nevím, proč jako reakci na mé psaní.
Ale vím jistě, že jsou vzácné okamžiky, kdy se duše vzájemně dotknou.

Aby nevznikl omyl, já nepovažuji to, co teď žiješ za špatné, ani náhodou. Ty právě poznáváš svou duši a jsi ochotna za to platit. Ale ten muž je pro tebe jen "promítací plátno". To, co cítíš je krásné a pro tebe důležité, jsi to ty.

dusička napsal(a):

Žádný ten ON pravý nebo ONA pravá neexistuje, protože nic na světě nemůže uspokojit nekonečnou duši. Duše musí postupně poznávat sama sebe. Ani není možné se s druhou duší spojit - ta druhá duše by se bránila.
A já bych řekla, že existuje. Prostě Ti dva do sebe zapadnou jak puzzle .
A Marek?
- buď přemýšlí jiným orgánem než rozumem a srdcem
- zamiloval se - může to vyprchat
- chybí mu šťávu ve vztahu, byla tam na začátku?
- třeba je to ta pravá, kdo ví.
To ví jen Marek, co mu chybí, jeslti jen povyražení, "cizí" maso okusit, nebo stále hledá.

Zapadnou do sebe jako puzzle - no a pak zase vypadnou.
To je ten obecně oblíbený omyl. Zaleží hlavně na jeho vnitřním stavu ne na vnějším prostředí.