Martinka1 napsal(a):

Pokud vztah nefunguje, je to vždycky o problému na obou stranách. Druhého (partnera) změnit nelze, můžu měnit jen sebe.
Tak proč si pořád stěžujeme, že "on" za to může?(Nikdo si to neberte osobně, ale mi připadá, že většinový názor je "chlap za to může" a my jsme svatý. Nejsme.)

Nějak se vůbec divím, že ty chlapi s námi ještě chtějí být, když jsme na ně pořád nasrané :-)))

Jo, a pokud nejsme ve vztahu "dokonalé", těžko na druhé straně vyžadovat "dokonalého" partnera. To NENÍ KRITIKA nikoho, jen na zamyšlení. - nebo že bychom byli výjimka a my "dokonalé" si přitáhli "nedokonalého" partnera? To těžko.

Martinko, nepaušalizuj. Mluv POUZE za sebe. A nepiš nesmysly. Dlouho jsi tu nebyla a není pravda, co píšeš. Přečti si pořádně příspěvky za poslední léta. Že jsi pořád naštvaná ty, nemusí znamenat, že jsou i ostatní.

Martinka1 napsal(a):

REŇAS napsal(a):

Takže jasně jsi doma,tak to asi žádná práce není,takže klidně buď nevyspaná,starej se o malého jen Ty,dělej vše v domácnosti a vše  pro partnera a kolem něho,večer mu nabídni super servis romantiky a sexu a hlavně nic neřeš,hlavně,že nosí peníze.. Proboha v kterém století to žijeme.. [/b]

Osobně - ne, toho už jsem doufám nechala dávno.
Ale, co kdyby si za ty peníze od manžela sehnala pomoc v domácnosti a k dítěti, aby se mohla vyspat a nemusela sama dřít... a měla čas a náladu přivítat manžela s večeří a sexem... - třeba by byl manžel víc naladěný trávit čas s ní, dítětem a i doma něco (dobrovolně) udělat... možná jde o to, udělat první krok :-) ... a i tu večeři si může objednat, když se nebude chtít vařit...
Tohle by mohlo fungovat i v 21. století

dobrá rady. až na to, že ve velké části případů to rodině stačí spíš k přežití než ještě k placení "nadstandartu".

k placení "nadstandartu"
Otázka zní "co je nadstandard"?
Jestliže se máma s miminem nevyspí, zcela jistě není "rozežranost" zajistit si péči aspoň na čas. Pravděpodobně to vyjde levněji, než následná léčba plus chůva navrch.

protože platy manželů většinou na chuvy nestačí
agewo, psala jsem o chůvě v relativně extrémní situaci - "Částečně přímo kvůli miminu (budilo se a musela jsem kojit a uspávat), částečně zprostředkovaně kvůli miminu (byla jsem tak vyčerpaná a nevyspalá, že mi byla zima i při 25 stupních v pokoji, klepala se zimou a nemohla usnout)."
Takové ty "obyčejné" záležitosti se i bez tatínkovy pomoci dají zvládnout s babičkama, tetičkama, kamarádkama... my jsme to nedělaly jinak - když bylo potřeba, dítě (děti) se "odložilo" tam, kde bylo zrovna volno a ochotný ruce - a co tak vidím kolem sebe, (některý) dnešní mámy to nedělají jinak.
Moje holky například chodí na prohlídky k "dospělejm" doktorům spolu a navzájem si pohlídají v čekárně celou smečku.

Něco pro Sahleb, to proto,že cítím z jejího psaní rozčílenost nad mými písmenky
http://www.prozeny.cz/magazin/sex-a-vzt … m-manzelky

Ahoj Midori,
tak přispěju chlapským pohledem k původnímu příspěvku.

Z roviny řekněme asertivní, je vše v pořádku. Ty jsi měla nějaké požadavky (je naprosto buřt, zda realistické) - tvé právo. On tyto požadavky odmítl plnit (třeba se jemu zdály přehnané) - každopádně jeho právo. Rozešli jste se - právo obou. Místní kvákání o tom, jak někdo něco musí, je pitomost. Co akorát musí je nést důsledky svých rozhodnutí. V tomto smyslu ztrácíte i profitujete oba - ty máš pokoj od něj, on od tebe, rodinu ztracíte taky oba.

Dobrá zpráva je, že máš docela sebereflexi. To, že se objevují výčitky, ukazuje, že možná ne všechno cos udělala bylo v pořádku - to si ale uvědomuješ, jak píšeš, narozdíl od jinejch, který jsou schopny přehazovat vinu jednoznačně na druhého.  Výčitky ale nadále nemusíš mít, když si uvědomíš, že jsi  dosáhla toho, co  jsi chtěla.
Kdybys cítila lítost - byla by to jiná kapitola.

Osobně si nemyslím, že ses trefila v tom, že mu vadilo, žes byla hysterická kvůli dítěti - myslím, že tohle chlapi celkem chápou (i když to komentujou) a je to furt lepší než matka, která na dítě kašle. Možná to bylo v něčem jiném, to ti ale může (a nemusí) říct on.

Klíčové je ale co s tím, že?
Pokud bys to chtěla zpět pak se zamysli nad tím, co by ho mohlo přimět rodinu obnovit. Třeba zkus začít omluvou, uvidíš co on na to. Bude li chtít i on, určitě se omluví taky. Třeba to vyjde...  Pak můžete zkusit poradnu... To, že taky nějaká nanyna napíše, že se nemáš za co omlouvat, ber s rezervou.. Třeba opravdu ne, nebo aspoň ne tolik, jenže jde o to co CHCEŠ nikoliv co by ON měl.  To je klíčové.
Pokud rodinu obnovit nechceš, tak není co řešit. Každé rozhodnutí má své pro a proti.

Toho, co by kdo měl a kde je víc viny nemá smysl TADY řešit, neslyšíme jeho názor.

PS: V jistém smyslu to bylo myslím přímočařejší dřív. Ženská věděla, že když bude moc hudrovat nebo tak, tak se prostě chlap sebere a odejde a nepomůže jí žádný institut výživného, rozvodu apod. Na druhou stranu chlap věděl, že když rodinu bezdůvodně nezajistí, nebo se na ni vykašle, tak bude nýmandem, kterej nenaplnil svoji misi.