Martinka1 napsal(a):

Midori napsal(a):

A? Myslíš, že je správné, aby na jednoho "hele já mám s naším vztahem ten a ten problém, mohli bychom to prosím probrat a pořešit", druhý z partnerů dlouhodobě reagoval "já ale žádnej problém nemám, takže nic řešit nebudu"?

Já myslím, že to tak je správně. Pokud Ty máš problém a partner žádný problém necítí - proč by to řešil?

Třeba proto, že mu na mě záleží?
Neřešit to, že svým chováním ubližuju ostatním, mi přijde trochu sobecké a bezohledné.
Jasně, že ho nemůžu nutit, má svobodnou vůli, nemá povinnost to řešit. Ale ten vztah pak možná nebude moc hezký, když se partneři o sebe nebudou vzájemně zajímat a vycházet si vstříc a hledat kompromisy.

sahleb, když já o něm nemůžu říct tolik negativních věcí jako ty na svého ex. Bylo by to pak asi snazší pro mě odejít a netrápit se tím, necítit svoje selhání. Ale v jistých směrech nám (mě a dítěti) dává hodně. Ale když v některých směrech nedává, a není ochoten o tom mluvit a řešit to, a mi to nevyhovuje, tak mi zbývá jen smíření se s tím a nebo rozchod. A já se s tím smířit neuměla a nevím, jestli to není chyba...

Upravil(a) Midori (19. 6. 2012 14:24)

Midori napsal(a):

Třeba proto, že mu na mě záleží?
Neřešit to, že svým chováním ubližuju ostatním, mi přijde trochu sobecké a bezohledné.
Jasně, že ho nemůžu nutit, má svobodnou vůli, nemá povinnost to řešit. Ale ten vztah pak možná nebude moc hezký, když se partneři o sebe nebudou vzájemně zajímat a vycházet si vstříc a hledat kompromisy.

Nevím přesně, co řešíte. Ale co bych řešila já: že na mě partner nemá čas, že mi dává málo peněz, že se nechce podílet na domácích pracech, že nevymýšlí náplň pro společný volný čas... - tohle ti ubližuje? Nebo čím přesně?

My jsme třeba řešili, že nemám ráda manž. kamarádku, se kterou ale máme společný projekt - tudíž se s ní "musím" vídat. Chtěla jsem, aby to řešil manžel, případně aby ji z projektu vypustil. - protože přece JÁ jsem jeho manželka a jsem důležitější než nějaká xxx... - výsledek? M. do ji do projektu potřebuje, on s ní vyjde v poho, prostě řešit to musím já...
Myslíš, že to dělá proto, že mu na mě nezáleží??? - on prostě ví, že tohle je můj boj (můj a té kámošky)... prostě až to nezvládnu, z projektu vystoupím já a pak on bude vystaven volbě "já nebo ona" :-) zatím to zvládám.

helena napsal(a):

Možná mu naopak tvoje chování přijde "sobecké a bezohledné" - někteří pánové těžko snášejí, když se po nich (hystericky) ječí či poštěkává...

To je dost pravděpodobné.

sahleb napsal(a):

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

dusičko, ty jsi fakt poslední dobou hodně mimo.
A výraz - nepůjčila mu dítě... Copak je dítě věc?
Máš poslední dobou podivné příspěvky.

tak nepředala. Dítě není věc, to vím.
Ale Midora psala, že mu ho nedala pochovat,když bylo miminko.
Ale zarazila mě věc, že už začala krize ke konci těhotenství. Takže problém je někde jinde.

Mno, o tom , ze mu nedala dite jsem necetla.

Zrovna tobe by tohle, i kdyby se to stalo, nemelo vadit. Sama pises, ze muzi s detmi neumi aze se boji detskeho place. Tohle prohlaseni u tebe vypada spis na to, ze süravna zenska muzi dite nedava, jelikoz....
.
Můžou vidět jak ženská hysterčí nad řvoucím miminem, silná nátura převezme chování, jiný odejde



Midori tu pise, ze se snazila, domlouvala, planovala, organozovala, snazila se a byla vycerpana.

snažila ,domlouvala ,organizovala - pro sebe nebo pro manžela?

ano,muži to s dětmi ze začátku, po porodu,neumí, musí se to naučit, nemaj na to ženský pud. ženská to dítě porodí, položí ho na břicho, na prsa, nosí ho 9 měsíců ve svým těle. Neříkám,že to chlapi neuměj, jen se třeba trošku bojej,aby malýmu miminko neublížili

Upravil(a) dusička (19. 6. 2012 14:53)

Ze zkušeností kamarádky vím, že když se jí narodila dcera, upnula se jen na ní. Chlapa neviděla. On přišel z práce a ona na něho začala řvát, pomož mi, celej den tady skáču kolem dítěte. Stěžovala si,že ten chlap o ní nestál, že jí snad nemá rád. Je to krizovka poporodní. ženská vidí jen svý dítě, ale chlapa, že třeba taky občas potřebuje pohladit, povzbudit ne. A pak se diví, že se jí nevěnuje. A to je zase kdo z koho.

Můj manžel když se narodilo dítko taky se bál ho chovat, jenže já mu ho prdla, a nekomentovala, jeslti ho drží tak nebo tak. KDyž dítko řvalo, odcházel. potom přišel a říkal, že to nemohl vydržet, že by brečel taky.
Ale třeba když jsem byla v nemocnici, o kluky se postaral. Když mě bolí hlava, vezme dítko ven.
Ale chce to řešit v klidu, a ne řevem, jakej je sobec ,že Tobě je přece blbě a on jen stojí a nepomůže Ti.

Martinka1 napsal(a):

helena napsal(a):

Možná mu naopak tvoje chování přijde "sobecké a bezohledné" - někteří pánové těžko snášejí, když se po nich (hystericky) ječí či poštěkává...

To je dost pravděpodobné.

Ale tohle jsem přeci nikdy nepopírala. Ale to, že já taky dělám chyby (které já ale mimochodem uznávám a jsem ochotná řešit... a konkrétně to ječení jsem například opravdu změnila) přece neznamená, že dělat chyby a neřešit je je správné...

Nevím přesně, co řešíte. Ale co bych řešila já: že na mě partner nemá čas, že mi dává málo peněz, že se nechce podílet na domácích pracech, že nevymýšlí náplň pro společný volný čas... - tohle ti ubližuje? Nebo čím přesně?

Ano, takový typ věcí.
Že s námi netráví žádný čas, že se nevěnuje děcku, že na mě nechal veškerou péči o dítě a domácnost.

On mi tím, že problém odmítnul řešit (nebo být nápomocen k řešení) dal jen dvě možnosti: ať se smířím, že se ke mně tak chová, anebo ať odejdu. A teď je naštvaný, že jsem odešla, a cítí se ukřivděně.
Docela bych i ocenila, kdyby mě byl býval radši vyslechnul a snažil se spolu se mnou najít kompromis tak, abychom mohli být relativně šťastní. Je to fakt tak divný?

dusička napsal(a):

ano,muži to s dětmi ze začátku, po porodu,neumí, musí se to naučit, nemaj na to ženský pud. ženská to dítě porodí, položí ho na břicho, na prsa, nosí ho 9 měsíců ve svým těle. Neříkám,že to chlapi neuměj, jen se třeba trošku bojej,aby malýmu miminko neublížili

Ale houby. Neházej všechny do jednoho pytle.
Na vlastní oči jsem viděla, jak to můj zeť umí a vůbec se nebojí.. Hnedka po příjezdu z nemocnice ON koupal, mazal, oblékal, svlékal, přebaloval...

To je čistě individuální.

Stejně si odporuješ, v jednom příspěvku napíšeš, že to muži s dětma neumí a za pár slov zase - Neříkám, že to chlapi neuměj.
Tak jak, dusi, uměj či neuměj?

Uměj to,když se to naučej a nebojej se. To není žádný odporování.
Majkafo - a to víš, že jsou i výjimky, a výjimky potvrzují pravidlo

Upravil(a) dusička (19. 6. 2012 15:11)

helena napsal(a):

Nepsalas náhodou, že je štědrej finančně?

Tak to jsem asi úplně nepochytila... v tom případě bych opravdu nějaké pomáhání v domácnosti neřešila, není hanba zaplatit si paní na úklid.
A i částečné hlídání, abys neměla pocit, že se nemůžeš hnout z domu.

Taky si myslím, že pokud chlap dobře vydělává a rodinu finančně zabezpečí, že není problém když nechce doma mýt nádobí :-)))

A taky si myslím, že každý chlap (zdravý), pokud ho doma žena příjemně přivítá, se jí rád bude věnovat (zejména, pokud součástí toho budou aktivity, které budou naznačovat/vést k sexu). Příjemné přivítání, dobrá večeře, sex... - to bych chtěla vidět, který chlap by tohle doma odmítnul!!! A hned je po problému s "málo se mi věnuje" :-))) ... asi je dobrý vědět, co tomu chlapovi dělá dobře, a ono to u většiny chlapů tak složité není.
Určitě jim NEdělá dobře vyčítání, co nedělají nebo co dělají špatně (s tím, že to "dobře" je bráno jakože "to je normálka").

Není "normální", že chlap dobře finančně zabezpeční rodinu. Už jen pro tohle si zaslouží chválit a obdivovat :-)))

Midori napsal(a):

Martinko, pro mě některý věci prostě přijatelný nejsou. Například aby oba partneři chodili do práce a žena k tomu všemu sama obstarávala celou domácnost.

Není pro mě přijatelný ani to, aby se otec nezajímal o své dítě a netrávil s ním čas. Žádná placená chůva mu rodiče nenahradí (dle mého).

Že v tom čase, co chlap chodí do práce, ne nemůže věnovat ženě a dítěti, je mi jasný.

On má jiné představy a potřeby než já, to je jasný. Ale štve mě, že se mnou nehledal kompromis, jak to vyřešit. Že nebyl schopný dohodnout se na např. na tom, že děcko pohlídá na dvě hodiny aspoň jednou týdně. Štve mě to, protože mi nezbylo, než buď se podřídit a dělat to, co jsem nikdy nechtěla, anebo vzít děcku úplnou rodinu.

Ano, pokud chodí oba do práce - ať se oba starají o domácnost.
Ty chodíš do práce? Pokud ano, beru zpět.
Pokud jsi doma s dítětem, tak do práce nechodíš a můžeš se starat o celou domácnost.

Nezajímal o dítě - nevím, co to konkrétně znamená. Ale vím, že si kamarádka taky takhle stěžovala. Řekla jsem jí to samý - s miminkem si prostě chlap neví rady (teď nemám na mysli Majkafu, že se nedokáže postarat třeba přebalit atd). Až bude dítě tak velký, že třeba bude moct s tatínkem hrát počítačový hry nebo tak... ale těžko říct.
Samozřejmě, že dítě potřebuje i tátu! Ale podle mě když je maličký, potřebuje PŘEDEVŠÍM mámu. Až bude větší, může na fotbal s tátou atd. Ale 2 letý dítě si asi fotbal moc neužije.

Pořád píšeš, co Ty... ale ptala ses ho, co ON? Jaké ON má představy? Jaké má obavy? Proč to dělá?
Ale ne tak, že mu to chceš vyčíst... ale že Tě to opravdu zajímá.

Psychologa bych opravdu doporučovala, vypadá to, že každý si stojíte na svém a to se opravdu dohodnout nemůžete.

Jinak chci zdůraznit, že tohle je primárně o vztahu Ty a manžel. Začala bych řešit váš vztah, když vy dva budete v pohodě, dítě bude taky!
Možná že chceš aby se chlap věnoval dítěti víc, než dítě v tomhle věku opravdu potřebuje? (Ale nevím, tohle nechci hodnotit).

"nestará se o dítě" - tohle si představuju, že otec na dítě neplatí, nekupuje dárky, nevídá ho... ale o to se asi nejedná? Nevím jak často dítě vídá, ale možná jim to stačí??? (zase nevím, jak to skutečně máte)... jenom "nadhazuju" myšlenky, třeba se nějaká chytí.

Midori napsal(a):

Ale jsme zas zpátky - jestli on je opravdu ochoten do rodiny investovat jen finančně, tak jsou naše názory v rozporu.

Souhlasím.
Pokud s vámi nebydlí, nevídá vás a jen posílá peníze - je to málo.
Pokud s vámi bydlí, vídá vás - tak to není "jen peníze".

Takhle nejsem schopná vidět, jak to u vás funguje, jestli se třeba měsíc nevidíte (jako kamarádka svého chlapa, protože pracuje na montážích - má 4 děti a je jasný, že jí chlap chybí). Nebo jestli se vidíte každý den atd.

"Jen peníze" je určitě málo. Ale tuším, že u vás to nejsou "jen" peníze.

Spíš Tvoje nároky na chlapovu pozornost jsou vyšší, než je on schopen/ochoten dát.

Ptala bych se, jak to vidí on. Třeba se mu příčí, že máš na něj "nároky" a že "musí". Třeba kdyby měl volnost se tobě i dítěti věnovat podle svého... těžko říct, takhle z vody, jen obecně.

A zase, jak už jsem psala: pokud chlapa příjemně přivítáš, dáš mu dobře najíst a pak se pomilujete... - myslíš, že odmítne? - to by musel být vůl, a pak dobře že ses ho zbavila.
Pokud ne - není tohle příjemně strávený společný čas? Nebo stojíš o něco jiného? Troufám si tvrdit, že u chlapa sex a jídlo asi budou hodně důležitý.
(Poznámka: na pokec není manžel, ale kamarádky!!! Nebo internet).

pro mě některý věci prostě přijatelný nejsou. Například aby oba partneři chodili do práce a žena k tomu všemu sama obstarávala celou domácnost. Není pro mě přijatelný ani to, aby se otec nezajímal o své dítě a netrávil s ním čas.
Ono taky záleží na druhu tý práce, na tom, co od člověka požaduje, jakou má zodpovědnost a tak dál. Ale neříkala jsi, že si s děckem pohraje... ale jen ho prostě začne za chvíli nudit? Upřímně řečeno - ani ne dvouletý děcko zas až tak inspirativní není... a to si troufnu tvrdit jako máma i bába.
On má jiné představy a potřeby než já
Opakuju otázku (zatím ses nevyjádřila) - tys to nevěděla? Nebo jsi čekala, že ho změníš?
snažila jsem se mu to pak víc dávat najevo, že si toho vážím, ale buď to neumím, nebo to nestačilo
Pokud "dáš najevo" a v následujícím okamžiku mu "vyčteš", že se nezajímá o dítě, opět nastává to, co jsem říkala - "nic jí není dost".
hledat řešení a kompromis podle mého
Kompromis "podle mého" je oxymóron - něco jako černý mlíko nebo suchá voda.

S dítětem - ženská od přírody funguje tak, že spíš "je" (bytí) a muž zase dělá, koná (akce). Tudíž i s dítětem matka spíš "je" (hlavně když je malý a děcku to stačí) kdežto chlap musí něco "dělat".
Takže s malým děckem může být chlap nervózní, protože nemá co "dělat" a neumí "jen tak být". :-)
... mě teda napadlo...

Dovedu si přestavit, že chlap děcko naučí na počítači, jen co dítě zvládne ťuknout do klávesnice, vezme ho na fotbal, jen co dítě pochopí, co ten fotbal je, vezme ho na kolo, jen co se dítě samo na kole udrží... ale že mu bude dělat problém jen "být" s dítětem, se kterým nemůže nic podnikat (= tj. konat). Tj. až bude dítě "parťák" na akce (a pak maminky budou šílet, aby se dítěti nic nestalo... tatínkové to mají jinak... ale to už je jiná).

Je škoda, že už nežijeme v širším společenství, protože tam dítě mělo tetičky a babičky a chlapi nebyli nucení dělat věci, ke kterým nemají buňky... prostě lovili. A ženská v kruhu sester, maminky, babičky a ostatních ženských nikdy na "domácnost" a děti nebyla sama. To je smůla dnešní společnosti (i když i dnes by maminka nebo někdo z rodiny mohli pomoct).