Reňas, opročítám a přemýšlím, díky za reakci.

dušičko, jenže já se snažila najít cestu... a bylo to těžký a vyčerpávající. Teď už vidím, že jsem se měla snažit jinak, ale přijde mi, že náš vztah už překročil hranici a už tam nevidím ten potenciál...
Už neřeším, jestli se k němu vrátit (nebo jen při hnutích mysli; ale pak si zase vzpomenu na to, kolikrát jsem se to snažila dát do pořádku, věřila, a jak ten pád na čumák bolí), jen je mi smutno...

dusička napsal(a):

Jaku napsal(a):

normální chlap se před rodinou taky nezamyká sám v pokoji a zvlášť když je třeba jeho pomoci:dumbom:

Já bych řekla, že se nezamkl před dítětem ale před hysterčící ženou.

Pardon, ale ty fakt perlis. Nemas nejmensi  dukaz nejakeho vystupu a okamzite omluvis toho muze. 

Dospelej clovek, ktery se doma zamyka, kdyz ma male dite !!!!!! a nemocnou zenu je cistokrevnej idiot.

a jeste tohle

dusička napsal(a):

Sahleb -
jenže jak tu psala Midora, byla upnutá na dítě, že mu snad ani to dítě nepůjčila. Chlap se stáhl, začal se bát pláče. On by si poradil, kdyby s ním byl sám.

Ja mam pocit, ze musim zaklit. Zeny je po porodu ditete upnuta na ditete, to je LOGICKE. Zvlast , kdyz ploditel nehne ani prstem.

Dusicko, nejdriv pises a omlouvas toho chudaka, ze MUZI to neumi s detmi (jen Midori a ja neumime pochopit tak "jasnou vec") a pak napises, ze mu "asi" nechtela pujcovat dite, ten chudak se tedy musel zacit bat place.

Ty mas fakt nazory na muze. To je katastrofa.
Najdes si jakykoliv duvod kdykoliv je omluvit, i v televizi ti vadi, ze zena "nuti"  manzela lkuxovat. Jses extreme submisivni a myslis si, ze je to ideal. Ostatni zeny, ktere takove nejsou, kritizujes je okamzite bez rozmyslu.

Upravil(a) sahleb (19. 6. 2012 8:20)

Já chlapa neomlouvám. To není omluvitelný,aby ženskou nechal ,když potřebuje pomoc

Selima napsal(a):

MMch, dobrá otázka - on sa prejavil ako leňoch a nespoľahlivý až pri decku, alebo bol taký vždy? (A podotázka: ako to vyzerá v jeho rodine? Aký má vzor z domova?)

Líný byl vždy, ale před dítětem v únosné míře... ty ostatní věci se projevily až pak. Byla jsem hodně překvapená, protože jsme v té době měli za sebou několik let společného bydlení...
Vzor z rodiny má špatný.

dušičko - sahleb - ano, dá se říct, že se zamykal přede mnou. Na jednu stranu jsem občas (spíš na začátku) byla pěkně nepříjemná a nedivím se mu, že to nemohl vydržet, v práci spousta práce, doma vyšilující manželka která ho neocení a jen po něm něco chce a ještě mu vynadá, když něco udělá blbě - a chápu pohled dušičky. Na druhou stranu mi přijde, že toho (spíš později) i zneužíval a prostě to bral jako řešení situace, které je pro něj snadné, a které je slabošské a ubohé - stačilo, že jsem něco řekla intenzivně nebo protivně (nebo něco špatně pochopil, nebo něco chtěl špatně pochopit) a z toho si udělal alibi pro to, aby se nemusel starat o dítě, aby mi nemusel pomoct - a chápu pohled sahleb, že je to čistokrevný idiot. Upřímně za těma dveřma jsem si pak o něm myslela i mnohem horší věci a vůbec nechápala, jak se to z něj mohlo stát.

dušičko - to s tím pochováním jsem nepsala nikde snad, nespletla sis to s něčím jiným? Chování jsem mu fakt nikdy neodepřela. Nechávala jsem mu dítě, jak jen to šlo (a že to moc nešlo, ale ne z mé strany).
A už v těhotenství to začalo, protože už v těhotenství jsem se moc soustředila na dítě.

Ty mas fakt nazory na muze. kapitulation To je katastrofa.
Najdes si jakykoliv duvod kdykoliv je omluvit, i v televizi ti vadi, ze zena "nuti"  manzela lkuxovat. Jses extreme submisivni a myslis si, ze je to ideal. Ostatni zeny, ktere takove nejsou, kritizujes je okamzite bez rozmyslu.

Já kritizuju? špatně čteš

Bramborka napsal(a):

Midori, to je fajn, že jsi odešla a jsi díky tomu schopna náhledu, nadhledu a normálnější reakce.
Vadí ti a vadila ti manželova lenost ..............jak ta lenost vypadá, jak se projevuje (krom neochoty postarat se o synka), jak se projevovala za bezdětna?
Z jakého prostředí jsi ty? Jaké máš rodinné vzorce? Změnila se ti v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím postava?

Midori napsal(a):

nechce za mě bojovat, ...

Jaké boje vedeš?

Myslela jsem tím, že on aktivně neřešil to, že jsem byla nespokojená, že se chystám odejít... jako by mu to bylo jedno. Jako kdybych mu za to nestála. Přitom ale není rád, že jsme od sebe (pořád zdůrazňuje, že to já jsem se rozešla a rozbila rodinu, že on o mě pořád stojí).

Lenost: on vede takový neaktivní život. Když něco potřebuje, tak si na to radší zaplatí lidi, než aby to udělal. Nevymýšlí společné aktivity, nepodniká věci, nerad se hýbe, vyhovuje mu víc žít v neútulném, špinavém prostředí, než vstát a poklidit.
Dřív asi tím jak byl do mě asi zamilovaný a jak já na něj byla milá některé věci dělal (že se mnou někam šel, že nějak poklidil atd.). Sice míň, než pro mě bylo obvyklé, ale kompenzoval to jinými věcmi. Po narození dítěte se to vygradovalo, jen sedí u PC a jí  čokoládu, všechny aktivity jsou pro něj zbytečné, příliš náročné, příliš nezáživné. Zní to trochu jako deprese... ale on je u toho PC šťastný...

Rodinné vzorce u mě taky nic moc, díky špatnému až tyranskému vztahu otce a matky si příliš dávám pozor na to, aby mě někdo nevyužíval, neovládal, nechoval se ke mně špatně, dělá mi problém odpouštět a věřit v dobré úmysly, jsem ostražitá a náročná.

Postava se mi po těhotenství nezměnila, to jen jemu...

helena napsal(a):

on aktivně neřešil to, že jsem byla nespokojená
Ale on nemůže "aktivně řešit" tvoji nespokojenost. To je jen a jen na tobě.
Nakonec jsi věděla, do čeho jdeš -  "Dřív... některé věci dělal", ale zjevně se do nich nehrnul - a samozřejmě, že "Po narození dítěte se to vygradovalo" - na nějaký "courání" to nebylo, co se úklidu a pdobně týče bylas doma a buď měla hotovo, nebo to zase vadilo jen tobě... a navíc tě víceméně "měl jistou".
Podívej, já chovám podobný "domácí zvířátko"... už přes třicet roků... a taky jsem se snažila. Sakra snažila... jenže zázraky se dějou málokdy, víš. Jenže na to přijdeš právě až po těch letech - a to už se nasbírá tolik důvodů, proč "už" neodcházet, že v tom (většinou) zůstaneš nafurt.

"Půjčím" si větu od Helči,nebo se po těch letech nasbírá tolik důvodů,proč naopak odejít...ale rozhodnutí je jen na Tobě.. I když Ty ses vlastně s ním,už rozešla,takže nějaké důvody byly.. a teď,co dál..ON by chtěl být s Tebou,ale co chceš Ty?? Budeš se více trápit,když budeš bez něj nebo,když budeš s ním pod jednou střechou??

heleno, já jsem tou větou myslela, ze nebyl ochotný řešit, že mi ve vztahu něco chybí, že bych od něj něco potřebovala, že chci něco změnit... to by snad mohl, ne?
A ty jsi šťastná, se svým zvířátkem?

Reňas, mi je líp nez něj. Jen je mi líto těch chyb co jsem udělala. A že nejdou vrátoit a napravit. Nebo jdou takové chyby nějak napravit? To by mě zajímalo...

nebyl ochotný řešit, že mi ve vztahu něco chybí, že bych od něj něco potřebovala, že chci něco změnit
Tobě chybí, ty bys potřebovala, ty chceš změnu... on ne. On je takhle spokojenej... a když není, tak se jednoduše zamkne. Jak prosté.
Tvoje "chyby" nejsou v tvém chování, ale v tom, že ses ho snažila nacpat někam, kam on zjevně nechtěl... takže se celkem logicky vzpírá. Ty máš představu šťastný rodiny, on zřejmě taky - akorát že se diametrálně liší. Bohužel musím opakovat, že jsi věděla... a možná jen nechtěla vidět, nebo (naivně) doufala, že ho změníš ty nebo dítě.
A ty jsi šťastná, se svým zvířátkem?
To není zvířátko pro radost... to je zvířátko, o který je teď už jen nutný se postarat. Starýho psa taky nevyhodíš na ulici nebo nepověsíš někomu na krk jen proto, že je výrazně odlišnej od toho štěňátka, co sis kdysi přivedla domů.
(Jsem zvědavá, kdo se zas nade mnou bude pohoršovat )

Upravil(a) helena (19. 6. 2012 13:14)

"sedí u PC a jí  čokoládu" - ten popis sedí na mého manžela :-) Ale vyměňovat ho kvůli tomu nebudu. Ajťák je prostě s počítačema šťastnej.

Trošku mám pocit, že chceš, aby ti chlap nahradil "maminku" (nebo rodiče)... dospělý člověk si přece svoje potřeby plní především sám, ne? Partner nezvládne udělat tě šťastnou.

Návod na šťastné soužití s partnerem je: 1) dobře si vybrat 2) brát ho takového, jaký je a NESNAŽIT SE HO ZMĚNIT. To je cesta do pekel (teda k rozvodu).

Stručně řečeno: pokud s ním chceš být, nesnaž se ho změnit.
Pokud s ním být nechceš, rozhodni se, nebuď a nevyčítej si to.

Upravil(a) Martinka1 (19. 6. 2012 13:23)

Midori napsal(a):

A? Myslíš, že je správné, aby na jednoho "hele já mám s naším vztahem ten a ten problém, mohli bychom to prosím probrat a pořešit", druhý z partnerů dlouhodobě reagoval "já ale žádnej problém nemám, takže nic řešit nebudu"?

Já myslím, že to tak je správně. Pokud Ty máš problém a partner žádný problém necítí - proč by to řešil?
Prostě začni řešit Ty a on se buď přidá, až mu něco začně vadit, nebo ne. To je ale na něm.
Nemůžeš nikoho nutit se měnit, když mu stávající stav vyhovuje!

Opravdu to vypadá, že TY máš problém, ty řešíš... a partner problém necítí, proto ho neřeší! V tomhle rozložení je na tobě, abys to začla řešit. Vypadá to nespravedlivě, ale aby člověk, kterému něco nevyhovuje, se snažil změnit člověka, který je v pohodě... to prostě nefunguje.

Midori, chapu tvoji tryzen. Ale nemej vycitky svedomi. Tvuj manzel üpreci nemel zajem o dite a "volal po svobode", jak si sama napsala. Nepomahal ti, a doslova ignoroval tvoje volani o pomoc.

Ja jsem mela takovy typ taky doma. Presne tenhle postoj, kdyz jsem byla nemocna, odkracel, kdyz jsem sla na operaci odjel si na dovolenou, s ditetem jsem ho nemela vyrusovat. Platit na nej nechtel. Nesel treba nikdy ani nakoupit.

Jeho postoj stejny- temer- : Ja nic menit nebudu, pokud se ti to nelibi muzes vypadnout. Tak jsem vypadla. A povazuju to za nejlepsi vec meho zivota. Taky me nekdy chytnou takove myslenky. Ale u me je to davno. Nejlepsi jsou ti chytraci, kteri tvrdi, ze jsem delala chyby a ze to neni jen jeho vina. Ale on si proste sam vybral, nepomahat, neplatil, lhat a ignorovat. To byl jeho vyber protoze to on sam tak chtel jako dospely clovek a dospely clovek nese vzdy za svoje rozhodnuti a ciny zodpovednost. . Stejne jako tvuj chot, ktery se pred tebou zaviral v byte a nechtel ani na tvoje prosby noc resit.

Upravil(a) sahleb (19. 6. 2012 14:14)