Oznámení

3. července : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

3. července : Praktické grilovací desatero pro úspěšný start letních grilovaček!

3. července : Prázdniny jsou tady a s nimi i doba dovolených a výletů. Kam vyrazit? Mrkněte na naše tipy!

#1 18. 6. 2012 14:18

Midori
♥------
Registrovaný: 18. 6. 2012
Příspěvky: 16

Mám výčitky z rozbití rodiny

Mám výčitky z rozbití (svojí vlastní) rodiny. Mám ani ne dvouleté dítě a s jeho otcem jsem se rozešla.

Rok a půl (začalo to ke konci mého těhotenství) jsem se s ním trápila, nebyla šastná. Bojovala za šastnou rodinu, jak jsem si ji vždycky představovala. On se nechoval tak jak jsem potřebovala, já se nechovala tak jak on potřeboval. Viděla jsem všechny chyby co dělal, cítila všechny křivdy, cítila se v právu, cítila, že takhle to prostě nejde, že tohle ne. Brečela po nocích, vymýšlela, přemýšlela, četla. Nechápala, co se s ním stalo. Litovala sebe i dítě.

Teď už s odstupem vidím i své chyby. Dělala jsem hrozný chyby.

Nevím, jestli existuje něco jako "nemůžeme spolu být, nehodíme se k sobě". On volá po svobodě, já vidím to, jak není schopen přijmout závazek který představuje jeho dítě... On nic neočekává a nic nezaručuje, já takhle žít neumím... Já se snažila napravovat (dělat plány, rozdělovat povinnosti, zavádět rodinné rituály, společné výlety) a nedávala jsem mu dost lásky (akceptování, tolerance, hlazení, vyznání, pozornosti). Věnovala jsem svou lásku a čas dítěti. On dítěti moc lásky a času nedával, o to víc jsem dítěti musela dávat já, o to míň mi zbylo na něj, takový kruh... Já vyčerpaná, nevyspalá, podhodnocená, vystresovaná... on osamělý, odkopnutý, depresivní.

Na konci už to bylo hrozný, oba jsme se cítili ublíženě, já byla zoufalá a hysterická, on on pasivně agresivní... hádky před dítětem, moje absolutní vyčerpání, řekla jsem dost, tohle nejde.

Když spolu nejsme, je to dobrý. Vycházím s ním, nevytáčí mě jeho lenost, jeho laxnost, jeho nestandardní názory a výstřední zvyky, jeho špatné vlastnosti, dokážu ho plně akceptovat a přijímat jaký je. Nesnažím se ho změnit, napravit, opravit. Před dítětem o něm mluvím jen kladně (dokud jsme byli spolu, když on se zamknul v pokoji a odmítal mi nemocné vyčerpané pomoct s dítětem, občas jsem to neunesla a i když vím jak je to pro něj špatné, řekla jsem dítěti o jeho otci hnusné věci). Ale tohle asi nezvládnu, pokud bychom měli být partneři. Nevím, jestli je to špatně, nebo normální (že od partnera očekávám určité věci).
On se mnou chce být, ale nechce se měnit, nechce za mě bojovat, nechce žádný dohody, nechce nic řešit.
Mám výčitky, že beru dítěti úplnou rodinu. Že jsem na něj (na partnera) byla hnusná a zlomila ho. Že jsem se měla víc snažit. Že jsem se neměla chovat pitomě (po otěhotnění a porodu jsem byla sobecká, přehnaně stresující, hysterická, zaměřená na dítě). Nevím, co s tím...

Není tady

 

#2 18. 6. 2012 14:45

Kubula
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 1. 5. 2006
Příspěvky: 1248

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Neboli on s tebou chce být, pokud všechno půjde tak, jak si představuje on?

Tyjo, snad si ani nic nevyčítej. Tohle fakt nezní jako partnerství, který by normální člověk unes.

Není tady

 

#3 18. 6. 2012 15:21

Midori
♥------
Registrovaný: 18. 6. 2012
Příspěvky: 16

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Kubula napsal(a):

Neboli on s tebou chce být, pokud všechno půjde tak, jak si představuje on?

On nechce, abych od něj cokoli očekávala, vyžadovala, myslela si, že mám od něj na něco právo. "Láska je dávat, a ne brát."

A v některých věcech dává štědře (peníze) a v jiných prostě nedává (péče o syna, pomoc v domácnosti) a nedá se s ním na tom domluvit. Pokud z něj nějakou dohodu dostanu, nedodrží ji.

Ve své podstatě mi jeho myšlenky přijdou hezké, čisté... Ale ve skutečnosti na mě přehodil svoji část zodpovědnosti za dítě, protože on to na rozdíl ode mě necítí, že by se o něj MĚL nebo MUSEL starat, takže to dělám já...

Není tady

 

#4 18. 6. 2012 15:53

Jessika
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Praha
Registrovaný: 30. 10. 2007
Příspěvky: 4571

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Odlož výčitky a věnuj se praktickému životu.
Nemusíš si přece své chyby omlacovat o hlavu - a jsou skutečné nebo domnělé.
Tím se jen trestáš, motᚠse v kruhu a nic kloudného z toho nevyroste.
Ještě se v životě nadělᚠspoustu chyb a jakmile si navykneš fňukacímu mechanizmu, těžko mu potom odvykáš.
Co se stalo, stalo se... Hlavu vzhůru, bradu vystrčit a začni plánovat, jak budeš svůj život a život svého mimi řešit tak, aby byl jen hezčí.
Pa, Jess.


Člověk je moudrý, ale lidstvo je hloupé...

Není tady

 

#5 18. 6. 2012 16:03

Zklamaná
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: u nás v Galaxii :-))
Registrovaný: 7. 12. 2007
Příspěvky: 8755
Web

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Midori - myslím, že by nemusel být problém v tom, nechat ho žít tak, jak chce (svobodně)...vždy pro dítě můžete žít spolu a přesto každý po svém, jde jen o to, zvyknout si na ten princip. Chceš-li držet společnou rodinu pro dítě, udělaj to pro dítě a žij, jako by partner "nebyl" - tzn. nic neočekávej, nic nevyžaduj...a na druhou stranu, nedávej a neposkytuj (domácí servis).


IDIOT SE UČÍ VLASTNÍMI CHYBAMI, MAGOR SE UČÍ DEBILITĚ OD IDIOTA…….JÁ SE UČÍM CIZÍMI CHYBAMI lol
Kdybych to, co mi tu někteří říkáte, proměnila na stravu, nežral by to ani můj pes!
Svět nekonečných možností - ten tvoří F+F+F+F+F+F {přesně v tomto pořadí}.
http://www.youtube.com/watch?v=uVR-jLWz_7A

Není tady

 

#6 18. 6. 2012 16:15

Midori
♥------
Registrovaný: 18. 6. 2012
Příspěvky: 16

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Jess, díky za povzbuzení. Někdy mám takovouhle náladu, jindy jde pozitivní přístup hůř...

Zklamaná napsal(a):

Midori - myslím, že by nemusel být problém v tom, nechat ho žít tak, jak chce (svobodně)...vždy pro dítě můžete žít spolu a přesto každý po svém, jde jen o to, zvyknout si na ten princip. Chceš-li držet společnou rodinu pro dítě, udělaj to pro dítě a žij, jako by partner "nebyl" - tzn. nic neočekávej, nic nevyžaduj...a na druhou stranu, nedávej a neposkytuj (domácí servis).

Ano, to je možné řešení. Ale když já to takhle nechci a nevím, jestli to mám "překousnout" pro dítě. Jestli to ej fakt tak dobrý, že to za to stojí, i když já to tak necítím.
Já bych chtěla v partnerovi cítit oporu. Chtěla bych žít jako rodina, trávit čas spolu. Nebýt ta, na kom je veškerá zodpovědnost za dítě (na to on mi říkal: když odejdeš, tak na tom přece budeš ještě hůř než teď... nojo, jenže já chci s někým vytvoiřit rodinu a věřím, že časem se mi to podaří) a spoustu dalších věcí...
Můžu ho nechat žít tak jak on chce (svobodně), ale v tom případě budu potřebovat ještě někoho, kdo se mnou bude sdílet věci... nebo to je opravdu tak sobecký požadavek?

Není tady

 

#7 18. 6. 2012 16:41

dusička
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: DC
Registrovaný: 14. 6. 2006
Příspěvky: 24389

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. hmm


Každý den je jen jednou za život

Není tady

 

#8 18. 6. 2012 16:44

agewa
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 27. 2. 2008
Příspěvky: 4341

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

dusička napsal(a):

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. hmm

to myslíš vážně?
a nebylo by lepší počkat třeba až do puberty, až budou (možná) s chlapem "paráci" ?

Není tady

 

#9 18. 6. 2012 16:53

Zklamaná
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: u nás v Galaxii :-))
Registrovaný: 7. 12. 2007
Příspěvky: 8755
Web

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Midori napsal(a):

Jess, díky za povzbuzení. Někdy mám takovouhle náladu, jindy jde pozitivní přístup hůř...

Zklamaná napsal(a):

Midori - myslím, že by nemusel být problém v tom, nechat ho žít tak, jak chce (svobodně)...vždy pro dítě můžete žít spolu a přesto každý po svém, jde jen o to, zvyknout si na ten princip. Chceš-li držet společnou rodinu pro dítě, udělaj to pro dítě a žij, jako by partner "nebyl" - tzn. nic neočekávej, nic nevyžaduj...a na druhou stranu, nedávej a neposkytuj (domácí servis).

Ano, to je možné řešení. Ale když já to takhle nechci a nevím, jestli to mám "překousnout" pro dítě. Jestli to ej fakt tak dobrý, že to za to stojí, i když já to tak necítím.
Já bych chtěla v partnerovi cítit oporu. Chtěla bych žít jako rodina, trávit čas spolu. Nebýt ta, na kom je veškerá zodpovědnost za dítě (na to on mi říkal: když odejdeš, tak na tom přece budeš ještě hůř než teď... nojo, jenže já chci s někým vytvoiřit rodinu a věřím, že časem se mi to podaří) a spoustu dalších věcí...
Můžu ho nechat žít tak jak on chce (svobodně), ale v tom případě budu potřebovat ještě někoho, kdo se mnou bude sdílet věci... nebo to je opravdu tak sobecký požadavek?

a tady mᚠsvou odpověď - on není ten, co chce s tebou sdílet - chce žít svobodně, chtěj to také. Vždy nemusíš sdílet s tím, s kým bydlíš - můžeš svobodně sdílet tak jak on s kým chceš. On to tak chce - chtěj to také.
Pokud bych já nechtěla kvůli dítěti trhat rodinu (už jen proto, že dítě svého otce miluje, by se o něj nestará)...budem pouhými spolubydlícími. Neočekávej, nepožaduj - nedávej a neposkytuj.

Ono jde asi o to překousnutí - nebo lépe, zvyknout si na ten způsob žití. Pro tento způsob života musíš být asi silná nátura a nesmělo by ti vadit, že partner žije svůj život - a samozřejmě, že tvému partnerovi zase nesmí vadit, že žiješ svůj život ty...ale to jsi ještě nezkusila, možná by se začřaly dít divy lol


IDIOT SE UČÍ VLASTNÍMI CHYBAMI, MAGOR SE UČÍ DEBILITĚ OD IDIOTA…….JÁ SE UČÍM CIZÍMI CHYBAMI lol
Kdybych to, co mi tu někteří říkáte, proměnila na stravu, nežral by to ani můj pes!
Svět nekonečných možností - ten tvoří F+F+F+F+F+F {přesně v tomto pořadí}.
http://www.youtube.com/watch?v=uVR-jLWz_7A

Není tady

 

#10 18. 6. 2012 17:22

sahleb
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: MIMO CESKO
Registrovaný: 14. 5. 2008
Příspěvky: 5109

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

dusička napsal(a):

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. hmm

Tak s timhle nesouhlalsim. Muz, ktery se stane otcem je podle me jen liny, kdyz se vymlouva, ze mu to s ditetem nejde.....me to taky neslo a delala jsem vsechno.

Jako kazda zena, samozrejme. Zeny se nemuzou nikdy na nic vymlouvat, muzi, ti lini, se to krasne naucili.Budu se starat ...jako tak trochu , az se mu to bude hodit.... A pak se divi.......


Kultura je založena na tom, co se od lidí vyžaduje, ne na tom, co se jim poskytuje.

ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY

Není tady

 

#11 18. 6. 2012 17:26

dusička
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: DC
Registrovaný: 14. 6. 2006
Příspěvky: 24389

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

agewa napsal(a):

dusička napsal(a):

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. hmm

to myslíš vážně?
a nebylo by lepší počkat třeba až do puberty, až budou (možná) s chlapem "paráci" ?

Tak kvůli tomu, že chlap nepochová dítě bych určitě od něho neodcházela.
Maj krizi, je to více rodinách, chlap žárlí na dítě, protože ženská je máma, kojí, přebaluje, chlap už není na prvním místě. Měla by to pochopit, jak ženská (a nechtít od chlapa ze dne na den mateřský pudy) tak chlap by měl pochopit ženskou, že má malýho tvorečka,který je na ní závislej.
Dohadujou se, ona, že má dítě pochovat, on že ne. V té chvíli se stejně dohadováním nic nezmůže, nejlepší je, vyčkat situaci, narvat chlapovi dítě do kočárku a odejít ke kadeřnici - třeba. tillfreds
Hledala bych i klady ve vztahu.
Pokavad Tě má rád, postará se o Vás, jak si psala, není lakomý, vydělá, živí Vás, tak mu nevyčítej, že se nepostará. Chlap to prostě neumí ze dne na den, jako máma, ženská,která to má jako pud. Chlap se musí všemu učit. Jenže nadáváním se to nenaučí


Každý den je jen jednou za život

Není tady

 

#12 18. 6. 2012 17:27

sahleb
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: MIMO CESKO
Registrovaný: 14. 5. 2008
Příspěvky: 5109

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Midori napsal(a):

Mám výčitky z rozbití (svojí vlastní) rodiny. Mám ani ne dvouleté dítě a s jeho otcem jsem se rozešla.

Teď už s odstupem vidím i své chyby. Dělala jsem hrozný chyby. Na konci už to bylo hrozný, oba jsme se cítili ublíženě, já byla zoufalá a hysterická, on on pasivně agresivní... moje absolutní vyčerpání.....
Vycházím s ním, nevytáčí mě jeho lenost, jeho laxnost, .............jsme byli spolu, když on se zamknul v pokoji a odmítal mi nemocné vyčerpané pomoct s dítětem,
On se mnou chce být, ale nechce se měnit, nechce za mě bojovat, nechce žádný dohody, nechce nic řešit.
Mám výčitky,..... Že jsem se měla víc snažit. Že jsem se neměla chovat pitomě (po otěhotnění a porodu jsem byla sobecká, přehnaně stresující, hysterická, zaměřená na dítě). Nevím, co s tím...

Podle me si nemas co vycitat, tvuj pritel je maximalne pohodlny a sobecky a dost surovec. Zamknout se v pokoji pred nemocnou manzelkou....necce nic menit, zadne dohody.....A TY MAS VYCITKY???

Upravil(a) sahleb (18. 6. 2012 17:28)


Kultura je založena na tom, co se od lidí vyžaduje, ne na tom, co se jim poskytuje.

ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY

Není tady

 

#13 18. 6. 2012 17:28

dusička
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: DC
Registrovaný: 14. 6. 2006
Příspěvky: 24389

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

sahleb napsal(a):

dusička napsal(a):

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. hmm

Tak s timhle nesouhlalsim. Muz, ktery se stane otcem je podle me jen liny, kdyz se vymlouva, ze mu to s ditetem nejde.....me to taky neslo a delala jsem vsechno.

Jako kazda zena, samozrejme. Zeny se nemuzou nikdy na nic vymlouvat, muzi, ti lini, se to krasne naucili.Budu se starat ...jako tak trochu , az se mu to bude hodit.... A pak se divi.......

Sahleb -
jenže jak tu psala Midora, byla upnutá na dítě, že mu snad ani to dítě nepůjčila. Chlap se stáhl, začal se bát pláče. On by si poradil, kdyby s ním byl sám.


Každý den je jen jednou za život

Není tady

 

#14 18. 6. 2012 17:29

dusička
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: DC
Registrovaný: 14. 6. 2006
Příspěvky: 24389

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Souhlasím Midoro, nic si nevyčítej. Jestli ho mᚠráda, zkus změnit sebe a začni pomalu s tím,že mu dítě na chvilku nechᚠs ním samotné


Každý den je jen jednou za život

Není tady

 

#15 18. 6. 2012 17:34

sahleb
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: MIMO CESKO
Registrovaný: 14. 5. 2008
Příspěvky: 5109

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

dusička napsal(a):

Tak kvůli tomu, že chlap nepochová dítě bych určitě od něho neodcházela.
Maj krizi, je to více rodinách, chlap žárlí na dítě, protože ženská je máma, kojí, přebaluje, chlap už není na prvním místě.

Měla by to pochopit, jak ženská (a nechtít od chlapa ze dne na den mateřský pudy) tak chlap by měl pochopit ženskou, že má malýho tvorečka,který je na ní závislej.

Pokavad Tě má rád, postará se o Vás, jak si psala, není lakomý, vydělá, živí Vás, tak mu nevyčítej, že se nepostará. Chlap to prostě neumí ze dne na den, jako máma, ženská,která to má jako pud. Chlap se musí všemu učit. Jenže nadáváním se to nenaučí

No to je dost tragedie, takovy chlap se chova jako babovka, a trucuje nad vycerpanou zenou, ze neni na provnim miste. NOVOROZENEC MUSI BYT na prvnim miste, proc ji takovy ubozak nepomuze? èProc ji to neulehci? 

Pardon, ale vetsina zen neumi zachazet a pecovat o narozene dite hned, ale taky se to musi ucit. A navic maji asi vsechny matky dost rozumu a pochopi, ze se o to dite musi starat,  prebalovat, kojit, uspavat apod.....muzi nemaji matersky city ale otcovsky....


Kultura je založena na tom, co se od lidí vyžaduje, ne na tom, co se jim poskytuje.

ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY

Není tady

 

#16 18. 6. 2012 17:50

dusička
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: DC
Registrovaný: 14. 6. 2006
Příspěvky: 24389

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Nepíšu, že by chlap neměl pomoc. stolt
Ale tím,že na chlapa začne řvát, si nepomůže. tillfreds A i soucítím s ženskou,že řve, protože už nemůže. Je to bludný kruh, kdo z koho, kdo za to může.
Midoro - co to znamená,že si bojovala za štastnou rodinu? Co si pod tím "štastnou" představuješ?


Každý den je jen jednou za život

Není tady

 

#17 18. 6. 2012 19:07

Pandorraa
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 21400
Web

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Midori napsal(a):

. Že jsem se měla víc snažit.

Jak to kONKRETNĚ myslíš?
VÍC SE SNAŽIT...
Co to znamená, Midori?
Jak si to snažení představuješ?

Víš, vztah by měl plynout volně, bez nějakého velkého tlaku, který vyvineš a už na toho druhého, nebo sama na sebe. To je oboje špatně, protože v tom nelze trvale žít, je to neudržitelné, "nemocné" a nepřináší to štěstí nikomu.
Naopk léčivé je netlačit.
Věci příjmout, jaké jsou, "pustit" je a nechat "plynout" stolt Vzít si jen to, co je tvoje, co změnit můžeš a to ostatní nejprve přijmout, že to prostě tak je, existuje, a pak se prostě rozhodnout:
Chci to tak?
POTŘEBUJI to k něčemu?
POTŘEBUJI to tak?

Nerozumím tvému "měla jsem se víc snažit"...
Nemůžeš se přece teď hned, lusknutím prstu, celá obrátit na ruby a "předělat" jen proto, aby něco fungovalo, protože to tak chceš, protože si myslíš, že je to tak správně..
Život je příliš vážná věc na to, abys se pořád jen přizpůsobovala tomu, co je kolem tebe...
To ty sama bys měla to, co je kolem tebe tvořit smilestoltwink
Nepřemýšlej nad tím.
Proci si to stoltsmile
To půjde.
A samo, uvidíš winktummenupp


Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.

Pomluvy vymýšlejí závistivci, šíří je blbci a věří jim jen idioti.

Není tady

 

#18 18. 6. 2012 19:58

majkafa
Host

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

dusička napsal(a):

Tak kvůli tomu, že chlap nepochová dítě bych určitě od něho neodcházela.
Maj krizi, je to více rodinách, chlap žárlí na dítě, protože ženská je máma, kojí, přebaluje, chlap už není na prvním místě. Měla by to pochopit, jak ženská (a nechtít od chlapa ze dne na den mateřský pudy) tak chlap by měl pochopit ženskou, že má malýho tvorečka,který je na ní závislej.
Dohadujou se, ona, že má dítě pochovat, on že ne. V té chvíli se stejně dohadováním nic nezmůže, nejlepší je, vyčkat situaci, narvat chlapovi dítě do kočárku a odejít ke kadeřnici - třeba. tillfreds
Hledala bych i klady ve vztahu.
Pokavad Tě má rád, postará se o Vás, jak si psala, není lakomý, vydělá, živí Vás, tak mu nevyčítej, že se nepostará. Chlap to prostě neumí ze dne na den, jako máma, ženská,která to má jako pud. Chlap se musí všemu učit. Jenže nadáváním se to nenaučí

va dusi, ty snad vůbec nečteš, co Midori napsala.

 

#19 18. 6. 2012 20:01

dusička
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: DC
Registrovaný: 14. 6. 2006
Příspěvky: 24389

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Majkafo  - proč myslíš? Snažila jsem se najít jádro věci, proč se odcizili.
Neříkám,že za to může Midori, já ji chápu, co by chtěla. Je to o komunikaci.
A třeba taky ne, ale zkusit se naučit komunikace s někým, koho miluju, by mohlo dopadnou ku spokojenosti obou ne ?
Ale měli by na to být dva, to je jasný. Ale někdo by měl začít.


Každý den je jen jednou za život

Není tady

 

#20 18. 6. 2012 21:01

Martinka1
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: Praha
Registrovaný: 12. 9. 2007
Příspěvky: 8543

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Midori, jestli cítíš, že je ti bez muže líp, výčitky jsou zbytečné. Dítěti se bude dařit líp, pokud máma bude v pohodě, než kdybyste byli sice s mužem, ale oba nešastní. Rozchodem/rozvodem dítě otce neztrácí, stále má oba rodiče a stále bude oba rodiče vídat, přestože bude bydlet jen s jedním.

Není tady

 

#21 18. 6. 2012 21:46

REŇAS
Host

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

dusička napsal(a):

Majkafo  - proč myslíš? Snažila jsem se najít jádro věci, proč se odcizili.
Neříkám,že za to může Midori, já ji chápu, co by chtěla. Je to o komunikaci.
A třeba taky ne, ale zkusit se naučit komunikace s někým, koho miluju, by mohlo dopadnou ku spokojenosti obou ne ?
Ale měli by na to být dva, to je jasný. Ale někdo by měl začít.


No právě a jestli se snaží jen jeden a jen ten jeden komunikuje nebo se snaží o nějakou komunikaci a ten druhý raději zaleze a ON nic měnit nebude,ON chce žít svobodně,jak Midori napsala, k čemu to  vede? vissla Já myslím,že v tom nebude jen to malé,ale že je to i o něm..

 

#22 18. 6. 2012 21:55

Midori
♥------
Registrovaný: 18. 6. 2012
Příspěvky: 16

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Zklamaná napsal(a):

Ono jde asi o to překousnutí - nebo lépe, zvyknout si na ten způsob žití. Pro tento způsob života musíš být asi silná nátura a nesmělo by ti vadit, že partner žije svůj život - a samozřejmě, že tvému partnerovi zase nesmí vadit, že žiješ svůj život ty...ale to jsi ještě nezkusila, možná by se začřaly dít divy lol

Jemu to vadí, kdybych s cizím chlapem jezdila s dítětem na výlety apod. Ale divy se kvůli tomu neděly...

sahleb, přesně tenhle pohled jsem měla, přesně kvůli tomu jsem se rozešla: že je líný, sobec, necitlivý. A měla jsem jasno. Jenže, každá mince má dvě strany, s odstupem vidím i svoje chyby, a je mi líto, že jsem byla tak odsuzující a rezolutní.

dušičko, není to úplně jak si myslíš, že bych mu dítě snad nechtěla půjčit apod. (Dobře, maličkaté miminko ne že bych mu nepůjčila, ale zbytečně jsem hysterčila, když ho třeba nepřikryl apod., no prostě kraviny, zbytečné kritizování a odrazování, teď už je mi to jasné... ale, stalo se. Teď už ale jsem schopná nekritizovat a ocenit práci i když je polovičatá.) Ale tak od roka věku jsem se snažila jít občas ven, nechat je spolu...ale moc mi to neprocházelo.
A není to ani tak, že by to s malýma dětma neuměl... umí to perfektně, dítě ho miluje, dokáže s ním blbnout jak nikdo jiný... a je z děcka unešený jaké je skvělé, všude se s ním chlubí... jenže, je líný s ním být. Po pěti minutách se s ním nudí. Obtěžuje ho se o něj starat - přebalit, nakrmit, vyčistit zuby. V životě ho třeba nekoupal, přestože jsem ho prosila, že potřebuju aspoň jeden volný večer...

dusicko, co rozumim stastnou rodinou a za co jsem bojovala: abychom trávili čas spolu jako rodina, aby se věnoval synovi, abychom dělali my dva hezké věci. Abychom měli nějaké zážitky as ne jen přežívali... těžko se to popisuje, je to spíš pocit...

Pandoro... Jak KONKRETNE se snazit: je mi líto, že jsem se ho víc nesnažila pochopit a neviděla jsem věc z jeho pohledu. Viděla jsem sebe a dítě, viděla jsem, jak jsem vyčerpaná a nevyspalá, viděla jsem dítě které trpí tím že jeho matka je vyčerpaná a otec jí nepomůže. Neviděla jsem jeho, neviděla jsem jeho potřeby, nevcítila se do něj. Bojovala jsem za sebe a za dítě. Za práva, která jsem se domnívala, že máme, a za to, co mi podle mě dlužil.
Zbytek tvého příspěvku si nejsem jistá, jestli úplně chápu:( (hlavně ta část kolem POTŘEBUJU?)
Ano, měla jsem netlačit. Ne, nešlo mi to netlačit, když jsem byla tak unavená a tak nespokojená...
Ano, neuměla jsem ho přijmout takového, jaký je. Snažila jsem se ho změnit. Bylo to k ničemu, nešastní jsme byli oba. Ale když jsem ho přijala - ok, je takový, já s ním ale v takovém případě nebudu žít - je in stejně nešastný a naštvaný a dítě v určitém smyslu nemá tátu (jako pořád ho má, ale není to úplná rodina prostě) a oroto ani já nejsem šastná... všechno mi přijde špatně, všechny varianty...

Jo a dušičko, v poradně jsme byli a nepomohlo... o komunikaci jsem se hodně snažila, četla jsem knihy o komunikaci obecně, komunikaci mezi mužem a ženou atd... nepomohlo...

Není tady

 

#23 18. 6. 2012 22:11

REŇAS
Host

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

Midori napsal(a):

Mám výčitky z rozbití (svojí vlastní) rodiny. Mám ani ne dvouleté dítě a s jeho otcem jsem se rozešla.

Rok a půl (začalo to ke konci mého těhotenství) [b]jsem se s ním trápila, nebyla šastná.[/b]
Dost dlouhá doba,abys nemusela mít výčitky,že jsi se nesnažila. Odpověděla jsi si,trápila jsem se,nebyla jsem šastná..


Bojovala za šastnou rodinu,
A on dělal,co?
jak jsem si ji vždycky představovala. On se nechoval tak jak jsem potřebovala, já se nechovala tak jak on potřeboval. Viděla jsem všechny chyby co dělal, cítila všechny křivdy, cítila se v právu, cítila, že takhle to prostě nejde, že tohle ne. Brečela po nocích, vymýšlela, přemýšlela, četla. Nechápala, co se s ním stalo. Litovala sebe i dítě.

Teď už s odstupem vidím i své chyby. Dělala jsem hrozný chyby.

Nevím, jestli existuje něco jako "nemůžeme spolu být, nehodíme se k sobě". On volá po svobodě, já vidím to, jak není schopen přijmout závazek který představuje jeho dítě... On nic neočekává a nic nezaručuje, já takhle žít neumím... Já se snažila napravovat (dělat plány, rozdělovat povinnosti, zavádět rodinné rituály, společné výlety) a nedávala jsem mu dost lásky (akceptování, tolerance, hlazení, vyznání, pozornosti). Věnovala jsem svou lásku a čas dítěti. On dítěti moc lásky a času nedával, o to víc jsem dítěti musela dávat já, o to míň mi zbylo na něj, takový kruh... Já vyčerpaná, nevyspalá, podhodnocená, vystresovaná... on osamělý, odkopnutý, depresivní.

Na konci už to bylo hrozný, oba jsme se cítili ublíženě, já byla zoufalá a hysterická, on on pasivně agresivní... hádky před dítětem, moje absolutní vyčerpání, řekla jsem dost, tohle nejde.
A asi to,už ani nešlo..
Když spolu nejsme, je to dobrý.
No,právě,když spolu nejste..
Vycházím s ním, nevytáčí mě jeho lenost, jeho laxnost, jeho nestandardní názory a výstřední zvyky, jeho špatné vlastnosti, dokážu ho plně akceptovat a přijímat jaký je. Nesnažím se ho změnit, napravit, opravit.
To by asi ani nešlo,ho změnit,napravit,opravit,musel by chtít sám.. Takže šlo by o to,zda bys ho byla schopná takového akceptovat a příjmout ve společném životě..
Před dítětem o něm mluvím jen kladně (dokud jsme byli spolu, když on se zamknul v pokoji a odmítal mi nemocné vyčerpané pomoct s dítětem, občas jsem to neunesla a i když vím jak je to pro něj špatné, řekla jsem dítěti o jeho otci hnusné věci). Ale tohle asi nezvládnu, pokud bychom měli být partneři. Nevím, jestli je to špatně, nebo normální (že od partnera očekávám určité věci).
On se mnou chce být, ale nechce se měnit, nechce za mě bojovat, nechce žádný dohody, nechce nic řešit.
Mám výčitky, že beru dítěti úplnou rodinu. Že jsem na něj (na partnera) byla hnusná a zlomila ho.
Proč dávᚠvinu jen sobě?
Že jsem se měla víc snažit.
Nemyslím si,že jsi se snažila málo,snažila jsi se tak,jak jsi to nejlépe uměla..
Že jsem se neměla chovat pitomě (
A on se vždy zachoval skvěle ?
po otěhotnění a porodu jsem byla sobecká, přehnaně stresující, hysterická, zaměřená na dítě). Nevím, co s tím...

 

#24 18. 6. 2012 22:13

Jaku
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 10. 2011
Příspěvky: 2761

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

dusička napsal(a):

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. hmm

vavava normální chlap se před rodinou taky nezamyká sám v pokoji a zvl᚝ když je třeba jeho pomoci:dumbom:

Není tady

 

#25 18. 6. 2012 22:18

Jaku
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 10. 2011
Příspěvky: 2761

Re: Mám výčitky z rozbití rodiny

přesně tenhle pohled jsem měla, přesně kvůli tomu jsem se rozešla: že je líný, sobec, necitlivý.
vava - a to si měla růžové brýle před početím nebo jste se vůbec neznali:cool:?

Není tady

 
NÁŠ TIP:

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů