|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Moje mamka hodně "rozvázala", když nám se sestrama dorostly dcery a na našich poměrně častých "babincích" (to vždycky avízujeme předem, že "bez chlapů") probíráme hrozně rády život se vším všudy a tak všecko kolem...
Ony všechny ty naše dcery už přece jen vyrostly v jiné době a jsou daleko otevřenější, než jsme byly my, nemají problém bavit se i o těch věcech, o kterých my jsme se mluvit jako dcery s matkou ostýchaly a i tu babičku berou jako kámošku a nic není tabu.....a já docela koukám, jak se i ona uvolnila a jak jí to dělá dobře. Takže i nám, dcerám, ty holky prokázaly v tomto velkou službu.
Celkově toto "setkávání tří generací žen" můžu vřele doporučit....učíme se jedna od druhé.
Není tady
majkafa napsal(a):
Jessika napsal(a):
K tomu můžu jen říct, že když se chová takto (+předchozí tvé povídání) , tak je fajn, že ji dokážeš stále (nebo už zase) mít ráda.
A docela chápu, že ti slovo "vážit si" k ní nepasuje.
A upřímně - je úplně putýnka, jestli to máš srovnaný nebo ne. Však je dost času...Jess, přemýšlela jsem, jestli stále nebo už zase. Správné je - konečně a možná škoda, že teprve teď, po tolika letech. Možná to mohlo být jiné, kdybych si to byla srovnala dříve. Někdy mě ještě malinko přepadne mrška sebelítost, ale díkybohu už jenom výjimečně.
Btw dnes večer jsem našim zavolala a popovídala si s maminkou, co je nového a tak, bylo to docela příjemné.
Maminka se mě za 6 a půl roku, co můj BM odešel, nikdy nezeptala, jestli někoho nemám.
Delší dobu jsem si už v sobě srovnávala, jak se vypořádat v případě, že se zeptá, s tím, když vím, jaká je a že můj milý je ženatý. Jestli unesu, pokud mě odsoudí, jako mě odsoudila, že jsem rozvedená a že jsem nedokázala zachovat rodinu.
Už to mám v sobě srovnané. Když se nezeptá, sama jí to neřeknu. Když se zeptá, řeknu pravdu. Ať už bude následovat cokoliv.
Já se vlastně někdy divím, jak to, že k ní cítím lásku. Prostě to tak je.
Tak moje máti je zas celkem tady na ty vztahy tolerantní;ale kdybych věděla,že s mým ženatým přítelem bude mít problém,lépe řečeno já s ní potom,tak bych ji to až tak nevyklopila-proč si kazit vztah smámou tak nesmyslně,ne?Stačí říct,mám přítele a hotovo.A kdyby se ptala dál,tak řeknu že jerozvedený,však se z toho nestřílí a lež je mnohdy milosrdnější než pravda a neškodná v tomto případě.
Není tady
majkafa napsal(a):
Tatínek chtěl stavět dům, pak jim nabízeli i podnikový byt, ale moje maminka nechtěla odejít a mít svou domácnost. Bydleli jsme v domě babičky a dědy. Byl tam jeden byt a jedna kuchyně.
Ano, dusičko. Já jsem tam přece žila. A ano, maminka mi to řekla. Že se nechtěla odstěhovat, že to chtěla tak, jak to bylo. A tatínek ustoupil, ale nerad. Ale co měl dělat, když maminka odejít nechtěla. On si s babičkou moc nerozuměl.
Tvůj otec musí být asi hodně splachovací,nezávidím mu a hned tak každý mužský by nebyl ochoten se takto srovnat jen podle (dle mě nesmyslného)přání své ženy.Tvoje mamka si ten život dost ulehčovala-alespon dle toho,co tu píšeš;ale já bych se z takového bydlení zcvokla.
Není tady
LENNNA napsal(a):
Bramborka napsal(a):
Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.
Tohle mě moc zaujalo, zkouším se nad tím zamyslet, ale nevím! Přeložte to prosím pro natvrdlé jako já
Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, jak je to myšleno? Já se k ní chovám jako k mámě, nevím jak je myšleno "chovat se k ní jako k ženě". Což asi značí, že mám problém se ženskostí anebo jsem úplně nedůvtipná a nechápající
Tak mě to trklo takhle...
Nesnesu na mamce jak slouží tátovi...někdy je to až ad absurdum...Táta sedí u stolu,zcela svéprávný a sice laskavě,ale přesto pronáší...Kááá(zdrobnělina),sůůůl...a mami se okamžitě zvedne a servíruje sůl...
Když jsem tam,tátovi dám přednášku,ale on si stejně dělá co chce,ale já mám potřebu mamince projevit ženskou sounáležitost.....
Musím říct,že táta už má ze mě trochu respekt a stalo se i to,že,když jsme šli s babič (dětí oslovení...když je prudí,tak je babiz..
) na houby,tak on umyl nádobí!!!!
Ona se už těžko změní a jako Žena ,co běhá s vlky se už chovat nenaučí,...ale na druhou stranu velmi intenzivně vnímám,že sice bolestně ,s nepochopením a velkými pochybnostmi....pomalu začala respektovat mne.....
Vnímám to jako signál souznění,respektu a přijetí mých ženských principů,které ona dávno a dávno pohřbila,nicméně kdesi uvnitř ní doutnají...
Není tady
dusička napsal(a):
Ty jo, tak na příspěvky čučím jak trubka.
NEvěřila jsem,že by někdo mohl nenávidět svou mámu.
za to, že provedla něco, co se nám nelíbilo. Třeba to je pro nás neomluvitelné, ale ... je to smutný čtení.
:)to není čtení,to je život!
Já mám maminku normálně ráda,vím,že je jenom ona jedna jediná jako moje máma,tak jako mám na světě jen 2 jediný svoje děti...Ale prostě žijeme každá v jiném světě,jsme každá úplně jiná,tož tak nějak.Ve srovnání třeba s Majkafou je tam ten vztah o něco intenzivnější -se mnohem víc navštěvujeme,ona jezdí k nám,voláme si...naštěstí nemá slepice,žije v paneláku:D
Není tady
majkafa napsal(a):
heleno, hezká básnička.
Ale když jsem stonala, když mi bylo smutno na duši, byla se mnou má babička, ona se o mě zajímala, ona se starala.
Moje máma ne.
Taky přesně jak u mně.
Není tady
holcina napsal(a):
Taky v tom cítím, že to majka srovnané nemá. Nevím proč, ale je to tak
holcina napsal(a):
Mimochodem, taky jsem milovala babičku svého času víc, nebo jinak. Ale tak už to bývá, role babičky je úplně jiná jiná než role matky.
Holcino, teď mluvím já za sebe, proč bych to neměla mít srovnané,když napíšu, že babička plnila roli matky a proto se mi k ní vytvořilo větší pouto? To není zahořklost. Aspoň v mém případě. Ono je tohle dost složité téma,myslím psát o něm nebo dikutovat s cizími lidmi,kteří v té domácnosti nežili, její členy neznají atd. Já za sebe mohu s čistým svědomím říct, že mám dobrou vůli a dokážu se oprostit od toho co bylo v dětství.
Můžeš mi prosím tedy popsat ty role, dle tebe?
Není tady
Revliba napsal(a):
LENNNA napsal(a):
Bramborka napsal(a):
Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.
Tohle mě moc zaujalo, zkouším se nad tím zamyslet, ale nevím! Přeložte to prosím pro natvrdlé jako já
Tak mě to trklo takhle...
Nesnesu na mamce jak slouží tátovi...někdy je to až ad absurdum...Táta sedí u stolu,zcela svéprávný a sice laskavě,ale přesto pronáší...Kááá(zdrobnělina),sůůůl...a mami se okamžitě zvedne a servíruje sůl...
Když jsem tam,tátovi dám přednášku,ale on si stejně dělá co chce,ale já mám potřebu mamince projevit ženskou sounáležitost.....
Musím říct,že táta už má ze mě trochu respekt a stalo se i to,že,když jsme šli s babič (dětí oslovení...když je prudí,tak je babiz..
Ona se už těžko změní a jako Žena ,co běhá s vlky se už chovat nenaučí,...ale na druhou stranu velmi intenzivně vnímám,že sice bolestně ,s nepochopením a velkými pochybnostmi....pomalu začala respektovat mne.....
Vnímám to jako signál souznění,respektu a přijetí mých ženských principů,které ona dávno a dávno pohřbila,nicméně kdesi uvnitř ní doutnají...
Já to mám zase jinak.
Byly doby,kdy jsem chtěla změnit svět. Taky jsem nesnesla jak mamka slouží tátovi, jenže když jsem se ozvala, táta pochopil, ale mamka ne. Vždyt ona to pro něho dělá ráda. Je to jejich hra. 
Sice si ted občas stěžuje, jak táta bez ní nic neudělá, na všechno se jí ptá. Ale já nad tím mávnu rukou, nechci aby mě zatahovali do toho. Jen jí možná řeknu, no víš, on se táta bojí, aby to neudělal blbě. 
Není tady
Ziki napsal(a):
holcina napsal(a):
Taky v tom cítím, že to majka srovnané nemá. Nevím proč, ale je to tak
holcina napsal(a):
Mimochodem, taky jsem milovala babičku svého času víc, nebo jinak. Ale tak už to bývá, role babičky je úplně jiná jiná než role matky.
Holcino, teď mluvím já za sebe, proč bych to neměla mít srovnané,když napíšu, že babička plnila roli matky a proto se mi k ní vytvořilo větší pouto? To není zahořklost. Aspoň v mém případě. Ono je tohle dost složité téma,myslím psát o něm nebo dikutovat s cizími lidmi,kteří v té domácnosti nežili, její členy neznají atd. Já za sebe mohu s čistým svědomím říct, že mám dobrou vůli a dokážu se oprostit od toho co bylo v dětství.
Můžeš mi prosím tedy popsat ty role, dle tebe?
Můj bratránek cítil to pouto také víc k babičce než ke své matce. Ale nebylo to tím,že by se máma o něho nechtěla starat. KDyž se narodil, bydleli společně. Ona ho měla ve třiceti (tenkrát pozdě) císařem a babička do půl roku malýho koupala, krmila,protože tetu prý bolela jizva. Na tetu byl potom bratránek drzej, na babička hodnej. Ale ted co je bratránek ženatej, má děti, tak se to srovnalo.
Není tady
Jaku napsal(a):
Tak moje máti je zas celkem tady na ty vztahy tolerantní;ale kdybych věděla,že s mým ženatým přítelem bude mít problém,lépe řečeno já s ní potom,tak bych ji to až tak nevyklopila-proč si kazit vztah smámou tak nesmyslně,ne?Stačí říct,mám přítele a hotovo.A kdyby se ptala dál,tak řeknu že jerozvedený,však se z toho nestřílí a lež je mnohdy milosrdnější než pravda a neškodná v tomto případě.
Jestli se bude ptát dál, lhát nebudu.
V tom, jestli je ženatý nebo rozvedený, je zásadní rozdíl.
A kdybych řekla - rozvedený, necítila bych se uvnitř dobře.
Případný dobrý vztah s mámou nebudu zakládat na takovéhle lži. Buď mě miluje takovou, jaká jsem a se vším, co ke mně patří, nebo to stejně nemá cenu, jestli mě "miluje", jenom tehdy, když jsem dokonalá podle jejích představ. Už nebudu opakovat věci z mého dětství, že bych jí byla snesla modré z nebe, jenom aby mě měla ráda.
A pro mě platí totéž. Buď ji miluji takovou, jaká je, a když ne, ten vztah nemá cenu.
I kdyby se na mě rozzlobila a nadávala mi za nějakou pravdu, kterou uznám, že je na místě jí řict, milovat ji budu pořád. Ale neznamená to, že si nechám ubližovat. Do konfliktu se pouštět nebudu, mírnost na ni neplatí, takže odejdu.
Upravil(a) majkafa (15. 6. 2012 7:39)
majkafa napsal(a):
lupina montana napsal(a):
Ne, jen že v dané situaci mám být řekněme, že mírně dominantní - nebo alespoň rozhodně ne submisivní. Já k tomu mám automatický sklony, v určitý míře, když se někdo blízkej začne chovat pánovitě. Tak si to musím ohlídat.
Tak tu přemítám nad tím Bibísiným příspěvkem a říkám si - vztah s mýma dcerama mě o vztahu k mojí matce nic nenaučil.....aj. To asi bude průser, co....zajímavé povídání dnes. Taky nad tím přemýšlím.
Mně vztah s mou dcerou naučil, jestli se to tak dá říct. Že tak, jak se má dcerka chová ke mně, jak má ke mně důvěru a svěřuje se mi a tak vůbec, jak se s ní cítím hezky, že tak se já k mé mamince chovat neumím.
Nedokážu překročit bariéru posměchu a snižování významu mých starostí, se kterými jsem se jí někdy pokoušela svěřit, případně zeptat na radu.
Ale těší mě, že když přijedu, obejmu ji a už to umí i ona.
at tady vyprávíš, jak to máš srovnané a vyřešené, pořád je tz toho cítit ta bolest te malé holčičky, kterou to pořád bolí.
Možná tam pramení tvoje snaha vystupuvat tu jako moudrá a duchovně vyspělá žena. Ale chybí u toho pokora a vřelost. A myslím, že možná tady je "ten zakopaný pes".
Já taky ještě nedavno řešila svůj vztah l mámě i otci. a dokud to není OK, stále se to s námi tahne a ovlivnuje nás to, at si to připustíme a vidíme to nebo ne.
Není tady
dusička napsal(a):
Ty jo, tak na příspěvky čučím jak trubka.
NEvěřila jsem,že by někdo mohl nenávidět svou mámu.
No, to máš ťažké. Ja som zasa neverila, že by niektorá mama mohla robiť také veci ako odložiť svoje dieťa a už nikdy sa nezaujímať - a vidíš to, mohla... Všeličo sa deje na tom svete, jojo.
Není tady
majkafa napsal(a):
Ano, poprosila. Mockrát. Naposledy před 6 lety, když jsem se vrátila z psychiatrie. Prosila jsem ji, aby přijela, aby tady se mnou pár týdnů nebo aspoň pár dní byla, že je mi velmi zle a cítím se velmi osamělá. Maminka byla v důchodu.
Řekla mi na to, že by neměl kdo krmit slepice. (Měl. Sestra bydlí asi 100 metrů od našich).
Mamince je 72 let a vypadá a cítí se dobře. K tetě do "západního" Německa jela na 2 týdny.Za mnou byla maminka a tatínek naposledy v roce 2003 a maminka řekla, že už jsou hodně staří a už ke mně nikdy nepřijedou. Vůbec neví, kde bydlím, jak vypadá můj byt. Nepřijeli s tátou v roce 2009 ani na svatbu mé dceři do Prahy.
No to je teda dost smutny. Tohle bych nechtela zazit, deset let zadna navsteva dcery.......
Docela tragedie. Nepomuze, nepochopi, nezepta se, odmita k tobe prijet.
Zajimavy protiklad pro srovnani:
TVOJE VZTAHY v rodine a tvoje zcela mimozni mineni, o me osobe, viz dole jak jsem nenavistna, na kterem ses jako jedinna z fora shodla s patologickou Rozmarilou.
Upravil(a) sahleb (15. 6. 2012 8:59)
Není tady
holcina napsal(a):
Ono vícegenerační bydlení mělo co do sebe
Poskytuje materiál pre čierne kroniky... 
to asi najviac zo všetkého. Ja som ho okúšala 10 rokov a ďakujem, neprosím.
Není tady
Jessika napsal(a):
majkafa napsal(a):
...Ale těší mě, že když přijedu, obejmu ji a už to umí i ona.
Teda, a víš co mně dalo práce, naučit mámu, že mi může dát na přivítanou/rozločenou pusu?
Ona na osobní kontakty moc není ...
Mňa sa mama veľmi nedotýkala, ted aokrem úplného bábätkovstva, a keď sa potom občas na mňa vrhala ako dospelú alebo skoro-dospelú (keď som napríklad odchádzala na jeden semester študovať preč), bolo mi to úplne 
a párkrát som sa jej aj z objatia vymanila. Dnes už to znesiem a výnimočne ju objímem aj sama, ale väčšinou sa k tomu musím dlhšie odhodlávať. 
A s otcom trochu lepšie, ale nie moc. My sme taká antidotyková rodina... Teda, už sa to lepší a nová generácia je v poho...
Není tady
Selima napsal(a):
dusička napsal(a):
Ty jo, tak na příspěvky čučím jak trubka.
NEvěřila jsem,že by někdo mohl nenávidět svou mámu.No, to máš ťažké. Ja som zasa neverila, že by niektorá mama mohla robiť také veci ako odložiť svoje dieťa a už nikdy sa nezaujímať - a vidíš to, mohla... Všeličo sa deje na tom svete, jojo.
Ano Seli,všelicos se děje na tomto světě. Ale k zamyšlení zůstává,jak se cítí žena,která odloží své dítě, nebo něco "provede" to pro nás neomluvitelné. Je jí to fakt uplně putna?
Není tady
dusička napsal(a):
Ano Seli,všelicos se děje na tomto světě. Ale k zamyšlení zůstává,jak se cítí žena,která odloží své dítě, nebo něco "provede" to pro nás neomluvitelné. Je jí to fakt uplně putna?
Na svete se deji ruzne veci, nevim jak se citi matka, ktera dite odlozi, asi k tomu ma duvod. Mimochodem, driv byly matky nuceny sce dite odlozit..asi jim to putna neni.
...ale jak je to u muzu? Ty svoje deti odlozi raz dva ani se k nim neznaji, nebo je vubec v zivote nevideli. Jaky maji pocit?
Není tady
dusička napsal(a):
Selima napsal(a):
dusička napsal(a):
Ty jo, tak na příspěvky čučím jak trubka.
NEvěřila jsem,že by někdo mohl nenávidět svou mámu.No, to máš ťažké. Ja som zasa neverila, že by niektorá mama mohla robiť také veci ako odložiť svoje dieťa a už nikdy sa nezaujímať - a vidíš to, mohla... Všeličo sa deje na tom svete, jojo.
Ano Seli,všelicos se děje na tomto světě. Ale k zamyšlení zůstává,jak se cítí žena,která odloží své dítě, nebo něco "provede" to pro nás neomluvitelné. Je jí to fakt uplně putna?
Neviem a ani nechcem vedieť. Mmch, mám jednu spätnú väzbu. Táto matka stretla po rokoch svoju kamošku (matku druhého dieťaťa môjho bývalého, ktoré s ňou tiež veľmi nevyrastalo) náhodou - na trhu pri víne - a nezabudla sa posťažovať, že sa jej dospelý syn o ňu vôbec nezaujíma, neozýva sa jej a tak... Vzhľadom na to, že ona sa naposledy ohlásila u jeho babky (kde vtedy býval), keď mal 16, požičala si nenávratne peniaze a nikdy už sa neozvala, považujem jej kecy za absolútnu drzosť a nijako netúžim vedieť, čo cíti alebo čo si myslí. Len nech sa drží čo najďalej a nerobí zlobu, iné ma nezaujíma.
Není tady
sahleb napsal(a):
dusička napsal(a):
Ano Seli,všelicos se děje na tomto světě. Ale k zamyšlení zůstává,jak se cítí žena,která odloží své dítě, nebo něco "provede" to pro nás neomluvitelné. Je jí to fakt uplně putna?
Na svete se deji ruzne veci, nevim jak se citi matka, ktera dite odlozi, asi k tomu ma duvod. Mimochodem, driv byly matky nuceny sce dite odlozit..asi jim to putna neni.
...ale jak je to u muzu? Ty svoje deti odlozi raz dva ani se k nim neznaji, nebo je vubec v zivote nevideli. Jaky maji pocit?
Áno, jasné, že mala (bez dôvodu sa nedeje nič), potrebovala sa baviť a dieťa prekážalo. Muž furt preč, zarábal peniaze (ona predtým nerobila, tak nemala ani rodičovskú), no a kojenec nie je bohviečo na vláčenie po krčmách a baroch. Tak šup s ním k susedom a je vyriešené. Neviem, aký dôvod mala neplatiť ani výživné - nikdy, za celý mladého život - ale určite tiež nejaký mala. Za socíku ju za to ja zatvorili, ale v tejto demokratúre jej policajtka poradila, ako neplatiť skoro nič a nebyť za to potrestaná, a tak sa pretĺkla už pekne, bez väzenia (teda, aspoň za neplatenie alíkov, myslím, že mala nejakú podmienku za okrádanie kunčoftov a podvod). Mňa vždy skôr zaujímalo, prečo to dieťa vôbec MALA, keď bolo zjavné, že nie je materský typ... Asi tušila, že jej to pomôže na chvíľu udržať chlapa, ale netušila, že ju to prestane baviť tak skoro.
Není tady
ja by som pisatelke poradila, aby ked sa s mamkou rozprava sa dokazala trosku povzniest, pochopit ze je naozaj starsia, mozno precitlivejsia, mozno viac zatata, zanovita a negujuca. moja mama taka bola a mala som tendenciu presviedcat ju, ze nema pravdu, ze to nie ja ako ona mysli, ona si zas chcela dokazat, ze jej nazor stale za nieco stoji a tak nase diskusie neviedli k nicomu. nedokazala som si pripustit, ze moze zabudat, ze si nepamata, ze niektore veci nemohla zazit a preto nemoze pochopit. hovorila som si, predsa je to moja mama, ako moze tvrdit taku blbost, mala by byt mudrejsia. hm. chyba nebola v nej, ale vo mne. je to tvoja mama, ma ta rada, ty mas rada ju, radujte sa zo seba, kym sa mate. aj ked viem a ver ze viem, ze malickosti mozu cloveka nahnevat. skus jej dat niekedy najavo, ze aj jej nazor je dolezity, ze ma vahu, ze nie je bezvyznamny. ako velmi to ludia v starsom veku potrebuju! uvidis, aj ona bude ustretovejsia tvojim nazorom. drzim palce!
Není tady
maia napsal(a):
ja by som pisatelke poradila, aby ked sa s mamkou rozprava sa dokazala trosku povzniest, pochopit ze je naozaj starsia, mozno precitlivejsia, mozno viac zatata, zanovita a negujuca. moja mama taka bola a mala som tendenciu presviedcat ju, ze nema pravdu, ze to nie ja ako ona mysli, ona si zas chcela dokazat, ze jej nazor stale za nieco stoji a tak nase diskusie neviedli k nicomu. nedokazala som si pripustit, ze moze zabudat, ze si nepamata, ze niektore veci nemohla zazit a preto nemoze pochopit. hovorila som si, predsa je to moja mama, ako moze tvrdit taku blbost, mala by byt mudrejsia. hm. chyba nebola v nej, ale vo mne. je to tvoja mama, ma ta rada, ty mas rada ju, radujte sa zo seba, kym sa mate. aj ked viem a ver ze viem, ze malickosti mozu cloveka nahnevat. skus jej dat niekedy najavo, ze aj jej nazor je dolezity, ze ma vahu, ze nie je bezvyznamny. ako velmi to ludia v starsom veku potrebuju! uvidis, aj ona bude ustretovejsia tvojim nazorom. drzim palce!
To je hezky napsáno. A díky slovenštině jsem musela dávat hodně vleký pozor, co čtu.
Díky, maia.
Není tady
majkafa napsal(a):
Jessika napsal(a):
Teda, a víš co mně dalo práce, naučit mámu, že mi může dát na přivítanou/rozločenou pusu?
Ona na osobní kontakty moc není ...my si taky dáme pusu a obejmeme se. Pusa byla v pohodě, možná že u nás je jiný zvyk, ale mé první objetí ji totálně šokovalo. chtělo to hodně opakování, než ho opětovala a cítila jsem, že je to přirozené. No jo, vlastně za to bych si jí mohla vážit, že tohle zvládla.
Tak na objeti a pusu si u svy mamky nikdy nepamatuju to same ani u otce.
Není tady
eremuruss napsal(a):
majkafa napsal(a):
Jessika napsal(a):
Teda, a víš co mně dalo práce, naučit mámu, že mi může dát na přivítanou/rozločenou pusu?
Ona na osobní kontakty moc není ...my si taky dáme pusu a obejmeme se. Pusa byla v pohodě, možná že u nás je jiný zvyk, ale mé první objetí ji totálně šokovalo. chtělo to hodně opakování, než ho opětovala a cítila jsem, že je to přirozené. No jo, vlastně za to bych si jí mohla vážit, že tohle zvládla.
Tak na objeti a pusu si u svy mamky nikdy nepamatuju to same ani u otce.
A objímáš a pusuješ svoje děti?
Není tady
Jessika napsal(a):
eremuruss napsal(a):
majkafa napsal(a):
my si taky dáme pusu a obejmeme se. Pusa byla v pohodě, možná že u nás je jiný zvyk, ale mé první objetí ji totálně šokovalo. chtělo to hodně opakování, než ho opětovala a cítila jsem, že je to přirozené. No jo, vlastně za to bych si jí mohla vážit, že tohle zvládla.Tak na objeti a pusu si u svy mamky nikdy nepamatuju to same ani u otce.
A objímáš a pusuješ svoje děti?
Ano od malicka jsem to delala.Kdyz deti vyrostli,uz o to nestali.Takze ted akorad pri svatku,narozeninach.
Není tady
eremuruss napsal(a):
Jessika napsal(a):
eremuruss napsal(a):
Tak na objeti a pusu si u svy mamky nikdy nepamatuju to same ani u otce.
A objímáš a pusuješ svoje děti?
Ano od malicka jsem to delala.Kdyz deti vyrostli,uz o to nestali.Takze ted akorad pri svatku,narozeninach.
No ale zasela jsi semínko a tvoje děti nebudou psát (nebo říkat) "na pusu od mámy se nepamatuju"
A to je dobře.
Upravil(a) Jessika (15. 6. 2012 16:38)
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
