|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
dusička napsal(a):
majkafa napsal(a):
Dusičko, ty bys měla začít psát.
Nedělej si legraci, neumím se vyjadřovat.
Spíš pouštíš z uzdy fantazii a vymýšlíš si příběhy. 
Ono vícegenerační bydlení mělo co do sebe
Není tady
holcina napsal(a):
Ono vícegenerační bydlení mělo co do sebe
U nás svým způsobem určitě. Díkybohu za naši zlatou babičku.
Jessika napsal(a):
To víš, že jsem se ptala... Ale dozvěděla jsem se, že já jsem ta "jiná".
Ona se prý chová stále stejně a neví, co mi přelítlo přes nos
Tak jsem se ptala, v čem jsem jiná a prý v tom, že jsem strašně nervózní a že se na mně hned pozná, kdy jsem dobře naložená a kdy ve stresu a když jsem ve stresu (což jsem prý pořád), tak je jí jasný, že budeme hádat ... a jsme zase na tom kolotoči.
Jo, je to těžký, s náma oběma -dokonce jsme se letos dohodly, že až budu na chatě na dovolené, tak ji přívezu zpátky do města, abychom se tam nespapaly
Ale v podstatě vím, že bych měla být vděčná za těch pár let, co jsme si rozuměly ... možná se to trošku vrátí a možná ne. A možná se to bude zhoršovat, ale to budu řešit - nebo spíš budu NEřešit až to přijde. Díky za pochopení a je to věčný téma ... ne, že ne
Supervěčný....jak říkám, nevím, jestli ti mám trochu závidět, že jste to aspoň zažily, nebo naopak být ráda, že na mně nevykoukla naděje jen proto, aby udělala dlouhej nos a zmizla v dál.
Ty, Jess....ale já někdy mívám taky okamžiky, že s obavou hledím na svoje děti, když nemají svoje dny. Tedy, většinou se stihnu praštit přes imaginární paprč a uvědomit si, že já jsem tady matka, žeano, kurňa. Ale někdy se chovám jako krysa Čáčúndra a to se pak komunikace zvrhne. To je pravda.
Není tady
majkafa napsal(a):
dusička napsal(a):
řekla si Tvojí mámě, že jí potřebuješ, poprosila si jí,aby byla s Tebou, nebo si čekala, že jí to napadne?
Ano, poprosila. Mockrát. Naposledy před 6 lety, když jsem se vrátila z psychiatrie. Prosila jsem ji, aby přijela, aby tady se mnou pár týdnů nebo aspoň pár dní byla, že je mi velmi zle a cítím se velmi osamělá. Maminka byla v důchodu.
Řekla mi na to, že by neměl kdo krmit slepice. (Měl. Sestra bydlí asi 100 metrů od našich).
Mamince je 72 let a vypadá a cítí se dobře. K tetě do "západního" Německa jela na 2 týdny.Za mnou byla maminka a tatínek naposledy v roce 2003 a maminka řekla, že už jsou hodně staří a už ke mně nikdy nepřijedou. Vůbec neví, kde bydlím, jak vypadá můj byt. Nepřijeli s tátou v roce 2009 ani na svatbu mé dceři do Prahy.
Upravil(a) Revliba (14. 6. 2012 20:37)
Není tady
lupina montana napsal(a):
Jessika napsal(a):
To víš, že jsem se ptala... Ale dozvěděla jsem se, že já jsem ta "jiná".
Ona se prý chová stále stejně a neví, co mi přelítlo přes nos
Tak jsem se ptala, v čem jsem jiná a prý v tom, že jsem strašně nervózní a že se na mně hned pozná, kdy jsem dobře naložená a kdy ve stresu a když jsem ve stresu (což jsem prý pořád), tak je jí jasný, že budeme hádat ... a jsme zase na tom kolotoči.
Jo, je to těžký, s náma oběma -dokonce jsme se letos dohodly, že až budu na chatě na dovolené, tak ji přívezu zpátky do města, abychom se tam nespapaly
Ale v podstatě vím, že bych měla být vděčná za těch pár let, co jsme si rozuměly ... možná se to trošku vrátí a možná ne. A možná se to bude zhoršovat, ale to budu řešit - nebo spíš budu NEřešit až to přijde. Díky za pochopení a je to věčný téma ... ne, že neSupervěčný....jak říkám, nevím, jestli ti mám trochu závidět, že jste to aspoň zažily, nebo naopak být ráda, že na mně nevykoukla naděje jen proto, aby udělala dlouhej nos a zmizla v dál.
Ty, Jess....ale já někdy mívám taky okamžiky, že s obavou hledím na svoje děti, když nemají svoje dny. Tedy, většinou se stihnu praštit přes imaginární paprč a uvědomit si, že já jsem tady matka, žeano, kurňa. Ale někdy se chovám jako krysa Čáčúndra a to se pak komunikace zvrhne. To je pravda.
Cha..jako já
Není tady
Bramborka napsal(a):
Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.
A ku.rva....pardon, ale tady mi kurňa fakt nestačí.
Brambůrko, dík 
Není tady
Jo, Rev, někdy bych je tady ráda měla. Provedla po našem krásném městě a okolí. I sestry je přemlouvaly, že by je vzaly ke mně autem, ale maminka řekla, že tak daleko cestovat nebudou. I na dcerky svatbu je sestry přemlouvaly. Ale maminka rozhodne a tak to je, i kdyby to táta chtěl jinak.
Prostě to tak je.
lupina montana napsal(a):
...já jsem tady matka, žeano, kurňa. Ale někdy se chovám jako krysa Čáčúndra a to se pak komunikace zvrhne. To je pravda.
Tím myslíš, že ty bys teda měla být ta "starší a moudřejší"?
Že jako bys měla z pozice "vyzrálé" matky lépe komunikovat, lépe se ovládat?
Není tady
lupina montana napsal(a):
Bramborka napsal(a):
Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.
A ku.rva....pardon, ale tady mi kurňa fakt nestačí.
Brambůrko, dík
Nečetla jsem všechno a tohle mi uteklo 
to je ono!
Není tady
holcina napsal(a):
lupina montana napsal(a):
Bramborka napsal(a):
Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.
A ku.rva....pardon, ale tady mi kurňa fakt nestačí.
Brambůrko, díkNečetla jsem všechno a tohle mi uteklo
Jo o tomhle přemýšlím celé odpoledne. Jak se chovám k mámě jako k ženě. Dost výstižný
A ještě přemýšlím, jak se chovám ke své dceři. ALe ona je ještě malá, nemůžu se k ní chovat jako k ženě, to až cca v pubertě. 
Upravil(a) dusička (14. 6. 2012 20:51)
Není tady
majkafa napsal(a):
Jo, Rev, někdy bych je tady ráda měla. Provedla po našem krásném městě a okolí. I sestry je přemlouvaly, že by je vzaly ke mně autem, ale maminka řekla, že tak daleko cestovat nebudou. I na dcerky svatbu je sestry přemlouvaly. Ale maminka rozhodne a tak to je, i kdyby to táta chtěl jinak.
Prostě to tak je.
K tomu můžu jen říct, že když se chová takto (+předchozí tvé povídání) , tak je fajn, že ji dokážeš stále (nebo už zase) mít ráda.
A docela chápu, že ti slovo "vážit si" k ní nepasuje.
A upřímně - je úplně putýnka, jestli to máš srovnaný nebo ne. Však je dost času...
Není tady
No Jess - jasně že je dost času, a každý má svůj čas.
Jen si říkám, že až tady tu mámu mít nebudeme, jestli nám něco ted neuteče, čeho pak budeme litovat, že jsme to s mámou neuskutečnily 
Není tady
Upravil(a) dusička (14. 6. 2012 20:56)
Není tady
Jessika napsal(a):
K tomu můžu jen říct, že když se chová takto (+předchozí tvé povídání) , tak je fajn, že ji dokážeš stále (nebo už zase) mít ráda.
A docela chápu, že ti slovo "vážit si" k ní nepasuje.
A upřímně - je úplně putýnka, jestli to máš srovnaný nebo ne. Však je dost času...
Jess, přemýšlela jsem, jestli stále nebo už zase. Správné je - konečně a možná škoda, že teprve teď, po tolika letech. Možná to mohlo být jiné, kdybych si to byla srovnala dříve. Někdy mě ještě malinko přepadne mrška sebelítost, ale díkybohu už jenom výjimečně.
Btw dnes večer jsem našim zavolala a popovídala si s maminkou, co je nového a tak, bylo to docela příjemné.
Maminka se mě za 6 a půl roku, co můj BM odešel, nikdy nezeptala, jestli někoho nemám.
Delší dobu jsem si už v sobě srovnávala, jak se vypořádat v případě, že se zeptá, s tím, když vím, jaká je a že můj milý je ženatý. Jestli unesu, pokud mě odsoudí, jako mě odsoudila, že jsem rozvedená a že jsem nedokázala zachovat rodinu.
Už to mám v sobě srovnané. Když se nezeptá, sama jí to neřeknu. Když se zeptá, řeknu pravdu. Ať už bude následovat cokoliv.
Já se vlastně někdy divím, jak to, že k ní cítím lásku. Prostě to tak je.
majkafa napsal(a):
Jo, Rev, někdy bych je tady ráda měla. Provedla po našem krásném městě a okolí. I sestry je přemlouvaly, že by je vzaly ke mně autem, ale maminka řekla, že tak daleko cestovat nebudou. I na dcerky svatbu je sestry přemlouvaly. Ale maminka rozhodne a tak to je, i kdyby to táta chtěl jinak.
Prostě to tak je.
Ano,tak to je....proto není nutné si vnutit:maminku miluju...NEMÁŠ to tak.. ok,tak nepředstírej sama sobě....
To nefunguje...funguje zrespektovat danou situaci,přijmout bolest dětství i se vztekem na mámu,máš na něj právo,....pak teprve budeš mít svobodnou volbu v OPRAVDOVÉM postoji k ní a případném odpuštění...je na čase Majko..
Není tady
Revlibo, nemám potřebu dokazovat ti, že se mýlíš.
majkafa napsal(a):
Revlibo, nemám potřebu dokazovat ti, že se mýlíš.
To já vím..a nevadí mi to
Není tady
dusička napsal(a):
No Jess - jasně že je dost času, a každý má svůj čas.
Jen si říkám, že až tady tu mámu mít nebudeme, jestli nám něco ted neuteče, čeho pak budeme litovat, že jsme to s mámou neuskutečnily
Já vím. Ale věřím (doufám), že "tady" není jen jedno. Že "tady" je víc.
Není tady
Jessika napsal(a):
dusička napsal(a):
No Jess - jasně že je dost času, a každý má svůj čas.
Jen si říkám, že až tady tu mámu mít nebudeme, jestli nám něco ted neuteče, čeho pak budeme litovat, že jsme to s mámou neuskutečnilyJá vím. Ale věřím (doufám), že "tady" není jen jedno. Že "tady" je víc.
Hmmmm....čím dál tím víc si uvědomuju,že největším mým učitelem ve vztahu k mamce je má dcera...
jinak Bramborky příspěvek...tleskám!!!
Není tady
Jessika napsal(a):
lupina montana napsal(a):
...já jsem tady matka, žeano, kurňa. Ale někdy se chovám jako krysa Čáčúndra a to se pak komunikace zvrhne. To je pravda.
Tím myslíš, že ty bys teda měla být ta "starší a moudřejší"?
Že jako bys měla z pozice "vyzrálé" matky lépe komunikovat, lépe se ovládat?
Ne, jen že v dané situaci mám být řekněme, že mírně dominantní - nebo alespoň rozhodně ne submisivní. Já k tomu mám automatický sklony, v určitý míře, když se někdo blízkej začne chovat pánovitě. Tak si to musím ohlídat.
Tak tu přemítám nad tím Bibísiným příspěvkem a říkám si - vztah s mýma dcerama mě o vztahu k mojí matce nic nenaučil.....aj. To asi bude průser, co....
Není tady
Bramborka napsal(a):
Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.
Tohle mě moc zaujalo, zkouším se nad tím zamyslet, ale nevím! Přeložte to prosím pro natvrdlé jako já Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, jak je to myšleno? Já se k ní chovám jako k mámě, nevím jak je myšleno "chovat se k ní jako k ženě". Což asi značí, že mám problém se ženskostí anebo jsem úplně nedůvtipná a nechápající 
Není tady
lupina montana napsal(a):
Ne, jen že v dané situaci mám být řekněme, že mírně dominantní - nebo alespoň rozhodně ne submisivní. Já k tomu mám automatický sklony, v určitý míře, když se někdo blízkej začne chovat pánovitě. Tak si to musím ohlídat.
Tak tu přemítám nad tím Bibísiným příspěvkem a říkám si - vztah s mýma dcerama mě o vztahu k mojí matce nic nenaučil.....aj. To asi bude průser, co....
zajímavé povídání dnes. Taky nad tím přemýšlím.
Mně vztah s mou dcerou naučil, jestli se to tak dá říct. Že tak, jak se má dcerka chová ke mně, jak má ke mně důvěru a svěřuje se mi a tak vůbec, jak se s ní cítím hezky, že tak se já k mé mamince chovat neumím.
Nedokážu překročit bariéru posměchu a snižování významu mých starostí, se kterými jsem se jí někdy pokoušela svěřit, případně zeptat na radu.
Ale těší mě, že když přijedu, obejmu ji a už to umí i ona. 
Upravil(a) majkafa (14. 6. 2012 21:33)
majkafa napsal(a):
...Ale těší mě, že když přijedu, obejmu ji a už to umí i ona.
Teda, a víš co mně dalo práce, naučit mámu, že mi může dát na přivítanou/rozločenou pusu?
Ona na osobní kontakty moc není ...
Není tady
Jessika napsal(a):
Teda, a víš co mně dalo práce, naučit mámu, že mi může dát na přivítanou/rozločenou pusu?
Ona na osobní kontakty moc není ...
my si taky dáme pusu a obejmeme se. Pusa byla v pohodě, možná že u nás je jiný zvyk, ale mé první objetí ji totálně šokovalo. chtělo to hodně opakování, než ho opětovala a cítila jsem, že je to přirozené. No jo, vlastně za to bych si jí mohla vážit, že tohle zvládla. 
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
