majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Ty píšeš, že se zaměnuje láska s lhostejností.
Proč mi lidi,který miluju, nejsou lhostejný?

To myslíš vážně?

Protože u lidí cizích,který nemiluju, mi jsou lhostejný. Nebo ne lhostejný, pomohla bych,kdyby si řekli o pomoc. Ale jejich chování mi je lhostejný.
U svých blízkých mi to lhostejný není
Uvedu příklad.
Když třeba vidím, že se můj syn žene hlavou do zdi, není mi to jedno, není mi to lhostejný, chci pomoc, jenže on je dospělý, musím vyčkat, nežádá si o radu.
Rozumíš, co jsem tim chtěla říct?
Proto říkám, že jak píšeš že se lhostejnost zaměňuje s láskou.

Upravil(a) dusička (13. 6. 2012 17:42)

To je smutné, ale tohle asi můžu napsat o taťkovi. Nemám proč si ho vážit, kromě toho, že mě počal - to vypadá dost blbě, takhle napsané a taky kromě toho, že ze dne na den přestal kouřit, což ne každý dokáže.
A co se týče mamky - teď jí bylo 70. Taky mě štve, ale taky si jí vážím. Bylo období, že mě každý rozhovor doháněl k breku, nechtěla jsem jí ani vidět, ale pomalu se to lepšilo a teď už je to dobrý. Ale na druhou stranu už se začíná u ní projevovat věk a má sklony každého komandovat, každému pomáht, takže se stará o sousedy, pořád by za každého něco řešila většinou v dobré víře a opravdu vyřeší, ale mě to prudí. Dělala na sociálce a na důchodovém, takže má k tomu pořád sklony. Poslední dobou mě začíná taky komandovat, volá a něco chce, nepoděkuje - to mi vadí. Ne že by mi měla děkovat, aby to někdo blbě nepochopil, ale proto, že to patří k její osobnosti, učila nás říkat děkuji a prosím a sama to taky pořád používala a teď to nějak mizí a tak nějak vidím to plížící se stáří v těch malých náznacích. Je to smutné, ale relativně je pořád v pohodě a tohle jsou prkotiny. Ale její autoritativní řeči k tomu co bych měla a neměla a co by měly a neměly děti pouštím jedním uchem tam a druhým ven. I když někdy má samozřejmě pravdu

Jsi jako Richard Gere v Pretty woman? "Zazlíval jsem mu to" - za to platil psychiatra

Já si myslím, že my se takového stáří ani nedožijeme, protože se složíme někde v pracovním procesu. Taky nemusím mlčet, dá se s ní diskutovat o všem a je poměrně moderní, naučila se od loňska docela slušně zacházet s ntb a jasně je to o ní i o mě. Já se snažím, ona docela taky, takže zatím to jde

A už jsem se to tedy naučila řešit.
Třeba jí točí,když přijde s Marky ze školky k nám a nemám vynešenej koš. Jsem jí sprdla za to, že at mi doma nevynáší koš, neuklízí. že na to mám lidi. Tak mi začala nadávat,že jsem bordelářka, a že nejsem hospodyně, no tak jsem jí řekla, že vím, že nejsem hospodyně, ale že to prostě máme doma rozdělené.
Tak ted už honí kluky,aby třeba odvezli popelnici. a říká jim, přeci to nebude dělat za vás máma (jako já)

Shaleb, jak to máš s mámou ? (tedy pokud ještě žije, nechtěla bych být neomalená)...

majkafa napsal(a):

Je pro mě smutné zjištění, kdybych řekla - vážím si své maminky proto, že .......
Nedovedu najít jediný důvod, proč bych si ji vážila. Tento cit nebo jak to nazvat u mě směrem k ni není.

No, mám to samý. Úplně lhostejná mi teda není,protože je to dcera mojí drahé babičky,a tak to jedině vnímám, jinak mi to bohužel ani nejde.

dusička napsal(a):

Ale není to nejhorší, to ne. Jenom jako mají některé dámy iluze o nekonečné lásce se svým milovaným , já mám takové iluze o roli matky a když iluze poblikává, tak se divím...
Jess - to bych nepřirovnávala, mámu máš jen jednu, milenců v životě můžeš mít spousta.
někdy jsou dny horší,někdy lepší, a to nejsou iluze .
Mamka Tě prostě má ráda jako své dítě, i když Tobě to někdy nepřijde. Možná jsem to blbě napsala,snad mě chápeš.
A nemusíš žádat admini o přejmenování,kdo chce ten pochopí.

Poznám mamu, čo svoje sedemmesančé dieťa odložila u susedov a už sa nezaujímala... a sedela za neplatenie alimentov. Ani s tou matkou to nemusí byť úplne jednoduché alebo automatické, viď vaša štvornásobná vrahyňa. Až na tieto extrémy je ale možno rešpektovať matku ako niekoho, kto mi dal život - lebo to je v každom prípade pravda (a niekedy ho bohužiaľ aj vezme...). Ostatné je už indi-vindi. A poznám minimálne dve osoby, ktoré ti povedia, že ich milovaný (nie milenec, ako si zľahčujúco napísala ty) je pre ne dôležitejší a bližší ako matka.

Jessika napsal(a):

Ale, hoďte bobek na název a podvědomí...

Pište, jak vás mámy s... a jak je přesto máte rády.
To mi pomáhá a to si ráda přečtu

Mama ma serie neskutočne a niekedy ma stojí veľa síl nielen nebyť hnufná, ale aj uveriť, že TOTO je moja krv a moje gény. Už párkrát som sa otca pýtala, či ma náhodou nemal s inou ženou (u mňa je otec istý, matka ťažko uveriteľná ). Vraj to JE moja matka, nedá sa pred tým ujsť. A najviac sa bojím, že budem ako ona (a už cítim, že budem ). Čo už....

Jessika napsal(a):

dusička napsal(a):

Jessika napsal(a):

Svatá pravda ... jenom nevím, proč (když máme ty mámy tak rády) si nerady připoutíme, že jsme jako ony

Jako ony jsme když se nám to u ní líbí
jako ony si nechceme připustit, když je to pro nás negativní vlastnosti, pro nás ,nebo pro mámu

To je fakt.
Teď mně napadlo - kdo bude jednou vychovávat mně,když mám jen syna?

Ja len nevlastného, aj to 1500 km ďaleko... Ja sa  budem musieť vychovávať sama, alebo poprosiť neter...

A mám ju rada, lebo ju proste mám rada, aj keď by som ju niekedy najradšej zastrelila na výstrahu pred nastúpenou rotou.

lupina montana napsal(a):

Jess, jak jsme to měla s mámou, to by nebylo hezký čtení a bohužel se nám nikdy nepovedlo dobrat nejneže porozumění, ale ani toho nejprostšího spolužití. Naprosto s tebou cítím.....možná to naše děsný bylo svým způsobem lepší, než ztratit nalezený poklad
Ale poslyš - zeptala ses jí? Respektive, jste na tom tak, že se vůbec můžeš zeptat - mami, co se stalo, tušíš to? Že ještě nedávno jsme se tak hezky bavily a teď jsi se vším nespokojená.....

To víš, že jsem se ptala... Ale dozvěděla jsem se, že já jsem ta "jiná".
Ona se prý chová stále stejně a neví, co mi přelítlo přes nos
Tak jsem se ptala, v čem jsem jiná a prý v tom, že jsem strašně nervózní a že se na mně hned pozná, kdy  jsem dobře naložená a kdy ve stresu a když jsem ve stresu (což jsem prý pořád), tak je jí jasný, že budeme hádat ... a jsme zase na tom kolotoči.
Jo, je to těžký, s náma oběma -dokonce jsme se letos dohodly, že až budu na chatě na dovolené, tak ji přívezu zpátky do města, abychom se tam nespapaly
Ale v podstatě vím, že bych měla být vděčná za těch pár let, co jsme si rozuměly ... možná se to trošku vrátí a možná ne. A možná se to bude zhoršovat, ale to budu řešit - nebo spíš budu NEřešit až to přijde. Díky za pochopení a je to věčný téma ... ne, že ne