29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
máma stárne a já nevím, zda se vydržím chovat k ní odpovídajícně "vrtošivému stáří"
Budeš muset... aneb starýho psa a starou matku ... a bohužel hlavně ty špatný vlastnosti věkem "mohutní". Já už taky občas slyším "mami, tohle mi připomínáš už potřetí"
Čímž nechci říct, aby ses smířila - spíš pomalu ("netlačit na pilu") zkoušej, jestli by se jí to "něco", co by měla schválit, nedalo "vnutit" jako její nápad... jestli bys jí neměla dát na vybranou mezi záclonkama růžovejma a modrejma... a případně skousnout ty modrý, i kdyby se ti zas tak moc nelíbily.
Ale ne se jimi a způsobem jejich probírání trápit, jako Jessika.
Možná ti uniklo, že Jess se netrápí prkotinama a tím, jak jsou probírány, ale tím, že téměř jakýkoli pokus o komunikaci s maminkou dopadne stylem "ať řeknu cokoli, máma se bude hádat/mlčet" - a navíc neví proč.
Není tady
Taky vnímám postupem času,jak se já i mamka měníme,stárneme.
Je to hrozně těžký,ale jediná cesta,která je pro mě možná,je ta,že si věci dělám po svém,ať se jí to líbí nebo ne..
Někdy je to hrozně těžký,pronásledují mě pocity špatného svědomí...jenže jsem zjistila,že pokud se podvolím jejím,i nevědomým manipulacím,jdu proti sobě a je mi ještě hůř..
Občas to skřípe a někdy se urazí,ale přišla jsem na to,že když to neřešíme,nepitváme ani spolu nerozebíráme,tak nějak to postupně,ten konflikt,vždycky vymizí...
Osvědčilo se mi ,dát si na nějaký čas pauzu...ona si zvyká a já taky
Totéž mám se ségrou,kterou mám moc ráda,ale žijeme v naprosto diametrálních světech..navíc ona panna,já blíženec..
Není tady
Jess, nemyslím to doslova, měnit maminku přeci. Spíš že asi nezměníš ten její negativistický přístup ke všemu, co děláš. Ale věřm, že to je proto, že tě má ráda a záleží jí na tobě.
Není tady
Moje babička říkala:
V mládí o důvěrnou komunikaci s mámou nestojíš. Když o ni stojíš, už nebývá možná.
Není tady
Revliba napsal(a):
Taky vnímám postupem času,jak se já i mamka měníme,stárneme.
Je to hrozně těžký,ale jediná cesta,která je pro mě možná,je ta,že si věci dělám po svém,ať se jí to líbí nebo ne..
Někdy je to hrozně těžký,pronásledují mě pocity špatného svědomí...jenže jsem zjistila,že pokud se podvolím jejím,i nevědomým manipulacím,jdu proti sobě a je mi ještě hůř..
Občas to skřípe a někdy se urazí,ale přišla jsem na to,že když to neřešíme,nepitváme ani spolu nerozebíráme,tak nějak to postupně,ten konflikt,vždycky vymizí...
Osvědčilo se mi ,dát si na nějaký čas pauzu...ona si zvyká a já taky
Totéž mám se ségrou,kterou mám moc ráda,ale žijeme v naprosto diametrálních světech..navíc ona panna,já blíženec..
A hele ,Bibi, kde ty se tady bereš?
... cítím to podobně - zkusila jsem přistoupit na "modré záclonky " (ne doslova) a pak jsem měla horší pocit...
ale pokud je problém konkrétní, tak ho dokážu řešit (vyjádřit svůj názor, debatovat o tom, akceptovat něco jiného/stát si za svým)
bádám spíš teď na tím něčím neuchopitelným, na co se ani mámy nemůžu zeptat,protože to je jaksi ve vzduchu...
Není tady
Ahooj Jessounku !
tak já po mnoha pokusech a nedobrých pocitech na obou stranách,jsem se rozhodla, to neuchopitelné zkrátka neuchopitelným nechat....páč proto se tomu tak říká...
Jsou situace,kdy z mého pohledu oba moji rodiče dělají naprosto nesmyslné,nepochopitelné a až nelogicky senilní věci a já šílím..(teda šílela jsem)..,jenže ono jim to ve finále vždycky nějak vyjde...
A já si uvědomila,že zrovna tak na můj život,moje záclonky,moje postoje může koukat maminka,setra...
A přesto,ono mi to taky vždycky nějak vyjde..
A to jsem zhodnotila jako TO, právě neuchopitelné,které nelze ani vzájemnou interakcí (nebo tou už vůbec ne) ,řešit
Není tady
Dámy, díky. Docela se mi to osvítilo.
Teda ne jako že mám všechno zmáklý, ale oslovily jste mně.
To jsem ráda, že jsem se odhodlala napsat...
Nazdárek všem, Jess.
Není tady
Jess, mě pomohlo, když jsem si začala všímat i toho co říkám já, jestli jí taky do něčeho moc nekecám, už jsem to omezila a podporuji ji ve všem co chce nebo řekne, že by chtěla.Pravdou je, že maminka se změnila, když onemocněla a to už jsem měla zkušenost s manželem, takže jsem narozdíl od sestry věděla jak na to. Držím palce
Není tady
ještě dodatek - určitě bych napsala "Máma a dcera", dokonce i kdybych řešila problém s dcerou.-)
Není tady
majkafa napsal(a):
Podvědomí neošidíme. To mluví jasně a zřetelně. I když my sami jsme slepí.
Majkafo - když na mě vybafl název vlákna - máma a dcera - vybavila jsem si mojí mámu se mnou. Dceru vůbec, to až potom,co si psala Ty.
Takže koho podvědomí?
Upravil(a) dusička (12. 6. 2012 16:25)
Není tady
Než dočtu všechny příspěvky, tak budu Jess reagovat na ten tvůj první.
Víš co já vnímám u své mámy?
že když se spolu poškorpíme,když máme třeba startuje - že moje vnitřní nitro před tím,než se s ní začnu bavit, je bolavé, necítím se ve své kůži, jsem smutná, nebo na někoho naštvaná, i když se s ní bavím normálně a nedávat na sobě nic zdát, stejně to je ve vzduchu.
KDyž jsem spokojená, nejsem unavená, umím mámě v humoru odpovědět, máma se neurazí, a je vše ok.
Není tady
Já jsem tím netlačením na pilu myslela, abys nedělala ukvapené uzávěry. Spíš abys pozorovala, co se děje. Maminka může mít opravdu demenci, taky depresi (to není vynález naší a následující generace), taky mohla mít mrtvičku, takovou maličkou, přesto měnící, nebo mohla být jen dehydratovaná. Nebo se s někým pohádat, nebo ........ mít takový vcelku pochopitelný pocit, že už vlastně nemá, co by měla ovlivňovat, že jí ty záclonky s nejvyšší pravděpodobností přežijí.
Myslím, že spolu budete moci komunikovat dál, ale asi jinak, než si člověk představuje.
Moje tchýně onemocněla demencí, starala jsem se o ni až do její smrti. Po většinu její "zdravé" existence jsme se moc nemusely, nebyla jsem nějak oblíbená snacha. Sblížily jsme se v podstatě až v průběhu její nemoci díky tomu, že jsme začaly být schopny spolu nesoutěžit, mít se rády a komunikovat neverbálně, pocity. Nebyly jsme "kámošky", nemohly jsme si všechno říct (nemohly jsme si potom říct vlastně vůbec nic, protože v průběhu času nerozuměla slovům), ale uvědomily jsme si, že si můžeme navzájem věřit, že sdílíme pocity, nálady, emoce, "vzpomínky", že jsme si blízké. A to byla tchýně.
Je to strašně těžké a mám pocit, že až tím kontaktem a vyrovnáváním se s nemohoucími a hendikepovanými "našimi autoritami" a se sebou člověk opravdu dospívá.
Je to veliký rozdíl být s rodiči "srovnaná" na dálku a soužít s nimi. Na dálku jsem s nima srovnaná tak 30 let, mezi tím jsem, pravda, párkrát přerovnala. Ale teď jsem se k nim, protože jsou staří a dost nemocní, nastěhovala a je to zase něco jiného. Další rovnání.
A jo, je nutné si věci dělat po svém, ale je možné se jí zeptat, jak to ona vidí.
Není tady
Máma je druhým rokem v důchodu (tedy "plnohodnodném" - ještě asi 5 let v důchodu se jí podařilo dělat). Za tu dobu u ní sleduju mírný pokles schopnosti komunikovat - ne v tom smyslu, že byla protivná a nesnášenlivá. Jenom jí dělá problém dávat dohromady věty. Dámy, tolik zájmen v jedné větě bez podmětu a přísudku nedá dohromady nikdo - jenom naše mamča.
Někdy z toho docela lezu po skle - nechat si od ní vyprávět nějaký film, to je skutečný trénink na nervy
Bohužel, ani s moc společnými přáteli se nestýkáme, takže nemám šanci zjistit, zda je to tak obecně nebo zda jsem ta blokace pouze já. Určitou vinu taky přičítám tomu, že je věčně vyvěšená na internetu , louská diskuze pod články a co si budem povídat -tam to není zrovna akademie...
Otázkou, zda to nemá pozadí nějaké choroby, jsem se nezabývala. Nějak se mi uchytila (asi špatná) informace, že se jedná spíše o dědičné zatížení a v naší rodině byli všichni mozkově čiperní až do smrti. Jenže - těžko pošlu mámu na vyšetření ohledně nějakých "stařeckých" chorob - obzlváště, když paní obecná doktorka, ke které máma patří, by sama již nějaké to vyštření zasloužila...
Pravda je, že ať nemocná či zdravá, máma prostě schází a já si to asi taky nastavuju na sebe (každýho to jednou čeká, že). Že by to byl ten pověstný přechod?
Není tady
helena napsal(a):
Ale ne se jimi a způsobem jejich probírání trápit, jako Jessika.
Možná ti uniklo, že Jess se netrápí prkotinama a tím, jak jsou probírány, ale tím, že téměř jakýkoli pokus o komunikaci s maminkou dopadne stylem "ať řeknu cokoli, máma se bude hádat/mlčet" - a navíc neví proč.
heleno, nepsala jsem nikde, že se Jess trápí prkotinama. Sama vím, jak je to s maminkami (a někdy i dcerkami) složité.
Taky jsem psala, že srovnání se s rodiči na dálku je jednodušší, než když je s nimi člověk každý den.
Jak psala Revliba, taky je mezi mou maminkou a mnou cosi neuchopitelného - mám tím na mysli věci, o kterých vím, že s mámou prostě v rámci zachování dobrých vztahů nelze. Tak to prostě nechávám neuchopitelným. Protože chci dobré vztahy zachovávat.
holčino, pokud bych já psala o mně a mé dceři, tak je pro mě naprosto logický název matka a dcera. Protože ta matka jsem já. To jen tak
Jess,přechod? Podle odhadnutého věku tvé maminky si myslím, že jsi mladší než já, tak nespěchej do přechodu :-))) Já na sobě přechod ani v mém věku nepociťuji, ale je možné, že je to lidmi, mezi kterými se pohybuju - jsou většinou mladší než já, a taky mým o hodně let mladším partnerem. Ale přechod nemusí být žádná tragédie a ani problém, když jsem prožila 16 let s mou kolegyní, která je ve věku mé mámy, je jí letos 71. S mojí maminkou ji nelze vůbec srovnat, jsou úplně jinde.
Takže ani u našich rodičů není jejich postupná změna způsobena jenom věkem, ale záleží i hodně na tom, jací jsou ve své podstatě.
majkafa napsal(a):
helena napsal(a):
Ale ne se jimi a způsobem jejich probírání trápit, jako Jessika.
Možná ti uniklo, že Jess se netrápí prkotinama a tím, jak jsou probírány, ale tím, že téměř jakýkoli pokus o komunikaci s maminkou dopadne stylem "ať řeknu cokoli, máma se bude hádat/mlčet" - a navíc neví proč.heleno, nepsala jsem nikde, že se Jess trápí prkotinama. Sama vím, jak je to s maminkami (a někdy i dcerkami) složité.
Taky jsem psala, že srovnání se s rodiči na dálku je jednodušší, než když je s nimi člověk každý den.
Jak psala Revliba, taky je mezi mou maminkou a mnou cosi neuchopitelného - mám tím na mysli věci, o kterých vím, že s mámou prostě v rámci zachování dobrých vztahů nelze. Tak to prostě nechávám neuchopitelným. Protože chci dobré vztahy zachovávat.
holčino, pokud bych já psala o mně a mé dceři, tak je pro mě naprosto logický název matka a dcera. Protože ta matka jsem já. To jen tak
Jess,přechod? Podle odhadnutého věku tvé maminky si myslím, že jsi mladší než já, tak nespěchej do přechodu :-))) Já na sobě přechod ani v mém věku nepociťuji, ale je možné, že je to lidmi, mezi kterými se pohybuju - jsou většinou mladší než já, a taky mým o hodně let mladším partnerem. Ale přechod nemusí být žádná tragédie a ani problém, když jsem prožila 16 let s mou kolegyní, která je ve věku mé mámy, je jí letos 71. S mojí maminkou ji nelze vůbec srovnat, jsou úplně jinde.
Takže ani u našich rodičů není jejich postupná změna způsobena jenom věkem, ale záleží i hodně na tom, jací jsou ve své podstatě.
Já vím, pořád na prvním místě:-)
Není tady
V případě psaní na babinet nejde o to, kdo je první, ale že jsem tu za sebe a že to píšu já a řeším své problémy. Neschovávám se za nikoho a za nic.
Tohle jsem pochopila při sametovce v roce 1989. Většina národa se schovávala za anonymní my. Ono to bylo takové bezpečnější. Málokdo dokázal říct - to je MŮJ názor, to jsem udělal já.
Upravil(a) majkafa (12. 6. 2012 19:46)
jistě
Není tady
majkafa napsal(a):
helena napsal(a):
Ale ne se jimi a způsobem jejich probírání trápit, jako Jessika.
Možná ti uniklo, že Jess se netrápí prkotinama a tím, jak jsou probírány, ale tím, že téměř jakýkoli pokus o komunikaci s maminkou dopadne stylem "ať řeknu cokoli, máma se bude hádat/mlčet" - a navíc neví proč.heleno, nepsala jsem nikde, že se Jess trápí prkotinama. Sama vím, jak je to s maminkami (a někdy i dcerkami) složité.
Taky jsem psala, že srovnání se s rodiči na dálku je jednodušší, než když je s nimi člověk každý den.
Jak psala Revliba, taky je mezi mou maminkou a mnou cosi neuchopitelného - mám tím na mysli věci, o kterých vím, že s mámou prostě v rámci zachování dobrých vztahů nelze. Tak to prostě nechávám neuchopitelným. Protože chci dobré vztahy zachovávat.
holčino, pokud bych já psala o mně a mé dceři, tak je pro mě naprosto logický název matka a dcera. Protože ta matka jsem já. To jen tak
Jess,přechod? Podle odhadnutého věku tvé maminky si myslím, že jsi mladší než já, tak nespěchej do přechodu :-))) Já na sobě přechod ani v mém věku nepociťuji, ale je možné, že je to lidmi, mezi kterými se pohybuju - jsou většinou mladší než já, a taky mým o hodně let mladším partnerem. Ale přechod nemusí být žádná tragédie a ani problém, když jsem prožila 16 let s mou kolegyní, která je ve věku mé mámy, je jí letos 71. S mojí maminkou ji nelze vůbec srovnat, jsou úplně jinde.
Takže ani u našich rodičů není jejich postupná změna způsobena jenom věkem, ale záleží i hodně na tom, jací jsou ve své podstatě.
Tak já jsem si podle názvu vlákna myslela taky,že tu Jess bud probírat starosti se svou dcerou - no jak už mě někdo taky dřív napsal,tak to použiju tedy i tady-je to určitá čtenářská negramotnst.Ale o tom to vlákn přece není a nehodlám tady ani já ze sebe dělat učitelku tak,jak to tu mají některé ve velké oblibě,aby ostatní poučovaly o gramotnosti.A jim samotným toho přitom schází mnohem víc.
K té tvojí starší kolegyni Majkafo - spousta lidí se chová a jedná jinak s kolegy v práci či s kámošema a už o poznání hůř vychází se svými nejbližšími,ale samozřejmě pravidlem to není.
A já už chci ten přechod,než se každý měsíc prudit s něčím,co už je stejně na nic:rock:
Není tady
Jaku, já jsem ohledně mé starší kolegyně nepsala o tom, jak se chová, ale o duševní a tělesné svěžesti, schopnosti učit se v 65 nové věci (třeba náš nový účetní program), zvídavosti, zájmu o dění, cestovatelských vášních a tak...
Nemluvila jsem o fyzickém přechodu a vůbec ne o těch záležitostech, co ty, spojených s fyzickým přechodem. Tam je to prostě normální, že věk přináší své.
Upravil(a) majkafa (13. 6. 2012 7:08)
Za tu dobu u ní sleduju mírný pokles schopnosti komunikovat... ať nemocná či zdravá, máma prostě schází
Možná je ten pokles způsobenej právě tím, že jaksi "nemusí". Nevím, jak moc se stýká se "živými lidmi" - ale jestli dává přednost netu, pak se není co divit. Tam si může leccos rozmyslet, není nucena převést myšlenku do smyslupný věty tak rychle, jako v běžným hovoru.
Mimo to může zapomínat - ať už "obyčejně" stařecky nebo kvůli nějaký chorobě. Hele, já to vidím na sobě - taky to nejni, co bejvalo (hlavně jména... to je mazec). Stejně jako s tím "scházením" - ono to strašně štve, když máš mozek na pětadvacet a tělíčko se vzpírá ... jeden z důvodů "blbý nálady" - ale přece to nepřiznáme, že? Nejlíp ani sobě, jak jsme čím dál nemožnější... takže občasná namíchnutost může bejt způsob, jak to ze sebe dostat. Zvlášť vůči těm, kteří "ještě můžou".
Ač to bude znít možná divně, začínám brát jako jistou výhodu, že jsme s mámou taky neměly nějak extra vztahy... snažím se nedělat to, co dělávala ona, občas se kousnu do jazyka, neurážím se způsobem "to máte za to" (přičemž "to" bývalo nedefinovatelné cosi), dávám si bacha na vyjadřování vlastních názorů na péči o domácnost, hospodaření a výchovu dětí - a na druhou stranu sice miláčky vyslechnu, dobrej nápad přijmu, leč nenechám si do ničeho výrazně kecat... snad se to zatím daří (například zrovna včera jsme si skvěle pokecaly s nevěstou ).
Není tady
majkafa napsal(a):
agewa napsal(a):
a mmch. myslím, že pořád je nade mnou. jestli jsi slyšela někdy o rodinných konstelacích, tak víš o čem mluvím.
Já to zase vnímám, že co jsem dospělá a samostatná, je vedle mě, než nade mnou. Že je na místě se/si radit, než přistupovat z její strany autoritativně, jak o tom píše Jessika, že jí to dělá problém.
Otázka je, co si my představujeme pod pojmy NADE MNOU nebo VEDLE MĚ.
VEDĽA človeka je partner, kamaráti, kolegovia, NAD alebo PRED (podľa uhlu pohľadu) sú rodičia a prarodičia (a šéf) a POD alebo PRED ním deti a vnúčatá (a podriadení). S tým sa dá akurát zmieriť alebo bojovať, ale zmeniť to proste nejde (teda, to šéfovstvo možno povýšením, to rodičovstvo nijako...). Rodičia tu boli skôr, majú viac skúseností, sú starší a sú zdrojom nás, bez nich by sme my neboli. To je holý fakt a na tom nič nezmení ani kamarátsky vzťah, ani dospievanie "detí", ani nič. Časová os nepustí, tú neoj... neobabreš.
Není tady
Jesss, mňa mama teda niekedy neskutočne ser... srdí, naposledy v nedeľu ma vytočila do biela a tresla som jej telefónom (ona je telefonovací maniak, ja som sa ponáhľala na dôležitú akciu a ona mi začala - na PEVNEJ LINKE - vysvetľovať, ako, kedy a kde včera kúpila jahody v akciii ). Ale keď bola v marci na operácii, bála som sa o ňu a aj ona bola krotkejšia
, tak sme zrazu mali krásny vzťah. Vyjadrovanie - moja mama bola vždy rozvláčna až do úplného rozpustenia pointy (ktorú sme už aj tak všetci medzičasom vytušili) a momentálne je komunikovať s ňou ako sledovať spomalený film...
Ale keď som v pohode, zvládam to dobre a s úsmevom a vtipom. Horšie je, keď nie som v pohode, jednak mi dôjde trpezlivosť - a druhak, ona to vytuší a pritlačí na pílu... Takže sa vždy pohádame. Ale beriem to tak trochu ako rodinný folklór.
Skús aj ty nebrať to osobne a proste si hovor, že to je vekom, že za to mama nemôže a že ti to nerobí naschvál (čo je podľa mňa všetko pravda, vrátane "hádok" - myslím, že to je jej forma komunikácie, v ktorej sa cíti istá a ako "víťaz"...)
Není tady
Selima napsal(a):
majkafa napsal(a):
agewa napsal(a):
a mmch. myslím, že pořád je nade mnou. jestli jsi slyšela někdy o rodinných konstelacích, tak víš o čem mluvím.
Já to zase vnímám, že co jsem dospělá a samostatná, je vedle mě, než nade mnou. Že je na místě se/si radit, než přistupovat z její strany autoritativně, jak o tom píše Jessika, že jí to dělá problém.
Otázka je, co si my představujeme pod pojmy NADE MNOU nebo VEDLE MĚ.VEDĽA človeka je partner, kamaráti, kolegovia, NAD alebo PRED (podľa uhlu pohľadu) sú rodičia a prarodičia (a šéf) a POD alebo PRED ním deti a vnúčatá (a podriadení). S tým sa dá akurát zmieriť alebo bojovať, ale zmeniť to proste nejde (teda, to šéfovstvo možno povýšením, to rodičovstvo nijako...). Rodičia tu boli skôr, majú viac skúseností, sú starší a sú zdrojom nás, bez nich by sme my neboli. To je holý fakt a na tom nič nezmení ani kamarátsky vzťah, ani dospievanie "detí", ani nič. Časová os nepustí, tú neoj... neobabreš.
Ano, Selima, súhlasím.
Ako som už písala, je to o tom, čo si kdo pod pojmom nad, vedľa, za, pred predstavujeme. Vedľa je pre mňa to, že moja mama už v mojom a jej veku nie je v pozícii, ako keď som mala 5 rokov a plne sa o mňa starala, prikazovať mi a ja musím poslúchnuť. Ale vedľa znamená pre mňa,že si pohovoríme o všetkom možnom, ona mi može dať radu, ale ja nie som povinná poslúchnuť. Rovnako ona sa ma može opýtať, čo by som ja robila, keby... a ja možem povedať, ale ona nie je povinná ma poslúchnuť.
Vedľa mňa vnímam v praktických otázkach fungovania ale aj i psychike.
A samozrejme popritom je moja mama súčasne nado mnou, predo mnou, pretože je moja mama.
Ale v probléme Jessiky je to pre mňa pozícia vedľa. Len preto, že je to Jessikina mama, nie je Jessika povinná ju poslúchať a vyhovieť jej vo všetkých jej prianiach.
Jessika už nemá 5 rokov a je plne samostaná a sebestačná.
Seli, keby sme o tom pohovorili face to face, myslím, že by sme zistili, že mám len iné pojmoslovie než ty, ale v skutočnosti to cítime a vidíme rovnako.
Upravil(a) majkafa (13. 6. 2012 9:18)
ona mi može dať radu, ale ja nie som povinná poslúchnuť... a ja možem povedať, ale ona nie je povinná ma poslúchnuť
Vtip je v tom, že maminky (tatínkové, prarodiče...) nikdy nebyli - na rozdíl od nás - povinni nás poslouchat
Len preto, že je to Jessikina mama, nie je Jessika povinná ju poslúchať a vyhovieť jej vo všetkých jej prianiach.
Jak tak Jess čtu, nemám dojem, že by jí šlo právě o tohle.
Ale na druhou stranu - pokud tím staří lidé "neterorizujou" svoje okolí (doslova či přeneseně), pak bych řekla, že by zas pomalu měli mít "nárok" na větší pochopení i některých věcí "neuchopitelných"... stejně jako ho mají malý děti. Obě tyhle skupiny ještě/už někdy nedovedou svoje přání, touhy nebo to, co se jim nelíbí, přesně formulovat.
Není tady
heleno, opět jsi mě nezklamala. Přesně na tebe jsem myslela, když jsem to psala, že se toho zase chytneš, jako obvykle. Slovíčkaříš a ty to dobře víš. A vsadím krk, že víš přesně, jak jsem to myslela. Jsi chytrá žena