29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Tak jsem se rozmýšlela, jestli to vůbec mám psát … je to věc, která se tady občas vyskytne a tak trochu řeší, ale nakonec se zjistí, že to nemá řešení – nebo snad ano?
Poslední dobou (tak asi půl roku) si nerozumíme zase s mámou. „Zase“ proto, že to bylo před pár lety hodně blbý, pak jsme si něco vyříkaly a docela dobře jsme si rozuměly. A teď jakoby se ta blbá doba vrátila, komunikovat s mámou, to je jak balancovat mezi platy s vajíčky… Asi se špatně vyjadřuju nebo co – prostě, cokoli řeknu, není akceptováno, ale rozporováno… Tak se snažím věc vysvětlit a pak je to ještě horší – máma se urazí, stáhne se do sebe a ticho…
Doufám, že je jasné, že nechci, aby máma automaticky prohlásila za svaté všechno, co pronesu.
Ale někdy jsou to věci k řešení provozu domácnosti a chaty, o kterých přemýšlím, a když je chci probrat, tak je všechno špatně. Nebo jsou to příspěvky věci jen tak k plkání, ale výsledek je dost často stejný … negace – diskuze- vyčítavé ticho. A já si připadám jak nejhorší z nejhorších, mrcha dcera, co starou maminku jenom trápí. A protože se už skoro bojím načít nějaké téma, tak většinou mlčíme. Já vím, že dělám velkou chybu – podle posledních zkušeností předpokládám, že ať řeknu cokoli, máma se bude hádat/mlčet. A tak asi ani moje reakce nejsou tak úplně v pořádku. A to je pak docela úspěšný bludný kruh. Jak z něho ven?
Není tady
Pro mě je zatím zajímavý název tvého vlákna.
Z něj bych řekla, že máš problém ty se svou dcerou. Když začíná nejdříve Mámou.
A přitom píšeš z pozice dcery.
Psychologicky velmi zajímavé.
Psychologicky velmi zajímavé.
Viď?
Ale taky nás ve škole učili, že vlastní osobu převážně jmenujeme až na konci - a osoby starší či ty, kterým chceme vyjádřit úctu, právě naopak.
Ovšem to je můj jednoduchý pohled...
cokoli řeknu, není akceptováno, ale rozporováno
Jess, nevím, kolik mamince je... ale nemůže to být její způsob, jak (si) dokázat, že má ještě "nějaké slovo"? Že se jen blbě vyjadřuje? Že by byla ochotna akceptovat návrh, kdyby s ním "přišla sama"?
Já nevím, jestli mi rozumíš... se mi prostě zdá, že má maminka pocit jakéhosi "nedocenění"... že je jí "předkládáno" (k akceptaci) místo aby byla (tou holkou ) "tázána na názor". Jasně, že je to pitomost, ale ona si tím může připadat "odstrčená" - "dělají si všechno po svým a já (už) do toho nemám co mluvit".
Upravil(a) helena (12. 6. 2012 13:06)
Není tady
helena napsal(a):
Psychologicky velmi zajímavé.
Viď? http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png
Ale taky nás ve škole učili, že vlastní osobu převážně jmenujeme až na konci - a osoby starší či ty, kterým chceme vyjádřit úctu, právě naopak.
Ovšem to je můj jednoduchý pohled...
No to sou věci... jsem asi spíš ten jednodušší typ
Máma "tady" byla přece dřív
Není tady
majkafa napsal(a):
Pro mě je zatím zajímavý název tvého vlákna.
Z něj bych řekla, že máš problém ty se svou dcerou. Když začíná nejdříve Mámou.
A přitom píšeš z pozice dcery.
Psychologicky velmi zajímavé.
Já tomu nerozumím... píšu z pozice dcery, protože jsem dcera.
Moje máma je moje máma. A já dceru nemám...
Není tady
Podvědomí neošidíme. To mluví jasně a zřetelně. I když my sami jsme slepí.
Podvědomí neošidíme.
No jéje... a Gutha-Jarkovskýho taky ne
Jess, než jsem stačila dopsat, přibylo příspěvků - takže vyjádření k mamince hledej vejš.
Není tady
Jessika napsal(a):
Já tomu nerozumím... píšu z pozice dcery, protože jsem dcera.
Moje máma je moje máma. A já dceru nemám...
Pro mě je přirozenější název vlákna dcera a máma, pokud to píšu za sebe z pozice dcery. Protože jsem na tomto vlákně za sebe jako dcera a píšu to já, uvedu se na první místo a až na další osoby, se kterými si něco řeším.
Jen si tak nad tím přemýšlím.
Že já už mám tyto problémy s maminkou (doufám) co nejvíc pořešené a proto se cítím být s ní ve stejném postavení a ne podvědomě, že ona je pořád "první", nade mnou, nebo jak to říct.
Je to pro mě zajímavé vlákno, přeciž jenom občas ještě něco se svou mámou v sobě řeším.
Dámy, já jsem pochopila, že mezi mnou a mámou (nebo mezi mámou a mnou) je problém.
A protože to píšu já, tak je snad celkem jasné, že ten problém mám já.
Pokud tím snad chcete naznačit, že ten problém jsem já, tak to je taky možné, ale i tak - proto sem píšu.
Ale abychom se dostaly k jádru Helenina oblíbeného vořecha ... jak tedy tento problém mám řešit?
Jakože spáchat sebevraždu?
Není tady
Já nic nenaznačuji, jen "nahlas" přemýšlím. Dík za tvé vlákno, budu si číst a dál přemýšlet, jak to mám se svou mámou já.
Helenin názor (nejen ) na tvou situaci s maminkou vůbec není od věci. Mám vlastní zkušenost, že například člověk, který onemocní Alzheimerovou demencí je svými reakcemi a činy pro své blízké velmi dlouho nepochopitelný a štve, či spíše s..e je (takhle reagoval na nemoc svého bližního i člověk, který je v téhle oblasti odborně zcela na špici a dlouho ho nenapadlo, že to, co ho tak strašně irituje je předmět jeho celoživotního odborného zájmu, ale z jiného úhle pohledu).
Rozhodně nepáchej sebevraždu, ber v potaz i chorobné příznaky stárnutí u své maminky a netlač na pilu jen proto, žes vaše vztahy dala pracně do cajku. Já jsem se svými rodiči pořád "na vodě", odstraním jedno, aby mohlo vystčit čumáček a nadechnout se další. A přichází stárnutí nejen jejich, ale i mé ......
Není tady
Díky, Brambůrku, za tvůj pro příspěvek.
Musela jsem si ho ale přečíst několikrát - a dovolím si napsat, co jsem si z něj "vytáhla"
a) správně jsi odhadla, že mi to dalo kdysi dost práce, srovnat se s mámou... usnula jsem na vavřínech a myslela jsem si, že už to mám hotové ... a ono ne ... a to bude to, co mně s... taky už nejsem nejmladší, tak jsem si říkala - tak a teď si budeme jen užívat , teď už nás nic nepřekvapí a prdlačky (jak by řekla má milovaná babička) - ono to jenom čeká, až to bude moc vystrčit čumáček
b) ano, máma stárne a já nevím, zda se vydržím chovat k ní odpovídajícně "vrtošivému stáří", byla to prostě krátká doba, co jsme si rozuměly a teď mi to má zase zmizet? to mně asi taky s..., že jsem prakticky dost krátkou dobu užila mámu jako Mámu, jenže teď se z ní stává někdo jiný - je to stáří a já s tím nic nezmůžu ... kujva
c) netlačit na pilu znamená smířít se se situací?
Není tady
Já to mám jednodušší v tom, že se s mámou vidím jednou - dvakrát za rok, je v jiném státě.
A nemusím s ní nic řešit.
To je smutný. Nemuset nic řešit. BI.
Není tady
majkafa napsal(a):
Jessika napsal(a):
Já tomu nerozumím... píšu z pozice dcery, protože jsem dcera.
Moje máma je moje máma. A já dceru nemám...Pro mě je přirozenější název vlákna dcera a máma, pokud to píšu za sebe z pozice dcery. Protože jsem na tomto vlákně za sebe jako dcera a píšu to já, uvedu se na první místo a až na další osoby, se kterými si něco řeším.
Jen si tak nad tím přemýšlím.
Že já už mám tyto problémy s maminkou (doufám) co nejvíc pořešené a proto se cítím být s ní ve stejném postavení a ne podvědomě, že ona je pořád "první", nade mnou, nebo jak to říct.
Je to pro mě zajímavé vlákno, přeciž jenom občas ještě něco se svou mámou v sobě řeším.
no to neznamená, že to tak má každý. já bych taky psala máma a dcera. Máma byla první, pak teprve já jako dcera.
a mmch. myslím, že pořád je nade mnou. jestli jsi slyšela někdy o rodinných konstelacích, tak víš o čem mluvím.
Není tady
Jessika napsal(a):
To je smutný. Nemuset nic řešit. BI.
To je naopak skvělé. Nemusíme řešit chalupu, jestli růžové záclonky nebo hodobóžové, jestli to, co jsem řekla já/ona je autoritativní nebo není a pod.
My už můžeme mít jenom hezký vztah, který nenarušují takové technické či egoistické přízemnosti, když budeme chtít. Ale to můžou vlastně všichni.
Upravil(a) majkafa (12. 6. 2012 14:30)
agewa napsal(a):
a mmch. myslím, že pořád je nade mnou. jestli jsi slyšela někdy o rodinných konstelacích, tak víš o čem mluvím.
Já to zase vnímám, že co jsem dospělá a samostatná, je vedle mě, než nade mnou. Že je na místě se/si radit, než přistupovat z její strany autoritativně, jak o tom píše Jessika, že jí to dělá problém.
Otázka je, co si my představujeme pod pojmy NADE MNOU nebo VEDLE MĚ.
majkafa napsal(a):
Jessika napsal(a):
To je smutný. Nemuset nic řešit. BI.
To je naopak skvělé. Nemusíme řešit chalupu, jestli růžové záclonky nebo hodobóžové a pod.
Asi vím, jak to bereš... takže - mně by to přišlo smutný, ale tobě to vyhovuje.
A tak to má být
Není tady
Jessika napsal(a):
majkafa napsal(a):
Jessika napsal(a):
To je smutný. Nemuset nic řešit. BI.
To je naopak skvělé. Nemusíme řešit chalupu, jestli růžové záclonky nebo hodobóžové a pod.
Asi vím, jak to bereš... takže - mně by to přišlo smutný, ale tobě to vyhovuje.
A tak to má být
Tobě přijde tohle smutný? Proč v tom případě toto vláknko, proč tě v tom případě trápí váš vztah?
majkafa napsal(a):
Jessika napsal(a):
To je smutný. Nemuset nic řešit. BI.
To je naopak skvělé. Nemusíme řešit chalupu, jestli růžové záclonky nebo hodobóžové, jestli to, co jsem řekla já/ona je autoritativní nebo není a pod.
My už můžeme mít jenom hezký vztah, který nenarušují takové technické či egoistické přízemnosti, když budeme chtít. Ale to můžou vlastně všichni.
hm. jenže právě ty "přízemnosti" probírat s někým blizkým je hezké a príma.
já mám otce taky hodně daleko a chybí mi blízkost, časté poklábosení či fyzická přitomnost. A nemyslím, že díky vzdálenosti máme hezký vztah.
Není tady
Probírat ano. Ale ne se jimi a způsobem jejich probírání trápit, jako Jessika.
Na blízkost mám své děti a mého milého. Rodiče mi takhle moc nechybí a když mi chybí, tak jim zavolám.
A probíráme i přízemnosti.
Upravil(a) majkafa (12. 6. 2012 14:40)
majkafa napsal(a):
Já to mám jednodušší v tom, že se s mámou vidím jednou - dvakrát za rok, je v jiném státě.
A nemusím s ní nic řešit.
Co já bych za mámu dala. Už tu tři roky není. Hádaly jsme se a komunikace byla občas těžká, ale i když jsem od ní žila 12000km daleko, byly jsme v denním styku přes internet, jednou za rok jsem ji jezdila na měsíc navštívit. Za ten měsíc jsme se vždycky stihly pohádat. No teď bych dala cokoliv za to, aby se vrátila.
I když to bylo občas těžký.
Jess, maminku asi nezměníš. Ale buď za ni ráda!
Upravil(a) Sakura (12. 6. 2012 14:48)
Není tady
Sakuro, jsem šťastná, že tady na světě mí rodiče pořád se mnou jsou. Díky Bohu za tenhle krásný dar.
Jsem ráda, že už beru maminku takovou, jaká je, nemám potřebu ji měnit, netrápím se tím, jaká je a jen minimálně v sobě něco řeším.
Mí rodiče nemají PC a odmítají jeho pořízení stejně jako mobily atd. Proto mám kvůli nim pevnou linku, abych jim mohla volat a bylo to levnější než z mobilu.
Upravil(a) majkafa (12. 6. 2012 14:52)
Sakura napsal(a):
Jess, maminku asi nezměníš. Ale buď za ni ráda!
Já taky nechci měnit maminku
Já chci měnit svůj přístup k ní - teď mám pocit , že to nějak nezvládám.
Ale Bramborky příspěvek mi tak nějak naznačil, co je podstatou.
Není tady
majkafa napsal(a):
Probírat ano. Ale ne se jimi a způsobem jejich probírání trápit, jako Jessika.
Na blízkost mám své děti a mého milého.Rodiče mi takhle moc nechybí a když mi chybí, tak jim zavolám.
A probíráme i přízemnosti.
Já se tak úplně netrápím... ono mně to trápí samo
Já zase nemám na blízko své dítě...
Není tady