majkafa napsal(a):

Graine, já jsem ho potkala až po třech letech a ještě další dva roky jsem to nepoznala.

Nechávám tomu volný průběh, zatím je vše super, ale nedělám si iluze , prostě se uvidí

PPavlaa napsal(a):

Grainne napsal(a):

majkafa napsal(a):

Grainne, dle mého názoru to moc tlačíš.
Nech věci plynout a užívej si toho, že jsi sama. Nemusíš přece za cenu, jakou popisuješ, nutně někoho mít. Až budeš připravená, přijde. To není fráze, tak to opravdu funguje. Když umíme být sami se sebou a když je nám tak hezky, tehdy obvykle přijde On.

Podstata důvěry není v nikom jiném, než v tobě. Až budeš důvěřovat sama sobě, přijde takový muž, kterému budeš věřit. I když to píšu zjednodušeně. Je to hlubší. Musí to vyvěrat zevnitř.

Já jsem si stěžovala, že potkávám v životě spoustu lhářů. Když mi došlo, že to je jejich problém, že lžou a ne můj, najednou z mého života zmizeli.
I v tom si teď vztah užívám, že tohle je muž, ve kterého mám důvěru. Neplýtvá slovy, ale když něco řekne, tak to tak je. Nepocítila jsem zaváhání, takový závan nepravdy v pozadí nebo jak to říct. Ale pro mě už tohle není zásadní, nebo jak to říct. Kdyby zaváhal - nikdo nejsme dokonalý. To by bylo jeho, že neříká pravdu, ne mé. Mé je, jak se s tím já srovnám.

Nemyslím, že bych tlačila, nepotřebuju nutně někoho mít. Ted něco mám, má to všechny znaky , které potřebuju. Ale už jsem postižena tím , že nedokážu ničemu věřit. I když tento pán má všechny znaky a projevy, že tomu tak je , respektive nevím, jak víc by se měl někdo projevovat, aby se mu věřit dalo .

jak to myslíš, to dalo věřit.

Nechápu otázku ? Nevím, jak poznat, že to co říká , nebo jak se chová , tak opravdu i myslí, a jestli se další den ozve a nebo se propadne někam do neznáma .

no já zas nerozumím grainne, kam by se měl propadnout.
a přijde mi, že důvěra přichází prostě časem, tak jak toho člověka poznáváš, ne ? z grainne mám pocit, že je s těma chlapama ve fázi oťukávání se.
a otázka je, jestli se dá vůbec věřit komukoliv jinýmu jak sobě.

PPavlaa napsal(a):

no já zas nerozumím grainne, kam by se měl propadnout.
a přijde mi, že důvěra přichází prostě časem, tak jak toho člověka poznáváš, ne ? z grainne mám pocit, že je s těma chlapama ve fázi oťukávání se.
a otázka je, jestli se dá vůbec věřit komukoliv jinýmu jak sobě.

No to je pravda, dál jsem se zatím nedostala

PPavlaa napsal(a):

mě to, co píše grainne spíš připomíná jednu známou, která je krátce po rozvodu a za každou cenu chce chlapa. něják má asi pocit, že když si ho nenajde hned, nenajde ho už nikdy. a potácí se v podivných vztazích, kdy ji ti chlapi šíleně uhání - ale jen do chvíle, kdy ji dostanou do postele, pak se po nich slehne zem. a mezitím ji toho naslibují a napovídají ..
tím neříkám, že grainne je na tom stejně, jen to co ona píše a ta známá říká, je tak něják podobný.

Taky souhlas, je to takové divné rozpoložení, přitom , když jsem byla vdaná , tak jsem měla uplně jiná názory. Sama nechápu, co se to se mnou stalo, najednou mám potřeby, o kterých jsem netušila, že vůbec ve mně jsou . A taky to bude asi nějaký ten syndrom ujíždějícího vlaku, věk nejde změnit .

PPavlaa napsal(a):

Grainne napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

no já zas nerozumím grainne, kam by se měl propadnout.
a přijde mi, že důvěra přichází prostě časem, tak jak toho člověka poznáváš, ne ? z grainne mám pocit, že je s těma chlapama ve fázi oťukávání se.
a otázka je, jestli se dá vůbec věřit komukoliv jinýmu jak sobě.

No to je pravda, dál jsem se zatím nedostala

tak proč to nenecháš prostě být ? buď ti s tím člověkem bude dobře, bude ti (vám) fajn a ta důvěra z toho časem vyplyne, nebo ne a pak přijde někdo jinej, no. chlapů je

Asi proto, že když to nedopadne , mám z toho pak problém, mám pocit, že jsem udělala někde chybu a nemůžu přijít na to jakou .

Grainne napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mě to, co píše grainne spíš připomíná jednu známou, která je krátce po rozvodu a za každou cenu chce chlapa. něják má asi pocit, že když si ho nenajde hned, nenajde ho už nikdy. a potácí se v podivných vztazích, kdy ji ti chlapi šíleně uhání - ale jen do chvíle, kdy ji dostanou do postele, pak se po nich slehne zem. a mezitím ji toho naslibují a napovídají ..
tím neříkám, že grainne je na tom stejně, jen to co ona píše a ta známá říká, je tak něják podobný.

Taky souhlas, je to takové divné rozpoložení, přitom , když jsem byla vdaná , tak jsem měla uplně jiná názory. Sama nechápu, co se to se mnou stalo, najednou mám potřeby, o kterých jsem netušila, že vůbec ve mně jsou . A taky to bude asi nějaký ten syndrom ujíždějícího vlaku, věk nejde změnit .

já to zase na jednu stranu chápu. on někdy člověk po rozvodu dělá věci, o kterých je přesvědčenej, že mu nějákým způsobem pomůžou a který by třeba za normálních okolností neudělal.
akorát ono když se to všechno moc hrne, tak to pak stojí za prd.

PPavlaa napsal(a):

Grainne napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mě to, co píše grainne spíš připomíná jednu známou, která je krátce po rozvodu a za každou cenu chce chlapa. něják má asi pocit, že když si ho nenajde hned, nenajde ho už nikdy. a potácí se v podivných vztazích, kdy ji ti chlapi šíleně uhání - ale jen do chvíle, kdy ji dostanou do postele, pak se po nich slehne zem. a mezitím ji toho naslibují a napovídají ..
tím neříkám, že grainne je na tom stejně, jen to co ona píše a ta známá říká, je tak něják podobný.

Taky souhlas, je to takové divné rozpoložení, přitom , když jsem byla vdaná , tak jsem měla uplně jiná názory. Sama nechápu, co se to se mnou stalo, najednou mám potřeby, o kterých jsem netušila, že vůbec ve mně jsou . A taky to bude asi nějaký ten syndrom ujíždějícího vlaku, věk nejde změnit .

já to zase na jednu stranu chápu. on někdy člověk po rozvodu dělá věci, o kterých je přesvědčenej, že mu nějákým způsobem pomůžou a který by třeba za normálních okolností neudělal.
akorát ono když se to všechno moc hrne, tak to pak stojí za prd.

přesně tak

majkafa napsal(a):

Axi, tys VZTAH jednou tak srozumitelně a výstižně popsal pár větami. Mám to napsané v mé sbírce moudrostí, ale momentálně mám vystěhovaný obývák, včera malíř odvolal malování, něco nečekaného mu do toho přišlo  a malovat se bude za týden. A já "za boha" nemůžu najít ten můj debilníček moudrých myšlenek moudrých lidí. Ale až ho najdu, budu tě tady citovat. Já to tak srozumitelně vyjádřit slovy neumím.

Vymalováno, uklizeno, už jsem to našla.
Dovolím si citovat z nějakého jiného vlákna někdy dříve, co napsal Axi:
__________________
Přijde mi, že v milenecké části vztahu platí spíš činy, dotek, vůně, chutě.
Slova jako nástroj rozumu jsou zde příliš mělká a neúčinná.
O lásce lze hovořit až tehdy, kdy partnera miluji, přijmu ho, takového, jaký je a nesnažím se ho ohýbat k obrazu svému.
Ve chvíli, kdy ho ohnu a on tomu podlehne, si ho nakonec stejně nebudu vážit, nějaké jeho kouzlo se vytratí.