holcina napsal(a):

Nojo, ale co s tím?

Holči,já Ti nevím,nejsem řidička,jen si všímám co by neřidička.. Postihy pro některé asi nic neznamenají,zákony jsou takové jaké jsou. A dokud nebudou mít lidi tu zodpovědnost a ohleduplnost v sobě,nebudou mít zábrany s hazardováním svých životů i jiných a předvádění se na silnicích,co oni se svým autem dokážou,bude to asi vypadat tak jako to vypadá dosud.

holcina napsal(a):

Věřím, že se postupně lidi mění a změní, k lepšímu. Jsem optimista:-)

Kéž by..

holcina napsal(a):

Věřím, že se postupně lidi mění a změní, k lepšímu. Jsem optimista:-)

Kde je hranice mezi zlym a dobrym ?

Tak ti budu chvíli "odporovat", jo?
Je vytvořen kult mládí...
... ale už je dost i těch "fikanějších" společností, který netrvají na "mladých a flexibilních", protože si dovedou spočítat, že jednak ten starší člověk bude za práci přece jen, řekněme "vděčnější" či "loajálnější", jednak ho nebudou muset všechno učit... navíc s perspektivou, že až se naučí, půjde na lepší nebo na mateřskou.
Lidé jsou k sobě lhostejní,nezajímají se o druhé,spíš je jen zajímá,co kdo druhý má a nemá,kde byl a nebyl
Ale tohle bylo i dřív... zvědavost a závist nejsou výmyslem moderní doby. Jen jsou možná víc vidět, protože jsou přece jen větší rozdíly mezi lidmi co do příjmů. Akorát že "tenkrát" otázka zněla "kam komu vlezl?" (míněno jak pr*del tak postel )  zatímco dneska "kde si nakradl?"
je vše o penězích.  Mnozí,aby žili nadstardantně možná tráví v práci více času než se svými dětmi,v dnešní době nic divného
Viz výše - relativně malý rozdíly. Dřív, když všichni brali víceméně tytéž platy a na nadstandard se mohli kouknout v propašovaným Neckermann katalogu, neměli důvod do zaměstnání investovat víc času i sebe samýho... krom toho měli téměř jistotu "nevyhoditelnosti"... tak proč se honit?
A s tím trávením času s dětičkama to taky nebylo tak žhavý - dost lidí mělo zaměstnání dvě, nebo třeba stavěli byt či barák, což byl neuvěřitelnej žrout času... a mimo to byly školky, jesle až do pěti hodin, družiny, "mladý" babičky, ke kterým se potomci dali "odložit"...

helena napsal(a):

Tak ti budu chvíli "odporovat", jo? http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png
Je vytvořen kult mládí...
... ale už je dost i těch "fikanějších" společností, který netrvají na "mladých a flexibilních", protože si dovedou spočítat, že jednak ten starší člověk bude za práci přece jen, řekněme "vděčnější" či "loajálnější", jednak ho nebudou muset všechno učit... navíc s perspektivou, že až se naučí, půjde na lepší nebo na mateřskou.
Lidé jsou k sobě lhostejní,nezajímají se o druhé,spíš je jen zajímá,co kdo druhý má a nemá,kde byl a nebyl
Ale tohle bylo i dřív... zvědavost a závist nejsou výmyslem moderní doby. Jen jsou možná víc vidět, protože jsou přece jen větší rozdíly mezi lidmi co do příjmů. Akorát že "tenkrát" otázka zněla "kam komu vlezl?" (míněno jak pr*del tak postel http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png)  zatímco dneska "kde si nakradl?"
je vše o penězích.  Mnozí,aby žili nadstardantně možná tráví v práci více času než se svými dětmi,v dnešní době nic divného
Viz výše - relativně malý rozdíly. Dřív, když všichni brali víceméně tytéž platy a na nadstandard se mohli kouknout v propašovaným Neckermann katalogu, neměli důvod do zaměstnání investovat víc času i sebe samýho... krom toho měli téměř jistotu "nevyhoditelnosti"... tak proč se honit?
A s tím trávením času s dětičkama to taky nebylo tak žhavý - dost lidí mělo zaměstnání dvě, nebo třeba stavěli byt či barák, což byl neuvěřitelnej žrout času... a mimo to byly školky, jesle až do pěti hodin, družiny, "mladý" babičky, ke kterým se potomci dali "odložit"...

Jj,odporuj Bohužel nejen u společností,ale i u takových malých živnostníků se s tím setkávám. To bylo třeba u té poptávky na to místo o kterém jsem tu psala..(byl to prodej). A majitelé byli také mladší věkové kategorie. Na druhou stranu zase by mě zaměstnal mladý 26 letý majitel obchodu,který mi říkal,že já bych měla na to,abych si sama otevřela obchod s oblečením(když jsme končili),ale jeho manželka mě zaměstnat nechtěla..
S tím druhým také souhlasím,jen dnes platí také známý známému..a to často právě při hledání práce..
No a k třetímu,ano mí rodiče pracovali a otec měl právě dvě práce,ale neměli mě ke komu dávat,nikdy jsem nebyla odložená. Teda později do školky,to ano,ale poslední jsem nikdy neodcházela. Otec byl na všech mých akcích,karnevaly,radovánky.. A víkendy patřily nám...chodili jsme do cirkusu,jezdili na hřiby,šli na zmrzku a oblíbenou limču...(žluté,červené ve skleněných láhvích..),opékali na zahradě..

Upravil(a) REŇAS (4. 6. 2012 12:19)

Ziki napsal(a):

A víkendy patřily nám...chodili jsme do cirkusu,jezdili na hřiby,šli na zmrzku a oblíbenou limču...(žluté,červené ve skleněných láhvích),opékali na zahradě..
No to asi souvisí s tím,že se většinou nechodilo o víkendu do práce, o svátcích.. Samozřejmě,že mnoho může ovlivnit rodina, to, jak jsou v ní nastaveny priority.
Dřív, když všichni brali víceméně tytéž platy a na nadstandard se mohli kouknout v propašovaným Neckermann katalogu, neměli důvod do zaměstnání investovat víc času i sebe samýho... krom toho měli téměř jistotu "nevyhoditelnosti"... tak proč se honit?
No jistě. Jak jsem psala souvisí to s ekonomikou, ať už více či méně viditelně.

No právě a vysvětlete dnes svému zaměstnavateli,že víkend patří rodině,ve spousta profesích to ani není možné.. Takže je dnes ta doba zaměřena na výkon a zisk/peníze nebo není???

v nepřetržitých provozech věru ani za socializmu víkendy rodině nepatřily
Tak pochopitelně, já jsem taky například napsala většinou, ne že by to vůbec neexistovalo.
Člověk má vždy pracovat na výkon a zisk, je to normální
S tím souhlasím. Příspěvky od Reni na mně ale dělají dojem,že měla spíš na mysli,jak vysokou cenu za to platíme, a co všechno se po nás vyžaduje, abychom zvládali,a netýká se to jen pracovní oblasti.

Nechápu, co Reňa řeší.
Po mateřské dovolené, ještě za socializmu (mám VŠ) , když dítě nesmělo do jeslí kvůli vrozené srdeční vadě a čekání na operaci, šla jsem dělat uklízečku.
Po druhé MD v roce 1991 jsem začala dělat práci podle své kvalifikace, ale jelikož jsme bydleli na vesnici, BM dělal v nepřetržitém provozu a dávat a vyzvedávat děti do a ze školky jsme nestíhali, šla jsem dělat práci, na kterou by mi stačila střední škola a za velmi nízký plat, dokud děti nepovyrostly.

Nikdo nikoho dnes přece nenutí dělat práci, která je náročná časově, pracovním vypětím, psychicky nebo jinak či vše dohromady. Máme tolik možností. Když se někomu nelíbí jeho práce, nikdo mu nebrání najít si jinou. A že to třeba nejde? Nu tak halt budu spokojená s tou, co mám a nebudu furt frflat a řešit (a závidět...) .
A že je její dcera ve třídě, kde se klade důraz na značkové oblečení? Nevěřím, že dcera je jediná výjimka. Spíš by se Reňa měla zaměřit na to, jak vysvětlit dceři, co je důležité. Anebo si najít jinou práci, anebo ať jde dcera na brigádu...
Jsou spousty možností kromě neustálého frflaní a na...sranosti.
Ale někomu halt vyhovuje místo činů furt na něco frflat, rozebírat, řešit, závidět sousedům, že oni mají a já ne (bez zamyšlení, za jakou cenu). Tyhle řeči mě fakt už štvou.

Mně se líbí dnes svoboda, že můžu skutečně dělat práci, jakou chci, vzhledem k různým okolnostem. A nikdo mi také nebrání jít bydlet do jiného státu, či prodat dům nebo byt a přestěhovat se za prací.

Ale spousta lidí než by zvedla zadek a hledala způsob, jak by to šlo, raději hledá důvody, proč to nejde. A tihle by se nad sebou měli zamyslet, a ne znepříjemňovat svou kyselostí zakrývající jejich vlastní neschopnost či nechuť řešit, život ostatním.

REŇAS napsal(a):

No právě a vysvětlete dnes svému zaměstnavateli,že víkend patří rodině,ve spousta profesích to ani není možné.. Takže je dnes ta doba zaměřena na výkon a zisk/peníze nebo není???

Jenže nikdo Tě nenutí bejt zaměstnaná... :-) máme SVOBODU a k tomu ale patří i  ZODPOVĚDNOST :-)

Máš pravdu, že doba možná je a nějací lidé taky. Ale Ty to tak mít nemusíš. To, že to tak mají ostatní přece neznamená, že to tak musíš mít taky...

Proč Ti vadí, že ostatní to tak mají? Já to tak nemám a jsem s tím spokojená. (Tím neříkám, že nemáme problémy, zase jiné).

... ono totiž, nejde "držet krok" s ostatními, a přitom se chovat jinak.

Buď držím krok s ostatními, mám peníze a značkové oblečení, ale nemám čas na rodinu.

Nebo jdu svou cestou, ale určitě nedržím krok s osatními. Pokud jsem s tím vyrovnaná, je mi jedno, kdo v jakém značkovém oblečení chodí.

Takže to asi není o "době", ale o člověku, aby se rozhodl a pak přijal následky svých rozhodnutí a nestěžoval si.

Mimochodem, většina mých přátel opravdu takových není, nehoní se za kariérou a za penězi, většinou taky ty peníze nemají - ale nestěžují si. Protože si to vybrali. Hodně záleží na úhlu pohledu.

A i když doba je opravdu taková, že ZATÍM (doufám, že se to změní ještě za mého života) k životu peníze potřebujeme, nemyslím, že bychom v ČR na tom byli tak špatně, že bychom umírali hlady (i bezdomovcům by mohlo být pomoženo, kdyby ovšem chtěli).

REŇAS napsal(a):

Zisk jsem myslela,jako výsledek práce pro zaměstnavatele,firmu,podniky.. Já vždy pracovala,tak jak bylo po mě  žádáno,někdy i nad rámec,ale zisk jsem příliš velký nějaký z toho neměla a nepřekroutit,prosím. Zisk majitel měl,ale platit se mu moc nelíbilo. Nikde jsem nepsala,že do práce se má chodit odpočívat,to by mě ani nenapadlo.

Samozřejmě myslím zisk pro zaměstnavatele.
A já mám za svou práci mzdu. To je přece jasné.
A že nemáš zisk ty? Máš svůj plat. A když s ním nejsi spokojená, můžeš to změnit. Nebo si změnit či doplnit kvalifikaci. Nebo jít jinam... Je spousta možností.

Martinka1 napsal(a):

... ono totiž, nejde "držet krok" s ostatními, a přitom se chovat jinak.

Buď držím krok s ostatními, mám peníze a značkové oblečení, ale nemám čas na rodinu.

Nebo jdu svou cestou, ale určitě nedržím krok s osatními. Pokud jsem s tím vyrovnaná, je mi jedno, kdo v jakém značkovém oblečení chodí.Takže to asi není o "době", ale o člověku, aby se rozhodl a pak přijal následky svých rozhodnutí a nestěžoval si.

Mimochodem, většina mých přátel opravdu takových není, nehoní se za kariérou a za penězi, většinou taky ty peníze nemají - ale nestěžují si. Protože si to vybrali. Hodně záleží na úhlu pohledu.

A i když doba je opravdu taková, že ZATÍM (doufám, že se to změní ještě za mého života) k životu peníze potřebujeme, nemyslím, že bychom v ČR na tom byli tak špatně, že bychom umírali hlady (i bezdomovcům by mohlo být pomoženo, kdyby ovšem chtěli).

Já ani mí přátelé si na značkové věci taky nehrajeme. A žijeme a jsme spokojení a dá se říct šťastni.